Dix & Mitril - Dvaja pod mesiacom

Miesto: Južný tábor -> potom sa presunie
Čas: Večer -> pak sa presunie k polnoci :3
Účastníci: Mitril a Dix (ostatný nech idú do kúta)
Koniec: Až sa napíše alebo pri veľkej neaktivite :<

Južný tábor, dáky kameň na okraji
Bol príjemný chladný večer, tichý až na pár hmyzákov, ktorý vyspevovali vo vysokej tráve, ktorá nebola ešte len tak tak pokrytá snehom. Ležala som na boku, pritom som spokojne vydychovala a pozerala som na okolie. Okrem iného, som si začala uvedomovať pár nezvyklých vecí, na ktoré som sa nestihla spýtať svojej mami. A jednou z týchto vecí bol Dix. Tak, tak, nechápala som z toho nič, ale cítila som niečo viacej ako obyčajný "kamarát". V jeho blízkosti, som sa cítila svoja, plná energie, mala som pocit, akoby som dokázala pohnúť celou horou či zhodiť nebesá. Iba som vyčkávala, kedy sa Dix zjaví a opäť sa niekam spolu vydáme.

---> Jižní tábor
Jen tak jsem si pohopsával tímhle novým územím a vnímal všechny nové pachy. Měl jsem radost, byl jsem v bezpečí, ve smečce s alfami co se o svou smečku zajímali a ve smečce s Mitrill. Mitrill... opakoval jsem si její jméno v hlavě. Byla to moc milá vlčice, velice jsem si s ní rozuměl, tak jako s nikým jiným. Najednou jsem zacítil pach vlka, nebo vlčice. Cítil jsem spousta pachů, přece jen jsem byl poblíž tábora, ale tenhle pach bych rozeznal na kilometry. Rozhlédl jsem se po okolí, a po nějaké době spatřil vlčici kterou jsem zacítil, byla to Mitrill. V šeru byla těžko vidět, svítilo jen její azurově modré oko, které na mě ze šera koukalo. Trochu jsem popoběhl jejím směrem. "Ahoj!" vyštěkl jsem nadšeně. Rád jsem jí viděl, rád vidím kohokoliv přátelského, ale tady bylo něco víc. pomalu jsem přicupital vedle ní a posadil se.

Južný tábor
Štyridsiati piati strom v tamtom lesíku, pomyslím si. Skrátila som si čas vyčkávania tým spôsobom, že som počítala stromy, ktoré boli na okraji v bližšom lese. Tak, čakala som nejakú dlhšiu dobu, čo mi ani tak nevadilo, bola som trpezlivá. Nakoniec som však začula známi hlas a moje uši, dalo by sa povedať vyskočili ako hraboš zo svojej nory.
"Dixi!" šteknem, pritom vyskočím na nohy a posadím sa oproti nemu. "Ako sa máš? Kde si tak dlho bol, začínala som sa báť!" šteknem, nie nahnevanie, ale ´hravo´. A dalo by sa aj povedať, že som poprvý krát priznala, že som sa bála. Mitril, ako si sa mohla báť? spýtam sa samej sebe. Sledujem Dixa, pritom sa na neho zazubím a začnem pomaly mávať chvostom.

Jižní Tábor
Promiň, přece jenom se už stmívá, cestou jsem narazil do pár stromů, vždyť mě znáš! zavtipkoval jsem. " A tebe taky v tý tmě najít!" dodal jsem ještě, když jsem si vzpoměl jsem skoro nebyla vidět. "Doufám že ses nebála moc! To bych nechtěl!" usmál jsem se na ní. " Přemýšlel jsem nad svojí magií..." řekl jsem ale nedokončil větu. "Pokud ti nevadí že začnu takhle žvanit o sobě." zazubil jsem se a šoupl tlapou. Nemohl jsem se přestat koukat do jejího azurového oka. Ve tmě zářilo ještě víc než normálně. A její ofina se leskla v posledních pár paprskách slunce.

MITRIL
Južný tábor
Sledujem Dixa a nakoniec iba prikývnem. "Uff, myslela som si, že ťa zožral dáky medveď," nakloní hlavu a potichu sa zasmeje. "Tak, preto môžem byť hraničiarka, že? Nie je ľahké ma nájsť," vyplází na neho jazyk, pritom do neho štuchne čumáčkom. "Prežila som to, zelenáči.. nič vážne," nakoniec mu venuje úsmev a keď spomenul jeho mágiu, iba nadvihne uši. "Nie, nie, pokračuj. Zaujíma ma to," žmurknem svojím viditeľným okom, pritom si pod labkou vytvorím kovovú guľu. S labkou ňou začnem točiť do kola. "Tak, čo si mi chcel povedať?" povie potichu, jemným hláskom.

Jižní Tábor
"To jsem rád." odvětil jsem jí na poznámku o 'přežití'. "No.." začal jsem pokračování svojí úvahy. "Přemýšlel jsem, jestli třeba nemám tu magii nějakou zablokovanou, a musim najít správnou situaci kde se mi odblokuje! Třeba eště neměla vhoudnou šanci se ukázat!" řekl jsem jí svůj nápad a čekal co mi na to odpoví. Mezitím jsem fascinovaně hleděl na to jak si hraje s kovovou kuličkou kterou si vytvořila. Docela závidim, vždycky má co dělat. pomyslel jsem si úsměvně a dál kuličku zaujatě pozoroval.

Miril, Južný tábor
Niekoľko krát som žmurkla až som zatlačila na guľu, ktorá sa roztiekla a po zodvihnutí tlapky sa premenila na kocku. "Ja verím, že ju máš ukrytú niekde v sebe a čaká iba na ten správny čas," venujem mu úsmev. "Hold, ja som ju vedela ovládať hneď ako som bola schopná chodiť, vidieť, počuť.. ale taký môj brat, mal presne rovnaký problém, tiež mu nešla jeho mágia, ale určite ju má. Preto ti verím, že sa ti to podarí!" prehovorím mu, pritom som do neho aj drgla hlavou a tak povediac, som sa o neho obtrela. 
"Skus sa napríklad popýtať inch vlkov, ako sa k svojej mágii dostali, ako zistili, že ju ovládajú.. možno to bude prvým krokom k tomu, aby si odhalil to tajomstvo," zazubím sa.