Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.
Odkaz na pokračování akce: Klik

Příběh smečky Kirigakure IV.

+77
Kay Mayen
Velether
Tenebris
Haske
Ra's Al Ghul
Naiome
Cavalier
Demon
Jєssiє
Aresea VATC
Aysu Telcontar
Saura
Akirα Rosє dє Glαcє
Catorce
Sapha
Darkey
Marill Cheryl white pearl
Maysie
Cäelle
Asuka de Fëe'neriz
Zechariah
Argdem Telcontar
Xurrilias
Marsie
Riteru
Eito
Bastien Criest
Zemaris Del Bianci
Aetas Volito
Drak Přírody
Keiran Criest
Rossiel Hydor
Ose Arashi FK
Varox
Safira
Dino de Mal
Luna Verinen Lumen Terät
Jack Ian Snart
Easy
NukaKyoga
Cairo
Rowєnn Killer
Haymitch Fireshadow
Varg Killer
Issey Arashi Charmer
Destiny Aqua
Teebihe
Tario de Ornet
Lester Majakki
Drak Osudu
Maura Lila
Aaron ,,Azazel"
Tristan
Mitril Avyi Telcontar
Diego [Alfa]
Hexy de Mal
Akio
Ragnavaro
Hilary
Hige
Yllin
Mika (vlček Agura)
Manon
Pellka
Asuka
Ragnarok
Grafity
Aite
Rialix
Rias
Räqo
Cassidy Charmer
Mandarino (†)
Aragorn Elessar Telcontar
Telantes
Denn de Mal
Miroki
81 posters
Goto down
Varox
Varox
Počet příspěvků : 242
Datum registrace : 03. 01. 17

Profil postavy
Hlavní postava:
Postavení ve smečce:

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 1:33 pm
Minuimi
TÁBOR
Pousmala jsem se na sveho bratříčka. Jeho konejsivy hlas me uklidnil a platnost a strach z odchodu me opadla. Preci jen nebudeme sami. Naši patroni s námi budou i za niwatem Firefuoco pozoroval dění ale aby pomohl to ho ani nenapadlo. Má magie mohla vlkum pomoci při pohybu s těžkými předměty a tak jsem sledovala jaky z vlků se bude snažit sam pomoci tlapami a takovým odlehcovala praci nulovou gravitací pod daným objektem. "Pujdu moc ráda bratříčku... s tebou?! Kamkoli" stekla mi slzicka a ocas se zavrtěl jak mladé vlcici. Byla jsem ráda ze nepůjde sam a i když strach sem stále mela... Byla jsem ráda ze budu s nim. Se svym bratrem... mou jedinou stejnokrevnou rodinou. Naše děti i vnoučata a mozna i pravnoucatka jsou jiste po celém Niwatu. Má Mauri... Pomalu jsem došla ke sve dceři a usmála se na ni miluji te pomyslela jsem si v duchu k Lesterovi ktery tu teď nebyl a zároveň k Mauri ke které jsem mirila "Zlaticko? Mohu na slovicko?" oslovila jsem svou dcerku a čekala na její odpoved
Maura Lila
Maura Lila
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 76
Datum registrace : 20. 11. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Rossiel
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 2:11 pm
Tábor
Byl to náročný a vysilující trénink magie, ale úspěšný, hádala jsem. Bylo zajímavé, jak používání magie vyčerpávalo vlka nejen psychycky, ale rovněž i fyzicky. Cítila jsem to na sobě. Ale naštěstí tady byly i určité pauzy, ve kterých jsem se vydýchávala. A nyní, jsem opět napravovala kosti v těle Dawana. Netrvalo to už dlouho. Naštěstí to nebylo tak hrozné jako poprvé a pro trénink magie to bylo perfektní. Takže jsem pokračovala, dokud nebyl opět v pořádku. Naštěstí démon už není, takže se tenhle vlk nedoláme potřetí. hurá. Pomyslela jsem si.
A když jsem byla hotova, přistoupila jsem k mámě Minuimi. "Mami? Copak je. Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivě.
Cavalier
Cavalier
Počet příspěvků : 340
Datum registrace : 29. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Cavalier
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 3:12 pm
Tábor
Na tento deň nezabudnem nikdy. Beštia, ktorá bola nakoniec skolena zničila môj domov a zranila mnoho členov svorky. Schytal som to aj ja, no moje jedno zlomené rebro je oproti tejto spúšti nič. Bol som otraseny, chvíľami som mal výpadky a nevedel som, kde som a čo sa deje. Napokon sa zem začala otriasať a démon mizol v čiernej pare. Rozhliadol som sa po tej spúšti, oheň a ryhy v zemi tomuto miestu dávali výzor, ako pri apokalypse. Napadlo ma oheň uhasiť, no však moja mágia nezodpovedala k tomuto aktu. Sakra nahnevane zavrčim. Napadlo ma oheň len udržať a zaraziť mu, aby sa rozširoval ďalej.
Maysie
Maysie
Počet příspěvků : 856
Datum registrace : 25. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Majkaa :33
Postavení ve smečce: Delta

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 6:34 pm
Dawano
~Tábor~
"To nebude třeba..." Zavrtěl hlavou na Hilary. "Nejsem na tom tak zle, alespoň můžu chodit, což by se o některých vlcích říci nedalo..." Dodal. Pak si všiml matky. "Mami!" Řekl nemálo nadšeně a přitulil se k ní. Ano, byl už dospělý, ale co mu bránilo v tom mít rád dvou matku? Matku, která vždycky stála při něm, když to potřeboval, která ho chránila přede vším co by mu chtělo ublížit, která ho narozdíl od otce neopustila... Kde je vlastně táta? Zeptal se sám sebe. "Mami, kde je táta? On stále spí?" Zeptal se. Pak se ale raději rozhodl uposlechnout její radu a dobelhal se až ke Grafity. "Měli bychom jít domů, miláčku..." Začal váhavě. Pak si všiml jiné vlčice (Maura), která k němu přistoupila. Ani se neptala a začala ho léčit, Dawano se chvíli cítil trošku... divně, jak mu rovnala a spojovala kosti v těle, taky to celkem bolelo, ale pak všechna bolest, včetně té, kterou cítil předtím, ustala, a on se na vlčku usmál. "Děkuji mockrát..." Řekl a pak se znovu začal věnovat Graphy. Pak se obrátil na toho velkého vlka, už stihl odpozorovat, že se jmenuje Varg. "Pokud vám to nebude na obtíž, vaši nabídku přijímáme, že, Graphy?"
Grafity
Grafity
Počet příspěvků : 1959
Datum registrace : 15. 05. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Graphy
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 7:43 pm
Tábor

Dawano už vypadal líp. Přišla k němu vlčice a spravila mu kosti v těle, aspoň jsem si to tak myslela. Pak se obrátil na mě. "Souhlasím zlato," odpovím mu a rozhlédnu se po táboře. Z domova, z mé smečky kde jsem byla stále ještě Kappou zbyly jen trosky. "Kéž bych vám mohla pomoct. Ale byla bych vám k ničemu," dodám a obrátím se opět na Varga co nám nabízel dopravení do fénixe. Od tábora by to potom nebylo daleko do našeho doupěte. Usměju se. "Myslím že můžeme. Děkujem," povím mu a vstanu. Byla jsem stále těžší a těžší. Jen jestli nebyla vlčata mrtvá. Zatím se ještě žádné neprojevilo žádným pohybem. Co bych dala aspoň za jedno. Hlavně po tom co jsem odnesla tu ránu.
Jєssiє
Jєssiє
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 4969
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Džusíkový dřez aka Sedž or dYEEPie ♕
Postavení ve smečce: Alfa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 9:06 pm
Tábor
Stála jsem chvíli na onom kusu rozborcené země, na vyvýšeném místě, ohlížejíc se ještě stále za Vargem. Mohla jsem ještě zaslechnout jeho slova, která mě nesmírně potěšila. Nikdy jsem nepomýšlela na něco takového, že bych snad v něčích očích, obzvláště tedy v těch Vargových, mohla vypadat jako skvělá Beta, co by mohla být klidně i Alfou. Znamenalo to pro mě hodně, zvlášť když to řekl Varg. Pousmála jsem se a věnovala mu poslední pohled. V mých očích se zalesklo pár slz, i přestože jsem je nedovolila pustit na povrch. Věděla jsem, že Varg už teď odchází. Obrátila jsem se tedy zpět a trosky Tábora mi teď ležely u tlap. Koukala jsem na to a mé pocity se rázem smísily s hrůzou v očích, která nastala při pohldeu na zničený domov. Proč? Jak se to vůbec mohlo stát? Porozhlédla jsem se po všech vlcích, co tu momentálně byli. Jakto? Jaktože je nás tak málo? Nechápala jsem a mým tělem projela vlna smíšených pocitů. Takhle jsem si Kirigakure nepamatovala. Vždy nás bylo víc a vždy všichni stáli společně při sobě. Co se děje, že mi to teď tolik nepřijde? Nevěděla jsem, co přesně si mám teď myslet, na jednu stranu mě to bolestivě a se zklamáním zasáhlo, ale na druhou stranu jsem se teď chtěla soustředit na svou původní odhodlanost, momentální situaci a záchranu domova. Ale co když...? Neodvažovala jsem se ani dokončit mou myšlenku, neboť to, co se skrývalo na jejím rozvinutém konci bylo tak zvláštně bolestivé. Přesto jsem však zatla zuby, zavřela oči, zhluboka se nadechla, a otevřela je v odhodlaném a pronikavém pohledu, na zdánlivě kamenné tváři, která jakoby toužila jen po záchraně domova a navrácení všeho do pořádku, za níž se skrývalo však množství ztracených, bolestivých a nevysvětlených emocí.

Otočila jsem se na Maysie. Oh, jistě, černá pára.., uvědomila jsem si. "Samozřejmě, žádný pokus není marný, snaž se udělat, co jen dokážeš" , odpověděla jsem ji povzbudivým hlasem. Poté jsem se ohlédla za mě neznámým vlčkem (Dawano). "Za tvoji pomoc budeme moc rádi", odvětila jsem mu a střihla ušima. Dostala jsem poté souhlasnou myšlenku od Hilary. Bílou vlčku jsem vyhledala pohledem a darovala jí děkovný pohled se vší úctou a vděkem. Zahlédla jsem taktéž Rossiel, která se teleportovala společně s dvěma vlky. Byla jsem jí vděčná, že něco takového dělá, že shání pomocné tlapy pro záchranu našeho domova, i když by ani nemusela, a o to víc jsem si vážila pomoci od elitní vlčice. Vlk (Keiran) se pustil do opravy země a půdy, což se mu celkem dařilo. Prozatím to vypadalo dobře a nadějně.

Klid... Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Jdu na to, připravila jsem se psychicky, ale i fyzicky na svůj vlastní úkon, který jsem se hodlala udělat. Oči jsem náshledně prudce otevřela a svůj zlatý, pronikavý pohled jsem zabodla do prázdna. Soustředila jsem se tak jako nikdy, a pokoušela se vynakládat co nejvíce síly jsem mohla. Nad Táborem jsem vytvořila jakýsi vzdušný jev, jež zdánlivě připomínal vzdušný vír, či tornádo, ve skutečnosti to však bylo velké teleportační okno. Ano, dokázala jsem se za ty roky přiučit i vzdušné teleportaci, za což jsem byla nesmírně ráda. Telekinezí, které pomáhala i magie větru, jsem se pokusila zvednout veškeré trosky. Kameny, balvany, kusy rozborcených skal, vyvrácené stromy, kusy zničené země a půdy, hlínu i veškeré drobnější předměty. Bylo to nesmírně těžké a já si chvíli myslela, že něco takového přeci nemohu zvládnout. Poté jsem si však uvědomila, že žádná víra nevede k úspěchu, proto jsem se ze všech sil snažila dál. Zvedala jsem všechny ty trosky k výšinám, šlo to sice pomalu, ale efektivně se ze země sbíraly a vyklízely veškeré trosky, od těch nejmenších, až po ty největší. Ryla jsem drápy do země, jak jsem se snažila tu tíhu a výboj síly unést. A všechno to se vynášelo k výšinám a mířilo k teleportačnímu poli, kde následně trosky mizely ve vzdušném víru. Nevěděla jsem sice, kam se to všechno teleportuje, ale to teď nebylo ani podstatné, hlavní bylo, že to vše zmizí z Tábora. Docházel mi dech, ale pokračovala jsem dál a vynakládala tolik síly, že všechno to překračovalo mé dosavadní hranice. Celý tento proces nebyl zrovna nejrychlejší, vše se zvedalo postupně a pomalu. Při každém dalším zvednutém kusu jsem cítila vytížení, ale zároveň při každém dalším kusu, jež zmizel v teleportačním okně, jsem cítila úlevu. Celé to trvalo několik dalších, dlouhých a pro mě neuvěřitelně trýznivých minut. Je to pro smečku, a pro smečku až do posledního dechu, tak zněly mé poslední myšlenky, než jsem celou tuto práci nadobro ukončila. Rázem jsem povolila své soustředění a pustila magické působení. Vzdušný vír, tedy teleportační okno, se uzavřelo, zmizelo, a po něm zbyl jen krátký větrný poryv, jež pročísl srsti zde přítomných vlků. Všechny kameny, trosky, kusy skal, země a půdy, to všechno bylo už pryč a Tábor byl jako vymetený. Nezůstal tu jediný balvan, jediný rozborcený kus země, jen zbytky kamení, hlíny a prachu.
V duchu mi něco říkalo, že jsem odvedla dost dobrou práci, jenže já nic takového už nedokázala vnímat. Hned poté jsem se skácela vyčerpáním na zem. Bylo to hodně vysilující a já cítila, jakoby má duše opouštěla mé tělo. Mé výdechy byly těžké, a i ty jakoby odcházely. Srdce mi bilo tak moc, ale přitom tak málo. Před očima se mi mlžilo, a než se mi zcela zatemnilo, stačila jsem ještě skrz slzy, jež se vyčerpáním a bolestí nahrnuly do mých očí, vidět toto místo. Vypadalo to hned líp, vše vypadalo rázem tak čistěji a klidněji, jen země byla ještě popraskaná a zničená, rozborcená. To už jsem však já opravit nedokázala. Zavřela jsem oči a samým vyčerpáním jsem se nedokázala již ani pohnout. Necítila jsem mé tělo, cítila jsem jen, jak veškeré mé síly odcházejí. Byl to strašný a bolestivý pocit, avšak tam někde v mém nitru jsem cítila ten pocit úlevy a  klidu, dělala jsem to přeci pro smečku a nezklamala jsem. Splnila jsem prozatím svůj slib, jež jsem složila při přijmutí do smečky. Cítila jsem, že tak je to dobře. Už jsem nepotřebovala nic jiného, stačilo mi jen cítit tam v hloubi právě tento pocit.

Přesto jsem si po chvíli na něco, nebo spíše někoho vzpomněla. Věděla jsem, kdo by mohl pomoct. "S-sa-Sayuri..." , pokusila jsem se promluvit ke své patronce. "Kay... Kay z Ishimury, ten mistr ve své magii, ten z nejsilnějších vlků co znám, ten může pomoci" , vydolovala jsem ze sebe prosbu, a pak již upadla do stavu, kdy jsem se nezaobírala žádnými myšlenkami, ničím jiným, než moci uskutečnit další plnohodnotný nádech.

Sayuri, vyslyšela Jessiinu prosbu. Velká dračice se zhmotnila vedle těla hnědé vlčice, načež se vyhoupla do vzduchu a mířila rychle přímo za určeným vlkem.
Sayuri → Ishimura
Hexy de Mal
Hexy de Mal
Počet příspěvků : 1512
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Hilary
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Fri Feb 16, 2018 10:36 pm
Tábor
Byla jsem strašně nadšená, když si mě konečně Dawano všimnul a šťastě jsem zavrtěla ocasem. "No konečně sis mě všimnul. Už jsem se bála, že si slepý ty a ne já," zašeptala jsem k němu úlevně a trochu i žertovně a objala jsem ho. "Vypadá to, že Grafity nesmírně miluješ, když si ani nevšimneš své vlastní matky, která tu už byla dřív než tohle peklo začalo. Zkus používat oči a čumák někdy," uchichtla jsem se tiše, ale spíše pochmurně. "A už hlavně nikdy nedovol, abych se o tebe takhle bála, ano?" Tahle slova byla úplně vážná bez špetky humoru. Jeho otázka mi však zkroutila úsměv a otevřela bolestnou ránu. Chvilku jsem zvažovala zda mu to říct, ale nakonec jsem se rozhodla, že ano, protože to byl už dospělý vlk. "Víš Dawano, ráda bych ti odpověděla, ale vím jen to, že opustil Niwat. Nevím kam šel, neboť...," zastavila jsem se v půli věty a bolestně sklonila hlavu k zemi. "...jsem ho naposledy viděla, jak spí v našem doupěti," zašeptala jsem s bolestí v hlase a vlastně to byla ironie. Řekla jsem, že jsem ho naposledy viděla, ale myslela jsem tím samozřejmě můj vlastní způsob pohledu na svět. Doufala jsem však, že jsem ho tou informací moc nezatížila, ale měl právo to vědět a já mu to nechtěla tajit. "Děkuji," zašeptala jsem k té vlčici (Maura), která pomohla mému synkovi. Přibyl tu i další vlk, který měl stejnou magii a dělá teď vše, co já jsem dělala před chvílí a tak jsem byla ráda, že se nebudu muset moc namáhat. Už teď jsem byla dost vyčerpaná z boje a z používání magie, ale přesto jsem se začala soustředit a poupravovat zem a skály tak, aby co nejvíce odpovídaly dřívějšímu vzhledu tak, jak jsem si na něj vzpomínala. Byly to vzpomínky z vidění pomocí magie a tak jsem pracovala docela přesně a ne jen, aby vlci nemohly padat do prasklin. A tak jsem si i všimla, že některé kameny, kusy skal a další věci zmizeli, ale já netušila jak, protože tohle jsem neviděla. "Jak mám poupravit tábor, tak přesně, když mi teďka materiál zmizel? Většina půdy je pryč," zaúpěla jsem v mysli, ale i s tím, co zbylo jsem se snažila tábor udělat obyvatelným. V tom ke mně přišla vlčice, která mě chtěla vyléčit, ale já zavrtěla hlavou. "To nic není, nepotřebuji léčitelskou pomoc," zaprotestovala jsem, ale vlčice nejspíše věděla, co dělá a tak jsem ji nechala a pak na ni děkovně kývla. Za chvilku jsem od ní dostala myšlenku, na kterou jsem jen kývla a z kamene něco takového vytvořila a pak znovu jsem se pustila do práce a snažila se postavit i některé zbořené jeskyně.

HILARY
Tábor

K Elitní vlčici (Ross) jsem děkovně kývla, protože na nějaké poklony nebyl a ona byla tak, která sem přinesla zdravých, silných osm pomocných pacek a za to jsem ji byla dosti vděčná. Maura uzdravila Crystaliina vnuka a já ji za to byla opět vděčná, protože jinak by se všechny zlomeniny léčily dlouho a těžce. Byla to doopravdy velmi zdatná léčitelka a já byla ráda, že někoho takového máme ve smečce. Matka však toho vlka vypadal pomláceně a na ní by moje magie mohla působit docela dobře a tak jsem se za ní vydala. "Jen ti to vyléčím," zamrmlala jsem starostlivě. "Ale potřebuješ," odporovala jsem, vzala vodu z pramene a začala léčit. Voda zmodrala a já věděla, že je to dobré znamení a tak vlčice mohla být v pořádku. Zaslechla jsem Vargova slova, která mě zahřála u srdce, ale tušila jsem, že přehání. Darovala jsem mu ještě jeden pohled, který říkal, že si jeho slov i jeho samotného moc vážím. Pak jsem se vydala do jedné opravené jeskyně tou vlčicí. Byla to ta, kterou opusil Aite a byla v ní schovaná taky Haru. Spala, ale stejně schytala nějaké ranky ze řítící se jeskyně a tak bylo ji třeba vyléčit. Použil jsem to samé, co na hnědou slepou vlčici, protože Haru byla ponořena do smrtícího spánku a zranění by ji vůbec nepomohlo se vzbudit a sama si ve spánku nepomůže. Vyčerpně jsem oddychovala, ale když jsem vyšla ven, tak jsem napřed viděla Jessie, jak pomáhá s odklízením tábora a to docela dost a tak jsem se vydala zpět ke Grafity a jejímu partnerovi. "Byla by si schopná vytvořit nějakou kamennou misku na nějakou tekutinu i s poklopem?" Poslala jsem myšlenku hnědé vlčce, kterou jsem před chvílí vyléčila a čekala na její odpověď. Ta nepřišla, neboť vlčka už moje přání rovnou splnila. Já na ni děkovně kývla, vzala misku, naplnila ji léčivou manou a donesla Grafity. "Byla bych ráda, kdyby sis vzala tuhle misku s manou. Pokud tě bude lopatka hodně bolet, tak ji tím namaž," poradila jsem ji a nechala ji misku, protože to se Jess vyčerpáním skácela na zem. Nepřemýšlela jsem nad ničím a rozběhla jsem se k ní a ani jsem nevnímala jejího patrona či patronku. "Jessie, vstávej, nemůžeš se takhle vyčerpávat," starostlivě jsem zašeptala a strčila jsem do ní čumákem. "Budeš si muset odpočinout, ale ne tady," můj starostlivý pohled pořád přetrvával.
Rowєnn Killer
Rowєnn Killer
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 201
Datum registrace : 13. 05. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Jessie Crystal Eye
Postavení ve smečce: Nemá smečku

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 2:57 pm
Tábor
Koukala jsem se slzami v očích na tátu. Nedokázala jsem si představit, že by odešel. Po chvíli se kolem nás objevilo několik dalších vlků a k tátovi se přiblížila jedna mě neznámá vlčice (Minumi). Pohlédla jsem na ni a přitom sledovala rozhovor mezi ní a tátou. To je tátova sestra? Pomyslela jsem si. "Teto?" Oslovila jsem ji váhavě. Přestala jsem vnímat okolí, vybavovala jsem si jenom momentální situaci mezi mnou a tátou a to, co se bude dít. "Ano, půjdu ráda do Ishimury" , odvětila jsem na jeho slova. "A nejen to, půjdu s tebou dál, neopustím tě!" Štěkla jsem starostlivě a celkem panicky. Byla jsem odhodlaná jít za ním kamkoliv. Do mých očí se opět nahrnuly slzy a já se přitiskla k tátovi. Čekala jsem již na ten moment, kdy se rozejde a odchod započne.
Tario de Ornet
Tario de Ornet
Počet příspěvků : 221
Datum registrace : 21. 07. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Traure
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 3:14 pm
Tábor
Kulhal jsem Táborem a snažil se nemyslet na své zranění a vyčerpání. Zlomená tlapa bolela čím dál víc, a já po nějaké chvíli nedokázal udělat již ani krok. Skácel jsem se na zem a před očima se mi rázem zatemnilo.

Probudil jsem se po pěkné době. Zamžoural jsem do světla, zvedl hlavu a porozhlédl se po Táboře. Démon byl pryč, trosky byly pryč. Co se stalo? To už jsme ho porazili? Vlci již začali zachraňovat a sklízet Tábor? Otřepal jsem se a pokusil se vyhoupnout na všechny čtyři. První pokus mi to sice nedovolil, ale napodruhé se mi to již podařilo. Zasáhl mě silný osten bolesti v tlapě, ale snažil jsem se to překonat pouze se slabým zaskučením. Dobelhal jsem se na místa, kde bych byl více viditelný pro ostatní vlky a snažil jsem se odposlechnout jakákoliv slova, abych zjistil, co se stalo, když jsem upadl do lehkého bezvědomí. A ano, zdálo se, že démon byl poražen, Tábor sice zdevastován, ale již v plném proudu záchran a sklízení. Slyšel jsem hlas hnědé vlčice. Nebyl jsem si jist, zda-li mám vůbec pomáhat. Proč jsem sem ksakru vůbec chodil? Proč jsem vůbec chodil na toto zku*vený území?! Kašlu na ně, na všechny. Jdu pryč. Nadával jsem si v duchu a překonával jsem ztěží silnou bolest nejen zlomené tlapy, ale i celého těla. Vyrazil jsem kulhavým a bolestivým krokem pryč. Po chvíli jsem se však zastavil a ohlédl se zpět. Ale proč to tedy nedokončit? V mém nitru se shromáždily zvláštní pocity. Měl bych snad pomoct? Stejně jako jsem pomáhal zabít démona, měl bych práci dokončit a pomoct i se záchranou Tábora? V mé hlavě se ocitlo náhle odhodlání, které mě přitáhlo zpět. Nebyl jsem ani člen smečky, byl jsem jen neznámý ptačí vetřelec, na ničem tady mi nezáleželo, ale přeci jen mě cosi přinutilo to tady ještě dokončit. Pohlédl jsem na zničenou zem  půdu. "Mám přeci magii země, sice ji neumím ovládat dosti silně, ale přeci jen dokážu něco udělat" , zamumlal jsem si spíše pro sebe, nepředpokládal jsem, že by mě mohl někdo slyšet. Začal jsem se soustředit a snažil jsem se spájet pukliny v zemi, zasypávat je hlínou a zeminou, rovnat zemi i půdu. Spolu se mnou se o to pokoušelo několik dalších vlků, tudíž to všechno mohlo fungovat. Cítil jsem, že bych mohl dokázat víc a zemi v Táboře opravit lépe, ale zlomená tlapa vrhla další osten bolesti, přes který jsem, snad jen na chvíli, musel přestat.
Drak Osudu
Drak Osudu
Počet příspěvků : 129
Datum registrace : 30. 12. 16

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 4:09 pm
~ • ~
Čím více vlků se rozhodlo přidat pomocnou tlapu, tím více se zvyšovala naděje na celkovou záchranu domova vlků Kirigakurských. Práce se dařila Hexy, Keiranovi i Tariovi. Společně tito vlci mohli dokázat velké věci, avšak Tario nejdříve potřeboval léčitelskou pomoc. I Jessie dokázala opravdu velkou věc, a z Tábora zmizely opravdu všechny trosky. Hilary a Maura mohli náhle pocítit nával nové energie a větší magické síly. Odhodlání vynakládat vlastní energii na záchranu jiných bylo opravdu úctyhodné, ale stejně tak síla, kterou vynakládali jiní vlci pro záchranu Tábora. Proto i oni mohli pocítit nával nové energie, síly i magické síly. Všechno, co se vlci odhodlali udělat, účinkovalo v plném rozsahu a vypadalo to nadějně. Kdyby se snažili dál, mohli by jejich Tábor zcela zachránit a vrátit vše do pořádku.
~ • ~
Destiny Aqua
Destiny Aqua
Počet příspěvků : 3335
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Strieborná a škvrnitá
Postavení ve smečce: Beta

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 6:06 pm
Destiny Aqua
Tábor

Destiny pohľadom pátravo skúmala Tábor, hľadajúc vlka ktorému by mohla pomôcť. Vedela, že fyzická mágia by nebola jej najlepším oborom, nie bez byliniek. No únava, bolesť, strach a čokoľvek fyzické či súvisiace s emóciami by zvládla. Z myšlienok ju vytrhla až hnedá vlčica ktorá odstránila všetky trosky, no potom s vyčerpaním dopadla na zem. Fajn, únava a vyčerpanie, to by možno šlo. Aspoň tu nebudem postávať ako hlúpa a môžem sa pokúsiť niekomu pomôcť, pomyslela si a rozbehla sa k nej, no predbehla ju biela vlčica. Napriek tomu však podišla k vlčici. Je vyčerpaná, no ak vieš ako na to, možno to so svojou mágiou dokážeš, skonštatoval jej patrón. Destiny sa nezaoberala tým, že by mu odpovedala a uprela pohľad na vlčicu. Sústredila sa na svoju mágiu, no nevycítila z vlčici žiadne emócie, nič- musela upadnúť do bezvedomia od vyčerpania z používania mágie. Napriek tomu sa však rozhodla, že skúsi niečo urobiť so svojou mágiou. Sústredila sa na energiu, silu, spokojnosť. Nechcela veľmi využívať vlastné spomienky, pretože si stále nebola istá či by ich tým nepreniesla aj na vlčicu a tomu by rada nebola. A tak sa jednoducho sústredila iba na tie pocity a pomaly ich preniesla na vlčicu. Cítila, že to odčerpáva energiu aj jej samotnej no nebolo to až tak zlé. Neisto odstúpila o pár krokov dozadu dúfajúc, že vlčici aspoň trochu pomohla.
Räqo
Tábor-Hory Mesiaca (pred úkrytom)

Räqo nevedel, že zaspal, kým sa znova nezobudil v Tábore. Otvoril oči. Tábor bol omnoho čistejší ako predtým, trosky zmizli. A jeho mama taktiež. Cítil ešte slabú stopu jej pachu ktorý mieril preč. Pôjdem za ňou, na čo by som tu zostával, pomyslel si. Na svorke mu nezáležalo takmer vôbec. Rozprestrel svoje krídla a silným mávnutím sa dostal do vzduchu. Poznal cestu späť celkom dobre a ak zletel nižšie, stále rozoznal matkin pach. Už nebol tým malým vĺčaťom ktoré minule doslova padla z oblohy, teraz bol starší, vyšší a vedel lietať o trochu lepšie, navyše mu spánok dodal trochu energie a sily. Na jednej labe mal svoj nový náramok a v duchu si začínal tvoriť plán. Vedel, že v Kirigakure už dlho nezostane a túžil po inej svorke alebo mieste. Niekde kde by mohol mať moc, niekde kde by mal vlkov pod sebou ako hračky. Pýtate sa kde sa v ňom zostala tá temnota? Ona tam bola vždy, len potláčaná svetlom rodnej svorky, výchovou... no od istej doby si začínal uvedomovať, že toto miesto mu nesedí.
Keiran Criest
Keiran Criest
Počet příspěvků : 131
Datum registrace : 28. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Keiran Criest
Postavení ve smečce: Beta

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 6:42 pm
Tábor
Vlci se dali do práce a každý udělal něco, teda každý z těch vlků, kteří byli nějakým způsobem čilí. A tak jsem se rozhlédl. Zemi jsem ještě urovnával dál. Pocítil jsem však kromě prvotní únavy, rovněž i příval nové energie a síly. Odhodlání se zvýšilo a tak jsem pokračoval a dokonce jsem z toho měl skvělý pocit. Co skvělý, doslova úžasný pocit. Všechny brázdy a rýhy v zemi, jámy, které tu byly po kořenech démona, všechny mizely a hlína je plnila a tak terén byl s každou další vteřinou uhlazenější a pevnější. Zbylé drobné kamení, které Jessie nestihla odteleportovat kamsi do pryč, jsem se pomocí magie rozhodl zapracovat do země, takže se půda zpevnila byla taková celkově čistší. Když jsem skončil se zemí, tábor vypadal hned dokonale. Jako by se stkvěl novotou. Všechno spálené, co nezmizelo se zapracovalo pomocí magie do země, do hlíny a tak se půda obohatila o cenné látky vzniklé shořením. Brzy tady vyroste tráva a bude krásná a zelená, plná energie. Ale to už bude muset zařídit někdo, kdo ovládá rostliny. Nakonec jsem se zaměřil na doupata, pokud některé potřebovalo zpevnit, či něka zajistit, pomocí magie kamenů jsem se pustil do zpevňování, aby byla doupata bezpečná.
Varg Killer
Varg Killer
Počet příspěvků : 217
Datum registrace : 14. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Rossiel
Postavení ve smečce: Nemá smečku

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 6:50 pm
GAR (patron Varga)
Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Niwat-patron-varg-500

Tábor → Tábor SF
Velký šavlozubý okřídlený tygr Gar, patron Varga, přišel k šedivé vlčici Grafity a lehl si na zem. "Jsem Gar, patron Varga a odnesu vás do tábora stříbrného fénixe. Tak prosím, račte nastupovat." Zaburácel vlídným hlasem a počkal, až Grafity a její partner nastoupí na jeho hřbet. Gar mohl už letět. A pak si Varga najde. Byli tak sehraní, za ty roky, že dokázali splynutí až tak, že jeden mohl vidět očima druhého, pokud se soustředili. Takže najít se bylo snadné.
Po té, co si oba vlci vylezli na jeho záda, postavil se, a pak vzlétl. Let byl příjemný, Gar byl dobrý letec.
Jєssiє
Jєssiє
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 4969
Datum registrace : 23. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Džusíkový dřez aka Sedž or dYEEPie ♕
Postavení ve smečce: Alfa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sat Feb 17, 2018 8:12 pm
Tábor
Nebyla jsem ani v bezvědomí, ani jsem nespala. Jen jsem ležela nehybně se zavřenýma očima a necítila absolutně nic. Mým tělem poté duněly údery mého srdce a já po chvíli dokázala plnohodnotně dýchat. Cítila jsem se, jakoby z mého těla odcházela duše a spolu s ní veškeré mé síly. Tak tohle je opravdové vyčerpání... Nikdy jsem netušila, že by to mohlo být takové. Tak zvláštní, bolestivé, ale přitom bolest žádná. Ale mé srdce bilo dál, bilo odhodláním pro smečku. Po chvíli jsem již přicházela pomalu ke smyslům. Ucítila jsem přítomnost dvou vlčic. Náhle mým tělem projela vlna nové energie a síly, jakoby mi někdo doslova vdechl zpět duši. Prudce jsem otevřela oči a začala rychleji dýchat, hýbat končetinami. Už jsem opět cítila samu sebe. A co víc, cítila jsem novou sílu a energii. Svět okolo se mi vyjasnil a já opět dokázala vnímat. Viděla jsem Hilary a vedle ní flekatou vlčici... Destiny! Ano, tu se kterou jsem kdysi lovila bizony. Najednou jsem se cítila zvláštně, jako v důsledu nějaké magie, ale celkem mi to i pomohlo. Jako bych měla rázem pročištěnou mysl i tělo. Ucítila jsem jemné šťouchnutí od Hilary. Mé neustávající odhodlání jsem proměnila v další nové síly. Vyhoupla jsem se na všechny čtyři, otřepala se a pohlédla na bílou kamarádku. "Zvládnu to" , pokývla jsem hlavou a pronikavým pohledm ji dala najevo, že jsem si tím jistá a myslím to opravdu vážně. Pak jsem se na ni usmála. Mile, přátelsky, důvěrně, vděčně. Stejně tak jsem darovala menší úsměv a děkovné pokývnutí hlavou Destiny. Vykročila jsem vpřed a rozhlédla se po Táboře. Ano, teď již se tomuto místu opět dalo říkat Tábor. Bylo to tu jako vymetené, čisté, opravené. Země i půda již byly téměř dokonale urovnané. Vše jako nové. Dokázali jsme to... Zajásala jsem v duchu. Dokázali, a ani to netrvalo příliš dlouho. Pocítila jsem hrdost, hrdost na smečku a všechny vlky, co se podíleli na záchraně domova. Byl to opravdu nádherný a naplňující pocit. Vypla jsem hruď spolu s novým a hlubokým nádechem. Sayuri, myslím, že Kaye již není potřeba , odvolala jsem patronku. Při pohledu na vlky jsem věděla, že to dokážeme dotáhnout až do konce. Chvíli jsem zůstala stát a oddychla jsem si, trochu si odpočinula z předešlého vyčerpání. Chvíle mi stačila, však čas na odpočinek nastane až potom. Rozběhla jsem se a proběhla celý Tábor, zkontrolovala každé místo a každého vlka. "Ten cízí ptakovlk potřebuje pomoc" , rozeslala jsem myšlenku všem léčitelům. Stihla jsem i zaslechnout jeho slova o tom, že snad ovládá zemi. Určitě by se mohly jeho schopnosti hodit a my bychom za jeho pomoc byli vděční. Stejně tak jako za každou pomocnou tlapu. Pak jsem se zastavila a s pomocí magie rostlin jsem se pokusila zpevnit půdu různými způsoby. Už jsem sice neměla tolik sil, abych mohla magie plně využívat a pouštět se do větších věcí, proto jsem se snažila vytvářet alespoň různé kořínky, prodírajíc se pod zemí. Již jsem byla klidná, Tábor byl zachráněn, stačilo to již dotáhnout do konce. Měli jsme již čas i prostor, nebyli jsme ničím omezeni.
Maura Lila
Maura Lila
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 76
Datum registrace : 20. 11. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Rossiel
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Sun Feb 18, 2018 1:03 am
Tábor
Než mi mamka odpověděla, zachytila jsem myšlenku Jessie. Podívala jsem se tím směrem. Ano, byl tu nějaký vlk, jehož jsem si díky shonu kolem, moc nevšímala. Vypadal, že je polámaný, a tak jsem řekla mamce, "Chviličku, hned jsem u tebe." A po té jsem se vydala k vlkovi a použila jsem svou magii kostí na jeho zlomeniny. Cítila jsem se o mnoho lépe. Jako by mi něco vlilo energii do žil. Zvláštní, nevím sice, kdo to byl, ale díky. Jen tak jsem si pomyslela a léčila jsem zlomeniny toho, pro mne neznámého vlka (Tario de Ornet). Když jsem srovnala a zcelila všechny kosti, které měl polámané, jen jsem se na něj usmála a pak jsem se vrátila k mamce Minuimi. "Tak už jsem tady." Věnovala jsem ji vřelý úsměv. Byl tu i můj strýc Varg.
Rias
Rias
Počet příspěvků : 330
Datum registrace : 01. 10. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Nira
Postavení ve smečce: Nemá smečku

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Mon Feb 19, 2018 9:02 am
Hory Měsíce (Před doupětem)
Stále jsem ležela při vchodu do doupěte. Stále všichni spali, ale brzy se objevil Räqo a tak se pootočila  jeho směrem. ''Ahoj synku.'' Pozdravila jsem svého prvorozeného syna a byla ráda, že se mu nic nestalo. Asi bych nepřežila, kdyby se něco stalo byť jen jedinému z mých potomků. Můj život mi byl jedno. Žila jsem už jen kvůli Mirokiho a vlčatům. Kdyby nebyly, asi bych už dávno odešla zase dál.
Telantes
Telantes
Počet příspěvků : 460
Datum registrace : 12. 08. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Kayo
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Mon Feb 19, 2018 9:17 am
--> Tábor --> Mesačné hory --> Hranice
Tak, čo teda Crub? Čo budeme robiť? opýtam sa tázavo svojej patrónky líšky, ktorá mi robila spoločnosť. Ona najlepšie vedela čo som cítil a logicky by mi vedela aj dobre poradiť. Poviem ti ten blábol, ktorý iný vravia. Bež kam ťa nesie srdce.. ozve sa mi v hlave a iba skloním zrak k zemi. "Až tak?" opýtam sa jej.
No tak, ty za to nemôžeš - nikto. Vzpamätaj sa a nemysli na toho vlčáka, tým vlčákom myslela Varoxa. Jo no.. tak. Asi som sa rozhodol, vlastne. Tak som to cítil od začiatku, predsa som sa o tom s Rias aj zhováral. Mali sme plán, ktorý sa zrejme ani neuskutoční. Aj ona chce odísť, tak prečo tu trčať? Ani Molly sa nejak nehlási, proste sa vyparila zo zeme. Nič ma tu nedrží.. prehováram sa v hlave a uvažujem čo ďalej. Bol to zvláštny pocit, takto uvažovať či odísť alebo nie. Akoby sa moja osobnosť rozpolila a vravela si svoje vlastné názory.
"Dobre Cru, vráť sa nech to máme čo najskôr za sebou," prehodím patrónke, ktorá sa iba usmiala, prikývla hlavou a rozplynula sa ako zelená para. Nakoniec sa rozbehnem smerom k táboru.
V momente kedy som dobehol do tábora, som si mohol povšimnúť, že je ako nový. Trosky boli pospratané, čo bolo dobre. No, stále ma to neprehováralo. "Jess?" dobehnem za hnedou vĺčkou, betov svorky. Predsa bolo to správne, práve ona ma prijala a práve ona by ako prvá mala vedieť, to ako som sa rozhodol. "Chcem ti oznámiť, že som prišiel k závažnemu rozhodnutiu a to, že som sa rozhodol opustiť svorku. Vysvetlovať dôvody by som snáď nemusel, poprípade... ale to nič. Nechcem aby si si myslela, že som zradca, vlk ktorý uteká od povinnosťami. Len som stratil dôveru v alfu Varoxa, neviem prečo. Kedysi som sa tu cítil bezpečnejšie, ale po dobe som zistil, že proste nie.. Ďakujem ti, že si mi umožnila byť v mojej rodnej svorke.." pošlem jej myšlienku a venujem jej vrelý úsmev, na to sa rozbehnem z tábora. "Veľa šťastia!" zvolám na opäť myšlienkou k Jess a teraz idem za ďalším mne známim pachom, za Rias.
Dobehnem na akési hory, kde zastanem na kameni a pozriem na Rias a jej vĺčatá. "Rias," prehovorím a zoskočím z kamena a zastanem vedľa nej. "Som tu na otočku, hneď ako ti to poviem sa vydám na cestu. Opúšťam svorku, čiže sa neuvidíme tak často, ale dúfam, že sa nič nezmení a naďalej ostaneme kamarátmi. Staraj sa dobre o svojích malých, nech sú znich dobrý vlci.." zazubím sa na ňu. "Ahoj." nakoniec ju pozdravím a opäť sa rozbehnem preč. Tento krát na hranice - toto je môj posledný okamžik Kirigakurskej kappy.
Keiran Criest
Keiran Criest
Počet příspěvků : 131
Datum registrace : 28. 12. 16

Profil postavy
Hlavní postava: Keiran Criest
Postavení ve smečce: Beta

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Mon Feb 19, 2018 2:26 pm
Tábor
Když jsem skončil s úpravou doupat a tábora celkově, vypadalo to hned lépe. Myslím, že má práce je u konce. Pomyslel jsem si sám pro sebe. Pak jsem zaslechl hlas patrona Varga. Jak jsem pochopil, měl dopravit člena naší smečky domů a s ním i jeho partnerku. Ta ale nebyla členkou. Chce přestoupit? Možná ne, ale chtěl jsem zjistil víc a tak jsem se vydal k Dawanovi a té šedé vlčici.
"Zdravím." Upoutal jsem pozornost vlků na sebe. "Omlouvám se, ale zaslechl jsem, že se chcete vrátit do Fénixe. Pochopil jsem správně, že by tato vlčice ráda přestoupila do naší smečky? Nebo jde pouze o návštěvu?" Totiž, jako Beta bych ten přestup mohl zařídit a všichni bychom se vrátili už jako kompletní fénixové. Ale musel jsem si to ověřit. Třeba jsem to jen špatně vyhodnotil a nic přeci nepokazím, když se zeptám.
Asuka
Asuka
Počet příspěvků : 134
Datum registrace : 19. 12. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Asuka Joltstein de Fëe'neriz
Postavení ve smečce: Vlče

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Mon Feb 19, 2018 9:29 pm
Hory Měsíce
Když jsem se probudila uslyšela jsem mamin hlas. Zvedla jsem se a šla se podívat: ,, Mamii! " Zvolala jsem když jsem jí uviděla a pribehla k ní: ,,  Kde jsi byla a proč si nás tu nechala? Nemáš bebí?"  Začala jsem ji zasypavat otázkami a přitom jsem se jí naspala mezi přední tlapy: ,, Chyběla si mi. " Řekla jsem nakonec a pritulila se k jejímu hrudníku. 
Grafity
Grafity
Počet příspěvků : 1959
Datum registrace : 15. 05. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Graphy
Postavení ve smečce: Kappa

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Mon Feb 19, 2018 9:46 pm
Tábor

Dawano zase přestal reagovat. Tak jsem se opět ujala řeči. "Moc děkujeme Vargu," řeknu vděčně. Pak se ozval jeho patron. Usměju se. Byl velký. Opatrně vstanu a už už se chystám nastoupit. Pak uslyším nový hlas směřovaný ke mně a partnerovi. Musela jsem se opět ozvat já. "Ano, chci přestoupit do Fénixe, proč?" zeptám se. Možná by jsme nemuseli ani moc zařizovat a mohla bych hned do doupěte. To by bylo fajn. Ale stejně bych musela splnit zkoušku jako ostatní vlci.
Sponsored content

Příběh smečky Kirigakure IV. - Stránka 17 Empty Re: Příběh smečky Kirigakure IV.

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru