[Rowenn & Diego] Nové známosti

/co mi zbývá xd
Jako vždy a opět se neúčelně loudal územím a přemýšlel co dělat, když jeho milovaná spala. Tentokrát ani otec na něj neměl nic přichystané, tudíž dnešní den se nestal ani cvičným panákem na jeho techniky. Když obcházel zrovna hranice ucítil jakýsi pach a tak se po něm vydal, však zastavil se těsně před hranicemi do Kirigakure a očekával zda někdo z mlhavého území vyjde, či se vůbec někdo objeví.

Sledoval hranice a nakonec si povzdechnul a myslel si, že už se nikdo neobjeví, však zdání se zdálo klamné. Do jeho čumáku vešel pach, přibližně stejně staré vlčice (ne? xD). Po chvíli ji i spatřil. Měla zvláštní barvy a byla cítit Kirigakure. Usmál jsem se na ni, když zase couvla. Asi si jim nebyla jistá. Nevypadal možná na první pohled tak mile, jako byl. "Zdravím." Pověděl tím nejlaskavějším hlasem, jakým uměl a nezněl ani trošku hraně, právě naopak.

Než jsem se nadála, vlk byl u mě. Udělala jsem ještě jeden nejistý krůček vzad, však po jeho pozdravení jsem zase udělala již o něco jistější krok vpřed. Jeho zlatavé rohy mě poněkud děsily, ale zároveň fascinovaly. Navíc jeho hlas byl tak laskavý, až mi z toho přejel mráz po zádech. Měla jsem možná pochyby o tom, zda-li to není jen nějaká přetvářka, ale on působil opravdu upřímně. Tak buď je opravdu tak laskavý, nebo je to výjmečně dobrý herec, pomyslela jsem si a přeměřila si vlka pohledem. "Zdravím..." , odpověděla jsem milým stydlivým hláskem.

Asi nečekala, že potká někoho, jako je on. Nebo jinak si vlastně její chování vysvětlit nedokázal. Ale když se podíváme zpětně, Diego byl takový jako vlče. "Dopolední procházka?" Pozvedl obočí a znovu se usmál, přičemž zamával oběma ocásky. "Ach, kde jsou způsoby." Zachechtal se. "Jmenuji se Diego Mayen. Gamma Ishimurská." Představil se a jako 'gentleman' sklonil hlavu a udělal, jako že tu úklonu co udělají lidští muži, ženám.

Schovávala jsem svou tvář za černočervenou ofinou, ovšem ta nebyla tak bojácná a stydlivá, jak by se na první pohled zdálo. "Uhm" , pokývala jsem souhlasně hlavou. Všimla jsem si jeho dvou ocasů. Ah, tento vlk je opravdu zvláštní. "Těší mě, já jsem Enny" , představila jsem se krátce s milým a přátelským úsměvem. Gamma Ishimurská, zaznělo mi v hlavě. Dojde někdy na to, abych se mohla také takhle představit? Být... někým. Diego se představil opravdu jako gentleman a dokonce přede mnou sklonil i hlavu, což mě překvapilo. "Ah, to není nutné" , pousmála jsem se polichoceně.