Aysu & Minor - Jak tohle dopadne?

Po tváři mi přeběhl úsměv. Představa Argdema jako omegy byla uspokojující. I když jsem neměla ráda týrání, u něj bych udělala výjimku. "Ostatně jako vždycky. Občas si říkám, co se otci honilo hlavou když si vybral na výcvik jeho a mě odložil na okraji tábora jako bych byla věc," s každým dalším slovem jsem zněla naštvaněji a mluvila rychleji. Konec věty jsem doslova vyštěkla. Pak jsem se zarazila a zmkla. Jako bych byla chvilku mimo a pak se náhle vrátila tlapkami pevně na zem. Sakra. Proč si jím zase kazím náladu? Teď už jsem se jen mračila a v duchu si slíbila, že tohle už se nebude opakovat. Už nedovolím, aby mi moje osobní informace uklouzli před někým neznámým. Vtipné bylo, že to stejné jsem si zrovna před tímhle vlkem slíbila už minule.

Tentokrát jsem poslouchal já. Možná jsem už tohle někdy slyšel, jelikož si vzpomínám, že jsem potkal jejich matku. Jenomže to muselo být ještě před tou pitomou skálou, protože jsem si nepamatoval detaily. Zaklepal jsem hlavou, abych se zbavil myšlenek na Argdema. "Tak dost. Už se o něm bavit nebudeme. Můžeme jenom doufat, že se nám někdy dostane pod drápy," ušklíbl jsem se a olízl si čumák. "To jste byli vy, kdo chytil ty psy?" zeptal jsem se. Zajímalo mě to. Nebyl jsem u to ho a vlastně ani poblíž. Nějak jsem nechápal tu nenávist k těm čoklům. Vlastně nic neudělali, jenom byli psi. Ne, že bych je nějak litoval. Mohli si za to zcela sami. Kdyby sem nelezli, mohli si dál pěkně růžovounce žít. "Chtěl jsem za nimi někdy zajít, potřebuju trochu procvičit magii," mlaskl jsem. Co jsem věděl, tak se v Zeiss mohly omegy využívat jak bylo libo. Což jsem chtěl využít ve prospěch své magie.

Aysu
Taky jsem se ušklíbla a tím bylo téma Argdem ukončeno. "Jo, byl to Naiomin rozkaz. Chtěla je zpátky", připustila jsem. Sice s nimi pak naložila iracionálně, ale to už šlo mimo nás. Byla jsem pro ni ochotná dělat i tuhle ve výsledku zbytečnou práci. Dávala mi jídlo, výcvik, ochranu a cíl. Takže to stálo za občasné splnění všemožných úkolů, i kdyby byly sebezbytečnější. Pousmála jsem se. "Tak to tě musím zklamat. Jednoho nechala jít a z druhého udělala kappu. Zní to nelogicky, ale je to tak. Žádná sranda už s nima nebude. Budeš si muset magii trénovat jinak", informovala jsem ho.

Kývl jsem nad jejím vysvětlením. Očekával jsem tuhle odpověď, takže mě to nijak nevyvedlo z míry. Ta další informace už mě ale trochu překvapila. "Udělal ho kappou, přestože utekl?" podíval jsem se na ní nevěřícně. Neznal jsem Naiome, takže klidně mohla mít dobré srdce... i když,  to asi ne. Nakonec to stejně asi udělala kvůli nějakému vedlejšímu plánu. A nebo měla prostě dobrou náladu. "Zajímalo by mě, jestli nová smečka Elloris udělá nějaký... protiútok," vypadlo ze mě nakonec. Ishimura bývala docela velká, bylo by zvláštní, kdyby si to nechali jen tak bez ničeho vzít. Na druhou stranu to bylo ale fér, Ishimurské alfy prostě prohrály.

Pokrčila jsem rameny. "Už to tak vypadá." Víc jsem to už nerozmazávala. V Zeiss bylo mnoho vlků, kteří rádi donášeli Naiome. Nejspíš tím chtěli podrazit jiné vlky a dostat se na jejich místo. Opovrhovala jsem takovými typy, ale také jsem si byla vědoma toho, že si na ně musím dávat pozor. Ještě jsem nevěděla, do jaké kategorii tohoto vlka zařadit a proto jsem se prozatím rozhodla držet jazyk za zuby. "Protiútok? No jestli to bude vypadat tak, jak to převzetí Ishimury, tak se nemáme čeho bát, ne?" odpověděla jsem. Svitu jsem se nebála. Dokud má temno alfu, která je schopná a autoritativní, nemáme se čeho bát.

Stejně jako Aysu už jsem se o Naiominém rozhodnutí nebavil. Stejně už nebylo o čem. "Pokud budeme mít pořád ty samé alfy, tak se opravdu nemáme čeho bát," přikývl jsem na souhlas. "Jenomže Ishimurské alfy bylo opravdu lehké porazit," dodal jsem s hořkým úšklebkem. "A navíc tam jedna chyběla," poznamenal jsem ještě a švihnul ocasem. Docela mě zajímalo, proč že si je členové bývalé smečky vůbec zvolili. "A ta samá se potom přidala k Zeiss," opět jsem se hořce usmál. Byl to docela paradox a řekl bych, že i docela ostuda, přidat se do smečky, která vám sebrala vaši vlastní smečku. Hrdost by mi tohle nikdy nedovolila, i kdybych měl umřít.  Na druhou stranu, je to přece její věc.

"Přidala se k Zeiss?!" zopakovala jsem nevěřícně. Měla jsem z této nové informace dost smíšené pocity. Naiome jsem v mnoha směrech nechápala. I když byla mocná, schopná a moudrá, občas jsem měla pocit, že některá její rozhodnutí nedávají smysl. Proč by někdo přijímal do smečky alfu podrobené smečky? Pokud všichni přátelé té alfy zůstali ve svitu, pak je buď naivní a hloupá a smečce nebude prospěšná nebo má něco za lubem a tím pádem bude nebezpečná. Každopádně je hloupé někoho takového pustit do smečky. "Myslíš, že je to nějaký trik nebo jen nemá žádnou sebeúctu?" Nevěděla jsem, proč se vůbec ptám na jeho názor, ale docela mě zajímalo, jestli na to má podobný názor.

Na její otázku jsem jen souhlasně kývnul hlavou. Jasně, asi to nebyla otázka, jako spíš konstatování, ale tak pro jistotu. Sám jsem nechápal Naiominy pohnutky. Na druhou stranu by ale mohlo být pěkné, rozkazovat někomu, koho jste porazili. Ale také podle mého dost odvážné. Protože očekávat, že někdo kdo vedl smečku se bude chtít dobrovolně podrobit někomu, kdo ho o toto postavení připravil bylo dost odvážné a málo reálné tvrzení. Pokrčil jsem tedy rameny pohl ocasem. "No... myslím že od každého trochu. Hlavně ale nechápu, proč by měla cokoli plánovat. Protože smečku vedla dost bídně, idioti, kteří by se k ní opět přidali," poznamenal jsem.

Zamyslela jsem se. "Třeba už nechce nikoho vést, ale chce donášet do svitu. Má tam přece no... tu..." na okamžik jsem se odmlčela, protože jsem si nemohla vzpomenout na to slovo. "...rodinu"", dodala jsem nakonec. Sviťáckej výmysl, kterej je pro ně z nějakýho nepochopitelnýho důvodu důležitej.. Ani jsem se nepozastavila nad tím, že mi tak důležité slovo vypadlo. Rodina v mém životě nic neznamenala a tahle si kvůli ní zahrávat, mi přišlo totálně hloupé. "Ať je to jak chce, budu si na ni dávat dobrý pozor. Jednou udělá chybu," řekla jsem nakonec a tím jsem ukončila rozhovor o Tenebris. Normálně bych se v této chvíli zvedla a odešla, neměla jsem ráda dlouhé rozhovory a navíc mě nenapadalo žádné další téma k hovoru. Přesto jsem se rozhodla ještě chvíli počkat, jestli ho ještě něco nenapadne, protože i když bych to nahlas nepřiznala, tohle byl jeden z mála rozhovor za poslední dobu, který mě docela bavil.