Příběh smečky Ishimura I.

U ŘW
Zaryl drápy do nepříliš pevné zeminy a hlavou škubal ze strany na stranu, doufajíc že se tak dostane z jejího vězení. ,,Nejdeme, proč to neobejít? Budeme si povídat, bude zábava, uvidíš!" Škemral ze všech sil, bohužel ale Ae nepatřila mezi ty vlčice které odfoukne vítr když si stoupnou doprostřed louky a byla obdařena nějakou tou silou kterou se nebála použít proti němu.
Pokusil se uklidnit a necákat když měl tlapy ponořené, ovšem jakmile se půda pod jeho tlapama začala ztrácet nastal opět zmatek. Párkrát sebou pohodil ze strany na stranu a poté skočil na záda vlčice před sebou.
Ta na rozdíl od něj plavala a nevypadala jako by se měla každou chvíli utopit, teda tak vypadala dokud se na ní nezačal drápat ve snaze zachránit si život.

U ŘW
Došetřila jsem se velkých chyb, jedna z těch chyb bylo to, že jsem ho vůbec dotáhla k vodě, avšak to co už teď probíhalo udělalo úsudek tomu se do ničeho nehrnout, akorát již bylo pozdě. Takže to bylo o tom, jestli přežiji nebo zemřu. Ale vyplatilo se bojovat, a proto jsem začala již kopat pod vodou a udržovat mou hlavu nad hladinou.
Teda dokud mi ten idiot neskočil na záda, to už jsem se tak tak potopila pod vodu, abych se trochu udusila. Jenže jsem si řekla, ne děkuji a mířila jsem rovnou k opačnému břehu. ,,Neškubej tak sebou!'' zanadávala jsem na Terreona, jelikož mi situaci nijak neodlehčoval. Ale svou tlamu jsem okamžitě sklapla, jelikož jsem nepotřebovala do sebe nahrkat co nejvíce vody, jak jen to šlo. Vsadila jsem se, že ne jen budu křídla celá promočená, ale také poškrábaná od toho nemehla. Ale co jsem mu mohla mít za zlé? Prostě se jen bál vody, avšak já tak též a přece jen jsem to musela překonat. Celkem neférové na můj vkus. Už jsem se konečně blížila po namáhavém šplouchání se ve vodě k břehu, v očích mi zasvítila okamžitá naděje.

U ŘW
Máchal sebou a tlapama se snažil i přesto všechno držet její srsti na zádech, když se to ale ukázalo jako špatné místo na držení, začal ji omylem škrtit a tisknout kolem krku. ,,Top-", loknul si sladké vody a vyprskl ji ihned na její srst. ,,Ím se!" Vykřikl když se mu podařilo najít pozici ve které ji netlačil hlavu do vody a ve které se mohli oba dva občas v klidu nadechnout.
Zdálo se to jako věčnost, ona sebou plácala jako by ji dělalo obtíž se s takovým závažím jenom udržet nahoře, natož nějak pohybovat a on mezitím do sebe házel další litry vody, kterou pak se slinami pouštěl na její kožich ke kterému byl přisátý jako pijavice.
Zašilhal k břehu který se konečně blížil a jakmile se ujistil že už došáhne na dno, pustil se svého člunu a rychle se vydrápal na souš kde se rozplácl jako by přežil nějakou přírodní katastrofu.
Byla to zkrátka perfektní ukázka týmové práce.

U ŘW
Slova, která se mi měla doslechnout k uším jen plynule odplavala jako samotná voda, tak daleko jak jen to mohlo být možné. Prostě jsem si hleděla svého s nákladem na zádech, těžko se mi dýchalo a ještě hůř, když se ke mně Terreon tiskl jak prahnoucí po krvi pijavice. Lapala jsem po dechu a stále sebou kopala ve vodě. Třebaže bych toho kopání ráda nechala, ale nedopustila jsem si to. Má slabost neexistovala, teda spíše nemohla existovat. Nedovolila jsem si posoudit to, že jsem jako každá druhá vlčice, která za sebou toho hodně nechá plavat. A proto jsem jednoduše pokračovala.
Nakonec se to vyplatilo a přesto, že jsem měla na kožichu vodu a několik slin, se mi ulevilo. Tíha ze mě sklouzla hned po tom, co Terreon mě opustil a vyplavil se na břeh. Zavzdechla jsem hlasitě, jako bych už nemohla ani pohnout brvou, ale přece jen jsem se vyšplhala na souš. A hned na to jsem se svalila na trávu, unavená a promočená. Zajímalo mě, co by mohlo přijít teď.
Poslední slova? ,,Já tě zabiju.'' vyhrkla jsem ze sebe s výdechem a naštvaným ksichtem. Chtěla jsem si chvilku odpočinout, než budeme zase pokračovat v cestě a než mu sama osobně přetrhnu všechny vazy v těle.

U ŘW
Zvedl hlavu, stále jinak rozpláclý v trávě a hleděl na vlčici co se z posledních sil vydrápala ven a praštila sebou o zem. Na chvíli si pomyslil že je snad mrtvá a on bude muset po takovém boji o přežití ještě hrabat nějakou díru na její mrtvé tělo. Naštěstí se ale v čas ozval její hlas s ne příliš pozitivní zprávou. Ledabyle se usmál, celý promočený a ulízl si tlapou ofinu. ,,Taky tě mám rád."
Ironicky se zašklebil a poté hlavu opět položil na zem. ,,Ale bylo to teda o fous! Jsem dobrý zadní motor, hm?" Začal nadšeně hovořit o plavbě přes řeku s vážným hlasem, poté se trochu vyválel ve trávě přičemž mu hodně bordelu a všeho ostatního zůstalo v mokrém kožichu, vypadal zkrátka neodolatelně.

U ŘW
Nějak tak jsem pomaličku načerpávala sil, abych se už jenom zdvihla a zakousla ho do jeho zadku, aby se uvědomil, že jsem přepravovala jeho línou zadnici přes vodu, protože se ji neskutečně hrozil, že v ní budou nějaké Nessie, či o čem to furt mluvil. Odkašlala jsem si na jeho vtipnou poznámku, ohledně toho, jak mě má moc rád.
,,Jo, vidím.'' odpověděla jsem mu tak též ve své ironii a přetočila jsem se na břicho a zahleděla jsem se na jeho zadek. Protočila jsem očima a připlazila jsem se k němu. Počkala jsem si na správnou chvíli jak se tak vyvaloval v trávě. A pak jsem se nadzdvihla a položila jsem se na jeho tělo jako na oplátku.
,,Určitě ses pochcal strachy, přiznej si to.'' řekla jsem mu do tváře a ulehla jsem na jeho břicho, jako by to byla moje pohovka. ,,Jasně, až bys mě svou láskou ke mně utopil.'' dodala jsem mu celkem vyčítavě a pohlédla jsem se jiným směrem uraženě. Tentokrát jsem to však nehrála, ale myslela jsem to stejně vážně jako on.

U ŘW
Našpulil tlamu když odsekla na jeho neskutečně romantickou poznámku, nakonec ale usoudil že ho mohla klidně v polovině řeky pustit a nechat utopit, tudíž její výpomoc v podobě člunu byla prozatím dostatečným důkazem lásky.
Vydechl přidušeně s vytřeštěnýma očima jakmile ho tak nenápadně zalehla, ve skutečnosti opravdu nebyla nijak težká to jenom on rád zveličoval. Ale to už bylo asi všem dávno jasné.
,,Pochcal? Tsah. Ne. A i kdyby jo, neříkám že jo jenom kdyby náhodou, je to voda. Co by se stalo? Nevadí to. Nevychcal jsem se tam, ale jsme přece vlci, i ryby tam musí chcát, ne?" Polkl ke konci již trochu nervózně a zavrtal hlavu do srsti na krku jako když se želva schovává do svého krunýře.
,,A žili spolu šťastně až do smrti, ne? Jsem romantik."

U ŘW
Pootočila jsem pohled na toho pode mnou a už bych zase zkřivila pohledem na jeho dramatičnost, ale na rozdíl od toho jsem se prostě uchechtla. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a povzdechla jsem si. ,,Ty víš jak zkazit náladu.'' řekla jsem mu s již klidnějším výrazem ve tváři.
,,Jo, ještě aby jsme šli do kytek a to jsme si ani tolik toho neužili.'' opominula jsem ho a zahleděla jsem se na Terreona s údivem. Když jsem si ho tak prohlížela, tak jsem zahlédla, jak měl na hlavě nějakou tu půdu a kytku, která mu jen tak tam visela. Asi z toho důvodu, že se tak válel po té zemi. ,,A jak tak vidím jdeš do světa stylově.'' pozdvihla jsem tlapku k tlamě a zachichotala jsem se.

Nekde -> Tábor 

Spokojne si spím než sa opäť prebudím do nového dňa. Poriadne si natiahnem predné aj zadné laby a švihnem svojím chvostom do strany na stranu. Hlasito si zívnem, až by sa mali moje sánky od seba oddeliť, no to sa samozrejme nestalo. 
"Tak, kde to som..." prekvapene sa obzriem okolo seba. Grr, tá nemoc ktorou trpím je naozaj na prd. Už ani neviem kde som... to sú mi veci, ale podľa pachu.. Pootáčam hlavu zo strany na stranu a čuchám pachy. Hej, hej... tam je tábor...
Spokojne sa vydám smerom k táboru, no cestou si ulovím nejakého skákavého ušáka, neboď mi po tej dlhej dobe vyhládlo. Pri najbližšom jazierku sa poriadne napijem, než konečne dorazím do tábora a posadím sa pred brloh álf. Mal by som sa ohládať.. neboď si budú myslieť, že som niekde zhebnul.

Tábor
Vyzeralo to tu tak ako vždy, ani sa nedivím keď sa vo svete nič nedeje. Nič nevychovávam, nič neliečim, asi by som sa mal starať o Ishimurské lesy, prečo nie.. tam som ako malé vĺča prebýval takže som k nemu mal určitý duchovný spoj.
Zrazu som pocítil ako sa ku mne niekto približuje, očkom som sa pozrel tým smerom, než som spatril toho starého, známeho Reela. "Zdravím Reeli, ako sa darí?" spýtam sa, než mi niečo príjde zvláštne. Predišiel som k nemu a očuchal ho. "Hmm, divne voníš.." poviem a prižmúrim oči. "Nevieš kde je Spirit? Mal by som jej ohlásiť, že som živý a že som na svorku nezabudol.. vieš, trpím tou nemocou.. vieš o nej? Ani už neviem či som ti o tom rozprával alebo nie.." švihnem chvostom a posadím sa.

Tábor
"To hej, niekedy zaspím aj na pol roka.. potom to je somnou ťažké.. udržať si vitalitu.." povzdychnem si, no stále ho počúvam. "Naozaj? Páni.." vykulim oči. Takže Spir, už nie je Alfou. Teraz som zaspal to dôležité obdobie, chňa.. preklínam svoj rod..
"Áno jak fyzicky bohužial aj psychicky to už nevládala. Videl som to na nej, zaslúži si odpočinok od tých povinností," prehovorím a premýšľam nad tým, kto by ju zastúpil. Že by strýc? Ja rozhodne nie, keby som dostal túto ponuku, tak by som ju predal ďalej.. tak kto. Ten pach, Reelov pach sa strašne zmeniľ. Cítil som z neho autoritu, takú akú mala...
"Počkaj.. takže, na teba padla tá povinnosť? Povinnosť brániť svorku v zlom aj dobrom čase? Z teba je nová alfa?" Spýtam sa prekvapenie. To sú mi novinky! 
"Gratulujem ti Reele!" šteknem, pritom strihnem ušami a dosť prudko mávnem schostom, nepodotýkam, že mi moje značky na tváry zablikali.

Černý vlk mi řekl, abych šla. Přišlo mi to víc jako takový ustrašený útěk od problému, než jako rozkaz. Jakoby mu došly argumenty. Sledovala jsem jak jde k jinému vlkovi, který mu gratuloval k novému postu. [i]Nový alfa, tomu říkám terno.I tenhle kámen by byl lepší kandidát.[i].Věděla jsem, že vetřelci mají právo se zdržovat na území smečky po nějakou dobu.Tím se svit lišil od Zeiss. A protože jsem nikomu neublížila, rozhodla jsem se, že se tu ještě zdržím. Nezahodila jsem přece celou svou minulost kvůli takovému zacházení.

Ale no tak

Tábor
Počúvam Reela a prikývnem. "Tak vám to prajem," usmejem sa na neho a zahrábnem tlapkou do zeme. "Neboj sa, stále máš pri sebe vlkov, ktorý ti určite radi pomôžu. Občas som Spirit poradil keď bolo treba, takže.. keby si potreboval pomôcť stačí mi povedať.." švihnem chvostom a pozriem na neznámu vlčicu.
Pocit, že nevie že čítam myšlienky.. ale to čo povedala, bolo aj zábavné. Žmurknem a vrátim svoj pohľad na Reela. "Len sa upokoj, áno byť Alfou je riadna zodpovednosť. Tú autoritu si získaš svojími skutkami ku svorke. A poviem ti to hlavné, ver si.. áno? Buď nebojácni, statočný.. do istej miery. Stať sa alfou, ktorého ešte táto svorka nemala," poviem mu. Uznávam v utešovaní a v povzbudzovaní nie som taký dobrý a rozprávam prvé čo ma napadne, no za pokus to stojí. 
"A blbec nie si.. podľa mňa si dosť inteligentný vlk, ktorý radšej rozhoduje rozumom ako hrubou silou.." zazubím sa.

//Promiňte mi případné chyby, teď jsem tu téměř dva týdny nebyla. Sice jsem si všechny posty přečetla ale přecijen v tomhle mam trochu guláš. Tak kdybych na někoho zapomněla nebo zareagovala na reakci mířenou na někoho jiného, ozvěte se, já to opravím
Probudila jsem se v doupěti. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila svůj nový post. Vstala jsem, protáhla se a plná energie vyšla ven. Rangerovi jsem nevěnovala pozornost, spal. Rozhlédla jsem se po táboře. Byl tu Kay a pár nových vlčic. The a už byla očividně kappou a působila nadšeně. Zmatený a unavený Reel se snažil řešit záležitosti s několika vlky zároveň a Dino právě řešil přijetí do smečky se dvěma mladými zelenými vlky. "Všechno vpořádku?" Poslala jsem Dinovi myšlenku. Pak jsem se rozhodla vysvobodit Reela. "Reele, odpočiň si. Já to tu zvládnu. Vem Kaye a jděte pryč z tohohle ruchu, určitě si máte hodně co říct. O ty vlčice se postarám." Poslala jsem myšlenku i Reelovi a pak očima přelétla obě nové vlčice (Luna a Caelle). Jedna z nich měla místo hlavy holou lebku, ale nevypadala, že by ji to nějak omezovalo. Asi se s tím už narodila. Ta druhá byla cítit smečkou Zeiss a nápadně se podobala Naiome, ale nevypadala, že by měla zlé úmysly. "Pojďte za mnou." Poslala oběma vlčicím myšlenku. Nebylo těžké najít toho, kdo myšlenku poslal. Zvládl by to každý. Tene to věděla, takže se nestresovala s tím, že by ji vlčice třeba nemusely najít. Jen tam tak stàla uprostřed tábora, klidná, vyrovnaná, ale plná energie. Čekala na vlčice.

Tábor
Spozoroval som Reelovu partnerku, čiže ďalšiu Alfu a mierne sa jej pokloním na znak úcty. Bola ďalej takže zrejme by nepočula moje volanie tak som jej jednoduchšie poslal myšlienku: "Gratulujem k získaniu tohoto postu, prajem tebe aj Reelovi mnoho dobrého a prosperitu svorky.."
Nakoniec sa otočím na Reela a povzdychnem si: "Počuj, nechceš aby som ti dal liečebnú kúru na uvolnenie stresu? Myslím si, že by ti malý oddych mal pomôcť," poviem mu a ešte ráz si prezriem tú vlčicu. Pochádzala zo Zeissu. Popravde ani sa mu nečudujem, keď si spomeniem na minulosť. Už ubehlo mnoho rokov od pánu Insieme. Dokonca si spomínam ako som so Spirit šiel do Zeiss a prehovorili sme tunajšiu alfu o to aby sa presídlili na iné územie. 
"Tak, kam pôjdeme?" spýtam sa Reela.