Příběh smečky Kirigakure II.

To do čoho som narazil bolo na sto percent väčšie ako ja, ale vedľa toho bola ešte menšia vec. Nadšene som do toho začal štuchať nosom, aj keď to vyzeralo veľmi nevrlo. Potom som bez sebe menších zábran začal štuchať aj do tej väčšej veci, aby si ma všimla. Popri tom som vrtel chvostíkom tak silno že som to musel kontrolovať lebo som sa bál že by mi odpadol alebo odletel a popri tom nadšene pišťal.

//diiik ^^

//A prosim... aka je faza mesiaca???//

Doupě
Chvíli jsem dorážel na svou sestřičku.Moje sestřička? To je paráda! Začal jsem o něco veseleji kroutit ocáskem. Když se přidala taky, radostně jsem vypískl. Když na nás začal mluvit ten velký vlk, který ležel vedle nás, představil se jako tatínek. A to naproti němu byla maminka. Sedl jsem si čumáčkem k němu a v sedě jsem ho začal pozorně poslouchat. Mával jsem přitom ocáskem ze strany na stranu. Aoi? Princ? To jsem já! Zvednul jsem čumáček tak vysoko, jak jen to šlo. Když tatínek domluvil, doplazil jsem se zpět k sestřičce. Podíval jsem se na ni a naklonil jsem hlavičku trochu na bok. Tu si budu hlídat. Znovu jsem vyštěknul. Mělo to znamenat něco jako : Pojď si hrát! Drbnul jsem do ní čumáčkem a znovu jsem začal mávat ocáskem.

Nora

Lezim pri ostatnych ked zrzu sa mi do ocka cez malu strbinku votre svetlo. Je ho stale viac a viac az nakoniec chvilu vidim bielo, ale potom zacinam tozoznavat farby a tvary. Vidim... maminku? Asi ano. Je prekrasna. Usmneju se na ni a oliznem ju na labku pri ktorej som. Rozhliadam sa. Je tubaj daky urasteny vlk do zelena. To bude ocinko. Pozrem sa nanho a vidam tich radostne "haf" pri som milo zavrem ocka. Vedla mna su dake chlpate gulky tak ako ja. Asi surodenci??? Asi ano. Natocim sa knim a podari sa mi dako doplazit az k jednemu znich (Aoi) ked som unho oliznem ho. Zrazu sa mi ale kychne "hapčiiii" a pritom sa mi mierne vystru kridelka ale dost na to aby som si ich vsimol. Chvilu na ne zaujato hladim. A snazim sa nimi pohnut. Nejde to ale uplne lahko. Znovu sa pozrem na braceka a pritulim sa knemu

Doupě
Že by bráška? Pomyslím si, když se ke mě doplazí malá černá kulička a olízne mi čumák. "Hauf!" Vydám ze sebe nadšený zvuk a taky ho olíznu. Začínám už být ale poněkud unavený. Ještě chvilku do sebe se sestřičkou drbeme čumáčky. Pak už ale začnu padat na čumáček únavou. Lehnu si tedy zhruba do prostřed prostoru vyhrazeného z těl maminky a tatínka. Sotva si lehnu, přimazlí se ke mě bráška. Spokojeně zamručím. Když se mi začnou klížit víčka, vydám prapodivný (nejspíš i vtipný) zvuk ve snaze přivolat k sobě na spací "hromadu" i sestřičku. Pak se spokojeně zavrtím, zamručím a zavřu svá velká modrá očka. Po chvilince usínám.

Nadšeně jsem se dívala na brášku a vrtěla jsem při tom ocáskem. On také vrtěl svým ocáskem a bylo to roztomilé a příjemné. Zajímavé. A pacičkou jsem si hrála s ním a pak něco povídal táta. To přimělo mého brášku, aby tatínka poslouchal a i já jsem se zaposlouchala do jeho řeči. Táta měl prima hlas. Snažila jsem se pochopit, co to táta říká. Myslím, že se mi to dařilo, že jsem celkem chápala, co se nám táta snaží říci. Podívala jsem se také na maminku, terá svítila v doupěti stejně jako já. Maminka Safira byla světlá, nejsvětlejší, stejně jako byly moje pacičky, na které jsem viděla. A také můj ocásek. Myslím, že bráškové byli tmavší, ale prozatím jsem nevěděla jak bych tenhle rozdíl měla popsat. A vlastně proč bych to měla řešit? Bráškové byli moje rodina a mě bylo úplně jedno jestli byli bílí nebo černí, protože voněli jako naše rodina a to bylo jediné na na čem záleželo. Zvesela jsem se pokusila štěknout. Pak jsem se na chvílí pokusila posadit a trénovala jsem své tlapičky tak, že jsem se o ně zapírala a pokoušela jsem se získat rovnováhu a vytáhnout se na tlapičkách do stoje, což se mi zprvu nedařilo, avšak po několika pokusech jsem to zvládla a stála jsem chvíli na tlapkách, než jsem udělala krok a posadila se nedobrovolně na zem. Z té snahy jsem byla celkem unavená a tak jsem si došla napít se mléka od maminky a po té jsem se odplazila k bráškům a přitulila jsem se k nim do spacího chumlu.

Zavrtěl jsem se. Něco mě probudilo. Neustále to do mě šťouchalo. "Ňrrrr" Pokusil jsem se o zavrčení, ale znělo to spíš roztomile než hrozivě. Chtěl jsem, aby to přestalo. začal jsem vřískat na celé kolo a když ani to nepomohlo, jednoduše jsem nemotorně zdvihl packu a tu věc praštil. "Kník, ník!" Vydal jsem ze sebe. Pak jsem začal cítit něco nepříjemného na obličeji. Snažil jsem se otevřit oční víčka protože se mi zdálo že ten nepříjemný pocit jde odtamtud. Jedno se mi podařilo otevřít, ale nic jsem neviděl. Připadalo mi to normální, nevěděl jsem, že ostatní vidí, jen já ne. "Ník!" Vykvikl jsem vítězně a pokusil se otevřit i to druhé víčko. Nešlo to. Ovšem ten pocit zmizel takže jsem se tím nehodlal zabývat. Ovšem unavený jsem nebyl a rozhodl se prozkoumat to místo, ve kterém jsem. Začal jsem se plazit a pak narazil na to, co do mě předtím žďuchalo (Rian). Začal jsem do toho mlátit packou, ale neudělal jsem to ani třikrát a spadl. Skutálel jsem se až k Velké a narazil jí do břicha.

//Láva: oukej, tak já za nima po akci mrknu, jestli teda můžu

Tábor, místo kde jsem setrvával příliš dlouho a čekal, na co? Na Acia? Možná, ale bylo na čase víc se zajímat o smečku, proto jsem se rozhlédl kolem sebe. Krakene? Jsi tady někde? Oslovil jsem duchu krkavce. Místo opeřence mi však odpověděl patron. Hledáš toho černého ptáka? Myslím, že ten je někde v lese. Ale proč ho nahánět, když ti můžu pomoci já. Povytáhl jsem obočí a pak se uchetl. Dobře, takže ty snad víš, kde má Yllin doupě? Zajímalo by mě, jak je jí a tak. Měli bychom zkontrolovat všechny členy. A nečlenům dát ultimátum. Pomyslel jsem si. Ale jistě, že to vím. Přeci jen jsem vlky sledoval, když jsi byl zaneprázdněn, no... ehm, ty víš čím... Z jeho hlasu bylo patrné, že tím myslí mé laškování s Roxynor. Tak fajn, veď mě. Vybídl jsem Gara a šel jsem ke skalám, kam mě navedl jako první.
Vystoupal jsem Vlčí skály a dorazil jsem do skal Roxynor, kde někdě mělo být doupě naší Gammy. Chvíli jsem pátral, než jsem úkryt našel. Krátce jsem zavyl, aby obyvatelé věděli, že jdu a pak jsem přešel ke vstupu. "Přeji hezký den, Yllin."

[center]Liamey
Doupě Lavaris a Nozdormu
Usmála jsem se a zadívala se na dvě malé vlčátka...byly nádherné, obě holčičky...ach, jaké mají štěstí. Počkat počkat! Lio! Nebuď sobecká! To že jsi ty vyrůstala sama neznamená, že tě budou všichni litovat!pokárala jsem se a porodila oufinoh za sebe. Prvorozená, Onyxia měla vlásk, skoro jako já...i když to oranžový pruh mi nešel do hlavy..jak se tam sakra dostal? No to je jedno. Když mi máma nabídla, abych druhou sestřičku pojmenovala, zamýšlela jsem se. Mělo by to být krátké, srozumitelné...dobře zapamatovatelné....ale i neobyčejné....prostě krásné.pomyslela jsem si a koukla na malou nepojmenovanou vlčku...hodilo by se na ni něco, co začíná na N N, N,N.....Nala? Ne....ne? Hmmm....Neera? Ne.....Už to mám!!!.podívala jsem se na mámu "A...co třeba...Neara? řekla jsem konečně.[/center

Velká se zvedla a mě odstrčila takovou silou, že jsem se překulil na záda. Nespokojeně jsem vykvill a začal neohrabaně mávat tlapkami ve vzduchu jako brouk. Když se mi konečně podařilo se zvednout, beze strachu jsem se začal plazit za Velkou. Jenže jsem si zřejmě trochu spletl směr a doplazil se k někomu jinému (Varg). V domnění, že se jedná o Velkou jsem mu vylezl na tlapu a začal do ní mlátit tlapkou a rýži čenichem. Zdálo se mi to jako velmi agresivní a bolestivý útok ale opak byl pravdou. "Ňík, ňrrr..." Kvíkal jsem.

* rýt

Allweena
Doupě Yllin a Acia
Velká si jí všimla, šťastně proto vypískla. Jeden z bratříčků se vyplížil za nějakým hlasem a za Velkou, chtěla ho následovat, ale Velká ji zatarasila cestu při snaze polapit brášku. Když ho Velká položila zase k pelíšku, chtěla mu říct spoustu obdivných slov, ale vyšel z ní jakýsi podivný neidentifikovatelný zvuk: "Tsiinka!" Jakmile se Velká otočila na někoho, kdo stál u vchodu, vratce se postavila a zakymácela, kulhavě a jako by něco pila () se rozešla za Velkou, když se dostala až k ní spadla a vypískla: "Chňá!", chtěla chodit jako Velká a to padání ji štvalo. Vzhlédla ze země a fialovýma očkama si pátravě prohlížela Drsného. Přezdívku Drsný si vysloužil, protože z něj vyzařovalo cosi, co bělounkou kuličku nutilo mu tak přezdívat. "Óóó!", obdivně otevřela tlamičku a vydechla.

Doupě
Vlčátka byla dokonalá a krásná, dělala mi radost a já jsem nepochyboval, že rovněž mojí milované Safiře dělají stejnou radost, jako mě samotnému. Bylo krásné pozorovat, jak si hrají, nebo jak se snaží dělat pokroky. Kuriko například objevil křídla, Aoi zkoušel různě štěkat a Cassidy se snažila postavit na všechny čtyři. Byl jsem nadšený. Safirka odpočívala.

// Upozornění pro mou rodinu: ♥ Safira ♥ Kuriko ♥ Aoi ♥ Cassidy ♥ Reel ♥ Akiru - Prosím, aby jste si hlídali tuto akci: http://www.smeckavlku.cz/miniakce-velikonocni-vajicka/, protože tam máte překvapení od táty a partnera :3 ♥♥♥

Pousmál jsem se a pak odpověděl, "přišel jsem se podívat na to, jak se cítíš. A tak, chci mít přehled o smečce, proto, ukážeš mi své potomky?" Samotná Yllin vypadala nyní pohubleji. To mě vedlo k otázce, stará se o svou rodinu dobře, ten vlk Acio? Gamma by měla být silná. Malé vlče, se ocitlo u mé tlapy a šťouchalo do ní. Zasmál jsem se. "Rozkošné. Kdopak to je?" Yllin vypadala starostlivě. "Nemusíš mít strach, tvým vlčatům neublížím, jsou to přeci potomci Gammy." Všiml jsem si i dalšího vlčátka. Vypadalo roztomile.