Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Na kúsku stromu už nebola kôra, lebo som ju vďaka drápom doslova vytrhal. Ale pomohlo mi to lebo som už bol kľudnejší. Ale v tom som zacítil pachy vlkov, vedel som že tu už niesom sám, Podla pachu boli dvaja. Tak som sa vybral po pachu zistiť kto to tu somnou je. Čím dlhšie som šiel, tím ostrejší bol pach. Po dlhšej dobe, som uvidel vlka a vlčku (Aura a Fantomas). Z dalšia som ich pozoroval, čo sa tam deje.

Tábor
Pousmála jsem se a mrkla jsem na Varoxe. Jistě, pomohu ti ráda. Sice jsem moc nevěděla, proč si to s ním tak moc chce vyřídit, ale rodina byla rodina, ne? A proč nestát na straně bratrance, když svou sestru jsem neviděla roky a myslím, že už ani nežila. Škoda. Jasně, moc ráda půjdu s tebou. Stejně bych putovala sama a je lepší, když putují dva, než jeden. A taky bych ráda poznala svou rodinu.

Zavrtěla jsem hlavou. "To nejde. Nemůžu si dovolit neuposlechnout rozkaz Alfy. Navíc, ona je taky březí, je to vidět. Akorát dopadla lépe než já." Odpověděla jsem. Pak jsem se podívala na cizího vlka (Ragnarok). "Hej! Co tu chceš?" Zavolala jsem na něj v mysli, protože zavolat nahlas bylo pro mě příliš namáhavé.

Ale po chvíli si ma všimli, a tak som trocha neochotne prišiel kním. Pozrel sa na nanich.  Všimol som si že má na boku krv. Musel som v sebe potlačovať svoje ja ktoré bažilo len po krvi. Navyše krv bola všade po okolí. ,,Čo by si potreboval, keď som mal prísť sem.  Ja som sa sem prišiel tak trochu odreagovať od nervu, a navyše tak trochu zmiznúť." Odpovedal som im na otázky. A trochu som si popukal stavce na zátylku.

//eee... teď asi čekáte na můj post, že?
Chtěla svého partnera poslechnout, ale přišel ten vlk. A ona podle jeho myšlenek poznala, že chce krev. Její krev. Vrávoravě se postavila a z tlamy se jí vydělalo hluboké hrdelní zavrčení. "Ani se mě nedotkneš, jasný?" Vycenila tesáky, ale z jejího hlasu bylo znát vyčerpání. Ne však poražení. Pak jsem se podívala na partnera. "Ne. Nemusíš žádat o pomoc, nemám o to zájem..." Její tvář zjihla, když se na něj dívali, když se však znovu podívala na cizího vlka, rysy v tváři jí opět ztvrdly. "Jak zní tvé jméno, smím-lípou vědět?" Zeptala se. Už nevrčela ani neocenila tesáky, stále si však zachovávala odtažitost a značnou nedůvěru.

Vesele vyskočila na nohy a rázným krokem se vydal za Tsuri. Spal velmi dlouho, proto měl energie vice než dost. Rozhodl se, přebytečnou energii využít, avšak zatím přesně neví, jak to chce provést. Narovnal ouška a jemně vykulil oči, Neměl ani nejmenší tušení, že Naiome bude mít další vlčata. Před svým spánkem ještě zaslechl, že alfa z Stříbrného fénixe je těhotná, avšak o vlčatech Naiome neměl ani zdání. Vlastně se není čemu divit, délka jeho spánku vskutku nebyla obvyklá. Stále udiven málem přeslechl další větu. ,,Bohužel tě musím zklamat, vůbec to tu neznám." rozhlédl se kolem. Když nad tím tak přemýšlel, ocitl se zde jen díky Tristanovi, jinak by sem sám nikdy nezavítal. Pohodil ocasem. Při vzpomínce na jeho bratra posmutněl. Měl ho vždy rád, ale mrzelo ho, že se dlouhou dobu neviděli. Počkat, je vlastně stále na živu ?? Zatřásl hlavou. Na takové věci má až moc dobrou náladu. Va chvilce zapomněl na bratra a věnoval se cestě před nimi. ,,Přesto to kompliment byl." zazubil se. Nastalo ticho. Vnímal jenom tiché zvuky, které jeho tlapky vydávaly, když dopadly na jemnou trávu. ,,Popravdě, netuším." rozpačitě se usmál.

V mame Aure-  Takmer von
Znova sa zamrvil. Už dlhšiu dobu sa dialo niečo, a to niečo sa mu rozhodne nepáčilo. Už dlho cítil divný nepríjemný pocit ako by sa čoskoro niečo malo stať. A hoci sa mu to vlhké, teplé a tekuté miesto veľmi nepáčilo, cítil sa tam v bezpečí a vedel že ten priestor je ohraničený- teda, vedel to až po tej príhode z nárazom o "stenu". Stále však vedel že je tu ten niekto-niečo. Až kým si neuvedomil pomocou svojho inštinktu, že tu zrejme nie je. Nevedel, čo sa s tým niečím stalo. Zrazu však mal divný pocit že na tomto mieste už nechce byť. Nevedel prečo, nevedel ako, ale nejaká divná sila ho chcela odniesť preč. A on sa jej nebránil, práve naopak. Chcel vedieť čo sa nachádza za tým ochranným múrom. Zaprel sa labkami do steny, ale tá nepovolila. Pocítil však že niečo ho ťahá iným smerom. Pustil teda labky preč od steny a nechal sa tým smerom unášať. Cítil že vedie von. Stisol viečka na neotvorených očiach ešte pevnejšie. A zrazu bol tam. Takmer bol von. Vedel že iba takmer, no nevedel prečo. Cítil však zvyšky tepla, a zároveň aj chlad vonkajšieho prostredia. V duchu ho striaslo. Čo sa to stalo? Znela jeho jednoduchá myšlienka.

(Tsuri)
,,Heh....Tak to jsme minimálně dva." uchechtla se a pohlédla na Howeho s šibalským šklebem na tváři. Nad jeho odpovědí o smečce trošku znejistěla. Její pohled nebyl již tak vyzývavý a veselý, i chůze byla opatrnější. ,,Oh..." vydechla s pauzami. ,,To, to se mu-musíme mít...Na pozoru před, ostatními..." zašeptala a zatřásla hlavou. ,,To-tiž, jestli...Jestli nás někdo potká, tak to dopadne velmi...Zle." vykoktala a pohlédla na oblohu. Naprázdno polkla a opět se soustředila na Howeho. Potom opět pohlédla na své tlapky a zašvihala ocasem. Měli by být na pozoru. Jestli potkají nějakého de#ila ze smečky, tak...Tsuri tiše zavrčela a pomyslila si jak by dopadl další boj. ,,Ale i tak. Myslím že by se to dalo zvládnout jak bojem tak i domluvou..." pronesla lehce vesele. ,,Jakou vlastníš magii?' optala se ho zaujatě.

Položil mi otázku na ktorú som vedel trochu odpovedať. Ona asi vedela čítať myšlienky a to čo som si myslel teraz trochu uškodilo, ako pomohlo. ,,Viem ako zastaviť to krvácanie. Stačí na to jedna rastlina. A to je lopúch. A ti sa báť nemusíš, ja túžim po krvi jedného vlka, s ktorým som mal takmer potičku. Ale ti to niesi. A keď tak chceš vedieť moje, tak mi potom povieš svoje. Volám sa Ragnarok." Povedal som a obzrel som sa, či nejaký lopúch neuvidím.

-------

https://smeckavlku.forumczech.com/viewtopic.forum?t=184