Odkaz na pokračování akce: Klik

Share
Goto down
avatar
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 76
Datum registrace : 20. 11. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Rossiel
Postavení ve smečce: Kappa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Wed Sep 13, 2017 2:32 am
Jak se zdálo a ono se to ani tak nezdálo, jakože by to měl být jenom takový nevinný sen, který se vlkům snívá, když spí, byla to totiž skutečnost, zvuky, doprovázející nepříjemnosti ukryté v prazvláštní mlze, neodcházeli. Ba naopak. Spíše se jich tady objevovalo víc a víc. A jéje, bude hůř! Pomyslela jsem si, ale nevadilo mi to až tak. Ušklíbla jsem se a olízla si tlamu. Bude boj a já se nevzdám. Strýček mě požádal o pomoc a já pomohu. Dělám to přece pro něj a pro mámu a tátu. Povzbuzovala jsem se v duchu.
Alespoň, že ta mlha, která doposud obklopovala všechny vlky a všechno kolem, trochu prořídla. Ještě, že tak. Už bylo na čase, aby ustoupila. Tím usnadnila lepší orientaci, alespoň vlkům, kteří neměli tak dokonalý zrak, nebo těm, kteří neměli takovou magii, která jim umožňovala vidět v mlze či ve tmě. Sice nezmizela úplně, ale alespoň usnadnila obranu vlkům ze smečky Kirigakure, ale i vlkům ze smečky Stříbrného fénixe. To máš recht. Proč je tady kolem ta mlha? Ozval se mi nějaký neznámý hlas v hlavě. Jasně, že jsem si myslela, že to některý vlk mi vstoupil do mysli. "Hej, tos doposud chrápal? Vzpamatuj se, napadli nás. To už bys měl vědět!" Je snad slepý? Poslala jsem myšlenku neznámému hlasu. No, všechny vlky jsem neznala. Mohl to být klidně vlk z Kirigakure, stejně jako to mohl být vlk ze Stříbrného fénixe. Hej, hej! Nejsem samec, jasný? A ne, nechrápala jsem. I když by se to tak dalo nazvat. Ale to víš, když je jedna mimo realitu a potom se vtělí do nějakého - ehm - přidrzlého - tvora, to se není pak čemu divit. Promluvil hlas. "Tak počkat?! O čem to mluvíš? Teď jsi buď stále nějak mimo, nebo ten někdo hloupej jsi tady ty a ne já." Mimo? Nejsem mimo. To ty jsi asi zřejmě mimo. Já jsem tady správně. - Aaaah, aha, jo, už tomu začínám přicházet na kloub. Takže tahle mlha vás trápí, jo? Jasně a ne jen mlha ale... oh, můj tygří králi... ale fůj, co to je za potvory. Hihi, to bude legrace. Tak pojď, roztočíme to. Ukážeme jim, zač je toho morek! Hlas v mé hlavě se nějak rozjel. Vážně měl vyřídilku. "Hele, počkej trochu, kdo jsi? A proč bych to tady měla mla roztáčet zrovna s tebou? Lezeš mi do hlavy a já mám pomáhat tobě? Jsi z Fénixe? Hádám, že jo, jinak si nemyslím, že bys byla takhle drzá z naší smečky." Hele, hele, jmenuji se Ra-Mau, jsem hustá tygří patronka... Patronka? Jo, patronka, to jsem já... JOOO! No, tak, jasan, jsem tvoje patronka. Nejsem z Fénixe. Proč bych měla být? A přidrzlá jsi akorát ty. Haha. Takže, do hlavy ti nelezu, už tam prostě jsem. Jsem součástí tebe a ty jsi součástí mě. Tak to prostě je. Smiř se s tím. Mauro. Jo a ještě jedna věc. Nemusíš komunikovat v mysli, vím, co si myslíš, jako ty víš, co myslím já. Tedy, budeš to vědět, až mě pořádně přijmeš. Zlatíčko. To jako vážně? Tomu mám věřit? Ah... Jo, vím, že patroni existují, jasně, ale že bych nějakého měla mít já? A navíc takhle drzého? Heh? To je nějaký vtip, že? Ne, to není vtip, zlatíčko. A drzá jsem jen natolik, na kolik jsi drzá ty sama. Bezva, takže teď budu poslouchat nějakého přidrzlého patrona.  Patronku, slečno, Mauro, patronku. Jsem samička, už jsem ti to přeci říkala. A když budeš na mě drzá ty, budu na tebe drzá já. No a teď už sebou mrskni, musíme eliminovat hrozbu. Chceš přece pomoci smečce ne? Jednou ses dala na vojnu tak hurá do toho. Ukážeme jim!
Prokázalo se, že nakonec to nebyli vlci ze smečky Stříbrného fénixe, kdo by stál za vytvořením téhle stříbrné mlhy, a to navzdory tomu, že mlha, obklopující vše kolem, byla opravdu stříbrná, ale původce téhle škody byly tyhle příšery. Možná, že za tím stál ještě někdo mocnejší, než jen tito tvorové a možná, že tyhle bytosti byli jen pouhými válečníky. Válka, jo, to sedí, skoro to vypadá jako válka. Tak jdeme na to. A kde jsi? No jasně, jdeme! Bohužel zatím jen ve tvé hlavě. Musela bys být v ohrožení života, abys mě dokázala vyvolat. Je k tomu potřeba mnoho energie a soustředění. Alespoň na poprvé, prý. Tak jdeme, budu ti pomáhat duševně. Duševně, jo? Nemohla jsem si být jistá tím, kdo tohle opravdu způsobil, ale věděla jsem, že Fénixčané, to nebyli. Ne, neobviňovala jsem je. Teď bylo důležitější zastavit tohle běsnění, tuhle hrozbu, která by mohla způsobit katastrofu kolosálních rozměrů. Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby tohle řádění nemělo přítrž? Ano, postupovalo by to dál a dost možná by byl celý Niwat pohlcen a vyhlazen. Takhle daleko to nedojde. Zastavíme to. Společnými silami. A to jsme nemohli dovolit. Souhlasím. Já se nevzdám. Ani já ne! Slyšela jsem ryk a mnoho dalších odlišných zvuků. Některé byly hodně nepříjemné, pro mé uši a některé se mi dařilo slušně ignorovat. To bylo dobře, jinak si nedovedu představit, co by se mohlo stát. Ale jo, docedu. Zcvokla bych se z toho pískotu, to je jasné.
Vyrazila jsem kupředu a s vrčením jsem se vrhla na nejbližší potvoru. Byl to jakýsi pavouk. Nebo něco takového.Byl velký asi jako já. Pozor na jeho kusadla. V téhle velikosti by mohly být velice silné. A taky pozor na jed. Určitě nějaký má a vyhni se pavučině. Je lepkavá a mohla by tě uvěznit. Radila mi moje nová patronka. Dobře, tak to si teda dám pozor. A tak jsem si pomalu začala zvykat na přítomnost Ra-Mau. Tedy přítomnost jejího vědomí v mé mysli. Použila jsem magii a pokusila se ovládnout kosti toho tvora. Příliš to nefungovalo, ale trochu snad ano. Jelikož nebyl tvor přímo z kostí. Spíš byl zaražen nečekaným návalem magie. Pak mě napadlo použít jinou magii. On má v sobě tekutinu! Není to krev, ale musí obsahovat vodu, ne? Jako bych už čekala odpověď patronky. Ano, má v sobě vodu. Výborně, použij magii vody. Pobídla mě patronka Ra-Mau. Udělal jsem to. Soustředila jsem se na veškerou vodu v těle toho pavouku podobného tvora a přemístila ji na jedno místo. Podivný pavou, jako by sebou začal házet. Pak zkoprněl a jen neroticky pohyboval kusadly. A teď zaútoč zuby, ale pozor na jed. Varovala mě patronka. Jo, zvykala jsem si na její přítomnost rychle.
Vyrazila jsem proti pavoukovi, prudce do něj vrazila svým bokem tak, že spadl na zem a zakousla jsem se mu do břicha. Začala jsem hlavou trhat ze strany na stranu, abych prokousla jeho kůži, či tělesnou schránku a roztrhla ji. Své zuby jsem si pomocí magie kostí nechala zostřit, takže prorazily slupku toho tvora. Ještě několikrát jsem jej takto prokousla, než se přestal hýbat. To bylo dobré, to nebylo vůbec špatné. Z nás něco bude! Vykřikla vesele patronka. Jo, asi by z nás něco mohlo být. Souhlasila jsem s ní a vrhla jsem se na dalšího nepřítele, tentokráte na jakousi stonožku...

Patron
jméno: Ra-Mau
druh: šavlozubý okřídlený tygr
magie: Láva
Obrázek:

avatar
Počet příspěvků : 129
Datum registrace : 30. 12. 16
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Wed Sep 13, 2017 1:45 pm
1000 slov - Challenge mohou ještě napsat:

Acio
Aetas
Aite
Amias
Cassidy
Catorce (Může získat Patrona, pokud jeho příchod patřičně popíše)
Ceron
Crystal
Dawano (Může získat Patrona NEBO objevit extra magii, pokud jedno z toho dobře popíše)
Hilary
Issey
Jiraiya
Kaisa Airgideon (Může objevit speciální schopnost, pokud její objevení náležitě popíše)
Keiran
Kuriko
Lester
Maysie
Molly
Riteru
Safira
Sapha
Sasori
Snow
Sorrin (Může objevit extra magii, pokud její objevení náležitě popíše)
Teebihe
Varg
Waya

.............................................

Aiko - UZAVŘENO
Bodka - UZAVŘENO
Destiny Aqua - UZAVŘENO
Jessie - UZAVŘENO
Maura - UZAVŘENO (získává Patrona)
Yllin - UZAVŘENO
avatar
Počet příspěvků : 138
Datum registrace : 06. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Saiko Aske Eru'Rōshiko
Postavení ve smečce: Nemá smečku
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Wed Sep 13, 2017 2:41 pm
//tedy, o extra magii bych zájem samozřejmě měla. Jen - do akce jsem se později už nepřipojila, tak by mě zajímalo, jak bych ten příspěvek měla napsat - pročítat těch 13 stran se mi ale opravdu nechce, abych pak nějak mohla navázat. Pak se tedy ptám, jestliby mi to nějaká hodná duše ve zkratce nepopsala. Děkuji ;v;
avatar
Počet příspěvků : 3383
Datum registrace : 14. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Sapha
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Wed Sep 13, 2017 8:20 pm
//O patrona pro Catorce zájem mám, jen v poslední době nemám vůbec čas... ale zítra se pokusím sepsat to Smile
avatar
Počet příspěvků : 319
Datum registrace : 16. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Sapha Astral Virentem
Postavení ve smečce: Kappa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Thu Sep 14, 2017 5:38 pm
//Jestli to tedy chápu správně, mám popsat příchod patrona v bojovém příspěvku

V mlze
Krabi ustupovali a já teď měl v tlamě příšernou pachuť od toho, jak jsem se předtím do jednoho z nich zakousl. Vypadalo to, že dál už bude všechno v pořádku, ovšem tento klid netrval dlouho. To by bylo až moc dokonalé. Kdesi před námi se ozývali hlasy cizích vlků, těžko říct jak daleko a i kde přesně.  Možná už jsme se dostali k táboru jiné smečky? Ne, to určitě ne, v mlze se sice špatně odhadovala vzdálenost, ale nemyslel jsem si, že bychom došli tak daleko.
Zvuky v mlze, to odporné skřípání, bzučení a pleskání obřích křídel, které snad ani nemohly patřit čemukoli, co zde kdy žilo, se začaly stupňovat. Nebyl jsem si jistý, co to znamená, ale určitě nic dobrého. N druhou stranu vypadalo to, že mlha už začíná konečně mizet. Viditelnost se zlepšovala, až už jsem viděl téměř všechny vlky z naší skupiny, ale… tak to zůstalo. Bylo vidět asi na pět metrů. Pořád lepší než nic. Také to ale znamenalo, že ať už se skrývalo v mlze cokoliv, kromě těch divných krabů, už se to tak snadno neschová. Otázkou zůstávalo, jestli je to dobře nebo špatně.
Stál jsem na místě a pozorně sledoval okolí, když v tom se jedno bzučení rychle přiblížilo a z mlhy vedle mě vyletěla obří vážka. Mířila přímo na mě, nevypadala, že by hodlala zastavit a během okamžiku do mě vrazí. Neměl jsem moc času na rozhodování co dělat, uskočil jsem do strany a ztratil při tom rovnováhu, protože jsem šlápl na cosi hladkého a vybouleného. Vážka prolétla neškodně kolem, vzduch, rozvířený jejími křídly mi pročísl srst. Povedlo se mi zůstat stát a jeden krátký pohled pod nohy mi prozradil, že jsem šlápl na malého kraba. Opravdu z toho neměl radost, cvakal malými klepítky ve snaze mou tlapku zasáhnout. Poodstoupil jsem od něj o pár kroků stranou.
V další chvíli se mlha všude okolo začala doslova hemžit další podobnou havětí. Slyšel jsem je teď silněji než předtím a také jsem viděl, jak okolo prolétávají nebo probíhají. Většina mě naštěstí ignorovala, samotný vlk by neměl šanci se takové přesile ubránit. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodoval co udělat, zazněl mi myslí neznámý hlas: Pozor! Vzápětí mi po krku cvakla klepeta a začala mě táhnout k zemi. Netušil jsem, jak jsem mohl tohohle kraba přehlédnout. Byl pořádně velký, mohl měřit dost přes půl metru na šířku. V klepetu držel jen srst, za což jsem byl rozhodně vděčný. Takováhle klepeta mohla ošklivě poranit. No to jsi mi moc nepomohl, hlase. Pomyslel jsem si. Zapřel jsem se tlapami proti té síle. Nebyl jsem zrovna v pozici, abych se mohl nějak účinněji bránit. Tlamou bych na něj nedosáhl, aniž bych se dostal do dosahu druhého klepeta, které na mě teď výhružně cvakalo. Rozhodně jsem tu ale už nemohl jen tam nečinně stát. Nejsem strašpytel, když ostatní bojují, nebudu se schovávat.
Škubl jsem sebou a vytrhl se krabovi. V klepetu mu zůstal jen chomáč pískově žluté srsti. Za tebou! Zaslechl jsem opět ten hlas a rychle uskočil do strany. Za mnou se totiž objevil další krab, který se rozhodl vybrat si za cíl moje zadní nohy. Netuším, kdo jsi, ale díky. Pomyslel jsem si. Ten hlas byl pravděpodobně někdo ze smečky, kdo jiný? Nebo možná z Kirigakure. Neznal jsem ho, což ovšem nic neznamenalo, nemůžu znát všechny. A tady poblíž bylo tolik vlků a neprůhledná mlha.  Dál jsem nad tím nepřemýšlel. Ať už jsi kdokoliv, teď na mě ale už prosím nemluv. Uskočil jsem před klepetem většího z krabů a vyrazil do protiútoku. Krab nebyl tak rychlý jako já, jeho přednosti spíš spočívaly v pevném krunýři. Sevřel jsem jeho levé klepeto na okamžik v zubech a silně stiskl. Cosi křuplo, snad ne můj zub. Vzápětí jsem ho ale musel pustit, když se mě pokusil chytit tím druhým. Hele, i když útočíš, dávej pozor na okolí. Ozvalo se opět v mé hlavě, okamžik na to mě cosi chytilo za srst na špičce ocasu, Ohlédl jsem se. Na mém ocasu visel ten mrňavý krab, skoro bych řekl, že se tváří samolibě, pokud by tedy krabi měli nějaký obličej. A teď ten první. Soustřeď se, jsou tu jen dva. A jsou to jen krabi, i když velcí. Měl bys víc trénovat boj, aby tě pak hned kdeco nerozhodilo. rady toho hlasu nebyly úplně od věci, ignoroval jsem malého kraba a rychle zacouval zpátky, čímž se mi podařilo o fous vyhnout prvnímu, většímu, snažícímu se mě opět chytit. A když jsi tak chytrá, nechtěla bys mi pomoct? Kdo vůbec jsi? Víc mi ale vadilo, že má pravdu, dva krabi by pro mě neměli být problém, a to ani takhle velcí. Jsem tvá patronka, jmenuju se Cotilla, ale říkej mi jen Tilla. Popovídat si můžeme později, teď zkus udělat něco s těmi krabi. Patronka… Pokud si ze mě někdo nedělal legraci, rozhodně to nebyl vlk ze žádné ze smeček.  Rozhodl jsem se řídit její radou. Nejdřív ten menší. Periferním viděním jsem zpozoroval, že velký se ke mně blíží a tak jsem se rychle přemístil ještě o několik kroků dál, malého kraba, stále odmítajícího pustit můj ocas, jsem prostě táhl s sebou. Magie mi proti nim moc nepomůže, neprorazila by jejich chitinová schránky, musel jsme spoléhat na své zuby a drápy.
Přimáčkl jsem malého kraba tlapou k zemi, za cenu dalšího chomáče chlupů se mu vytrhl a pak ho převrátil na záda, abych se tak dostal k méně chráněnému břichu. Velký se přibližoval. Tři metry. Zahryzl jsem se do místa, kde nožičky vyrůstaly z těla, šly docela snadno odtrhnout, byly malé a tenké. Dva metry. Přidržel jsem si kraba tlapkou a zakousl se mu do břicha, jeho chitinová schránka povolila pod tlakem mých zubů. Snažil jsem se nevnímat odpornou chuť zeleného slizu, který z krabího tělíčka vytékal. Metr daleko. Skousl jsem ještě jednou a téměř tím menšího kraba přepůlil, pak jsem uskočil od toho velkého a začal ho v kruhu obcházet. Výhružně cvakal klepety. Zůstal stát na místě, už se nesnažil přiblížit, jen se otáčel, aby ke mně stál pořád čelem. Tenhle nebude tak snadný, jeho krunýř bude tvrdší a silnější. Jeho levé klepeto je pochroumané. Vložila se do toho opět Tilla. Zkus na něj zaútočit z té strany. Kývl jsem a pak až mi došlo, že to asi nevidí. Ale to nevadilo. Opět měla pravdu. Jak jsem se předtím do klepeta zakousl, podařilo se mi na jeho krunýři vytvořit tenkou prasklinku, ze které teď vytékal ten zelený sliz.
Ustoupil jsem do strany, krab šel se mnou. Měla sice pravdu, ale daleko snáz se to řekne, než udělá. Potřeboval bych se dostat buď dost rychle vedle něj, rychleji, než se ke mně zase stačí otočit čelem, a nebo… se dostat za něj. Pokud by se  i to povedlo, nestihne se tak rychle otočit, to byla výhoda mého počtu nohou oproti jemu. Koordinovat čtyři nebylo tak těžké, jako tolik, kolik měl on. Kolik vlastně? Rozhodně víc než já. Zacouval jsem, pak se rychle rozběhl a kousek před krabem se odrazil. Přeletěl jsem ho vysokým obloukem mimo dosah klepet. Otočka. Podebral jsem ho čenichem, zapřel se a převrátil ho. Nožičky se bezmocně míhaly vzduchem, jak se krab snažil najít nějakou oporu. Dál cvakal klepety, ale kromě toho se nemohl nijak jinak hnout. Ha. A jaký jsi teď chodící tank, co? Věděl jsem, že ani jeho břišní krunýř neprokousnu, proto jsem zvolil jinou metodu. Neměl jsem s tím příliš zkušeností, ovšem jaký je rozdíl mezi vrstvou sněhu při lovu myší a krabím krunýřem při… no, prostě ve snaze ho zabít? Stačí jen dostatečná váha. Přikrčil jsem se, vymrštil se do vzduchu a tam se otočil tak, že moje přední tlapy mířily přímo na krabí břicho. Nevážím zrovna málo. Krunýř to nevydržel, praskl, všude kolem se rozstříkl zelený sliz. I já od něj byl zapatlaný. Osvobodil jsem tlapky z chitinového sevření, oklepal se, abych ze sebe tu nechutnou zelenou věc setřásl a pak se rozhlédl. Tady okolo už nic nebylo, nic co by na mě útočilo, ale z okolí se pořád ozývaly zvuky hmyzu a boje. Tak si jdeme najít ještě jiného protivníka, co ty na to? Zeptal jsem se v duchu a vyrazil do mlhy. Já jsem rozhodně pro. Odpověděla Cotilla spokojeně. A vidíš, nebylo to nic těžkého. Jsou to pořád jen krabi, i když velcí.
avatar
Počet příspěvků : 856
Datum registrace : 25. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Majkaa :33
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Tue Sep 19, 2017 9:14 pm
//do kdy to musím napsat?
avatar
Počet příspěvků : 1127
Datum registrace : 02. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Strážkyňa Kirigakure
Postavení ve smečce: Neživý
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Mon Oct 09, 2017 8:29 am
//: Podľa mňa tejto akcií zazvoní zvonec a bude jej koniec
avatar
Počet příspěvků : 138
Datum registrace : 04. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Sapha
Postavení ve smečce: Neživý
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Mon Oct 09, 2017 3:35 pm
V mlze
Pohodlně jsem se usadil vážce na hřbetě. Moc se jí to nelíbilo, ale moje magie mě držela pevně na místě. Tlapky jsem měl jako přilepené k jejímu hřbetu, ať by se snažila jakkoli, nemohla mě shodit. Smůla vážko. Dovolil jsem si krátký pohled z jejího hřbetu dolů. Na krátký moment jsem spatřil zvláštní skupinku, jeden z těch vlků byla mně známá vlčici, zamotaná do jakéhosi kokonu, dál tam byli dva další, pravděpodobně oba kirigakurští a vedle pak velký pavouk. Ale moje vážka pokračovala dál. Nevypadala, že by plánovala někde přistát. Vrhl jsem ještě jeden pohled směrem, kde jsem předtím viděl Snow. A ostatní vlky. Chtěl jsem za nimi, normálně mi nevadilo být sám a ani sám v mlze, ale tohle bylo moc i na mě. Sám, v kouzelné mlze, kde žije obří hmyz unášející vlky. Ve vzduchu bylo těchto potvor víc, ne jen ta, která odnesla mě. Co chvíli okolo nějaká prolétla, i když to nebylo vidět příliš dobře. Měl jsem také takový pocit, že mlha trošku ustoupila.
Poklepal jsem své osedlané vážce na hlavu. „Hej, nechceš někde přistát, obludo? Nebo tu budeme takhle poletovat do konce světa, co?“ Naprosto mě ignorovala. Tak fajn. Dovolil jsem si ještě jeden pohled dolů, ale všude okolo nás bylo bílo. Těžko říct, jak daleko se nacházela země. Mohlo to být jen pár metrů, nebo třeba několik set. Ale prostě jsem tu nemohl jen tak zůstat. Co když vážka přistane až někde mimo Niwat? A já potom už netrefím domů? Mohl bych přežít pár z několikametrové výšky, i když pod námi byly pravděpodobně hory a kamení… Pokud to něčemu pomůže, umím létat. Ozval se mi v hlavě Caneův hlas. Jo, to sotva. Lítat potřebuju umět já, ne ty. Ty jsi mi k ničemu. Pomyslel jsem si. Tohle vážně k ničemu nevedlo, vypadalo to, že budu muset počkat, až se vážka rozhodne přistát sama. Což mohlo být opravdu na dlouho. Jak dlouho vydrží letět, aniž by potřebovala přistát? Uvelebil jsem se na jejím hřbetě a čekal.
Ovšem nemělo to dlouhého trvání. Ani jsem to nepostřehl, když se z mlhy kousek od nás vynořila další vážka a namířila si to přímo na mě. Všiml jsem si jí jen okamžik předtím, než vrazila do vážky, na které jsem aktuálně letěl. Měl jsem tak akorát čas zareagovat a zabránit tak svému pádu, když moje vážka udělala přemet a jen tak tak, to opět vyrovnala. Podařilo se mi připlácnout se na ni předními tlapkami, zadní mi ale zůstaly viset ve vzduchu a neměl jsem šanci se o cokoliv zapřít. Jak jsem tak visel, napadla mě absurdní myšlenka, že tohle ej skvělé vyjádření přísloví : ‚Z bláta do louže.‘ Moje vážka teď měla s letem vážné problémy, ale statečně se snažila udržet ve vzduchu. Značně jsem jí to ztěžoval, protože její pravá křídla musela vynaložit námahu navíc, aby vyrovnala moji váhu.
Jenže nově příchozí vážka tím neskončila. Obletěla nás, jen aby se mohla z druhé strany zase vrátit. Chytila mě do svých pařátů a snažila se mě od té první odtrhnout. Pokusil jasem se ji kopnout zadními tlapkami, ale nedosáhl jsem na ni. Ovšem pokud v tomhle bude pokračovat, dřív nebo později se neudržím a spadnu. Zariskoval jsem a odlepil jednu ze svých tlapek z těla první vážky, abych se s ní mohl ohnat po té druhé. Zasáhl jsem ji. Moje drápy jí zanechaly na oku ošklivé škrábance. Vydala jakýsi syčivý, rozčilený zvuk, ale nepustila mě, naopak zabrala ještě silněji. Aby toho nebylo málo, ta první se začala mrskat a snažila se osvobodit. I moje magie měla své meze Tlapka mi povolila a já se tak ocitl v sevření druhé vážky. Ta mě ale neplánovala nikam odnést, prostě mě opět pustila. Osud rozhodl za mě, ocitl jsem se ve vzduchu a padal jako kámen směrem k zemi. Hlavou mi kmitla myšlenka, že jsem mrtvý, když jsem ucítil, jak mě cosi chytilo a táhlo zpět nahoru. Oddechl jsem si. Takže umírání se odkládá. Pomalu jsem vzhlédl nahoru, abych zjistil, kdo je můj zachránce. Ať to není vážka. Prosím, ať to není vážka! Nebyla, ovšem to, co jsem uviděl, mě zmátlo ještě víc. Ten tvor měl obrovská kožnatá křídla a srst. Celkově vypadal jako obří netopýr. Povedlo se mi snad nějak zavolat netopýra? Ale na to bych potřeboval noc. Byla teď noc? Nebylo to poznat. „Říkal jsem, že mám křídla.“ Ozval se Caneův hlas a mě konečně docvaklo, co je tahle obluda zač. Můj patron byl obří netopýr. Jak příhodné. „Vylez mi na záda.“ Dodal ještě a já ho poslechl. Zachránil mi život. Takže přecejen nebyl tak neužitečný, jak jsem si dlouhou dobu myslel. „Díky…“ Řekl jsem opatrně, zatímco jsem se na jeho zádech usazoval . „Nemáš zač. Teď to těm vážkám natřeme.“ Usmál jsem se, to znělo jako dobrý plán. Cane ve vzduchu prudce zatočil a namířil si to zpět k místu, kde mě vážka shodila. Neviděl jsem je, dokud jsme se k nim nepřiblížili dost blízko, ale Cane měl zřejmě způsob, jak zjistit kde se nachází. Byl to přece netopýr a ti v noci nikdy nenarazí. Obkroužili jsme kolem pomaleji se pohybujících vážek jedno kolečko, pak druhé a já si uvědomil, že Cane zřejmě čeká, že něco udělám já. Tak fajn, při dalším kole jsem se odrazil a přeskočil na hřbet té bližší, shodou okolností to byla ta, kterou jsem drápl přes oko. „Chyť mě!“ Zavolal jsem ještě a pak se jí zakousl do jednoho blanitého křídla v místě, kde srůstalo s tělem. Pevně jsem ho zuby sevřel a škubl hlavou. Zvuk trhané tkáně zněl mým uším docela příjemně. Nikdy jsem se nepovažoval za skutečně temného vlka, ale v ubližování těmhle tvorům jsem nacházel jakési zvrácené potěšení. Tohle území bylo naše, ne jejich, neměli tu co dělat a teď za to zaplatí.
Vážčino křídlo zůstalo bezvládně viset. Odrazil jsem se od jejího hřbetu a skočil do prázdna, ale nepadal jsem dlouho, Cane mě podletěl a já se opět ocitl na jeho hřbetu. Ochromená vážka se pár okamžiků snažila udržet ve vzduchu, ale nebyla příliš úspěšná. Jak jsme letěli dál, brzy mi zmizela z dohledu. „Ještě je tu někde druhá.“ Upozornil jsem. Cane se rozhlédl a pak změnil kurz. „Tahle je moje.“ prohlásil, když se před námi objevila silueta tvora s blanitými křídly. S tím jsem neměl problém. Z jeho hřbetu jsem sledoval, jak můj patron dolétá až k vážce a drtí jí chitinový krunýř ostrými zuby. Pak ji znechuceně vyplivl a i její tělo zmizelo kdesi dole v mlze. „Chutná dost odporně.“ Prohlásil. Jo, to mi povídej, taky jsem si kousl. V okolí možná byly i další vážky, ale Cane opět změnil směr, a pokud jsem odhadoval dobře, vraceli jsme se tam, kde jsem naposledy viděl ostatní. Vzdušných soubojů už bylo očividně dost.
avatar
Počet příspěvků : 3335
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Strieborná a škvrnitá
Postavení ve smečce: Beta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Sat Oct 14, 2017 12:46 pm
//Mohli by sme už skončiť.
avatar
Počet příspěvků : 1512
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Hilary
Postavení ve smečce: Kappa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Sun Oct 15, 2017 6:36 pm
HILARY
Tábor

Přimhouřila jsem oči a ani jsem nevěděla proč. Možná jsem chtěla líp vidět nebo to bylo jen kvůli soustředění? Kdo ví. Můj čumák byl zmatený, takže ani on mi nepomohl. Byla jsem připravená použít svoji magii vody aneb otevřít lahvičku s vodou a zneškodnit nebezpečí. Měla jsem podezření, že nás někdo obvazuje nějakými vlákny. Takovými jako bylo to jedno, co mě pošimralo na čumáku. Mohli to být třeba nějací obří pavouci co si nás obmotají a udělají si z nás obídek. Nebála jsem se o sebe, ale o May, Cryst a ostatní své přátelé i vlky, které jsem neznala a jsou v ohrožení. Můj strach padal i na mé dva věrné mazlíky Bata, silného káněte a Kat, mýtické stvoření Ramidreju. „Neboj se, Hillie. Jsem tu s tebou,“ uslyšela jsem hlas svého drahého patrona, který byl výjimečně uklidňující. Většinou byl jízlivý, ale abych mu nekřivdila, tak mi dokázal někdy pomoc. „Ale ty by si mi nepomohl. Jenom by si mi radil,“ odsekla jsem mu a on chvíli mlčel. Měla jsem totiž pravdu, ale nemohla jsem mu to vyčítat a ani to po něm chtít. Můj patron byl přeci jen ryba a na suchu by toho stejně moc nesvedl.
Přikrčila jsem se do bojovné pozice, protože mlha začala ustupovat a s ní i moje ospalost. Teď jsem viděla asi na pět metrů, ale bzučení a skřípání se nebezpečně zesilovalo. Spatřila jsem vlákno a co nejrychleji jsem otevřela lahvičku s vodou. Vodu jsem vytáhla a změnila ji ve vybroušený krystal ledu. Pomocí něho a magie jsem zničila všechny nebezpečné nitky, které nás ohrožovaly. A právě v tu dobu jsem ho spatřila. Byl obrovský, osminohý a zuřivě na mě koukal svýma očima, které byly veliké jako jablka. Viděla jsem obrys velikého pavouka, který se pomalu blížil ke mně. Nemohla jsem pohledem uhnout z jeho hypnotizujících krvavých očí. „Vnímej,“ zavrčel na mě Soka a já zavrtěla hlavou, abych si ji pročistila. To už na mě pavouk –ne, pavouk ne, protože tohle je monstrum- vyskočil a já jen tak tak uhnula. Ledový krystalek nad jeho pravou přední nohu, ale byl moc malý na to, aby mu způsobil větší zranění. Trochu kulhal, ale měl pořád ještě sedm plně funkčních noh. Vodu už jsem neměla u sebe, tak jsem mohla využívat hlavně drápů a zubů. Nestvůra se na mě opět vrhla a já na ní. Zakousla jsem se mu do jeho levé nohy a nehodlala ji pustit. Lomcoval s ní, já ji nalomila a seskočila zpět na zem. Dupla jsem a nevědomky jsem přede mne utvořila vejce. Bylo maličké a já na něj nechápavě hleděla. Pak jsem ho pomocí nový magie hodila po nestvůře a udělala dvě další a hodila mu je do očí. To se mi líbilo, ale on na mě skočil a povalil na zem. Zakousla jsem se do něj a škrábala ho svými drápy. I on mě zranil, ale neměl na vlčí tesáky a drápy, které se do něj nemilosrdně bořily a způsobovaly rozlehlá zranění. Soka mlčel, ale teoreticky jsem věděla co dělat a to bylo hlavně mu uštědřit početné rány. Najednou ustoupil a já se mohla vydýchat. Rozeběhla jsem se na něj a skočila na něj a hodlala jsem ho dorazit. A podařilo se mi to, protože ta potvora klesla k zemi. Vítězoslavně jsem se usmála, když jsem zjistila, že on mi už neublíží a ani ho nic netrápí.  To jsem ještě nevěděla, co mě čeká a nemine. „Tohle není všechno,“ upozorní mě ryba v mé hlavě a já se rozhlídnu. Zamračila jsem se, když jsem spatřila další pavouka, který pocházel určitě taky z téhle odporné mlhy. A mě nezbývalo nic jiného než se i s nim utkat a snažit se vyhrát.
Snažila jsem se ho rozhodit pár drobnými vejci, které se rozbíjely o jeho tělo. Nezastavilo ho to, ale evidentně se mu nelíbily skořápky v očích. Toho však spíše více rozzuřilo. Rozhodla jsem se znovu pro boj zblízka, proto co by si zvolil každý normální vlk bez magie či jiné zvíře, které nebylo mýtické a neoplývalo magickými dary. Třeba jako moje káně o kterým jsem teď nic nevěděla. Snažila jsem se tedy mu zakousnout do nějaké končetiny a znesnadnit mu pohyb z místa na místo. Zakusovala jsem se mu hluboko do masa a on brzy krvácel. Nebyl jediný, protože i on mi trochu ublížil, ale doopravdy jen malinko. Spíše jsem byla otlučená než, aby ze mě tekly proudy krve. Moje energie se zmenšovala, ale stejně jsem cítila, že ho dokážu vyřídit a možná i ještě jednoho. Když už na tom byl zle, ale paličatě mi chtěl ublížit, tak sem začaly přilétávat mouchy. Byla jsem zase překvapená, ale mouchy se mi snažily asi pomoc. Lechtaly, štípaly a hlavně otravovaly nestvůru a já měla čas si odpočinout a zaútočit. Jako i u prvního pavouka jsem neměla slitování a tuhle potvoru jsem taky dorazila. Teď mi a ani ostatním nemohla škodit. Upřímně mi jí ani nebylo líto a to bylo zvláštní. Bylo to asi kvůli tomu, že ohrožovala mé přátele a stvoření, které jsem měla ráda a nechtěla, aby se jim něco stalo. Byla jsem vyčerpaná, ale sem se řítil další gigantický, osminohý pavouk s krvavýma očima a nenávistným pohledem. „By mě zajímalo co je to za potvory,“ poznamenal Soka a já s nim musela v duchu souhlasit, protože mě to upřímně taky zajímalo. „Snad dám i tuhle,“ pomyslím si směrem k patronovi a čekám podporu, která i přijde. „To dáš, srdíčko,“ povzbudil mě patron a já neměla na výběr. Musela jsem se pustit do boje a dát té potvoře co proto. Tvořila nebezpečí pro moje přátele, smečku a celý Niwat.
Přikrčila jsem se a čekala na útok toho ohavného stvoření, které se taky přikrčilo a neuvěřitelnou rychlostí vystartovalo proti mně. Svalil mě na zem a já se mu zakousla do přední části těla a začala ho škrábat. Vytvořila jsem co největší vejce, co jsem svedla a pustila mu ho na hlavu. Trochu ho to omráčilo, ale tu magii jsem objevila před chvílí, protože jsem svoji nemohla využít a potřebovala se účinně bránit. Sice obyčejná bytost bez magie by se do něj pustila jen tak, ale vždyť tohle nebyl normální pavouk. Tenhle byl větší než vlk a proto byla magie zapotřebí. Po chvíli jsem přemýšlela nad tím, zda to zvládnu, protože mi síla a energie ubývaly. Najednou se něco stalo a já na chvíli i omdlela. Ochromení energie toho tvora zničilo a já vyhrála. Když jsem otevřela oči, tak jsem opatrně vstala a Soka mi pomohl si na to vzpomenout. Cítila jsem pár ranek, modřiny, ale hlavně vyčerpanost. Hlavní bylo však to, že ty příšery byly poraženy. Já jsem si plánovala odpočinout, trochu se vyléčit a popřípadě pomoc ostatním. Pomoc jim nejdřív co to půjde, ale teď jsem doopravdy nemohla. „Bojovala si, ale dobře,“ pochválil mě Soka a já se lehce pousmála, protože jsem byla na sebe hrdá.
avatar
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 42
Datum registrace : 26. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Rossiel
Postavení ve smečce: Elitní
Zobrazit informace o autorovi

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

za Fri Nov 03, 2017 12:43 am
= KONEC AKCE =
Sponsored content

Re: [AKCE - Kirigakure & Stříbrný fénix] Mlha?

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru