Share
Goto down
avatar
Počet příspěvků : 593
Datum registrace : 16. 04. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Hilary
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 25/1/2018, 17:11
Krvavé jezero - 1. Úkol
Když přišla bílo-černá vlčice, zeisská Beta Stellar, tak jsem se jí uklonila tak, jak se patří od zeisské Delty k Betě. Znala jsem její jméno a post, neboť ho získala, když i já uslyšela svoje jméno vedle jmen vlků, kteří dostali post věrného vlka smečky. Vlastně ho dostali vlci docela sympatičtí a to Nira, Man'yak s partnerkou a ještě Gwen. Princeznička lenosti, ale nemusela být tak líná a protivná jak se mi zdála. V tom mě do čumáku uhodil pach vlčete, kterého adoptovala. "Proč je tak podobné Niře?" Podala jsem si opět otázku, ale pak se s tím nezaobírala, protože přišli ty dvě bývalé Omegy. Aura a Ragnarok. Ta vlčka mi byla jedno, ale ten vlk mi byl nesympatický i když to bylo z osobních důvodů. Jako poslední sem zavítali dvě vlčky, které jsem sice neznala jménem, ale s tou jednou jsem se už dávala do řeči, ale to ji Alfa Naiome dala pokyn, aby vyhnala tu prašivou mrzáckou šedou Omegu. Ta druhá byla podle mne nová, což znamenalo, že jenom Beta Stellar a Alfa Velether byli tady dnes nade mnou. Byla jsem na svoje postavení hrdá. Když jsem však uslyšela myšlenku od Niry, tak jsem se na ní podívala a můj pohled říkal, že netuším a to byla pravda. Nevěděla jsem, kdy se Velether stal z Kappy Alfa. Brzy se i on sám představil a sršela z něj dominance, nadřazenost a také si věřil a to až moc. Taková sebedůvěra se mu mohla vymstít, ale naštěstí tu byla ještě Alfa Naiome a té jsem věřila nejvíce ze všech vlků spolu s otcem. Když mluvil o úkolech, tak jsem se temně usmála, protože to byla výzva pro mne. Svýma očima jsem přeletěla po stejně zbarveném jezeru a pak se vrátila zpět k Alfě. Pár vteřin jsem hleděla, jak si nový a sebevědomý Alfa vede a nakonec jsem se vydala pomalými kroky k obrovské krvavé kaluži.
Vypadalo to, jako by tu vykrvácel nějaký obr a to mě chtě nechtě donutilo zvednout hlavu k nebesům, ale tam jsem samozřejmě nic zajímavého neviděla. Pravou přední packu jsem nadzvedla do vzduchu a bezmyšlenkovitě jsem ji položila na kraj jezera. Se zájmem jsem čekala, až se vlnka krve vrátí zpět a dotkne se mé packy a to se také stalo. Po zimě bylo jezero chladné a ledové a rozhodně to nebyla dobrá teplá tekutina, která se mi pokaždé rozlije v tlamě, když se zakousnu do své kořisti. Po té námaze z běhu za pochodující mrtvolou, mi vždycky vžene energii do žil, ale tohle udělalo pravý opak. Chlad mi projel nervy jako ostrý hrot dýky a jakoby mi zamrazil mozek. "Jenom voda, trochu chladnější," připomenula jsem si a krok, co krok jsem mířila hlouběji do vody. Zrychlila jsem, aby jsem byla rychleji ve vodě a rychleji si na ni zvykla i když...jde si zvyknout na něco tak studeného? Brzy jsem byla ponořená celá pod krvavou rozvířenou hladinou -protože většina vlků už byla ve vodě- a jen hlava mi koukala. Vlastně i tmavý plášť i který jsem si nesundala, protože jsem nechtěla. Nikdy jsem si ho nesundávala ve společnosti vlků, protože fialové znaky byly moje soukromí. Byla to vzpomínka na matku, kterou jsem neměla v lásce a takhle jsem vypadala jako otec a to se mi líbilo více. A co třeba kdyby mě někdy Alfa poslala na výzvědy do svitu? Sundám plášť, zakryju pach a jsem úplně jiný vlk. Snažila jsem se hrabat ve vodě tlapami pravidelně, protože jak sám Alfa zmínil, tak to je hlavně na výdrž a já jsem si musela přiznat, že ta moje je dosti špatná. Soustředila jsem se na pravidelnost, ušetření sil a směr. Ocas jsem jako ostatní používala jako kormidélko a v tom mi zrovna plášť dosti překážel. U vyvýšeného břehu jsem se otočila, odrazila se zadními packami a vyplula vpřed. Úspěšně jsem byla v polovině, ale moje obavy se vyplnily, protože mě brzy moje síly začaly opouštět. Tedy sílu jsem měla, ale výdrž jsem měla hodně špatnou. Naštvaně jsem hrábla do vody a chtěla zajiskřit jako to vždycky dělám, ale naštěstí jsem to neudělala, protože jinak by všichni ve vodě okusili elektrický proud a taková Alfa by asi nebyla moc nadšená. "Voda je vodivá! Konečně si to pamatuj, Easy. Vždyť ti to matka pořád opakovala a ty tu málem do všech pustíš elektriku a to jenom proto, že jiskříš, kdy si naštvaná," zavrčím v mysli na sebe a doufám, že tenhle úkol zvládnu, protože by to byla strašná ostuda a znamenalo by to jasnou degradaci. Ta myšlenka, že bych byla pro všechny neschopná, mě nutila nepřestávat a doplavat zpátky. Byla jsem šťastná, když jsem se tlapou praštila do země a brzy stála na všech čtyřech a pomalu vyšla z vody ven. Nasáklý plášť přilnul na moji téže mokrou srst a aspoň trochu kryl poryv větříku, který dělal příhodnější krvavou tekutinu z roztálého chladného ledu. Konečně jsem mohla zajiskřit bez obav i když kapky v mé srsti a plášti vodivé přeci jen byly. Ty kapky byly vybledlé a vypadaly jako samostatní členi smečky. Samotní, slabí, vybledlí. Oklepala jsem se a některé kapky jsem sklepala. Když jsem však zvedla hlavu k rudému jezeru, tak mi připomínalo smečku. Jednotlivé kapky se spojily, zesílily a jejich barva byla na pohled sytější, jak stály vedle sebe. Mé ohnivé oči se přesunuly k Alfě a tak jsem si musela připomenout, že ne všichni jsou jen malé kapky, ale mnohem silnější a větší skupenství vody. Netřeba přirovnávat Krvavé jezero k smečce, protože jsem cítila, že s tou vodou musím něco udělat. I když by bylo dobré, kdyby zmrzla a já bych měla takové ledové brnění. V něm by se odrážely teplé paprsky slunce a než by ho zničily, tak by se odrážely a vytvářely duhu. Při té myšlence jsem se zatvářila znechuceně, protože mi duha připadala sviťácká. Na nápad jak se zbavit zimy, mě přivedl ohnivý vlk. Byla to Beta Stellar, díky které se moje zorničky zúžily. Tedy díky tomu ohni, novému většímu přísunu světla. Téže jsem ustoupila od vlků a díky své schopnosti jsem vzplála a nechala si vysušit srst a plášť. Netřeba zmínit, že jsem těžce oddechovala, ale snažila jsem se to zakrýt. Vždy jsem chtěla vypadat silně a nezlomně. A tak jsem se vrátila k vlkům a otočila se na Alfu, abych zjistila, co bude následovat.
avatar
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 352
Datum registrace : 12. 11. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Hyde/Lawless
Postavení ve smečce: Alfa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 26/1/2018, 21:33
KRVAVÉ JEZERO
Velether počkal, než všichni vylezou z vody, mezitím pozorně sledoval jednotlivé vlky a jejich počínání. Nakonec všichni tak nějak jezero překonali, někteří si vedli lépe, jiní hůře. Až na jednu vlčici, Hotaru. Ta si to pomalu trajdala po souši kolem jezera. To bral mohutný vlk jako výsměch. Zavrčel a za pomoci magie gravitace si jí přitáhl k sobě, takže se hezky chvilku prolétla vzduchem a poté dopadla ne příliš jemně k jeho tlapám. Přimhouřil oči a vycenil dlouhé tesáky, jak se k ní sehnul, aby měl hlavu na stejné výšce. "A teď mi laskavě řekni, co to mělo bejt," zavrčel. Poté vypnul hruď a pohlédl na ní z celé své výšky. "Jestli nehodláš plnit úkoly, tak vypadni. Běž třeba do tábora. Ale jestli tu zůstaneš, budeš se minimálně muset snažit," prohlásil chladně. Rozhodně tu nebylo místo pro někoho bez jakéhokoli zápalu. Obzvláště když dostali poměrně jasný úkol od Alfy smečky, že.
Ostatní vlci si vedli o poznání lépe, přirozeně. Viditelně na tom někteří byli s výdrží lépe, jak jiní, ale to bylo jen přirozené. "Dobrá práce," prohlásil, však nulové citové zabarvení a chlad v jeho hlase zapříčinil, že bylo těžké určit, jestli to myslel vážně. Viperrani? Je v Temném lese dost popadaných stromů? Otázal se své patronky. Ne snad, že by nebyl připravený - v Zeissově lese jich dost bylo, jen byl Temný les bližší a ušetřilo by jim to čekání. "Ano," zaslechl hlas dračice a rudé, dračí oči mů vzlétly k nebi, kde zahlédl siluetu letící strážkyně pekel, která byla dost vysoko na to, aby byla lehce zaměnitelná s ptákem. Poté pohlédl opět na vlky. "Další úkol prověří vaší sílu. Najděte v Temném lese nějaký padlý strom. Jeho kmen dotáhněte sem. Jeho velikost je na vás - však minimální velikost je mladé břízy. Použití magie je zakázané," rozkázal, zvědav, jak se s novým úkolem poperou. Sám se postavil a sám se do Temného lesa rozeběhl.
Únava způsobená přeplaváním jezera byla znatelná, to ne že ne - ku jeho uspokojení však nebyla ani zdaleka taková, aby ovlivnila rychlost jeho tempa. Cválal v pravidelném rytmu Zeisskou krajinou, cítíc, jak se ze země stále táhl chlad zapříčeněný nedávnou zimou, ale jakoby byl s každým dnem méně a méně patrný. Kde je nějaká blízký blízký kmen, který by zas tolik nezdržoval? Otázal se Dračice, načež si vysloužil otrávené odfrknut v mysli. "Nevyužívej mě pro každou prkotinu," zavrčela nazpět, což donutilo Velethera k zamračení se. Jsme k sobě poutaní. Ty mi máš sloužit, ať už dobrovolně, nebo tím poutem. Tak dělej, ať to mám z krku jako první a vlci na mě nečekají. Moje vizitka je i tvoje, propomněl jí. Nad tím se musela patronka zamyslet. Ano, patroni byli chápání jako ti podřazení vlkům, ne vyloženě otroci, ale nebyli neustále hmotní, přirozeně. Sama moc za sebe jednat nemohla, mohla mít maximálně ambice skrze Velethera. "Stoč o nalevo. Pár metrů od kraje lesa," prohlásila po chvilce mlčení a vlk s dračími geny tak přirozeně učinil.
Ukázalo se, že Viperrani měla nejenže pravdu, ale také vybrala optimální dřevinu. Jednalo se o spadlý buk, nijak zvlášt starý a statný, však přesto dost velký, aby velkému, statnému vlků učinil potíže. Nejspíše spadl během zimy, protože na sobě neměl žádné listy. Mohutný vlk drapl kmen na jedné straně a poté zapřel tlapy, takže začal táhnout strom směrem z Temného lesa. Ano, byl si jist, že Temný les byl lepší volnou, jak Zeissův les, věřil, že i větší dálku by vlci zvládli, na druhou stranu, jednalo se teprve o druhý z osmi úkolů, tak proč je odrovnat hned ze začátku, že. Když ho vatáhl na volné prostranství, pustil ho na zem a popošel tak, že jej mohl chytit přesně v půlce a zvednout jej jako klacek. Ale tohle byl kmen, který se mu téměř nevešel do tlamy - už jen z toho důvodu to vypadalo vtipně. Táhnutí stromu by nejspíš bylo lehčí, než jeho nešení, na druhou stranu, tohle byla možnost pro Temnou Alfu překonat vzdálenost mnohem rychleji. Nehledě na to, že měl výhodu ve své velikosti - se svými sto padesáti centimetry v kohoutku byl minimálně dvakrát větší, než většina vlků. Byl mnohem větší jak Naiome. Jeho velikost dosahovala velikosti arabského plnokrévníka a co si budeme povídat, to bylo na vlka úctyhodné. Však normální vlk takové výšky dorůst nemohl, on měl tu výhodu, že v sobě nesel dračí gen. Někdy to byla nevýhoda, jako pohyb v malých prostorách. Jindy, jako teď, nedocnitelná výhoda.
Běžel zpět ke Krvavému jezeru, nyní poklidnějším klusem, soustředíc se na svůj dech, který se pokoušel sladit s tlukotem svého srdce, stejně tak se snažil korigovat své dýchání. I tak to po dvou třetinách cesty pozměnil na staré dobré tažení. Jednoduše zastavil, pustil klacek a do cíle jej dotáhl. Procvičoval tak zcela jinou skupinu stavlů, jejichž tah pocítil, jak když se dostal na své výchozí místo. Tak se už jen usadil, se svým kmenem u svých tlap, narovnal se a vypnul širokou hruď. Pohledem vyhlížel vlky na obzoru, čekajíc na první z nich, zvědav, pro jaké stromy se rozhodly a jakým způsobem je ke Krvevému jezeru dopraví.
ÚKOL Č. 1 - výdrž
Easy - 5%
Stellar Shine - 5%
Nira - 4%
Sauron - 4%
Aura - 4%
Befyriel - 4%
Northie - 3%
Cairo - 3%
Ragnarok - 2%
Hotaru - 0%
avatar
Počet příspěvků : 4604
Datum registrace : 11. 05. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Niru❤
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 27/1/2018, 07:57
Krvavé jezero - Úkol č. 2

Mezitím co se čekalo na ostatní vlky mi od krvavé vody uschnul kožich, však byl nějak divně k sobě přilepený. Možná proto, že jsem se i neotřepala. No nic. Vyřeším to později, jenže jednou koupelí, pokud nebude opět v rámci úkolů. Já se cítila relativně dobře a dech jsem měla už úplně klidný a únava téměř nulová (Vysoká výdrž, že jo.) Tréninky výdrže se mi hodně vypláceli. Nakonec postupně všichni vlci postupně přeplavali jezero. Až na jednu. Ta si ho obešla. Nad tím jsem pozvedla obočí, ale nehodlala jsem se tím zabývat. Ona si udělala problém a to si novopečená Alfa Velether vyřeší sám. Nakonec, byly všichni zpátky.
Přišel další úkol, tentokrát na sílu. V tomhle jsem věděla, že už nebudu na tom tak dobře. Výdrž mám, však sílu jsem neměla tak velkou. Švihla jsem ocasem a hned jak Alfa vyběhl, vyběhla jsem též. Pravidelně jsem dýchala a po plavání mi nedělalo problém se držet na tlapách. 'Že tě to baví. Když trénuješ sama, baví tě to přece víc.' Ozvala se mi v hlavě patronka Auriel. 'Baví, ale smečková akce, byla naposledy v zimě a to byl lov. Proč tedy se nezúčastnit, ne?' Odpověděla jsem ji a dál mlčela. To jsem mezitím vběhla do lesa a to už jsem zpomalila. Přešla jsem do lehkého klusu a začala se rozhlížet. Sic má síla nebyla nejlepší, nechtěla jsem si udělat ostudu a najít si kmen minimální velikosti. Nakonec po chvíli chození od kmene ke kmeni jsem našla snad ten pravý. Nebyl zrovna nejmenší. Vypadal, že spadl celkem nedávno. Možná při poslední bouřce? Pár lístků kolem něj bylo a pár jich bylo již i na větvích, proto jsem usoudila, že spadl nedávno. Prohlédla jsem si ho. Spadl i z kořeny. Větvě i kořeny by mě omezovali v pohybu ještě víc, než to tlačení. Vydala jsem se proto k jednomu konči a snažila jsem se co nejvíce kořenů odstranit. Když se mi to nejhorší povedlo odstranit, začala jsem se zbavovat větví. Když byla magie zakázaná, já neměla žádnou dýku, pomocí drápů a zubů to bylo horší, však se mi to povedlo. 'A to chceš vytlačit na ten kopec? Měla by sis najít menší.' Ozvala se patronka a já zavrtěla hlavou. 'Je to akorát.' Odpověděla jsem ji na zpět a zapřela jsem se do kmene. Opravdu to nebylo nejlehčí a po chvíli snažení se mi opravdu povedlo s kmenem hnout. 'Proč nepoužiješ pírko pegase?' Zeptala se  zase Auriel a já na chvíli přestala táhnout. 'Protože proto.' Odsekla jsem už a znovu jsem se zapřela o kmen. Byla to fakt sranda no.
Když se mi ho podařilo vytlačit z lesa, rozhlédla jsem se. Obcházet to ke Krvavému jezeru, by bylo opravdu na dlouho. Zase pokud se mi na ten lehký kopec podaří kmen vytlačit, dolů už to bude jednoduší. Švihla jsem ocasem a zhluboka se nadechla, abych zpevnila své tělo a zatlačila jsem do kmene, pokaždé co jsem přestala tlačit, protože to byla opravdu námaha a sílu jsem neměla dobrou, jsem nabrala do plic nový vzduch a pokaždé tak znovu zpevnila tělo, jenže po chvíli už se mi tím přidržováním a tlačením kmene, začali třást tlapky.
Přeci jen se mi nakonec povedlo ho na ten kopec dostat. Potom jsem přemýšlela jak ho dostat dolů a neskončil by vlastně připlácnutý Alfa, nebo neskončil by v jezeře. Nakonec jsem ho přeskočila a popostrčila jsem jej k sobě. Celou dobu dolů jsem ho brzdila a nakonec se mi povedlo dostat se až dolů. Když jsem se posadila, vedle svého kmene stromu, prohlédla jsem si Alfův kmen. Byl přibližně stejně velký, ale oproti mojí velikosti a slabší síle, se mi s tím hůře manipulovalo, než jemu. Nakonec jsem tedy začala sbírat sílu na další úkol.
avatar
Počet příspěvků : 206
Datum registrace : 10. 02. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Yllin
Postavení ve smečce: Kappa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 30/1/2018, 09:21
Krvavé jazero-Temný les-Úkol č.2
Otriasla som vodu s kožucha a bola som pripravená na ďalšiu úlohu. Dovliecť kmeň z Temného lesa, akože prečo nie? Bez použitia mágie, no a načo by som používala Nočné mory? To by som vystrašila kmeň tak, žeby mu narástli nožičky? Ironicky som sa uchichtla a klusala som do lesa, cestou som zavrčala na Saurona, možno preplával jazero lepšie ako ja, ale pre mňa bol teraz ako špina, nič viac ani menej, mohla som mu kľudne rozbiť hlavu a ešte by som bola aj pochválená. No ale nechám toho červa žiť, zaslúži si to. Uvažovala som, kým som dobehla do Temného lesa, ozaj bol temný a ja som sa rozhliadala po strome. Teda presnejšie povedané, po panduntom kmeni, ale ako to nazvem to je predsa jedno, nie som chytrá, to áno, ale nie som zase blbá, hoc to niekedy tak aj vyzerá, švihla som chvostom, keď som uvidela vykotenú (spadnutú), nižšiu borovicu, alebo to bol smerk? Nie som veverica aby som rozoznávala stromy a žula šišky, šišky sú hnusné. Bola som celkom vysoká, teda na vlčicu ale žiaden vlk nebol takým vysokým ako moja Alfa, bol veľký ako kôň prinajmenšom. Hrabla som do zeme labou a podišla som ku kmeňu, chmatla som ho za konár, ktorý z neho trčal, sladká živica mi zalepila tesáky, ale kašľať na to. Nadvihla som kmeň za konár a ťahala ho po zemi, zadrhával sa o korene a bolo nesmierne zložité sa s ním hýbať, proste som ťahala, až kým ma sánka nebolela. Ignorovala som bolesť a ťahala, ten kmeń sa zasekol a ja som s ním nemohla hnúť, zapierala som sa do zeme, trhala hlavou, ale nič iba čo sa konár za ktorý som ho ťahala som dotrhala až boli z neho bolestivé, bodavé triesky. Zježila som sa, bol to zlozvyk, mala som mať skôr za otca ježka, keď sa tak ježím, môj otec bol hlupák, keď sa vzdal svojho miesta v Zeiss. Ale úvahy o mojej nepodarenej rodine som musela nechať tak. Napokon som sa s tým kmeňom predsa len pohla a nechala som ho zkúľať zo svahu, na rovine som ho opäť ťahala. A napínala som všetky svaly, ktoré boli pod mojim zlepeným kožuchom vidno, bola som vychrtnutá, to áno, ale nejaká svalovina sa tam predsa len našla. Napokon som kmeň dotiahla k Nirinmu a kmeňu mojej Alfy na breh Krvavého jazera. Bol menší, ale neforemný, až teraz som videla, aký je pokrútený, ale napriek tomu bol hrubý a dlhý.
avatar
Počet příspěvků : 324
Datum registrace : 01. 01. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Maysie
Postavení ve smečce: Gamma
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 30/1/2018, 19:59
Aura & Cairo
~Krvavé jezero -> Temný les -> Krvavé jezero~
Úkol č. 2
Po několika desítkách minut, když už všichni dokončili úkol a alespoň trochu si oddechli, Alfa Velether zadal další, druhý úkol, tentokrát zaměřený na sílu. Aura ještě stále nebyla pomalu schopna vstát, natož aby vlekla nějaký kus dřeva, takže se rozhodla, že si ještě chvíli odpočine, však ono to chvíli počká.
Ovšem Cairo byl mezi prvními, kdo úkol splnili a při plavání v jezeře neměl žádné potíže, takže už si za tu chvíli, co ostatní plavali stihl dostatečně odpočinout, aby se, poté, co mu byl zadán druhý úkol, mohl vydat do lesa. A tak se zvedl a rychlým klusem odběhl k Temnému lesu, jehož jméno na něj doopravdy sedělo. Spolu s Nirou a tou barevnou vlčicí (Northie) tvo.řili první trojici vlků co se vydali splnit Alfův rozkaz. Hned jak dorazil do lesa, od vlčic se oddělil a šel hledat kmen "na vlastní pěst". Měl štěstí, spadlý stromek našel poměrně brzo. Byl sice hodně velký, na Caira možná až moc, ale tento mladý vlček měl dostatečně vysoké ego na to, aby se rozhodl, že toto bude strom, který Alfovi donese. Chytil ho tedy do zubů a táhnul. Potlačil chuť, která by se dala dokonce nazvat touhou či potřebou proměnit se na nějaké zvíře, které je v tažení věcí o něco schopnější než on, pak si ale vzpomněl na Alfova slova zakazující použítí magie. Mno nic... budu to muset zkusit bez magie. Povzdechl si v duchu, navenek ale nedal nic znát. Místo toho zabral, všechny svaly v těle se mu napjaly... a kmen se nepohnul. Ani o centimetr. Tak znovu! Okřikl sám sebe Cairo a znovu zabral, temtokrát ještě o něco mohutněji. Svaly ho náhlou námahou zabolely a kmen se pohnul. Ovšem ne tolik, jak by si cairo přál. Cairo, to nemáš šanci zvládnout. Ozval se orel, který se zhmotnil Cairovi před obličejem a posadil se mu na rameno. Smiř se s tím, že je na tebe tenhle kmen prostě moc velký, nedotáhneš ho tam. Dodal, Cairo však jen vztekle zavrčel a po orlovi se ohnal, přičemž kmen pustil a ten s obrovskou ranou dopadl na zem, jen pár centimetrů od Cairovy tlapky. Ku*wa! Zanadával Cairo, opět jen v myšlenkách. Popadl kmen znovu do zubů a zabral. Ale kmen se zase vůbec neposunul. Ani když to zkoušel podruhé, potřetí a počtvrté. Diablo se mezitím zlomyslně chechtal, no Cairo si nemohl dovolit znovu pustit kmen. Poslední pokus. Zavrčel v mysli a naposledy zabral. Opět nic. "Diablo, najdi mi nějaký jiný, menší kmen!" Křikl na orla. Ten se sice uškliboval, protože Cairo uznal svou porážku, nicméně vzhledem k náladě jeho pána si netroufl odporovat. Vznesl se do vzduchu a o chvíli později už poslušně hlásil, že jen kousek od něj je stromek, na caira tak ideální. Cairo se nechal orlem vést a došel až k stromku asi dvakrát menšímu než byl ten, který si cairo vybral prve. Cairo si pohrdavě odfrkl. "Tenhle kmínek je tak malý, že je pod moji úroveň se jím zabývat!" nakonec však byl rád, že je stromek tak malý, protože po "válce" s tím prvním stromkem už byl hodně vyčerpaný a větší kmen by asi nezvládl. Tento dokázal bez větších potíží dovléct až k Alfovi, kde ho pustil. Pak se svému vůdci uklonil a vrátil se k Befyriel.
Jak Aura pozorovala, dost vlků, včetně toho protivného Gwenina svěřence se už vydalo splnit svůj úkol. Auře se do toho nechtělo, odporovat si však netroufla. No, ale snad se nic nestane když si ještě trochu odpočinu... Pomyslela si a položila si hlavu na tlapky. Mezitím sledovala, jak další a další vlci odcházejí do lesa a později se i vrací, Když už se u Alfy objevil i Cairo s kusem dřeva, řekla si Aura, že by se asi taky mohla vydat na cestu. Ztěžka se zvedla a pak se odbelhala do lesa. Moc toho tady neviděla, les byl opravdu temný, ale i tak po chvilce narazila na padlý stromek, který tak odpovídal Auřině velikosti. Bez okolků ho vzala do zubů a zatáhla. Kmen se o kousek posunul. Takhle pokračovala, někdy se posunul více, někdy méně, podle toho, jakou silou zrovna zatáhla. Tato činnost, obzvlášt po nepěkném zážitku z jezera, byla hodně vyčerpávající a Aura ještě ani nebyla na dohled od Alfy, když odtušila, že už to takhle dál nepůjde. Magii využívat nesmíme, ale křídla nikdo využívat nezakázal, ne? Zeptala se sama sebe, ani nečekala, že jí někdo odpoví, to se však mýlila. Používat křídla můžeš, ale... chci vidět jak poletíš se stromem v hubě. ušklíbla se Diana. Aura se však výjimečně nenaštvala a vzala to jako souhlas k použití křídel. Ač se křídla v tuto chvíli nezdála jako příliš užitečná pomůcka, Auře pomohla a to hodně. Když už byla jen kousek od Alfy, křídla používat přestala, aby zbytečně neprovokovala a kmen tam dotáhla bez jejich pomoci. Položila ho kousek před Alfu, stejně jako asi všichni ostatní se mu poklonila a odebrala se zpět na své místečko.
avatar
Počet příspěvků : 486
Datum registrace : 10. 01. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Demon
Postavení ve smečce: Kappa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 2/2/2018, 07:01
KJ - TL - KJ
Úloha č2.


Pozeral som na Alfu a čakal ďalšie jeho rozkazy. Trosku jeho zúrivosť schitala jedna vlcica ale mne to bolo jedno. Keď začal hovoriť o druhej úlohe. Mal som uši v pozore aby som lepšie počul co vravel. Druhá úloha bola hneď zaujímavá. Ale keď dodal že zasa bez mágie trochu som si zavrcal. Lebo moja mágia k tomu bola ideálna. Ale keď tak povedal nemohol som nič robiť najprv som čakal na jeho ukážku. Ktorú išiel spraviť. Po chvíli tu bol aj s jedením veľkým kusom. Oblizol som si čumak, a pozrel po ostatných. Tiež tam už išli do lesa splniť úlohu. Ja som sa trochu rozbehol, a vzlietol. Tak som si ušetril trochu sili. Pristál som v lese. A začal si vyberať nejaký kmeň stromu. Mal som na výber veru z veľa druhov a aj velikosti. Kráčal som medzi nimi, a každý si prehliadal. Až ma zaujal jeden veľký. A aj to som si vybral aby som sám seba prekonal. Rozmýšľal som ako ho chytiť. Skúsil som ho na jednom mieste chytiť do tlamy. Ale držal som ho len na malom kúsku, a tak sa mu hneď vysmikol akonáhle som ho len o nejaký kúsok potiahol. Prešiel som si ho celí dookola, až ma napadlo že ho chytím za korene. Prišiel som ku koreňom a zahryzol som sa pevne do jedného v väčších koreňov. V tlamu som mal chuť zeme. A to ma stvalo, ale konečne som mohol docela dobre držať kmeň aby mi už nrvysmikol z tlamy. Ťahal som ho stále rovnakou silou aby som sa moc neunavil. Po chvíli som sa dostal na kraj lesa. Pustil som kmeň a obzrel sa. Vyberal som si ako sa vídam k jazeru. Keď som už mal vybrané zasa som ho chytil na tom istom mieste, a šiel co najrýchlejšie sa dalo. Po rovine to išlo ľahko len za sebou som nechával ryhu ktorú robil kmeň. Náhle som sa dostal do jedného menšieho kopečka. Tak som sa otočil a išiel som pospatky pritom som ho stále držal. Keď som bol na kopecku kmeň som spustil dole, a už už z ľahkosťou dotiahol k jazeru. Ľahol som si ku kameňu, a z hlboká dýchal lebo som bol vyčerpaný.
avatar
Počet příspěvků : 593
Datum registrace : 16. 04. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Hilary
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 2/2/2018, 15:40
Krvavé jezero -> Temný les -> Krvavé jezero
2. Úkol


Moje srdce bilo rychle a pořád jsem těžce oddechovala. Věděla jsem, že jsem na tom s výdrží špatně a to se muselo změnit. Měla jsem být silná Delta, věrná své smečce, ale musela bych začít trénovat. Když už se mi dech trochu zklidnil, tak jsem vzhlédla ke své Alfě, ne k Naiome, ale k Veletherovi. Vrčel na nějakou vlčku a i když jsem neznala její jméno, tak ji ano. Byla to ona vlčka, která se se mnou dala do řeči, ale Alfa Naiome ji odvolala k vyhnání té prašivé šedé Omegy. Ta, co doufala v rozumný rozhovor mezi mnou a jí, který skončil tak rychle, jako začal. Začala jsem přemýšlet o dalším úkolu, zda vyzkouší naši sílu, rychlost, inteligenci či magii? To byla otázka, na kterou brzo přišla odpověď. Natočila jsem své uši k mému pánovi a naslouchala jeho slova o dalším úkolu. Měl procvičit naší sílu a za to jsem byla ráda. Ač moje výdrž byla špatná, tak o to byla moje síla větší. Na té dovednosti jsem si zakládala, byla mojí prioritou. "Temný les? Mám raději Zeissův les, protože se k němu pojí moje zkouška a taky lovy zvěře. Vypadá to však, že k Temnému lesu se bude vázat tahle část tréninku," zavzpomínala jsem na to liščí doupě a i na ten lov, kdy jsem byla ve dvojici s dalším zrádcem a to s Kaerem. Zákaz magie mi nevadil, protože svoji magii bych stejně nevyužila. Jak využít elektřinu či oheň k přemístění stromu? Nijak, byly to útočné a obranné schopnosti. A tak jsem se klusem rozběhla k lesu Temných, byl na druhé straně území Zeiss než je Zeissův les.
Necválala jsem, protože jsem si šetřila síly a energii a taky si přiznejme, že jsem taky kdovíjaký běžec nebyla. Přes louku, jejíž zem byla pořád chladná jsem se blížila k lesu, který jsem brzy zahlédla svýma krvavýma očima. Kombinace mé černé srsti a mých ohnivých očích byla zvláštní, ale ne úplně neobvyklá. Takovou má můj otec, ale třeba i Alfa Velether. Tmavě červený plášť za mnou vlál a já pokračovala v cestě s přivřenýma očima, protože vzduch který jsem svým mohutným tělem rozrážela, nebyl do nich zrovna nejpříjemnější. A tak jsem hleděla na přibližující les jen drobnými štěrbinami. Když jsem protnula hranici, kterou tvořily řady stromů, tak jsem přešla do rychlé a sebevědomé chůze. Rozhlížela jsem se po stromech a hledala ten pravý, který by mi vyhovoval. Zorničky se mi rozšířily a vytlačily ohnivou část očí, kvůli nedostatku světla, neboť koruny stromů tvořily oponu pod oblohou a jarním sluncem. Mé tlapy se bořily do mechu i jehličí či listí, které se válelo po zemi a tvořilo tak přikrývku země, která se měla už probudit. Když jsem konečně narazila na ten pravý strom, tak jsem se u něj elegantně zastavila. Byl o hodně větší než minimální povolená velikost aneb velikosti mladé břízky. Vypadal jako by ho vyvrátila prudká voda a nebo spíše vlhkost. Svými tesáky jsem ho chytila za větev a už jsem ho chtěla táhnou zpět k jezeru, když jsem zvedla hlavu a zastavila se. Překážející větve a kořeny se nemohly vyhnout ostatním kmenům mohutných obrů. Byl to nevyřešitelný hlavolam, ale já ho stejně vyřešila. V tlamě se mi zablyštila ostrá čepel dýky a já přistoupila k největším větvím, která nejvíce překážela a asi v půlce jsem ji začala řezat. Připomínalo mi, jak jsem kůly okolo tábora řezala do ostré špičky spolu s Nirou. A naštěstí brzy polovina větve se odlomila od své druhé poloviny, která pořád se pevně držela kmenu a takhle jsem postupně odřezala několik větví a kořenů. Poté jsem si dýku opět schovala, vzala jsem jeden silný kořen do tlamy a pomalým krokem jsem táhla celý strom zpět k jezeru plné ledové krve. I teď bylo těžké vykličkovat mezi stromy, ale když jsem už stála před lesem, tak jsem byla na sebe hrdá. Pokračovala jsem až k místu svolání přes louku a tentokrát i s tím kmenem. Tráva pod tíhou stromu se ohýbala a tak jsem za sebou nechala jasnou stopu, ale to mi nijak nevadilo. Hlavní pro mě bylo dostat tuhle kládu, která byla velká jako dospělá bříza, k ostatním a naštěstí se mi to i povedlo. Pustila jsem kořen a posadila se vedle svého "úlovku". Po kořeni mi v tlamě zůstal nepříjemná chuť, ale na to jsem nebrala ohledy. Čekala jsem na další úkol a nabírala na něj energii, která se bude určitě hodit.
avatar
Počet příspěvků : 86
Datum registrace : 06. 01. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Stellar Shine Von Elcryse
Postavení ve smečce: Beta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 3/2/2018, 23:26
Krvavé jazero <----> Temný les / úloha č.2

Pokojne spočívala na svojom mieste a pozorovala zvyšok vlkov ako dokončievajú prvú z úloh, a to preplávanie jazera. Netrvalo to dlho, a každý z prítomných úlohu splnil, až na jednu vlčicu - Hotaru. Nechápala jej zámer a bolo jej to aj úprimne jedno. Preto sa nad touto vecou ďalej nezamýšľala a venovala svoju pozornosť radšej Veletherovi, ktorý im zadával inštrukcie na splnenie druhej úlohy. Ako aj pred tým, vybral sa Velether ako prvý príkladom. Postupom času sa do lesa vybralo viacero vlkov a následne sa po nejakej tej desiatke minút aj vrátilo naspäť, avšak už so svojou splnenou úlohou. Po hodnej chvíli sa Stellar postavila zo svojho miesta a rozbehla sa do lesa. Jemné svalové napätie, čo pri behu momentálne cítila bolo po fyzickom výkone v jazere prirodzené. Nehodlala sa však nad tým pozastavovať a preto bežala ďalej. Jej plánom nebolo vbehnúť hlboko do lesa. Práve naopak, rozhodla sa hľadať na jeho okrajovej časti. Temný les bol pomerne hustí, a ona sa nehodlala trápiť a zbytočne strácať čas pri ťahaní kmeňa pomedzi ostatné stromy. Vedela, že tu bolo riziko v podobe toho, že bude nútená obehnúť väčšiu časť okraju lesa, no ušetrenie značnej námahy sa jej zdala ako rozumná myšlienka. Úprimne, Stellar nebola zrovna milovníkom využívania sily, a preto sa rozhodla, že si to radšej zabehne, pretože to bola jej silná stránka. Ako tak bežala, po nemalej chvíli našla to čo hľadala. Strom bol starší, a aj dostatočne veľký. Tak akurát na Stellariných 120 centimetrov v kohútiku. Určite nepatrila medzi malých vlkov, avšak, stále tu boli aj väčší, no to boli prevažne samci. Pozorne si prezrela strom a rozhodla sa, že to bude ten pravý. Nanešťastie, strom nedisponoval žiadnymi použiteľnými konármi alebo koreňmi vhodnými na ťahanie. Už-už si chcela frustrovane vydýchnuť, keď v tom ju niečo napadlo. V rýchlosti vytasila svoju dýku a celou silou ju hlboko zabodla do prednej polovice stromu. Dýku zabodla do takej polohy, aby fungovala ako perfektné páčidlo pri ťahaní, takže sa jej zo kmeňa nevyšmykne a ani nepovolí. Spokojne sa zakusla do rúčky dýky a celou silou zabrala. Strom pomaly vytiahla na samí okraj lesa a po jeho obvode ho spokojne a bezstarostí ťahala smerom ku Krvavému jazeru. Samozrejme, po nemalej chvíli začala pociťovať predošlé plávanie. Svaly na nohách brneli a tvrdý skus jej vysielal nepríjemné pulzovanie do svalov po celom krku a zátylku. Nebolo to zrovna najpríjemnejšie, avšak inú možnosť bez použitia mágie nemala. Rozhodla sa potlačiť nepríjemné pocity do úzadia a venovať sa čisto svojej úlohe. Po niekoľkých sériach minúť sa ocitla aj so svojim stromom pri jazere. Videla kôpku pred Veletherom ,ktorú vytvorili zo svojich stromov ostatní vlci a pomaly k nim prihodila aj svoj podiel. Dýku energeticky a s nútenou presnosťou vytrhla zo stromu a znova sa usadila na svoje predošlé miesto, kde pozorne vyčkávala.
avatar
Vedlejší administrátor
Vedlejší administrátor
Počet příspěvků : 352
Datum registrace : 12. 11. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Hyde/Lawless
Postavení ve smečce: Alfa
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 10/2/2018, 20:45
KRVAVÉ JEZERO
Velether počkal, až všichni, co vypadali na to, že hodlají něco dělat, přitáhli své kmeny. Ano, všichni z nich to nakonec dokázali, což Alfu příjemně potěšilo. Nakonec však usoudil, že čekání bylo dost a přesunou se k dalšímu úkolu, který prověřoval jejich inteligenci. "Tak tedy - dalším úkolem bude vymyslet plán boje. Pokuste se postavit do role vůdce smečky. Máte k dispozici celkem dvacet vlků - jednu Betu, tři Gammy, pět Delt, devět Kapp a dvě Omegy. Smečka, kterou se budete chystat napadnout se nachází na severovýchodě od vašeho území. Jak byste se svými vlky naložili, pokud byste jí chtěli ovládnout s co nejmenšími ztrátami, má-li nepřátelská smečka k dispozici půl tuctu vlků navíc, než-li vy? Promyslete to, nespěchejte a nakonec mi dejte vědět a řekněte váš způsob." Dokončil a hleděl na Zeissany pronikavým pohledem. Originální nápady čekal hlavně od vyšších postů, ti jedinci měli na svých bedrech větší zodpovědnost. Kappy byly spíše podpůrná síla, ale třeba i ony překvapí svými nápady.
On sám věděl, jak by postupoval. Nakonec, on skutečně byl vůdce smečky. V mládí jej taktice přirozeně také učili, avšak Velether přitom oplýval i určitým vrozeným darem a smyslem pro boj. Osobně by nejdříve rozdělil Smečku na dvě skupiny. Vzhledem k tomu, že zadal úlohu, ve které byla jen jedna Alfa, musel si vystačit bez své partnerky aneb druhé Alfy a obrátit se na pravou ruku Alf, a tedy Betu. K té by přidělil jednu Gammu, jednu Deltu a dvě Kappy. Tyto čtyři vlky by poslal přímo směr nepřátelská smečka, aby překročili hranice a toulaly se po hanicích. Tušil, že by dlouho nezůstala jejich návštěva bez odezvy a vyslaly by za nimi nějaké průzkumníky. Jeho skupina se tak snížila na šestnáct a přišel o Betu, ale potřeboval pro takový útok nekoho důvěryhodného a zároveň musel poslat více vlků, aby si jich skutečně druhá smečka všímala a nebrala je na lehkou váhu. Omegy by poté nechal v táboře, takže by měl k dispozici vlků je četrnáct. Možná to bylo hloupé, ale Omegy byly nejnižší článek smečky. Dlouho by nevydržely a byla velká šance, že by se pokusily dezertovat, nakonec, proč by chtěly zůstávat ve smečce, kdě byly jen chodíví hračky? A pokud by byly stoprocentně věrné či alespoň trochu užitečné, byly by Kappy. Za předpokladu, že by je průzkumníci shledali jako hrozbu, tábor by následně opustilo několik vlků, nejspíše poměrně silných, ideálně Gamm, jakožto důvěryhodných vlků, aby se s potencionálním nebezpečím vypořádaly. To by byl pro Veletherovu skupinku signál, že se mohou přikrást z jiné strany směrem k táboru, zatímco oči druhých Alf a jejich vlků byly upřené jinam. To jim dávalo velmi cenný moment překvapení. Do prvních linií by poslal Kappy. Jednak aby zjistily co je čeká a vyšší posty si mohli během pár sekund o vlcích v táboře udělat přehled, druhak aby je zabavily. Chápejte, když se všichni vlci narhnou na Kappy, Delty jim poté skočí po krku ze stran. Velether by se poté nejspíše do boje zas tolik nezapojoval, jako by hledal Alfy. Nečekal, že by takoví vlci zůstali zbaběle pozadu. Vždyť smečka byla na jejich bedrech a oni jakožto nejsilnější jí měli chránit. A samozřejmě, Velether nepředpokládal, že by proti němu měly druhé Alfy nějakou šanci. Jednoduše by je zlikvidoval jako první. A co poté vlci, kteří by viděli, že jejich vlastní Alfy byly zabity? Nějací by se nejspíše vzdali, nějací by možná utekli a zbytek by byl pobit. "Možná by byla vhodná poprava Bet a Gamm, jakožto ukázkový příklad pro ty, co by si přáli vzdorovat," ozvala se najednou Viperrani. Nejspíše do jeho myšlenek to této chvíle nechtěla zasahovat, stačilo jí je pouze poslouchat. Dračí vlk totiž cítil její vnitřní souhlas. Ano, to by zničilo jakýkoli odpor. Následně když by se vrátila druhá skupina do tábora, šanci by již neměla. Asi bychom o pár vlků přišli, ale nemyslím si, že o moc, připustil. A následně stačilo jen promyslet spojení území. Srovnání nějakých přírodních hranit a podobně. Vlkům z druhé smečky by dal v případě submise možnost stát se Omegami a po zkoušce Kappami, ti, co by se nepodvolili, nebo by byli moc slabí by se stali potravou a dalším odrazujícím příkladem. To ale byl způsob, jakým by to udělal Velether. Tedy jede z mnoha variant, které mu prolétly hlavou. Samozřejmě záleželo i na jiných okolnostech, ale ty blíže nespecifikoval. Byl zvědav, jak si s tímto poněkud abstraktním úkolem vlci poradí a tak pouze čekal, čas od času bouchl trnitým ocasem do země.


ÚKOL Č. 2 - síla
Easy - 5%
Nira - 5%
Stellar Shine - 4%
Northie - 3%
Aura - 3%
Cairo - 3%

(příště ne pod jeden příspěvek, prosím)
Ragnarok - 3%
avatar
Počet příspěvků : 4604
Datum registrace : 11. 05. 17

Profil postavy
Hlavní postava: Niru❤
Postavení ve smečce: Delta
Zobrazit informace o autorovi

Re: [Miniakce - Zeiss] Smečkový trénink

za 15/2/2018, 18:19
Úkol č. 3
Trpělivě jsem čekala i na ostatní vlky ze smečky až dostanou svou kládu zde k Alfě. Nakonec všichni postupně došli zde a tím pádem se čekalo na další úkol. Tentokrát měla prověřit inteligenci. Pozorně jsem poslouchala zadání. Dvě Omegy, devět Kapp, pět Delt, tři Gammy a jednu Betu. Zopakovala jsem si a hned na to poslouchala další část k přemýšlení. Právě se chystáme napadnout Severovýchodní smečku a mít co nejmenší počet ztrát. Pokračovala jsem dál z přemýšlením. Takové organizační myšlení mi nikdy  příliš nešlo. Dovolila jsem si posadit se a začala jsem uvažovat nad způsoby. Omegy většinou bývají za trest, či zradu vůči Alfě. Já osobně bych jejich ztrátu dvakrát neřešila, však stále by to byly členové smečky, že jo.. Rozhodně bych nechtěla jako Alfa, přijít o svou Betu. Po té bych zřejmě požadovala, aby se držela po mém boku. Kappy bych rozdělila na asi na dvě skupinky. Jednu menší, která by udělala průzkum nepřátelského území.. Z druhou... ''Ty by jsi nebyla dobrou Alfou.'' Ozvala se Auriel, která cítila mé myšlenkové chody.. 'Já vím, že né.' Vzdychla jsem a znovu se dala do přemýšlení... Nakonec jsem se po chvíli postavila a udělala pár kroků blíže k Alfě.. ''Má takzvaná strategie by smečku spíše zahubila, než aby ji dovedla k vítězství, bohužel nic lepšího jsem vymyslet nedokázala..'' Pověděla jsem jako první. (Inteligence 15%, taky že jo) ''V první řadě, bych nakonec poslala obě omegy s tím, že pokud nezradí zvýší se jim post, a aby očíhli z jakého místa by bylo lepší zaútočit, abychom je překvapili. Pak je tu taky možnost, že by smečku zradili, že jo.. Však pokud nevadí, vezmu to tak, že nezradili a hlášení donesli zpátky.. Následně bych vyslala skupinku tří Kapp a jedné Gammy, které by měli za úkol zamaskovat svůj pach a snažit se držet v protisměru větru a dostali by se k vlkům, kteří nejsou ve velké blízkosti celé smečky a tudíž by šli zabít či utišit hodně rychle. To bychom se tímhle způsobem mohli zbavit minimálně třech vlků. Omegy bych poté možná vyslala znovu a to, aby upoutali pozornost vlků. Možná přitom přišli o život, ale mezitím by se zezadu začala plížit zbývající Gamma a zbývající čtyři Kappy, však přidala by se i druhá skupinka. Strhl by se boj.. Delty by poprvé zaútočily ze zálohy, tudíž nečekané zjevení dalších pěti vlků by je i překvapil.. Betu bych měla u sebe a při boji by mě musela hlídat záda.. A těžko říct kdo by z touto strategií vyhrál..'' Pověděla jsem. Tušila jsem, že ze mě vypadla naprostá hloupost, ale úkol byl úkol a tímpádem jsem se něco pokusila vymyslet. ''Opravdu špatná Alfa.'' Znovu se Auriel uchechtla. 'Mlč, Auriel.' Zavrčela jsem na ní v myšlenkách.
Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru