[18+] Orfeon & Půlnoc; Upevnění vztahu

Venku už je noc, ale mě se nechce spát. Na déšť venku, který mi před příchodem do doupěte zmáčel kožich, si dobře pamatuji, zejména díky stále trochu mokré srsti. Ale co, už jsem v suchu. Pomyslím si. Alespoň, že už je léto a tedy teplo... Pomyslím si a myslím si, že většina vlků ze smečky má na to stejný názor. A pokud ne, tak to přeci nevadí, každý má rád něco jiného.

Ležel jsem v doupěti, spolu s mou partnerkou. Byl jsem naučen v našem vztahu už být tím dominantním, vlastně nejen ve vztahu. Když jsem ti říkal o tvém názoru na alfování, netušil jsem, že to přijde opravdu tak brzo. Myslím, že je třeba podniknout krok, který nám pomůže v šíření pověsti o smečce a kromě toho... bych chtěl poznat, jaké je to být pravým otcem... pomyslel jsem si. Věděl jsem, že to Půlnoc uslyší. ,,Co bys řekla, kdybychom se o ně opravdu pokusili?" pravil jsem a přitulil se k vlčici.

Slyším jeho myšlenky. Také jsem nečekala, že se mě na to zeptáš, a za pár měsíců nám to Alfa nabídne. Přiznám se mu. Je to nádherné, když vidíš kolem sebe vlčata. Zasním se a potom řeknu. "No, tak jo." Mírně se stísněně uculím. Nikdy jsem vlčata neměla, nevím, do čeho jdu, ale když jsem na jaře viděla ta vlčátka, moc jsem si je také přála...

,,Nemusíš se bát... budu něžný... jen je třeba, abys byla úplně uvolněná... ano?" začal jsem a poté jsem započal s čištěním jejího kožíšku. Začal jsem u krku, šel na plece, z těch pěkně na boční stranu bříška a svou polohu přizpůsoboval tomu, abych jí byl stále nejblíž a došáhl všude, kde jsem potřeboval. Nemohl jsem přece na ni jen tak zničehonic skočit.

"Em... Ano." Řeknu nervózně. "Nenervuj se, v klidu..." Snaží se mě uklidnit patronka. Tobě se to řekne... Pomyslím si a moje nervozita jen a jen stoupá. Orfeon mi čistí srst, ale já jsem tak ve stresu, že to moc nevnímám. "Půlnoc v klidu!" Vychrlí na mě patronka. Snažím se. Odpovím jí, ale moje nervozita stále jen a jen stoupá.

Z čištění zadní části jsem se opět přesunul tam, kde to pro vlčici mohlo být přirozenější, protože jsem ze své partnerky cítil neklid. Milostný akt při neklidu by mohl vyvolat negativní dopad na zdraví, ale i psychice nás obou, proto jsem zpomalil. Nemělo to smysl. ,,V čempak je problém? Nejsi připravena?" optal jsem se jí na začátek. Nechtěl jsem ji trápit, ale věděl jsem, že vlčátka chceme oba.

"Ne to ne. Žádný problém není, jen jsem trochu nervózní." Řeknu a usměju se na něj. Přitulím se k němu a olíznu mu krk. Nemusíš být nervózní. Řekne mi patronka. Já vím... Odpovím jí a olíznu Orfovi uši.

//Promiň za dlouhé čekání, úplně jsem na to zapomněla.

Jakmile mi moje milovaná partnerka odpověděla, s úsměvem jsem jí odvětil: ,,Není z čeho. Pokud se uvolníš, bude to krásné a čím krásnější to bude, tím více vlčátek můžeme mít," vysvětlil jsem jí klidně, až možná šarmatně a omotám si kolem ní ocas. Poté se opět začnu tulit a neváhám jít pomaleji, než předtím, opět k věci.

//Kdyby to bylo dýl, ozvala bych se ti do zprávy, to se neboj. =D Horší by bylo, kdybys zapomněla na Niwat jako na forum či stránky, to pak hráče hledáme u všech čertů a tak, zvláště když nejsou na FB či Discord skupině. =D

"Já vím." Odpovím mu. Také se k němu přitulím a pokračuju v olizování uší. Netuším, jaké to je mít vlčátka, ale nebojím se toho. Půlnoc neboj. Všechno bude v pohodě. Ozve se mi v hlavě. Tentokrát ale spíše pro ujištění.

Když jsem z Půlnocky vycítil značné uklidnění, ulevilo se i mně a rozhodl jsem se proto trošku přitvrdit. Opět jsem začal jazykem sjíždět níž a níž, čistil jsem ji upocenou srst, aby se zase leskla, však tentokrát možná o něco víc. Docela jsem se divil, že mi patronka dala na nějakou dobu pokoj a nějak se neozývala, narozdíl od té její. Když se mi zdá, že je ideální doba pro onen akt, uklidňěně jsem ji ještě očichal, než jsem na ni naskočil a vzal si svou drahou partnerku celou několika opatrnými zásuny.

Ležím vedle Orfeona a užívám si jeho přítomnost. Patronka mi sice v hlavě furt něco říká, ale já ji přestanu vnímat. Pořád mu olizuji uši, potom mu olíznu čumák a potom už přestanu.

Když jsem cítil, že se uvolňuje a nějak nevnímá nervozitu, ani patronku, tak jsem ještě párkrát opatrně pokračoval. Všechno napětí z mého těla se konečně uvolnilo také a já tak nějak cítil, že bylo hotovo. S úsměvem jsem zasunul naposled a svalil se vedle Půlnoci. Poté jsem jí opět začal očišťovat.