Příběh smečky Ishimura II.

Tábor
Měla jsem docela štěstí, nebo možná smůlu, že jsem se rovnou dostala k alfě. Zdejší smečka na mě ale nepůsobila úplně organizovaně tak, jak by měla. Téměř neznatelně jsem naklonila hlavu na stranu, nepotřebovala jsem tolik ukázat pochybnosti.  "Ne, vlastně ani ne. Myslela jsem, že to vy jste mě volala, že to vy jste něco potřebovala...Tenebris." Až po tom, co jsem promluvila jsem si uvědomila, jak nejistě to mohlo vyznít. Ne-e, tohle chování stranou, musela jsem působit jinak, nebo spíše chtěla. "Snad by jste mi ale mohla pomoci. Pokud dobře chápu, toto není jediná smečka o okolí. Je to pravda? Pokud ano, ráda bych se něco dozvěděla o ostatních smečkách."

Vyslechla jsem hlas Alfy, jenž se mi ozval v hlavě. Podívala jsem se na vlka, který mě doprovázel společně s vlčicí, zde do Tábora. Poté jsem se podívala na Alfu. ''Nezklamu vás Alfo.'' Poklonila jsem se až k zemi a udělala pár kroků k vlkovi Man'yakovy. ''Ano slyšela.'' Protočila jsem nenápadně očkami a nasledovala jsem ho k hranicím. ''Půjdeme první do Ishimury.'' Prohlásila jsem a vypadala se k hranicím Ishimurské smečky. ''Jak hodláš zamaskovat ten pach?'' Zeptala jsem se ho s pozvednutým obočím. ''Já v Zeiss strávila chvíli, Mě stačí skočit někam do vody, nebo se vyválet.'' Zasmála jsem se. Dorazili jsme k hranicím Ishimurským a vstoupily na území.

"Jak chceš," odfrkl si a pokračoval ve svém cvalu. Cesta přes hory nebyla těžká, tedy, v rámci možností. Man'yak znal celé území jako své boty, měl dost času jej projít křížem krážem. "To bude těžší. Budem muset bejt rychlý. Vyválím se v támhletom," kývl na nedalekou Lesní řeku, která se nacházela na území nikoho. Přiběhl k ní a převalil se na záda na tom nejšpinavějším místě, neboť řeka byla lemována nejrůznějšími naplaveninami, bahnem, špínou a dokonce i mrtvými rybami. Když vylezl, byl více hnědý, než rudý, a ani nezapáchal nejlépe. Ale hlavně, pach Zeiss byl utlumený, minimálně špatně rozpoznatelný i z velké blízkosti. Poté se rozeběhl opět s Nirou směrem k Ishimuře. "Mysli si své odpovědi a já je uslyším, dobrá? Nechci riskovat, že by nás někdo slyšel," varoval jí v mysli, když překročili hranice Ishimurských. Za běhu přitom stočil pohled k Niře, která jej měla vést. Lehce zpomalil, načež si dával pozor, jak našlapuje - nechtěl, aby je hlasitost prozradila.

Tábor
Opět jsem se pousmála. Byla jsem ráda, že mi Tenebris věří, ale o jejím partnerovi a betách se to rozhodně říct nedalo. "Váš partner je zranitelný. Důvěřivý. Tahle smečka je nebezpečně blízko Zeiss. Měla byste se porozhlédnout po silných strážcích a hbitých hraničářích. A to co nejdříve. Do té doby byste si měla dávat pozor. Hlavně si hlídejte svoje myšlenky. Většina členů Zeiss je umí číst," řekla jsem směrem k Alfě. Pak jsem se odmlčela a pokračovala: "Nemůžu vám prozradit  žádné klíčové informace o Zeiss. Celá moje rodina je její součástí. Strávila jsem s nimi celý život a i když je moje cesta jiná než jejích, nechci je ohrozit. Můžu se jen snažit zajistit, abyste byli případně schopni se bránit."

Krátce poté, co jsem  varovala alfu Ishimury, aby si dávala pozor, ke mě dolétly útržky myšlenek. Bylo to podezřelé. Mluvily o alfě. Nejprve mě napadlo, že by to mohli být členové smečky, kteří zmeškali jmenování alf a teď si alfu prohlížejí. Na druhou stranu bychom je viděli přicházet. Tohle celé se mi nezdálo. Buď jsem paranoidní nebo to přišlo dříve než jsem čekala. Zužily se mi zorničky a natočila jsem ucho směrem ke křoví. Uslyšela jsem svoje jméno a bleskurychle se otočila. "Bingo". Vlka jsem poznala. Byl však již  příliš daleko, abych stačila něco udělat, ale vlčice byla pomalejší. Poslala jsem na ni skleněné tornádo. Střepy se jí zaryly do tlapek. Následně jí tělem projela silná dávka elektrického proudu následovaná dalším tornádem.

//Dárek na přivítanou

//: diky caile

//: diky caile

Vidím. Přikývla jsem a podívala jsem se vlčici, kterou mi ukázal. Alfina dcera? Vyhnaná? Nějak zradila smečku? Ptala jsem se, i když mě to ve skutečnosti nijak nezajímalo. Chvíli jsme se plížili a poté se rozeběhli, k hranicím. Jenže po mě někdo zezadu zaútočil a něco se mi zapíchlo do tlapek. Ovšem to mě nezastavilo, nějakou tu výdrž jsem měla. Poté do mě sjel celkem silný elektrický proud. Ten mě na chvíli zastavil a já se svíjela bolesti. Mě nedostaneš. Hlasitě jsem zavrčela. A dalšímu útoku už jsem se skokem vyhnula, ovšem, po elektrickém šoku se mi blbě orientovalo a ještě mě zpomalovali jakési střepy v tlapách. Ignorovala jsem všemožnou bolest a utíkala jsem nejrychleji jak jsem mohla za Man'yakem. Nakonec se mi kulhavým sprintem podařilo doběhnout k hranicím. ''Dobrá práce? Poprvé mě zklamali mé reflexi.'' Protočila jsem naštvaně očkami. Srst jsem měla ze šoku naježenou a zadní tlapy mě nepříjemně píchali. Ovšem ani to, mi nedalo a musela jsem se pohnout mnohem dál od Ishimurských hranic. 

//Nira je dobrá ve výdrži. Jen tak ji neskolíš c:

//No oficiálně moje postava má mnohem větší výdrž než tvoje

//To je fuk  Nira se nevzdá do posledního dechu c: Odhodlaná vlčice c:

Tábor - Za Nirou - Tábor
Rozběhla jsem se za ní. Nepovedlo se mi ji chytit, jen jsem se jí letmo dotkla. To však stačilo na to, aby můj jed pronikl do jejího těla přes rány, které jí způsobily střepiny. Věděla jsem, že se to neprojeví hned a navíc to nebyla taková dávka, jakou jsem chtěla. Tak jsem se rozhodla je dál nepronásledovat Koneckonců na tom zas tak nezáleželo. Přesto jsem si po návratu do tábora neodpustila hlasité zavrčení a následné vzplanutí. Tím jsem se částečně uklidnila a pak jsem se pomalu vrátila k alfě. "A teď už ví, jak vypadáte. Pokud máte spojení s dalšími smečkami, měli byste je varovat raději varovat," řekla jsem navenek klidně, ale v mém hlase bylo vidět, jak přemáhám vztek. Zlobila jsem se na sebe a zároveň i na ostatní. Je to tu tak nehlídané. Dostali se sem, aniž by si jich někdo všiml.Jak je to sakra možný?!

//

RW --> Tábor
Zasmejem sa nad jeho miernou poznámkou. "To sa ešte teda nestane.." švihnem chvostom. To ešte tak, aby vo mne vyvolal ego či narcizmus, aj keby.. bola by to sranda aspoň by to ostatných na okolo rozčulovalo.. hehe. Nakoniec prestanem s manipuláciou bahna.
"A je to, finíto. Koniec kúry..." mrknem na alfu, než pocítim pocit, ktorý som dlhé roky necítil. Pocítiť aj to jemné chvenie zeme, šíriace sa priamo k mojej mysle mi prezradilo prítomnosť nezvaných hostí, no neskoro prekĺzli pod mojími labami.
"Mali by sme ísť do tábora. Niečo sa tady okolo nás prehnalo a ja som na to nezareagoval včas.." mierne zavrčím. Nie na alfu ale na seba. Stratil som v tom prax. Mal by som sa na niekoľko týždňov zavriet do jaskýň. Áno, ja a kameny. Máchnem chvostom a pomaly sa vydám k táboru.

Brloh Kaya -> SZD


Chvíľu to nabralo než som stihol nabrať vedomie. Oči som pomaly otváral až mi do nich zasiahlo svetlo vychádzajúce od vstupnej diery. Ležal som na pohodlnom machovom koberci a okolité steny boli posiate rôznymi drahými kameňmi. Páni.. naozaj super to tu vyzerá.. heh. Niekoľko krát žmurknem, než si stihnem ponaťahovať tlapy predné i zadné. Poriadne sa prehnem až mi skoro popraskajú kosti na chrbte a zájdem si k miskám na vodu a mäso, doplniť si ono dôležité živiny.
Mal som riadny hlad, zjedol som všetko mäso čo mi miska mohla ponúknuť a nepočítam to, že som skoro vypil dva litre na raz, priznám sa mal som riadny hlad a smäd. Nakoniec prišlo k tomu, že som hlavu vystrčil z brlohu a poriadne nasial pach okolia. Ten čierny vlk, ktorý ma vyliečil a poskytol mi prístrešok sa vyparil. Kde je? Mám veľa otázok.. Obzriem sa vôkol seba a vybehnem z brlohu pritom sa mi podarilo šmyknúť na kameni a strepať sa po malom zráze až som čumákom padol priamo na kmeň stromu. 
"Au.. grr.." prednou labou si pohladím či poškrabkám čumák a očami prehľadávam okolie či ho nespatrím. Jeho pach som si bohužiaľ nezapamätal.