Příběh smečky Ishimura III.

LNS
Koukla se na tátu a poslouchala jeho učení. "Takže ptáci se schovají? Aha. Ale já žádného zajíce necítím." Postěžovala si mladá liška. Zřejmě to bylo tím, že ještě zajíce nejedla. Ale jakmile Diego vyzval Tani k chůzi, zastavila se u místa, kde táta čenichal a pustila se do nasávání pachů. "Tohle je stopa zajíce?" Zvdavě se optala a zavlnila svým dlouhým ocáskem ve vzduchu jako by jím opravdu chtěla jen vlnit. Po té se rozběhla za tátou a následovala jej až k nějaké díře v zemi. Zamyslela se nad otázkou. "Pokud bude dost velká, vlezu do ní?"

"Ano přesně tak." Kývl na její dotaz. Jak na první tak na druhý a usmál se. Byla zdravě zvědavá a to se Diegovi líbilo. Poté nad dalším dotazem zauvažoval. Jako liška byla menší i dospělá, než vlk. "Teoreticky by to mohlo jít  při tvé velikosti.." Pověděl sám celkem tázavým tónem. "Někteří používají při lovu magie, jiní se snaží přijít na xo nejlepší způsob. My musíme tohoto zajíce vyhnat z jeho nory a čapnout jej. Poté ho vezmeme za mamkou domů." Zazubil se. Neříkal způsob jak vyhnat zajíce teď ,protože chtěl aby na to Tani přišla. (A Niruška totiž neví jak to dát do správných slov )

Švihla jsem ocasem a společně s Asukou jsem překročila hranice. Samotnou mě sevřel žaludek nervozitou. Co jsem přišla na Niwat jsem neopustila území Kirigakure. Vlastně jsem ani nevěděla jaké jsou vztahy mezi smečkami. Jediné co vím, že nepřítelem všech byla Zeiss. Zeiss ke které se zřejmě přidal můj syn.. Zatřepala jsem hlavou a vyhnala tyto myšlenky. Nechtěla jsem myslet na Räqa, který si zřejmě své rodiny nevážil ať už je, jaká je. "Tak asi zkusíme najít někoho ze smečky, či najít Tábor, ne?" Otočila jsem se na Asu. Chtělo by to nějaké informace o smečce, aby se mohla rozhodnout, zda zůstane v Kirigakure, nebo odejde do jiné.

"Nevím. Vždyť ti říkám, že tu jsem taky poprvé. Jenže Tábor se dá poznat na všech smečkách stejně. Podle pachu. Hlavní centrum pachů." Odpověděla jsem ji a švihla jsem ocasem. Kráčela jsem náhodným směrem. Vzpomněla jsem si jak mě hned našel náš hraničář, ale jestli hraničáře měla i Ishimura.. Kdo ví. No možná se to nějak najde. "A už si vlastně nějak uvažovala jak naložíš se svou budoucností? Výběr smečky je zásadní věc ,která ovlivní tvůj život hodně." Zeptala jsem se. Nechtěla jsem celou cestu kráčet tiše. A chtěla jsem, aby byla Asuka šťastná..

Hranice -> Směr Tábor
,, Mami,  děláš jako bys mě neznala. Víš, že já jsem schopná se ztratit i na našem územím. " Za vtipkovala jsem. Aspoň to mělo vyznit jako vtip, ale pravda byla, že mám špatný orientační smysl: ,, Po cenichu bych se tam dostala, to máš pravdu." Dala jsem ji za pravdu a následovala ji: ,, Má budoucnost? Hmmm... " Začala jsem uvažovat: ,, Asi si prohlednu obě území a pak se uvidí." Odpověděla jsem na její dotaz a podívala se na ní: ,, Já... Víš... Nechci abys byla smutná, jako když odešel brácha." Začala jsem cítit jistý smutek a obavy. Viděla jsem ji na dně po tom incidentu a znovu jsem ji tak nechtěla vidět.

Zavětřila jsem, než jsem Asu odpověděla. Skutečně se pachy začali míchat a mířili na jedno místo. Nad jejím vtípkem jsem se uchechtla. "To jo. To budeš mít po mě." Navázala jsem na její vtip. I když orientaci jsem měla dobrou... Poté jsem se usmála. "Věřím, že ty se rozhodneš mnohem lépe, než Räqo. On toho jednou bude litovat. Věřím, že ty budeš šťastná a já při tobě budu stát, ať se rozhodneš pro jakoukoliv smečku." Vím, že Zeiss to nebude. Na to nemá a snad nikdy nebude mít povahu. Domyslela jsem si větu.

,,Ty nájdi Osheho a doveď ho domov!" štekol som po Reddy a klusal som smerom do Ishimury, domov. Tam, kde som bol spolu so svojou kráľovnou doma. Celé dni som nič nerobil a Reddy je predsa rýchlejšia ako ja. Kráčal som nepokojne smerom domov. Vrčal som si popod ňufák oplzlosti a podobne. Tak čo Reel, hádam si len nezostarol, bol som flegmatik, ale stále čosi z mojej bývalej galganskej nátury ešte stále zostalo. Švihol som chvostom a vošiel som do Tábora.  Rozhliadol som sa a uzrel som dve nové tváre, podľa pachu Kirigakurčanky. ,,Zdravím vás čím poslúžim?" poydravil som ich priateľsky. 

Tábor- Batawský les
,,Aj ja som ťa rád videl, Eve," pozdravil sestru ktorá sa medzitým pobrala preč. Otca videl kdesi pri dvojici neznámych vlčíc ktoré páchli Kirigakure, no to ho netrápilo. Skrátka sa pobral kamsi preč ako on občas mával vo zvyku. Územie mal preskúmané celkom dobre, hlavne v okolí hraníc a v noci sa vedel dobre orientovať aj vďaka svojej mágii. No napriek tomu nikdy neodolal dlhšej prechádzke. A trochu ho mrzelo aj to, že Safi nevidel už istú dobu. Vlastne ani nevedel, či sa nakoniec stala Kappou alebo nie. No pokúsil sa vyhnať tieto myšlienky zo svojej hlavy. Zľahka sa rozbehol, najskôr pomalšie, potom postupne o niečo rýchlejšie. Mieril kamsi do lesa, vlastne ani on sám nevedel prečo.

Po jejím dotazu jsem se zamyslela. "Nevím." Zamumlala jsem tiše. No každopádně, kdyby se vrátil vím že bych byla tak hloupá, že bych mu odpustila a nechala ho u sebe.. Byl to přece pořád můj syn. "Ano. Miroki přišel ze Zeiss a protože už tam nechtěl být. Nebyl dostatečně temným na to, aby tam vydržel. .Teda nevím jaký byl kdysi, ale teď jak ho znám.." Opět jsem zamumlala opravdu tiše. Slova byla pouze k Asuce, protože tohle nemusel nikdo vědět, že můj partner je bývalí Zeissák. Tohle ví jen ti nejbližší.. Když k nám promluvil něčí hlas, hned jsem zpozorněla. Vypadal celkem, že k němu vlk by měl mít respekt, ale zase nevypadal na Alfu. No mé zdání může samozřejmě klamat. "Zdravím." Kývla jsem hlavou. "Jsem Rias a toto je má dcera Asuka. Nedávno dospěla a nyní jsme si udělali společný výlet po Ishimure a Stříbrném Fénixu. Hledáme někoho ochotného kdo by nám řekl o Ishimurské smečce. Chci pro svou dceru, aby měla i jiné vědomosti o dalších smečkách, než jenom o Kirigakure a poté si vše rozmyslela a přidala se do smečky kde ji to bude vyhovovat. Bohužel já nikdy neopustila Kirigakure, tudíž tyto znalosti ji předat nemohu. Pro mě samotnou to je taky zážitek, tento výlet.." Odpověděla jsem k černému zjizvenému vlkovi, který stál před námi.

Tábor
Polouchala jsem a potom kývla:  ,, Snad tátu ještě někdy uvidím. " Prohodlila jsem a zpozornila: ,,  Kdo je ten vlk před námi?  Pomyslela jsem si a začala být docela nervózní. Když na nás promluvil, trochu jsem se uklidnila: ,, Dobrý den." Pozdravila jsem hned po mámě a poslechla si její vysvětlení: ,, Co jsem zatím viděla, vypada to tu pěkně. Těším se až si prohlednu celé území. " Řekla jsem a nadšením zavrtela ocasem.

LNS
Uculila se a spokojeně zavrtěla ocáskem. Líbilo se jí, že táta její návrh nezamítl a přirozeně jí to potěšilo. Při své velikosti bych se tam mohla vejít. To možná ano. Mohla bych to zkusit. Pomyslela si. Zaujalo ji však i to, co říkal Diego dál. Střihla oušky a na tátu hodila překvapený výraz. "Magie? A jak to funguje? Co ta magie umí? Dá se pomocí ní čichat? Dává vlku větší sílu?" Vychrlila tolik otázek. Pak přikývla. "Zkusíme ho tedy vyhnat. Já zkusím do té díry vlézt." Navrhla liška a šla si díru prohlédnout. Nejdříve ji očichala, po té do ní nakoukla, což šlo hladce a nakonec zkusila, zda by do díry mohla vlézt, aniž by uvízla.

Mistmane (Doupě)
Konečně jsem se dobelhala domů. Cestou jsem si dávala přestávky kdykoli jsem začínala cítit únavu. Nepotřebovala jsem, aby si o mě Diego dělal zbytečné starosti, kdybych náhodou byla zadýchaná. Stejně jsem zadýchaná byla. Bylo náročné se pohybovat, když jsem byla taková koule. A ve mně byli vlastně ti maličcí. Kdy začnou kopat? Kdy ucítím jejich přítomnost? Kdy budu nadávat sama sobě za tyhle myšlenky? Pomyslela jsem si. Netěšila jsem se na všechnu tu nastávající bolest. Ani se mi teď nechtělo lehat do pelechu. Chtěla jsem hrozně moc něco dělat. Měla jsem nutkání jít si zaběhat. Jít za Diegem. Být s ním a Tani. Být zase plná energie. A nebýt taková koule. Co vlastně řekne Tani až uvidí takovou velrybu, která tu bude ležet místo její mamky? No... Už je to stejně moudrá slečna, tak si snad nebude dělat starosti. I přes všechen odpor k nicnedělání jsem si lehla do pelíšku, který jsem zabírala skoro celý. To břicho bylo nesnesitelné. Ani jsem nevěděla, jak si pořádně lehnout. Zvolila jsem bok. I tak se mi ale neleželo dvakrát dobře. Povzdychla jsem si. Cítila jsem se šíleně osamělá.

Vyslechla jsem si jeho slova. "To bylo štěstí potkat zrovna Alfu." Zasmála jsem se a věnovala mu úklonu, která se k Alfám hodí. "Asu, prozkoumat území celé je nemožné za krátkou chvíli. Porozhlédneš se až se rozhodneš." Usmála jsem se na svou dceru. "Myslím, že to jako základní informace stačí. Teď pokud nevadí zajdeme ještě do Stříbrného Fénixe a popřípadně se vrátíme." Pověděla jsem k Reelovi a poté se ještě s kývnutím hlavy vydala k hranicím další smečky..

,, Jste Alfa? to se omlouvám. " Rychle jsem se poklonila, abych napravila svou neslušnost: ,, Ráda bych si prohlédla Vaše území s Vaším doprovodem. " Řekla jsem a až teprve když jsem dostala pokyn, tak jsem se narovnala: ,, To už se blíží zima? " Řekla jsem překvapeně. Díky nedávným událostem jsem vůbec nestíhala sledovat roční období. Vše tak rychle uteklo, až mi z toho bylo trochu smutno: ,, Hmm? To už odcházíme? " Řekla jsem trochu rozmrzele: ,, Dobře mami, půjdeme. " Řekla jsem a znova se poklonila a následovala mámu k hranicím.

"Magie je něco co je s vlky pevně spojeno. Ty jsi lištička, těžko říct zda máš také, až ulovíme a zajdeme za mamkou, tak můžeme zkoušet." Zazubil se Diego. "Větší sílu? Záleží jak která. Je mnoho druhů magie. Moje je třeba léčivá. Když si uděláš nějaké zranění, můžu ti to vyléčit tak, jakoby tam nikdy nic nebylo." Dodal a poté sledoval jak se snaží vlézt do díry. Nikde nebyla druhá díra, tudíž zajíc byl v pasti. "Když chceš svou kořist co nejrychleji zabít, musíš se ji zakousnout do krku. Má pak opravdu malou šanci se vyvléknout a většinou teda vykrvácí, zvlášť když se zoubky trefíš přímo do krční tepny." Vysvětlil ji. Věřil, že teď už je zajíc jejich. A můžou se vrátit za Eveline.

"Ano, jdeme." Ušklíbla jsem se a překročila jsem hranice smečky a vlezla na další z území smeček.

Hranice Ishimury -> SF
Překročila jsem hranice společně s mámou: ,, Připadám si jako velký cestovatel. " Řekla jsem a zasmála se. Za dva dny jsme se dokázali dostat až sem. Teď když nad tím tak přemýšlím, přijde mi to tu povědomé: ,, Nebyla jsem tu už někdy? Tenhle kámen jsem už někdy viděla."  Přemýšlela jsem a rozhlédla se: ,, Půjdeme najít tábor nebo odchytneme prvního vlka, kterého uvidíme? "  Zeptala jsem se a a nastrazila uši.