Příběh smečky Kirigakure IV.

Cesta k hranicím - Hranice Ishimury a Kirigakure - Kirigakure cesta k Táboru - Tábor Kirigakure

Proč byli tak naivní? Proč nemluvili? Argdem byl na oba dva naštvaný. "Neodpověděl jsi mi na otázku, zamručel, když se obrátil na svého otce hraničáře. Ano, dobrodružství se mu líbilo, ale ještě nikdy nevystrčil tlapky z území své rodné smečky. A navíc, nikoho tam neznal. A byl zvědavý, proč tam vlastně jdou, což mu bylo zodpovězeno. Ale jen krátce a částečně! Nedostalo se mu informací, které chtěl znát. S tím, že by se ztratil si Žíhaný starosti nedělal, ale spíš se bál, že se ztratí sestra. V duchu si říkal, že ona by se našla, ale on plánoval spíš to, co bude na cizím území dělat on. Navštíví alfu a seznámí se s vlky ze smečky, na prozkoumávání bude čas jindy.
----- Kirigakure
Celou cestu šel s ušima nerudně sklopenýma dozadu a hlavou dole. Hned, jak přešli hranice, tak se zařadil na konec a chystal se i odpojit, protože zachytil zvířecí pach, ale pak si se zklamáním uvědomil, že je na cizím území a tady lovit nesmí. Držel se několik metrů za posledním členem malé skupiny a klidně si nechal otce i Aysu utéct, aby pocvičil svůj čich. Chvíli tiše stál a čekal, než se vydal po jejich pachu. Běžel a brzy na ně narazil, ale to už bylo blízko tábora Kirigakure. Sestřin světlý kožíšek nešlo přehlídnout, a proto ho neustále sledoval, ale pak se mu myšlenky na sestru vykouřily z hlavy a začal se soustředit na přítomnost. Opět se zařadil otci po boku a šel s ním za vlky v táboře. Ani ho nepřekvapilo, že tu kromě tatíka nikoho neznal. Čas to změnit! Zamířil si to k vlkům, za kterými šel otec a zaslechl slova hnědé vlčice. Byl velký už téměř jako dospělý vlk, i když v jeho očích byla stale ta neskrývaná hravost. Co znamená, že je Yllin mrtvá? Střihl ouškem. Vlastně ani nevěděl, kdo to je, nebo co to slovo Yllin znamená. Argdem si pozorně prohlížel tábor a vůbec nevnímal sestru, bylo mu naprosto jedno, jestli se někam vypařila, nebo jestli zůstala v táboře. Doufal však, že popřemýšlí o jeho slovech.
Když hnědá vlčice (Jessie) vstala a svolala vlky do tábora, Argdem se rozhodl si jít najít jinou zábavu. Rozhlížel se po taboře a hledal nějaké vlče, ale nikoho neviděl. Bylo tu velké množství pachů, mezi kterými ale cítil i pach Ishimurský. Že by tu někdo z Ishimury byl? Nebo jen cítil svůj nebo Aysiin pach?

LKS
Demon

,,Vyber smer necham to na tebe. Ale z tohto miesta mi je zle. A ver že oni niesu vymislene som na tomto mieste uz dobru dobu a žazil som ich ako skúsili aj utociť. A pod tlapami jejich obavanej Alfy zomrelo uz vela vlkov, aj moja kamaratka. Kto sa jej postavil tak malokto mohol osisť, ale kazdy kto mohol odisť nezie znamenie ktoré mu spravili." Povedal som mu a pozrel sa po okolí. ,,Tak viber smer alebo miesto." Dodam a čakam na jeho reakciu

Hranice - ML
Zemaris

Pomaly som išla za ním, a mala radosť lebo vďaka nemu sa najem. smerovali sme do lesa a mna to trochu desilo. Zostala som stáť ked sa rozbehol mi nieco uloviť. Lahla som si na zem a laby si dala pred seba. Stale som nevedela čo mám ocakavať. Ale vypadalo to že Haymitch je džentlmen a to sa mi páčilo. Po chvili dosiel aj s úlovkom. A mne sa roziarili oci. Konečne som sa mohla najesť. Bez váhania som sa pustila do toho zajaca. Ani som si ho nevichutnavala len som ho hltala. A behom chvili už ani nebol. ,,Moc ti ďakujem." Povedala som mu, a mala som chuť ho obliznuť. A mohol to aj namne vidieť.

Jiraiya
Tábor

Sedel som na kraji tábore, a obzeral som sa aby som vedel čo sa tam deje. Po chvili som sa aj dozvedel že sa vihlasila nová alfa. Ktorou sa stala Jesie. Uklonil som sa aby som dal poklonu zosnulej alfe  Yllin. Ktotá v naších srciach bila navzdy. ,,Yllin zostaneš v naších srdciach." Povedal som si pre seba tak aby to nik iný nepocul. A napokon som sa pozrel a pozeral sa na novu alfu Jessie. Bol som ochotny posluchať tak ako sa patri. Ked hlasito zavila pribehol som k Alfe a uctivo sa jej poklonil, a čakal na rozkazy.

Haymitch
ML---- Tábor
Slyším volání nejspíš nové alfy, svolává nás do tábora. Měl bych jít . Stejně se tu nemůžu toulat s tulákem. ,,Následuj mě." Řeknu a rozeběhnu se do tábora, neběžím moc rychle, chci aby mi stačila. Za nějakou chvíli doběhneme do tábora. Vidím hnědou vlčici, to bude asi ta nová alfa.,,Zdravím" Pronesu k ní. Otočím se na Zemaris a kývnu na ní . Na znamení,  že má počkat na místě.

Ra's Al Ghul
LKS ---- Hranice Ishimura
,,Ano, Alfo." Pronesu a pomalu se rozejdu náhodným směrem. Na území, kde jsem ještě nebyl, nebo jsem si to od výpadku paměti nepamatoval. Byll to uzemí další hrozné smečky.  Šel jsem pomalu a cestou jse přemýšlel. Napadali mě dost zvláštní myšlenky a měl jsem pocit,  že chci tyhle myšlenky uskutečnit,  ale bylo by to dosti zvracené.

tábor
sleduji příchozího hraničáře a taky Jess jak skonstatovala odpověď. zaslechl jsem myšlenky toho šťěněte a stáhl kamenné uši k zátylku. Chempf pošlu mu se zavrčením, jen abych ho polekal pro svůj dobrý pocit. Jess se ale ozvala a svolala vlky z tábora. Pohlédl jsem na Hraničáře a pokývnul hlavou, na pozdrav. Chvíli jsme čekal a pak najednou "branami" tábore prošel Haymitch. Odhalil jsem své tesáky na uvítanou v útočném gestu. Stáhl jsem uši k zátylku a nemít kamenné tělo, bylo by znatelné jak se mi zvedla srst na zátylku. Ocas zůstal ale volně svěšený, jelikož teď nemělo smysl rozpoutávat boje, ovšem později jsem si to s ním chtěl vyřídit, tu jeho drzost. Bratr nebratr. Poslouchal jsem zda Jess řekne něco blíže ke smrti Yllin ale jelikož samotný fakt jí dělal problém, nečekal jsem že by poračovala moc douho. Pomalu jsem se vydal k hraničáři a při vzdálení se od Luny, jsem jí ještě olíznul a pošeptal "Brzy se vrátím" řeknu směrem k ní a dojdu k hraničáři.
"Zdravím" pronesu klidně a usednu vedle něj. "Yllin při útoku démonem na tábor byla velmi ošklivě zraněna, pokusil jsem se sehnat pomoc ale i přes snahy mistra magie v léčitelství, Yllin zranění podlehla.." řeknu a střihnu uchem. Bylo to nejspíše rychlé a stručné shrnutí událostí.

Cítím jak se ke mě Marsie tiskne, choulí.... je to krásný hřejivý pocit....  Marsie něco chtěla říct, ale nedořekla to. Namísto toho s sebou trhla, sklopila zrak a rychle se schoulila do kuličky  a celá se třásla a snažila ze sebe vyrazit jakousi omluvu ..... Vypadalo to jako by se bála, bála  že  se naštvu, že budu mít zlost .....  Že neměla říkat co co řekla, že to byla chyba ....  Chtěl jsem  jí odpověďět, když v tom se ozvalo hlasité volání nějakého vlka, vypadalo to jako volání  alfy ....   Slyšíš to ? zní to jako volání alfy.... měly bychom ihned vyrazit.... jdeš taky ??  zeptal jsem se a s tázavým pohledem jsem se podíval na stále schoulenou Marsie přitisklou k mému tělu

//Xyrliassi, nezapomínej psát místa, kde se nacházíš ~Jessie

kamenné pláně
"hmh..." jasně, volání alfy... hmm.. ale co když bychom nešli? co kdybychom šli na průzkum. Má smečka to není a Xyrli se chtěl proběhnout, pohrát si a zkoumat. šibalsky jsem pousmála a zlimyslně v jeho klíně zavrtěla ohonem a zasmála se. Prudce jsem vyskočila z jeho sevření a otočila se prohnula v zádech a začala se smát. Mé přední tlapy byly položené a protažené na zemi a můj zadek vyšpulený do vzduchu. ocas sebou vrtěl jak vrtulka štěstí a já hravě zaštěkala. !Myslím, že jsi si chtěl hrát, nebo ne? hihi... jít na průzkum. a to můžeš i bez svolení alfy... hihi" zavrtím ohonem a laškovně pohodím obočím "tak pojď! vlče! ha! chyť si mě!" zasmála jsem se a rozběhla se pryč. Mé zadní běhy se odrážely prudce od kamen a přední tlapky dopadaly s ladností laně na kamennou podestu podemnou.

kamenné pláně

Pohyb Marsiina ohonu v mém klíně vyvolal mnoho nových,  úžasných pocitů.   Její pohyby způsobili podivné, ale přesto příjemné teplo a hřejivý pocit v tříslech a  šimrání v podbříšku.  Nevím co to bylo, ale bylo to příjemné.    Poté  Marsie hbitě vyskočila  a provokativně se prohnula v zádech za doprovodu smíchu a štěkotu. "Ha ! Máš pravdu  ! jdeme si hrát !" sotva jsem to dořekl, Marsie provokativně pohodila obočím a pobízela mě.  "Ha ! Vlče ? Ty budeš provokovat ?! No jen počkej !" zaštěkal jsem a  rozběhl jsem se již za upalující Marsii kamsi do neznáma... Na chvíli jsem se zastavi. Byl jsem šťastný, projela mnou vlna radosti a pocit blaha. Konečně se někam podívám ! něco zažiju ! Konečně si mám s kým hrát a dovádět! pomyslel jsem si a zaradoval jsem se a na důkaz radosti jsem párkrát hlasitě zaštěkal a poté jsem se opět rozběhl za Marsie která už pomalinku mizela v dáli. Naštěstí jsem byl mladý a rychlý vlček a tak jsem se Marsie dostal rychle na blízko.  Chvíli jsem dělal, že ji nemůžu dohnat, ale nakonec  jsem se rozběhl na plno a za pár okamžiků jsme již běželi jeden vedle druhého a  s jiskrou v oku jsem se podíval na Marsie. Byl jsem v sedmém nebi .....  

//omlouvám se, budu si na to dávat pozor,, díky za upozornění  

kamenné pláně - západní louka - bizonská řeka - indiánská řeka
držela jsem se v jeho blízkosti a smála se když si to vlče vzal osobně "Hihi" zasměji se a sleduji chvílemi zda stíhá, neběžela jsem naplno, byla jsem už vytrénovaná na rozdíl od něj. ve chvíli kdy mě dohnal jsem prudce zabrzdila a skočila mu na hřbet. Bylo to jak rodeo ale já se u toho smála jak malé, neohrabané vlče. Zakousla jsem se jemně do jeho zátylku a držela se jen co to šlo "Chyť-fi-mě!" zasmála jsem se a držela se jak na toro býkovi. Když jsem ho takhle chvilku provokovala odskočila jsem a rozběhla se pryč "máš babu! chyť si mě!" zasměji se a prudce se rozběhnu pryč z kamenných plání. Běžím směrem k hranicím kirigakure, tak abychom se dostaly blízko hranicím Smečky Stříbrného jezera. Kamenů pod tlapami pomalu ubývalo naše tlapky se přenesly na více zarostlou luční půdu, která již byla k našim tlapkám přívětivější než kameny. Zpomalila sem abych se napila a rychle se ohlédla, zda mám nad Xyrlim nádskok nebo ne ale to byla viditelně chyba, byl kousek odemne, tak velký nádskok jsem neměla! Začala jsem rychle chlemtat vodu a prudce přebrodila řeku, která byla naštěstí v této části louky poměrně nizká, a né tak prudká a nepřející. V podstatě bez problémů jsem se dostala na druhou stranu, nojo, Xyrli to měl snazší, ten přece byl těžší a vyšší než já, já si bříško máčela ve vodě, kdežto on? kdyby chtěl má přeci křídla, klidně mě mohl dohnat ve vzduchu a nebo dokonce tu řeku přeletět. Ha... nojo tuhle výhodu jsem neměla. Když jsem své bříško naplnila vodou, cítila jsem jak je prázdné, jak v něm voda škrundá a jak mi kručí od hladu.

kamenné pláně - západní louka - bizonská řeka - indiánská řeka

Ha! Mám jí ! konečně ji doháním ! Pomyslím si.... když v tom se na mě Marsie vrhne a  než se naději, byla zakouslá v mém zátylku a dělala si ze mě býka !  Netrvalo to dlouho a naše šarvátka skončila a Marsie upalovala dál a dál. Najednou se ozvalo "Máš babu! chyť si mě !" Co jsem mohl dělat ?! Samozřejmě že její výzvu sem bez okolků akceptoval a hbitě jsem vyrazil za ní, s jediným cílem, dohnat ji.  Krajina ubíhala a měnil se i povrch po kterém jsme běželi. Povrch který byl dosud pokrytý nerovnostmi, ostrými, chladnými kameny se náhle začal měnit  na příjemnější ..... Kameny  začínají mizet a objevuje se půda zarostlá nízkou trávou a jinýmy porosty.  Páni,,,, to je krása, takové měkko,  po tom se ale příjemně utíká pomyslím si....   Nejspíše to vnímám více než ostatní vlci... ale to je pochopitelné.... Jsem malé, neznalé vlče které na podobném povrchu doteď nestálo. Z mých myšlenek mě vytrhne jakýsi, nepříjemný až řezavý odlesk v oku .... Je to řeka, která křižuje terén před námi .... Krásná, čistá třpytící se řeka, plná odlesků. Na jejímž břehu stojí Marsie, která se sklání k vodě a pije ....  Naivně si myslí že jsem daleko za ní..... Když v tom se otočí a strne.... Je překvapená ... jsem blíže než doufala, rychle si párkrát lokne aby ukojila žízeň a opět se rozbíhá, jde jí to ztuha. Brodí se až po břícho vodou, což je způsobenou jejím nižším vzrůstem. Stále více se přibližuji břehům řeky.... Nechci se brodit.... nechci se namočit a vláčet s sebou těžký, nasosaný kožich vodou, musí se dát  řeku obejít.... nebo ?! vždyť mám křídla.... co kdybych ji přeletěl ?honilo se mi hlavou.....  Rozbíhám se, nabírám rychlost a vůbec poprvé rozevírám nejistě svá křídla..... Nejistě začnu chaoticky a zmateně mávat křídly ze stranu na stranu, nahoru a dolů....  Po několika  pokusech a mnoha uběhlých metrech se zdá že jsem na to konečně přišel ! Právě v čas ! Předemnou  jsou již břehy. Cítím jak se do mých křídel opírá vítr, zamávám křídly a cítím jak se odlepuji od země, nyní už cítím jak mám přední tlapy pár centimetrů nad zemí a vzdálenost od země se neustále zvětšuje. Nakonec se odrazím a letím !  Já letím ! věděl jsem že to nemůže  být nijak těžké ! Pomyslím si .... Udělám pár temp a rychle doháním Marsie .... Ale když už si naivně myslím, že jsem létání zvládl....  Začnu rychle klesat.... Panicky, zběsile  začnu mávat křídly, ale marně .... Bez účinku...  Žuchl jsem s sebou do řeky.... Celý promáčený se vynořím z řeky. No skvěle.... to jsi se teda předvedl.... to se ti opravdu povedlo... prožene se mi hlavou a plný studu a hněvu se brodím řekou na opačný břeh, kde už na mě čeká Marsie. Třeba to neviděla..... Nalhávám si a uklidnuji se ....

Demon
LKS - hranice Ishimure

Ešte chvíľu som stál na mieste a uvažoval ktorý smer asi tak Ra's vyberie. Nakoniec vybral a ja som išiel pomaly za ním lebo času sme maly mnoho. Ale keď sme došli na hranice smecky ishimuri trochu ma zamrazilo. Ja som vedel že ja aj on tam mame vztup zakázaný. A ešte som vedel že pomne by išiel každý vlk kebyže ma zazrieť alebo zaciti. Pokiaľ tam mal namierené museli sme byť opatrný. Ale bola to výzva s ryzikom čo sa mi tak trochu páčilo. Tak som čakal na Rasa ako bude pokračovať ďalej.

Zemaris
ML - Tábor

Zrazu som započula ďalšie vitie nejakého vlka. Zasa také silné zavitie. Obávala som sa čo sa tu deje. Keď mi povedal ze mám ísť za ním. Tak som sa postavil mali rozbehla, a bežala som za ním ako som len vedela. Po chvíli sme dobehli do tábora. A ja som sa obzrela. Bolo tam veľa vlkov, a ja som sa zasa začala báť. Keď som pozrela na Haymitcha, vedela som z jeho kivnutia že mám zostať na mieste. Ale ks by som tu zostala asi tak či tak lebo od strachu z toľkých vlkov neznamich som stuhla. Dúfala som že Haymitch dôjde potom premňa lebo pri ňom som sa už cítila viac menej v bezpečí. A tak som iba čakala.

Povzdechla jsem. V tom jsem však našpicovala ušiska a koukla se směrem odkud vycházelo.. Patřilo Jessie. Určitě, byla jsem si tím jistá. Koukla jsem na Mirokiho a Asuku. ''Svolávají se vlci do Tábora...'' Pověděla jsem. Miroki nechtěl sice vstoupit do smečky, ale mojí povinností bylo zjistit co se děje, jako člen smečky. ''Jdeš.. Jdete taky?'' Zeptala jsem se nejistě.. A poté pouze na Mirokiho: ''Nebudu tě nutit vstoupit do smečky, ale jestli se svolává celá smečka....'' Nedokončovala jsem větu.. Věděla jsem.. Nebo spíše tušila, že to pochopí co tím chci říct.

Poblíž doupěte

Zaslechl jsem vytí. Věděl jsem co znamená a Rias ho taky znala. Možná jen Asu ne. Už jsem věděl co přijde. Půjdeš a přidáš se nebo tu zůstaneš... Bylo mi jasný že vlčatům bude líp jako smečkovým. Sice že mně pach Zeiss vyprchal, ale N se nedalo přehlédnout, budou vědět odkud jsem. "Fajn, ale radši jděte napřed," řeknu. Nedoprovázelo to žádné z mých typických ironický posměšků, úšklebků a dokonce ani protočení očima. Tentokrát ne. Ale musel jsem si vzít něco pro případ nouze. Pro případ ohrožení nebo zranění. Musel jsem myslet na všechno, ale nejspíš nepůjde o boj. Mrknu na Rias a rozběhnutí se k doupátku. Nechtěl jsem aby mě sledovaly, dával jsem si proto až přehnaně pozor.

Tábor
Vše jsem sledovala z povzdálí a odpočívala. Nabírala jsem nové síly a cítila jsem se už o mnoho lépe, proto, když můj bratránek ustanovil Alfou vlčici Jessie, zbystřila jsem a napřímila uši. Myslím, že tohle je výborná volba. Vždyť i můj strýc Varg téhle vlčici věřil, takže tohle je nejspíš nejlepší volba. Pomyslela jsem si. A když naše nová Alfa svolala smečku, vstala jsem a vydala jsem se k ní, kde jsem se posadila před Jessie a lehce se poklonila na známku úcty a akceptování jejího postavení.

"Jak je libo, Miroki.." Kývla jsem. Nutit jsem ho opravdu nemohla. "Pojď Asu." Kývla jsem na svou dceru a začala seskakovat skály .Rostla, tudíž na zádech už jsem ji nosit nemohla. Mířila jsem to lesem až jsem stanula v Táboře, který se zdál už v pořádku. Zacítila jsem Yllininu přítomnost, ale nebyla tu. Kromě její sochy, zřejmě na památku. "Odpočívej v pokoji.." Odevzdala jsem u její sochy poslední rozloučení a poté se postavila tak, abych měla výhled na celý Tábor. Kývla jsem směrem k Jessie. "Asu, vidíš tu hnědou vlčici. Pravděpodobně to je nová Alfa naší smečky." Oznámila jsem dcerce, sic sama jsem si tím ještě jistá nebyla, ale to se brzy dozvíme.

Bílý potok-Tábor

Jak jsem si myslel. Rias to pochopila tak že do tábora nejdu. Něvěřila mým slovům aby šly napřed, že přijdu. Přesně to jsem potřeboval. Dodal jsem k vodě. Odtud byl jen kousek můj tajný úkryt. Vzal jsem odtud pár lahviček. Bylo jedno k čemu. Jedovaté nebo léčivé, bral jsem vše co by se mohlo hodit. Hlavně jsem kontroloval aby byla lahvička zabezpečená a po cestě se mi do brašny nevylila nebo nevybuchla. Hned jak jsem si byl jistý jsem vyrazil k táboru. Že skal jsem slézal opatrně, ale potom jsem si to doběhl k táboru. Jak bylo vidět, nic se nestalo. Když jsem dorazil na okraj zahlédl vlky, musel jsem zpomalit. Teď jsem dával pozor na okolí. Minule to tu bylo v pohodě, ale budou po smrti alfy stejně přívětiví? Když jsem zahlédl její sochu, v duchu jsem se usmál. Yllin. Znal jsem si. Nejspíš ne osobně ale od Zeiss. Někteří ji nesnášeli, jiní... Obdivovali? Ne. To ne, ale neměli nic proti. Já osobně jsem byl mezi nimi a tak jsem se nemusel štít jít blíž. Sochu jsem obešel. Jako by tu nedávno byla... Sám jsem tomu pocitu ani nechtěl věřit, tak jsem jen pokývl hlavou místo slov a odešel. Cítil jsem Rias. Vlastně jsem šel po její stopě. Pak jsem ji zahlédl u hnědé vlčice. To ona to tu svolala. Byla mi povědomá, ale poslední dobou jsem se spíše snažil zapomenout, tak jsem si ji možná spletl nebo k někomu přirovnal. Jestli je však novou alfou, brzy se seznámíme. Odešel jsem do stínu, nikdo by si mě neměl všimnout a nechtěl jsem na sebe poutat pozornost. Netoužil jsem po setkání a snad ani po tom aby mě viděla Rias. Pokud by si mne nevšimla, mohl bych se s ní vidět už jako člen smečky. Z tohohle místa jsem mohl vidět kdo se ke mně blíží a navíc tu hnědou vlčku dobře uslyším i odsud.

Tábor
Zaslechla jsem zavrčení ze strany toho vlka. V tu chvíli mi došlo, že tady zřejmě většina vlků čte myšlenky. Pohrdavě jsem se ušklíbla. Pokud si ten vlk myslel, že mi nažene strach, tak to se pletl. Ano, ještě před pár týdny bych se krčila v trávě, ale tyhle časy byly už dávno pryč. V tuhle chvíli by se sice hodila trocha společenského taktu, ale ten jsem bohužel neměla. Nikdo mě nenaučil, jak se správně chovat a Zeissáci, se kterými jsem se setkala, mi v tomhle směru nebyli vhodnými učiteli. Dále mě však ten vlk nezajímal. Jak jsem vypozorovala z útržků hovorů, alf téhle smečce zemřela. I když mi byla její smrt ukradená, byla to šance, jak konečně zažít něco zajímavého a poznat někoho nového. Nespíš jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy chce nová alfa pronést řeč.