Saura&Aysu - Tak stejné a tak rozdílné

Děj
Vlčice, jedna nedávno dospělá a druhá teprve v rozkvětu. Pojí je spousta a přitom nic. Jak spolu budou (ne)vycházet?

Účastnice
Sauromedea a Aysu

Místo
Kirigakure - hranice (Může se změnit)

Počasí
Jako na příběhu

Dlouhá křídla mávala vzduchem a nesla vlčí tělo z dlouhým šupinatým ocasem vzduchem. Občas si jen tak bezcílně poletovala. Přemýšlelo se ji takhle nejlépe. Přemýšlela vlastně co ze svým životem. Najde někde někoho kdo si zaslouží její respekt? Najde někde někoho kdo bude mít s touhle temnou vlčkou doslovně chladnou, něco společného? Možná. Po nějaké době přistála a stála u hranic smečky na kterém se chvíli nějakou chvíli zdržovala. Pomalu si ani nevšimla, že přistála v jezeře. Neuvědomuje si to, zvlášť, když se po dotyku tlapama objeví kusy ledu, které ji drží nad hladinou. A tak tam mladá vlčka stála uprostřed malého jezírka nedaleko hranic.

Zívla jsem a zamrkala jsem. Už mě nebavilo zírat na hladinu téhle "louže". Ušklíbla jsem se a odvrátila se od jezera. Měla bych nejspíš přemýšlet nad tím, co budu v budoucnu dělat, ale co bych z toho měla? Osud ke mě nové možnosti jistě zavede sám, napadlo mě. V tom okamžiku jsem uslyšela povědomý zvuk. Tuhnoucí voda a praskání ledu. Otočila jsem se  a spatřila jsem malé vlče. I když jsem nesnášela všechno a všechny, zaujala mě její magie. S majiteli této magie jsem většinou docela dobře vycházela. Vida! Tohle by mohlo být ještě zajímavý, napadlo mě, ale můj typický otrávený výraz mi zůstal. Pro jistotu.

Zdálo se ji, že tam jen tak stojí dlouho, ale bylo to jen pár sekund, než si všimla kde to vlastně přistála. Protočila nad tím očima a rozhlédla se.na jednom břehu, pusto prázdno, ale na tom druhém! Možná se netvářila nijak zaujatě, ale koukala jejím směrem a tudíž určitě ne ni. No kolik vlků přistane na vodě, že jo. "Na co koukáš? Si ještě neviděla nikoho stát na vodě?" Odfrkla si a vydala se směrem ku břehu. Jakmile jedna tlapa vyměnila místo, led se roztopil a na novém místě se objevil nový kus ledu. A tak celou dobu dokud nedošla na pevnou půdu.

Mladá vlčice si mě okamžitě všimla a namířila si to mým směrem. Nebyla zrovna milá. Právě naopak. Byla stejně protivná jako já. Furt lepší než přeslazení členové smečky, co dělaj, jak se mají všichni rádi. Ironicky jsem se zasmála, načež jsem vstala a vydala se jí naproti. Zastavila jsem se na břehu, stejně jako ona. Zlomyslně jsem přimhouřila oči a povýšeně jsem si ji prohlížela. Byla mnohem mladší než já, takže jsem na ni mohla shlížet z patra. Princezna nemá ani páru, s kým má tu čest. "Viděla. Ale aby se někdo snažil přistát a nebyl schopnej se trefit na břeh, to vidím prvně," odvětila jsem posměšně a pohodila jsem ušpiněnou ofinou.

Vlčka vylezla na pevný břeh a pod jejími tlapami se přestal tvořit led. Na vlče, byla dost mohutná a vysoká. Bylo zjevné, že to bude jejími mutacemi, či geny? Kdo ví? Jistě není čistě vlkem.. ''Kdo ví, třeba jsem tam přistála úmyslně.'' Odvětila chladným hlasem. ''Holt, když jsem někdo kdo se nepotopí, je mu jedno kde přistane.'' Dodala ještě a mrsknutím dlouhého šupinatého ocasu, rozbila poslední kousek ledu, kterou nenechala okamžitě roztopit.

Aysu
"Úmyslně? Nevypadalo to tak", odpověděla jsem. To přistání jsem sice neviděla, ale rozhodla jsem se tvrdit opak. Odhadla jsem, že je vlčice o něco mladší než já, ale odhadovala jsem, že ne o moc. Netušila jsem, že je můj odhad docela mimo. Možná to bylo tím, že jsem nebyla zrovna společenská nebo tím že vlčice byla mnohem vyšší a mohutnější než ostatní v jejím věku. Každopádně jsem se s ní rozhodla jednat jako se stejně starou a sobě rovnou. Proto ty silácké řeči.  Chtěla jsem odhadnout, s kým mám tu čest. "Jsi si tou nepotopitelností nějak moc jistá",řekla jsem a po tváři mi přeběhl zlomyslný úšklebek.

"Jo? A máš nějaký důkaz, že jsem vážně nechtěla tak přistát?" Pozvedla obočí. Byla to zajímavá vlčice. Hodlala tvrdit svou pravdu a Saura zase tu svou. Můžou se tu drak ví jak dlouho dohadovat. "Jakou pak nepochopitelností? Nepochopitelného tu ještě fakt nic není." Zasmála se. Její výraz však nevyjadřoval víc, než chladnokrevnost a její oči neukojenou žízeň po krvi. "Smrdíš jak ta smečka ve které litá láska vzduchem." Znechuceně se zašklebila.

//Naraží na Ishimuru xd

Aysu
Zamračila jsem se. Byla docela dobrá. "A ty máš nějaký důkaz, který by podpořil tvou teorii?" Věděla jsem, že tohle nikam nepovede, že se budeme dohadovat do nekonečně, ale bavilo mě to. A mě většinou nebaví nic. "Tohle budeš muset upřesnit, protože jestli sis nevšimla, tak všechny sviťácký smečky jsou nechutně přeslazený", odpověděla jsem. Narážka na mou smečku mě nemohla urazit, neměla jsem k nim žádné pouto ani respekt.

Neuniklo ji její zamračení. ''Prosím tě. Jediný důkaz je jen to, že vím jak jsem chtěla přistát. Můžeme se tu o tom dohadovat ještě hodně dlouho. A vždy to bude tvrzení proti tvrzení.'' Kývla rameny a na další její slova se znechuceně zašklebila. ''To bohužel jsou.'' Bylo jediné co ze sebe dostala, společně se znechuceným hlasem a tváří. ''Drakůmžel ti to víc neupřesním, protože všechny tydlecty smečky jsou smraduplné zaláskované slaďárny.'' Protočila očima a několikrát zastřihala ušima. Na to, že tato vlčka tím byla také prosáklá, byla jiná. Krom toho, měla ledovou magii... Na to měla Sauromedea čuch. Pozná uživatele ledových magií.

Aysu
Rozhodla jsem se v tom dohadování dál nepokračovat, to bychom tu byly do smrti. Když mluvila o smečkách, zašklebila jsem se, jako bych si kousla do citronu. Jediný ke komu jsem měla něco, čemu by se s rezervou dalo říkat vztah, byla moje matka a částečně i starší sestra. Zbytek jsem doslova nesnášela. "To máš fuk. Je to banda sobeckých sebestředných idiotů, co si hraje na něco co není. Dala bych nevím co za to, aby některým pitomcům od nás navždycky zamrzly ty jejich připitomělé úsměvy na ksichtu", odpověděla jsem.

Mladá vlčka, jedna ze šesti učňů temné vlčice, se ráda loudala jen tak, a měla čas pro sebe. Nesnášela ostatní učně, ale jen z jednou se dokázala bavit. S uživatelkou ledu jako byla ona sama. Pouze Aysu mohla vystát a byla ochotná s ní trávit volný čas. Došla za bílou vlčicí s neupraveným kožichem. ''Aysu? Co by jsi řekla na to, kdybychom trénovali i ve volném čase a ve výsledku ukázali, že jsme lepší, než ostatní učňové i bez toho, abychom týrali ty ubohé sviťáky?'' Pozvedla obočí a stoupla si vedle ní. Saura nepotřebovala ostatní týrat, aby ukázala, že umí být temná. Je to jen hloupé honění si ega a předvádění se.

Aysu
Území Zeiss
Válela jsem se. Ostatně jako vždycky když jsem měla trochu času navíc. Kdyby mě nevyrušila Saura, nejspíš bych v tom pokračovala do doby, než by nás Naiome zavolala. Trénovat i ve volném čase? V první vteřině jsem měla chuť ji poslat do háje, protože se mi vůbec nechtělo něco dělat. Když jsem se však nad tím zamyslela, došlo mi, že bych se měla snažit být co nejlepší. Nesnesla jsem představu, že by byl Argdem lepší než já. Rozhodla jsem se tedy souhlasit. "Dobrý nápad. Rozhodně je to lepší, než si špinit tlapky trápením sviťáckých omeg. Nechápu, proč se  v tom všichni tak vyžívají.  Nepřijde mi to zábavný".

Vlčka se uchechtla. Poznala moc dobře na co poprvé myslela. Ovšem když nad tím zapřemýšlela souhlasila. ''Výborně.'' Zasmála se a poté na její slova přikývla. ''Je to spíše trapné, jen tak pro zábavu. Jde vidět, že se neumí zabavit jinak a snaží si nahonit ego.'' Doplnila její slova. Bylo až podezřelé jak někdo, jako Saura, si dokázal najít někoho, koho chápe a dobrovolně s ní tráví volný čas. Byly si dost podobné. ''Čím začneme? Osobně nejméně i při své stavbě těla vynikám v síle. Jsem slabá jak čaj.'' Odfrkla si nevrle. A věděla, že Aysu je na tom se sílou dost podobně, ne-li dokonce stejně. ''A pak je tu ještě magie. Obě jsme představitelky elementu ledu. Může být zajímavé se to učit spolu. Když přijde na společné akce, poskytlo by nám to určitou výhodu oproti ostatním učňům.'' Zachechtala se a zvedla vyzývavě obočí.

Lehce jsem se pousmála. Líbilo se mi, když se mnou někdo souhlasil, zvyšovalo mi to sebevědomí a navíc jsem pak měla relativně dobrou nápadu a byla jsem ochotnější. Zamyslela jsem se. S magií jsem problém neměla, ale věděla jsem, že společně můžeme přijít na její nové využití, které by mě samotnou nenapadlo.Ač mě tato myšlenka lákala, vzápětí mi došlo, že i sebelepší magie je bez ostatních dovedností dost na nic. Klasický trénink se tedy jevil jako logická volba. "Začala bych tréninkem síly nebo výdrže. Naiome bude určitě jedno z toho prověřovat jako první a já bych nerada byla za slabocha." A i kdyby to neprověřovala samostatně, tak nedostatek síly a výdrže se vždycky snadno pozná.

*náladu :'D

// :'DDDD

Vlčka kývla. Aysu dala opět za pravdu. Protáhla se a křídla také. Nakonec je opět složila k tělu a opět na Aysu pohlédla. Saura by nejradši trénovala magii, ale i ostatní dovednosti jsou skutečně důležité, krom toho nikdo neříkal, že až skončí výcvik, nemůžou dál zůstat spolu a trénovat. ''Tak začneme tedy výdrží?'' Navrhla a rozhlédla se. Výdrž se dá trénovat spousty způsoby. Vytrvalostním během, přenášení těžkých věcích-což se dá vlastně i na sílu.. ''Co tak třeba... Najít dvě nějaké těžší kmeny a držet je na sobě?'' Vyhrkla nakonec první co ji napadlo. ''Nebo vytvořit obří rampouchy a udělat to s nimi, místo kmenů?'' Dodala. V jejím hlasu, bylo dost slyšet, že nad tím jenom uvažuje. Ona sama, by to asi udělala přesně takhle jak teď navrhla. Jak dlouho bude schopná vydržet pod těžkou váhou, i když to je i furt na tu sílu.. ''I když to je spíše na trénink síly. Takže spíše začneme ze sílou..'' Opět nahlas zauvažovala. Teď, když Aysu souhlasila se společným tréninkem, vůbec ji nic nenapadalo a to cestou tu, měla nápadů dost.

Mlčky jsem si vyslechla Sauřiny nápady. "Ty rampouchy nejsou špatnej nápad,", odpověděla jsem nakonec. Měla jsem z toho trochu obavy, ačkoli jsem byla starší než Saura, byla jsem malá po rodičích, takže jsem ve zvedání velkých věcí měla tak trochu nevýhodu. Nedala jsem však na sobě nic znát. "Zkusíme to a uvidíme, jestli to bude fungovat", řekla jsem a kývnutím hlavy jsem ji vyzvala, aby začala první. Chtěla jsem vidět, jak velký rampouch vytvoří, abych mohla udělat stejně velký. Nemohla bych trénovat s menší zátěží než ona, na to jsem byla příliš hrdá. Něco hluboko uvnitř mi říkalo, že jestli mě někdy něco zabije, pak to bude právě moje hrdost a neústupnost.