Akio&Asuka ~ Zaslíbená budoucnost ~

Znovu vnímal její slova. ''Jenže tihle vlci umí pouze ničit životy.'' Odpověděl ji. Však když přiložila čumák na ten jeho, oči měl stále rudé. ''Neshořím. Od poslední jisté.. ehm... události mám svůj oheň pod kontrolou. Jen mi červenají oči při vzrůstajicím vzteku.. To jediné ovládat neumím..'' Pověděl ji. Další slova si vyslechl a přikyvoval. ''Jestli má rád tvou mámu, jistě má rád i tebe.'' Šeptl. ''Bratři asi drželi spolu, viď?'' Pozvedl obočí a asi po dalších třech minutách mu oči konečně znovu zmodrali. ''To já a sestry.. Vycházel jsem z každou z nich. Nejmladší z vrhu.. Electra. Ta měla celkem ostrý jazyk, však byl jsem jediný co byl vždy na její straně.. Stejně tak Alsafi. Ty dvě neměli spolu dobré vztahy, však já byl ten co držel sourozenecké pouto.'' Pověděl i on o svých sourozencích. ''Poprali? Co vím tak, my jenom měli hádky. Obrovské hádky. Však teď, když jsme dospěli je klid a vzájemně si rozumíme.'' Pověděl. Sestry dlouho neviděl. Výhradně teda Electru. Už jsou to skoro dva roky co spí.. ''Jsem rád, že se ji povedlo vychovat takovou super vlčici i když to zřejmě nebylo nejlehčí..'' Pomyslel si, však vůbec si neuvědomil, že to pověděl nahlas. Když si to uvědomil vytočil hlavu bokem a teď nebyl schopen se ji podívat do očí. Jak si to teď asi vezme?

Poslouchala jsem ho a lehce pokyvovala: ,, Něco na tom bude. " Pomyslela jsem si. Pak řekl něco,  co mě překvapilo: ,, Mělo to ten význam,  jaký si myslím? Ne..  Akorát mě chtěl povzbudit."  Pomyslela jsem si a usmála se: ,, Neříkej mi,  že se sám velký Akio stydí? " Řekla jsem s mírným usklebkem: ,, Ale abys věděl,  chovám k tobě stejné pocity."  Řekla jsem s úsměvem a položila mu tlapu na tlapu.

Rozpačitě se na ni otočil. "Já a stydět? Kde že. Se ti něco zdá." Obhájil se a zazubil se. "Co cítíš?" Zeptal se a zvědavě a nechápavě naklonil hlavu na stranu.

Zamyslela jsem se: ,, Co vlastně k němu cítím? " Nevěděla jsem jistě,  co cítím.  S ním jsem se cítila moc dobře,  byl to pocit jaký jsem zazivala u Kerbera: ,, Kerberos."  To jméno mi proběhlo myslí: ,, Nechci,  aby to skončilo jako posledně. " Pocítila pocítila jsem smutek: ,, Když mu řeknu,  co cítím také odejde? Znova to už zažít nechci." Řekla jsem si v duchu a podívala se mu do očí: ,,  Já... Se s tebou cítím s tebou moc dobře. Cítím,  že budeme velmi blízcí přátelé. " Řekla jsem a usmála se: ,, Snad nepozná, že mě něco trápí."  Pomyslela jsem si a snažila se vypadat vesele.

Čekal až odpoví. Moc dobře si všimnul toho záblesku smutku v jejích očí. Také proto na její další slova pouze přikývnul. "Je tu něco co tě trápí? Vidím ti to na očích." Zeptal se a aniž by si to znovu uvědomil olíznul ji na čumáčku a usmál se. "Můžeš mi věřit." Dodal pouze z úsměvem.

Kdyby se vlči mohli červenat,  tak bych byla teď úplně rudá. Takovou reakci jsem od něj nečekala a odstrcila ho tlapou: ,, Hele! Žádné intimnosti. " Zamracila jsem se. Ne že by se mi to nelíbilo, ale pořád to byl cizí vlk: ,, Dobře, prokoukl si mě." Uznala jsem a nadechla se: ,, Měla jsem ráda jednoho vlka. Myslela jsem,  že s ním budu mít rodinu, ale odtahli ho a já už ho nikdy neviděla. " Řekla jsem smutně a dala uši lehce dozadu.

Když byl odstrčen nechápavě naklonil hlavu. Když se o něj tře a skoro ho až obímá je to v pořádku, však když on se rozhodne, tak něco je špatně? Na to že žil se třemi vlčicemi, vůbec je nechápe. Ach, ty vlčice.. Pomyslel si a vyslechl si její slova. "Pokud ho odtáhli už třeba ani nemusí žít.." Pověděl. "Třeba to ani ten pravý nebyl. Možná ti dal osud šanci někde jinde, protože věděl že by jsi s ním nebyla šťastná.." Dodal tiše..

Kývla jsem: ,, Máš pravdu,  že nejspíš nežije. " Řekla jsem trochu smutně: ,, Někoho jiného?" Uvědomila jsem si jeho poslední slova a podívala se na něj: ,, Myslí sebe? " Musela jsem se usmát: ,, Koho jiného máš na mysli puntíku?" Řekla jsem a přesunula se k němu blíž.

"Nooo." Povzdychl. Nerad se z někým bavil o smrti, ale což. Následně prudce zavrtěl hlavou. "Nemusím myslet sebe. Můžu myslet kohokoliv jiného koho ti osud může hodit do cesty." Odpověděl a úplně zakryl ten fakt, že ano. Ano, myslel tím sám sebe..

,, Že by mi něco tajit? " Zamyslela jsem se a zahledela se mu do očí: ,,  Jaká náhoda, že mi osud zrovna poslal tebe do cesty. Že by tím chtěl osud něco říct?" Usmala jsem se. Jestli něco tajil,  chtěla jsem to z něj dostat. I kdyby mi měl říct něco,  co by mě zranilo.

"Ano. Pouze náhoda." Odbočil od tématu. Zazubil se a podíval se Asuce přímo do očí. "Fajn. Libíš se mi." Vyrhkl ze sebe dříve, než by si to rozmyslel a neřekl to.

Ani mě to nepřekvapilo,  to co řekla: ,, Hmmm. " Prohlédla jsem si: ,, Ty mě taky ale budeš mi muset něco slíbit." Řekla jsem a nasadila vážný pohled: ,, Jestli tě někdo odtahne musíš se vrátit, jinak si za tebou osobně dojdu a zakousnu tě. " Sdělila jsem mu s vážným pohledem.

Naklonil hlavu na stranu. Její vyjádření bylo pro něj naprosto nechápavé. Ach, ty vlčice vážně nechápu. Pomyslel si a v duchu si vzdychnul. "Kdyby mě snad někdo odtáhl, tak za to nemůžu.." Pozvedl obočí a nechápal její dotaz. "Krom toho, vždy se vratím za těmi co miluji i kdyby mě to mělo stát krk." Pověděl.

,, Je docela natvrdli. " Řekla jsem si v mysli: ,, To ráda slyším. Bylo by mi smutno, kdyby odešel někdo koho mám moc ráda." Řekla jsem a doufala jsem, že mu to konečně docvakne: ,, Přece nemůže být tak natvrdli, aby tohle nepochopil. "Řekla jsem si v mysli a jemně jsem se o něj opřela. 

Usmál se. Usmál se upřímně na Asuku. Olíznul ji, tentokrát plně vědom toho co dělá. ''Asuko, já neodejdu. Přísahám na svůj život.'' Přísahal. ''A jestli lžu ať si mě vezme drak.'' Dodal a opět se usmál. Co je to za zvláštní pocit? To je ta slavná láska o které všichni mluví? Prolétlo mu myslí něco na co si sám nedokázal odpovědět.

Tentokrát jsem se nechala olizovat: ,, Vypadá roztomile, když se usmiva. " Pomyslela jsem si a usmála se: ,, To velice ráda slyším, nerada bych přišla o někoho tak výjimečného jako jsi ty." Řekla jsem s úsměvem a opřela si o něj hlavu: ,, Začalo to moc pěkně. " Pomyslela jsem si a cítila hřejivý pocit u srdce. 

"Ty jsi vyjmečná." Pověděl. Zvláštní pocit uvnitř hrudi jej hřál, byl to pocit tak hřejivý, že to zřejmě nebylo jeho dračí krví.. "Je to najednou takový zvláštní pocit." Zašeptal do ticha.

,, Chceš snad začít soutěž, kdo kumu složí lepší poklonu? " Zeptala jsem se s úsměvem: ,, Jestli ano, tak tuhle hru nevyhraješ." Pomyslela jsem si a opřela se o něj celým tělem: ,, Myslíš ten hřejivý pocit uvnitř hrudníku? " Zeptala jsem se, jelikož jsem slyšela, jak mlaví sám se sebou: ,, Nevím, co by to mohlo být. Třeba je to nějaký parazit, co tě sežere zevnitř! " Řekla jsem mu prvně s vážným pohledem a pak do něj lehce kousla. Pouze abych ho vystrašila.

//Hry v budoucnosti se hrát nesmí. Hra se tedy uzamyká a příště se tomu prosím vyvarujte. - Man'yak

//Postavy dosáhly patřičného věku, ve kterém se hra odehrávala a nedošlo k žádné výrazné změně jejich charakteru či něčeho, co by mohlo SH ovlivnit. Hra se proto opět odemyká, aby v ní hráčky mohly pokračovat, však do budoucna se něčemu takovému, prosím, vyvarujte.