Příběh smečky Kirigakure III.

Neodpověděl. Zamračila jsem se nad tím, avšak on to vidět pod mými 'vlasy' vidět nemohl. Nemohl vidět, rudé oči, které se tam schovávali. Stále jsem si ho nedůvěřivě prohlížela. ''To ještě nevím a ty?'' Odsekla jsem na jeho dotaz. Rozhodně jsem přišla v míru, ale proč bych se měla vyzpovídat někomu, když o něm nic nevím, že ano? Znova jsem střihla uchem a pohodila trošku hlavou, přičemž všímavý vlk mohl zahlédnout rudé oko, ale na pouze na mlhavý okamžik.

Nakonec jsem vzdychla. ''Neštěkám.'' Tento vlk, asi neměl moc smyslu pro humor, takže trávit s ním nějakou delší dobu, by byla akorát nudná ztráta času. ''K hranicím bych trefila i sama. Radši do tábora. Chci se přidat do smečky.'' Řekla jsem pevným hlasem a čekala až mě přestane sledovat tak důkladně a dovede mě do středu dění smečky, vlastnící toto území.

Ještě chvíli mě sledoval. Nakonec, že mi ukáže cestu k Alfě. ''Nemá to lehké?'' Podivila jsem se. ''No. Žádná Alfa, to nemá jednoduché, když se musí starat o tolik vlků.'' Nakonec jsem s nezájmem prohodila a šla vedle něj. Představil se jako Chodec. Pochybuji, že to je jeho skutečné jméno, ale nebudu se o to zaobírat. Pomyslela jsem si. Chvíli jsem ještě mlčela. ''Rias.'' Prohodila jsem nakonec. ''Rias z rodu de Fëe'neriz.'' Řekla jsem i nakonec celé jméno a vrátila mu pohled. Nakonec jsem se zase podívala ku předu. Před námi, byla dost velká směsice pachů, tudíž jsem odhadla, že už jsme se k tomu Táboru blížili.

Tábor
"Kousek tímhle směrem." Kývl jsem kamsi doprava od sebe. Pokud jsem si dobře pamatoval, ta jeskyňka byla neobydlená a dost velká pro tři dospělé vlky. Sice nebyla nic extra, ale jako dočasný úkryt poslouží. Pokusil jsem se o vážný výraz, když mi řekla, že ji má vést, ale moc se mi to nepovedlo a místo toho jsem se rošťácky zašklebil. "Tak tedy, následujte mne, má paní." Opravdu jsem musel mít oči jen pro ni, protože ani teď jsem nezaregistroval onu hnědou vlčici. vyrazil jsem směrem, o kterém jsem předtím mluvil.

Tábor
Zadržím smích a nasadím tvář princezny. "Tak jdeme nebo co?!" poručím a výhružně se na něj podívám. Tohle mi šlo moc dobře, ale nikdy mě to dlouho nebavilo. Tak jsem po chvíli nasadila znova milý úsměv a zamrkala jsem. Vyrazím pomalu tím směrem kam kývl a snažila se udržet tempo.

Čekal jsem na odezvu své dcery Rowenn. Byla to už šikovná mladá slečna. Věděl jsem, že se neztratí. A chtěl jsem se jí věnovat co nejvíce to bude možné. Naučit ji všechno. Chtěl jsem naučit všechno i Molly, ale netušil jsem, kde je.

Chtěl jsem najít Areseu. Chtěl jsem ji ještě vidět. Viděl jsem Snow, jejího nového partnera a vypadalo to, že vše bude v pořádku. Za to jsem byl rád. Bohužel Neo zmizel a Toshiro byl v Zeiss. Doufal jsem, že je tam šťastný. Byl přeci mým synem, měl jsem ho rád, ať už byl kdekoliv. Vždycky ho budu mít rád. Přemýšlel jsem, kam se poděla Luna. Tu jsem neviděl už hodně dlouho. Opravdu jsem zde začínal být sám.
► ÚMS

VH --> Někam za hranice
Topila se v myšlenkách na matku, na otce a na Cerona. Ostatní jí byli zpravidla putna, přestože to byli její sourozenci, neměla je ráda. Proč? Nikdy se o ni nezajímali a tak ani ona o ně. Proč by měla? Nedávalo jí to žádné výhody a co, že byla dcerou Alfy, když jí to nic nedávalo, když takhle rozbila rodinu? Zvedla se ze svého polomrtvého a bezduchého lehu, fialovýma očima plnýma slz a zároveň s chladným pohledem si naposledy přeměřila krajinu a vydala se směrem pryč, někam za hranice doufajíc, že v nějaké jiné smečce nebo aspoň někde jinde nalezne své štěstí. Sbohem, patolízalové. Pomyslela si odcházejíc z území. Ani se neohlédla zpět.

Dále mlčel. Neřešila jsem to. Kolem byla spousta vlků, ale těch jsem si nevšímala. Chodec došel k bílé vlčici u které jsem si i já všimla, že má lehce ztrápený obličej. Neřešila jsem to. Její osobní problémy mi byly celkem fuk. Chtěla jsem se jen dostat do smečky a časem být na tom mnohem víc, než jen na Kappě. Střihla jsem uchem. Hrdě vypnula hruď a dívala se přímo na Alfa vlčici, které Chodec řekl Alfo Yllin. Ze slušnosti jsem ji věnovala na pozdrav lehkou úklonu. ''Zdravím. Mé jméno je Rias. Z rodu de Fëe'neriz. Chtěla bych požádat o zkoušku do smečky.'' Promluvila jsem a mávla dlouhým ocasem.

Tábor
Zasmál jsem se jejímu výrazu. Ona byla rozhodně lepší herečka než já. I ten tón vystihla dokonale. "Nejsi ty nějaká ztracená princezna, když umíš takhle rozkazovat?" Zeptal jsem se a kráčel směrem, kterým jsem doufal, že bude ono doupě. Snad tam opravdu bude a já se nepletu, to by byl trapas. Nejdřív něco slíbit a pak zjistit, že to tam není. Nešel jsem moc rychle, abych jí neutekl. Nebylo se tu sice kde ztratit, ale kdyby za mnou musela běžet, asi by jí to nebylo moc příjemné.

Tábor
Otočila jsem se na Eldünarí a poslouchala její slova. K mým předchozím se nevyjádřila a já nevěděla co si mám myslet. "Varox je syn bývalých Alf Varga a Roxynor. Po tom co se Yllin s Aciem stali Alfami, tak sem přišel a vyzval je na souboj. Prý, že mu Yllin slíbila poklonu, ale kdo ví. Když se s ním pustila do boje, tak ji málem zabil, ale pak uzdravil a odteleportoval mimo tábor a když se vrátili, tak Alfa Yllin opustila Acia a srazila ho na post Bety a Varox se stal vlkem, který bude vládnout po jejím boku jako Alfa kirigakurská i když nějací vlci s tím nesouhlasili a třeba Alfina dcera odešla ze smečky," poslala jsem Eldü na vysvětlení. Znělo to asi tak, že Yllin nemám ráda a jen se před ní předtvářím, ale moje hnědá kamarádka měla právo znát pravdu. Upřímně jsem si myslela, že Acio měl zůstat Alfou, ale Yllin jsem měla ráda jako Alfu, tak i jako kamarádku. "Chceš svého syna připravit o matku? Buď za ním příjdeš sama nebo to udělám sama. Eldünarí, já vím, že budeš šťastnější až se ti vrátí do života," poslala jsem myšlenku zelenooký vlčce a doufám, že dá na moje slova. Nechtěla jsem mluvit nahlas, protože teď jsem chtěla podpořit Yllin, svoji Alfu a kamarádku. "To neříkej, Yllie. Nechtěla si být už dál s Aciem a stává se to. Tvoje dcera je na tebe naštvaná, ale není nic ztraceno. Přece svoji matku uvnitř srdce miluje a není ji lhostejná jako tobě ne. Je pořád naděje, že se vrátí a na to nezapomeň. Avšak ty pro to budeš muset taky něco udělat," šeptám k ní povzbudivě, ale pak se zarazím. "Doopravdy už si s ním nechtěla být? S Aciem? Odpusť, že se ptám, ale nechci, aby ses trápila," povím upřímně, ale pak se ohlédnu na Aragorna a vlčici, kterou přivedl. Hrdě vypla hruď a její poklonka byla spíše na pozdrav než na projeví úcty a respektu, který si naše Alfa zaslouží. "Yll, jsi schopná tohle vyřešit? Jestli se nemýlím, tak i já se o to mohu postarat," pošlu své Alfě myšlenku a kývnu na pozdrav k Aragornovi a k Rias aneb jak se vlčka představila. Ani jeden z vlků si mě zatím moc nevšímal, ale neměla jsem jim to za zlé.

Tábor
Ušklíbnu se. "Možná jo, kdo ví, ale hrát různé tváře mi jde," povím. Propadala jsem se do sněhu a nevěděla jestli neudělám špatný krok a nezlomím si nohu. Sníh byl hodně zrádný. "Stejně si myslím že žádná postavení mimo smečkových jsou blbost. Taková princezna, může,
ale nemusí být krásná, rozmazluje se, učí se a vůbec je to jako vězení. Mě by se ten život nelíbil. Ten náš je mnohem zajímavější!" dodám a usměju se.

ZJ-- smer- Tabor
Po vyčerpávajúcom tréningu som si potreboval oddýchnuť. A potreboval aj spoločnosť ostatných vlkov, preto som namieril do tábora. Na lov som nemal v pláne pozývať nikoho, na to by som silu nepozbieral. Pomalým, ale ladnym krokom som sa približoval k ťaboru. Znaky pod okom a na ramene menili farby. Minútu to bola biela, minútu oranžová. Tak nerad uputavam pozornosť , hádam že v tábore to prestane.
Tábor
Šťastlivo som došiel do tábora, kde na prekvapenie bola hufa vlkov. Zamaval som chvostom zo strany na stranu a vážnym pohľadom si prezeral vlkov v tábore. Väčšinu som poznal aspoň z videnia. Usúdil som, že sa v tábore zrejme niečo rieši. Prijatie nováčika? Rozoberanie problémov?

Sledovala jsem Alfu a bílou vlčici. Pozvedla jsem nadtím obočí, ale oni to stejně neviděli. Vypadalo to, že si povídali, přes myšlenky. "Táákže?" Zeptala jsem se. Nerada jsem stála mezi tolika vlky a začínalo se to trošku natahovat. Čekala jsem na zadání úlohy. Výjmečně jsem, byla trpělivá. Možná proto, že zrovna na Alfu, která má nějaké osobní problémy se nehodí, být dvakrát drzá vlčka.

Poslechla jsem si to co mi řekla. Moji zkoušku. Ulovit sama bez pomoci jednu srnu. Přikývla jsem a na moment jsem se zarazila. "Je to Rias, ne Rais." Opravila jsem si. Moc mi to sice nevadilo, ale přecejen. Potom jsem se postavila trošku bokem a čekala až Alfina skupina vyrazí.