Argdem a Hilary - Tak když už jsi tu

Úvodní post:
Nějakou dobu už Argdem čekal, zda-li se na hranicích objeví nějaká živá bytost, ale stále nic. A tak se to vleklo hodiny, i když měl všechny smysly na stopkách a sem tam popošel. Potřeboval za Aragornem a doufal, že ho najde zde, ale vypadalo to, že táta si šel dát někam šlofíka. To samozřejmě nepřipadalo v úvahu, protože Aragorn byl oddaný hraničář. A v jeho stopách chodil právě Argdem. Začal být zoufalý, sice zaznamenal pach zvěře na Ishimurském území a i na území Kirigakure, ale stejnak už jedl a neměl hlad. Doufal, že kde je kořist, tam je i lovec, ale stále nic, ať už čmuchal jak nejvíc to šlo.
Nakonec se rozhodl přejít hranici. Vůbec to nedělal rád, ba naopak, cítil nepříjemné svrbění na zádech a připadal si jako lupič a do mysli se mu vtíraly jen zlé a nepříjemné myšlenky. Snažil se uklidnit. Většina vlků by řekla: 'bože, to se bojí vystrčit nos ze svého území?', ale Argdem by to nejspíš nepopíral. Stejně se však choval jako klidný návštěvník a nedával na sobě žádný z pocitů znát. Šel možná plíživým krokem nenápadně, ale něco tu chybělo... Doprovod. Tušil, že by syna Kirigakurského hraničáře asi nechali a nic by mu neudělali, ale duševně se připravil na nejhorší. Jenže byl tu jeho vlastní názor, který jasně říkal, že on sám by na Ishimurském území nikoho procházet nenechal. Proč by to tedy dělal někdo jiný? Přešel do klusu, aby snad utekl těm myšlenkám a ztratil se v lese, protože tady byl celkem nápadný. Zaznamenal zajícův pach, ale netroufal se jeho směrem ani podívat. Na cizím území se přeci neloví, to dobře věděl. Možná, že to bylo neřečené pravidlo, ale Argdem mu dával velkou váhu.

Zatímco kráčel Argdem hlouběji a hlouběji do území Kirigakure, tak se jeho zlé myšlenky prohlubovaly a brzy už měl vlastně chuť veškeré snažení vzdát. Na to byl však moc tvrdohlavý a většinou si trval na svém a Aragorna prostě najít potřeboval. Mohl jen doufat v nemožné, a to že Kirigakuráci teď nebudou někde na blízku. Jenže Argdem měl na tohle fakt 'štěstí'. Bílou vlčici při překročení hranic nezpozoroval. Až po chvíli zaznamenal ve vzduchu pach a po krátké analýze zjistil, že je to naneštěstí Kirigakurák. Koho jiného si chtěl na území Kirigakure potkat ty ňoumo? Nadával sám sobě v duchu a plánoval si, jak odsud zmizet. Možná, že by to ale nebylo chytré, a tak se rozhodl Argdem prostě zastavit a čelit tomu, co mu osud přichystal. Rozhlížel se kolem s napjatými nervy a barevnýma očima otevřenýma. První věc, které si všiml, byla velká pruhovaná potvora. A vedle ní onen zdroj pachu. Ale notak! To mě přišla sežrat... Celá flotila? Potlačil neklidné zavrčení. Srst na zádech mu vstála na zádech strachem a smíšenými pocity. Otcův pach nikde nablízku a on je v průseru! Nezbývá, než říct pravdu. Vždycky byl pravdomluvný a doufal, že tohle není tak velký průser, aby se musel vymlouvat lží. Navíc si vzpoměl na význam Aragornových slov: Můžeš jít, kam chceš. Z Kirigakure jsem já a tudíž máš právo tam jít. Do teritorií smeček tě pustím i samotného, ale do Zeiss nechoď ani objevovat, zatím. Polkl. Uši měl nevědomky sklopené u hlavy a ocas dole, měl pocit, že porušil mnoho pravidel, i když mu toto otec slíbil. A ten tygr u bílé vlčice naháněl strach. "Ehmm," zamumlal a hledal správná slova. Pohledem těkal z pruhatého tygra na vlčici a zase zpět a byla znát jeho nervozita. Kdyby neměl tak hustý kožich, asi by bylo vidět, jak se potí, jako například člověk u maturity. "Emm," pokusil se znovu začít, ale nemělo to smysl. Hlavu měl skloněnou dolů, čímž dával najevo podřízenost a i přes svou urostlou postavu možná připomínal vlče i teď, když dospělost klepala na dveře. "Emmm... Zdravím... Hledám otce, Aragorna Elessara Telcontara... Neviděla jste ho?" Mluvil pomalu a trhavě, ale srozumitelně. Byl postavou podobný otci, akorát trošku ve větším měřítku. Ta tygří věc ho zaujala, i když naháněla strach, protože měla také pruhy! To ale mohla být jen náhoda, toho si byl Argdem vědom.

Nakonec to k Argdemovu štěstí nevypadalo špatně. Bílá vlčice v modrém plášti nevypadala nepřátelsky a tvářila se jako příjemná vlčice, i když v mysli mladého vlka se praly pocity jako vlci při souboji. Stále váhal, co má udělat a každé mrknutí oka si raději promyslel, protože nechtěl problémy. Co si mám myslet? To jim nevadí... Že jsem na... Cizím území? Argdem si samozřejmě neuvědomoval, že Kirigakurská vlčice umí číst myšlenky stejnak jako třeba Dino. Byl z přátelského chování bílé vlčice i jejích různorodých kamarádů trochu vyvedený z míry, což bylo i vidět, ať už se to snažil zastínit jakkoli. I přes milé pohledy všech těch bytostí se zdál být nesvůj a cítil touhu se odsud vypařit, ale nakonec donutil sám sebe se vmužit a vypadal klidněji. "Chtěl jsem ho o něco poprosit, ale na hranicích nebyl, omluvte mne," promluvil zdvořile. Přemýšlel přitom, jestli se má té bílé vlčici svěřit. Dospěp k názoru, že by to měla vědět, když už je tady. "Řekl mi, že za ním mám zajít, až bude čas a poprosit ho o další výcvik hraničáře, jenže na hranicích jeho pach nebyl a tady se zatím neorientuji tak dobře, jako v Ishimuře," a to chceš být hraničářem, měl by jsi s tím začít něco dělat... Znalost území své vlastní smečky je samozřejmostí,
ale jestli chceš být opravdový hraničář, tak musíš mít pod palcem každý kámen na Niwatu! Napomenul sám sebe a upřel zrak do vlastních tlapek. Když se však Kirigakuračka představila, i Argdem trochu roztál a ožil. "Argdem, těší mě," podíval se bílé vlčici do očí a pak i kývl těm stvořením, která Hilary doprovázela. Bylo vidět, že bílý tygr Žíhaného zaujal.

Uši Žíhaného se opět vrátily do přirozené polohy, když došel k závěru, že vlčice ani její různorodý doprovod mu nechce ublížit. Levým uchem ale překvapeně zaškubal, když mu byla položena další otázka. Chvíli přemýšlel a poslouchal ta slova. "Nejsem příbuzný Varga. Vlastně jsem o něm jen slyšel, ale ani osobně ho neznám. Oko mám modré po mámě - Haske, ale rudou barvu si určila má magie," pověděl s váżnou tváří. Vypadalo to, že veškeré napětí bylo pryč, i když nepochyboval, že bílý tygr ani to malé stvoření by nebyli schopní ho spacifikovat, a tak se raději choval opatrně, jak ho to naučil otec. Když Hilary odpověděla Argdemovi na nevyslovenou otázku, ušima střihl dozadu. S tímhle se vlastně už setkal. Čtení myšlenek? Dino to má taky! Jste příbuzní, nebo to může mít i nepříbuzenský vlk? Pomyslel si a byl si svým jednáním jistý. Veškeré obavy opět nahradila zvědavost a otcovy povahové rysy. "No, doufám, že to nevadí," zamumlal, "ale lhal bych, kdybych řekl, že mě Kirigakurské území nezajímá a jsem tu jen kvůli otci... Ale nepřišel jsem škodit," zabrblal a podíval se na tlapy bílé vlčice. Vypadalo to, že bílá vlčice však nemá zájem o spory, stejně jako Argdem sám. Navíc, vypadala na komukativní a sdílnou vlčici, ať už ji doprovázela potvora jakákoli. "Přesně tak, trénuji už od útlého věku, abych mohl jít ve stopách otce a stát se hraničářem. Je to pro mě důležité a myslím si, že je to důležité nejen pro ochranu všech členů smečky, kam hraničář patří. Kdyby bylo více hraničářů, mnohým problémům by se učinila přítrž a nemusely by vznikat zbytečné spory o tom, že se někdo cizí dostal bez doprovodu na území," řekl slou myšlenku a donutil se k přátelskému úsměvu. Věděl, že tím mluví jak o sobě, tak o otci.

Emh... promiň, že jsem nepostla, ale neposuneme to do přítomna? c;

// Jestli máš pořád zájem, jistě