Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

TÁBOR

Asmia byla chytrá, jak se Man'yak záhy přesvědčil. Nebyla zaslepená bojem a adrenalinem, ale dokázala si zachovat chladnou hlavu a stále řádně sledovat vzdáleně nepodstatné detaily, třeba jako kapičky jeho krve, a včas se kryla. Upřímně, normálně by se mu to zamlouvalo - přeci jen, takoví vlci byli mnohem zajímavější, než neinteligentní tanky, co se pouze hrnuly dopředu - ale nyní si nebyl jist, jestli to bylo vskutku tak dobré. Nakonec, byla jeho soupeř. Zajímavý soupeř, ale stále soupeř. Mladý vlk se tím ale nenechal vyvést z míry, nakonec, věřil, že má za sebou již horší soupeře.
Následně jej obklopil sloup černých plamenů, jaký předtím pohltil jeho tlapy. Automaticky couvl, ale vzápětí sykl, když se jeho zadní tlapa dostala moc blízko k plamenům. Nebyla to vyloženě bolest, za což děkoval Satanovi - zatímco ostatní trpěli v agónii, on si teprve bolesti začínal všímat, většinou ho takové věci jen svědily, štípaly nebo nepříjemně tahaly - ale stále věděl, že to může jeho fyzickému stavu uškodit. Plamen sežehl na malé části jeho tlapy kus srsti a udělalo se tam pár puchýřků. A tedy neměl co naplat, čekal. Nakonec, předpokládal, že Asmia není v magii v tak mladém věku ještě naprosto zběhlá, ani on nebyl, a něco takového tedy nedokázala udržet dlouho.
Stačilo to však, aby skočila do ohně a zakousla se mu do ramene. Vztekle zavrčel a ohnal se po ní na oplátku, ale to už byla pryč. Pohlédl na své zakrvácené rameno a zazubil se. Něco takového pravděpodobně ublížilo samotné vlčici víc, než jemu. Taková jeho magie už byla - nedokázal s ní udělat takové kreativní věci, jako Asmia, nedokázal nechat vzplanout oheň a pohltit jím vlka, ale když do něj někdo kousl, mohlo to být osudným. Okrajově doufal, že Asmia krev nepolkla, to by totiž taky nemusela přežít. A ani v tlamě jeho jedovatá krev nedělala žádné dobro - nepochyboval, že bude mít Asmia následující dny problémy s mluvou a přijímáním potravy, protože jeho krev dokázala, obzvláště v takovém množství a na tak jemném místě, jako je vnitřek tlamy, bez problémů naleptat kůži, tkáň i maso. Štěstí pro Asmiu jeho magie nebyla dostatečně vylepšená, aby to zanechalo ani v takovém množství trvalé následky - především šlo o tu bolest, kterou v okolí infekce dokázala vyvolat. Od bolesti až po paralizující agónii.
Následně jen stál a ostražitě čekal, neboť z ohně se dostat nemohl, ale Asmia jím dokázala viditelně bez problémů projít. A nepochyboval, že zkusí zaútočit opět. Vskutku, za chvíli vystartovala, pro změnu po jeho stehně. Man'yak se ze začátku nebránil, vyhovovalo mu, když na nej útočila fyzicky, protože tím vždy zranila i sama sebe. Zvláštní, že jí nestačila tlama plná jeho krve hned napoprvé a pokusila se o to znovu. Neuhnul jí, když se mu zakousla do tlapy a vystříkla další krev, ale rychle jí obmotal svůj úzký, zato velmi silný ocas kolem krku. Byl dost silný na to, aby uzvedl Man'yakovu vlastní váhu, nebo aby se s ním přitáhl na nějakou větev a vysel na ní jako netopýr, tak se ho rozhodl využít. Prudce trhl Asmiou směrem k zemi a začal ocas kolem jejího krku utahovat. Nevěděl, jestli by se mu mohlo povést jí začít škrtit, na druhou stranu, znepříjemnit jí dýchání snad dokázal. Prudce se otočil, načež si ku své nelibosti všiml, že na přední tlapu, na jejíž rameno Asmia zaútočila kulhá a záhy kousnutí Asmii oplatil, hezky pevně a přímo do zad, vpouštíc jí svůj omamný jed skrze sliny do těla, přičemž trhal hlavou ze strany na stranu aby způsobil co největší zraněí. On sám začínal být díky ztrátě krve unavený, což byla ohromná nevýhoda, tak chtěl, aby tu samou přenesl i na svou soupeřku. Nepochyboval, že každou chvíli začně vidět rozmazaně a v předních končetinách se začal objevovat již očekávaný třas.