Diego&Amelia&Sapha&Kay - Setkání rodinné

Účastnici
Diego, Amelia, Sapha a Kay

Čas
Jako na příběhu

Místo
Vlčí skály

Děj
Rodinné setkáníčko

Úvodní post
Diego seděl na skalách a přemítal se zavřenýma očima. Jeden by řekl, že právě medituje. Pomáhá mu to mít klidnou mysl a urovnat si myšlenky. Vítr si hraje s jeho srstí a ocasy má volně stočené každý na jedné straně. Hlavu mírně natočenou k nebesům a pomalu se nadechoval i vydechoval. Nezdá se to, ale právě věděl o svém okolí vše, takže ho dokáže překvapit už jen plášť skrývající pach a ponožky, jenž tlumí každý vlčí krok.

k Vlčím skalám
Přemítala nad různýma závažnýma věcma, které pod náporem času a účastníků zvolila jinak, než by chtěla. Vyčítala si mnoho rozhodnutí, ale pouhými slovy o tom, že už se to holt změnit nedá, se musela uklidňovat. A celkem to dnes i zabralo. Procházka po starém, rodném území, v klidu bez vlků a dalších přebytečných očí přišla vhod. Je to sotva pár hodin, co se vrátila. Za tu malou chvíli se však stihla vyspat a nabrat sílu po malém zajíci. I když zo byl boj. Zrovna dnes to dobře nešlo, ač to vždy probíhalo bez komplikací. Jak zvláštní. Nevnímajíc řidší vzduch a pomalu stoupající cestu zaznamenala neznámý, ale od někud připomínající pach. Zastavila se, načež jen zavrtěla hlavou a prostě se vydala dál s úmyslem bytost obejít a hledět si dál svého.

k Vlčím skalám
Jak jsem se obávala, věci se po obsazení Ishimury vrátily ke starým kolejím a já byla zase tou kappou z Kirigakure, tedy spíš z Elloris, která neměla celé dny co na práci. Doufala jsem, že tahle procházka mi alespoň trošku zpestří den. Nebylo by špatné někoho potkat, klidně už někoho známého, popovídat si o starých časech a co všechno se mezitím přihodilo... až na to, že jsem moc starých známých neměla. Zhia byla mrtvá, otec vedl smečku, sestry... kdo ví kde jim byl konec. K mému čenichu se donesl Diegův pach a tak jsem vyrazila po něm. No, už to byla pěkná chvilka, co jsme se naposledy bavili, i když ne tak dlouho jako u jiných.

-> Vlčie skaly
Ani si nespomínam, kedy naposledy som usadol na dračí chrbát a nechal prúdy vzduchu, aby mi čechrali srsť. Fevris, tak ako vždy nemal rád, keď musel dakoho niesť. Mal som pocit, že čím ja starnem, tým je môj patrón odťažitejší, neznesiteľný a jeho nenávisť k vlkom sa stupňovala - jediné čo ho držalo, aby po nikom nezaútočil bolo to, že jeho život bol spojený s tým mojím. Ako by ti odpadli nohy a nebol by si schopný chodiť po svojich, odsekne si modrý drak, keď preletí okolo najbližšej hory a zamieri ďalej. V diaľke som videl Vlčie skaly až nakoniec som si ľahol na dračí chrbát a nechal ho aby sa plachtil ďalej.
"Nechaj toho Feve k tomu, ti raz za čas musím pripomenúť, že sa na skrotených drakoch jazdí," prehovorím, pritom sa drak zasmial. Ja a skrotení? Ale nie, nie. Možno si to neuvedomuješ, ale dovoľujem ti aby si svoju lenivú riť položil na môj chrbát, prehovorí a ja som s povzdychom iba pretočil očká. "To znamená, že si skrotený.." prezriem si pazúre na svojej labe, než drak konečne priletí do dostatočnej blízkosti k Vlčím skalám, aby si okoloidúce živé bytosti mohli všimnúť, že práve nad nimi prelieta modrý drak. Kto vie, možno práve tento drak dostane hlad a rozhodne sa, že si niečo uloví.

Nastražil uši, když uslyšel kroky. Po pachu mu byl znám a neznám. Brzy další nad kterým se musel pousmát, byla to jedna z jeho nejoblíbenějších bytostí, jenž po zemi chodila. Otevřel oči a seskočil z jedné vyvyšenější skály kde seděl. Koukám, že odpočinek skončil. Pomyslel si a zamířil za pachem Saphy, když v tom dračí stín proletěl. Pozvedl hlavu. Modrý obří plaz Fevris. Toho by poznal všude. Pohodil jedním z ocasů a zastavil se v pohybu, když spatřil vlčici, jenž patřil první pach, který cítil. "Zdravíčko." Usmál se na ni mile a chtěl pokračovat za matkou.

Oči bystře sledovaly cestu a případné nebezpečí, prostože se tyto podstatné informace v mozku rozpouštěly, jako sůl v horké vodě. Ztrácela čas přemýšlením nad nepodstatnými skutky, místo toho, aby dávala pozor na cestu. Pocítila další dva pachy. Jediná reakce na to byla pomyšlení, že je to tu zde jako v Táboře a na pozdrav neznámého vlčka pokývla hlavou. „Zdravím.” pronesla bezmyšlenkovitě nezastavujíc. Nepozornost se brzy vymstila. Jakmile opatrně obešla vlka, její tak dobrý zrak přehlédl uvolněný kámen. Zaryla drápy zadních tlapek do půdy pod sebou a snažila se předními tlapami vyškrábat zase zpět. Byla nucena tak vrátit se zpět do reality. Bylo to těžší, než se zdálo, snad skoro celá váha byla přesunuta dopředu a stačila chvilka, aby se převážila a spadle ze strmého srázu dolů

Uviděla jsem Diega a také si všimla velkého stínu, který nad námi přeletěl a mohl patřit jen jednomu tvorovi. usmála jsem se. Takže ta procházka nebude ztráta času. Diego byl přede mnou, Fevris létal nad námi, Kay nebude daleko. byl tu ale ještě další pach, který mi někoho připomínal, ale nebyl mi známý. patřil bílé vlčici s černými znaky, která pozdravila a prošla okolo nás. Dívala jsem se za ní. Opravdu ji neznám? Ne, určitě ne. už jsem se chtěla odvrátit a otočit se zpět na Diega, když jí uklouzly tlapky a ona zůstala viset na kameni jen za přední tlapky. Rozběhla jsem se za ní.

Pomalý let ma privádzal do spánku. Potvrdilo to aj moje hlasité zívnutie a prevalenie sa na bok. Kde sú tie časy, kedy si zarýval svoje drápy do mojej kože.. prehovorí Fev. "Tak mám to kúzelné pierko, takže nemusím mať strach, že skončím ako rozmáznuté vajco," odpoviem Fevirsovi k tomu sa pozriem dole. Videl som dvoch vlkov a nejakého ďalšieho. Boli sme dosť vysoko, takže som ich nemohol rozpoznať ani očami ani pachom.
"Kto to je?" Opýtam sa. Predsa, dračí zrak bol o niečo lepší ako ten obyčajný, vlčí. Tvoja rodinka. Počuj niečo mi napadlo, povie a ja som sa iba snažil zaostriť svoj zrak. Nešlo to, pochopiteľne. Nakoniec iba prikývnem a posadím sa.
To, je škoda, že Diego nemá tie svoje rožky otočené v pred, to by sa mohol rozbehnúť a ako býk by nabodával ostatných a, a... Sapha mi strašne pripomína jednu Mayenku, taktiež bola bledá, ale zožral som ju, vysvetlí mi môj drak nad ktorým som mal iba pootvorené ústa.
"Ty si zožral Mayenku?" opýtam sa prekvapene, nechcel som tomu veriť. Hej, liezla mi do hniezda, tebe by sa páčilo, keby ti niekto liezol do brlohu? A pozri sa, tam tá sa rozhodla preletieť, taktiež tvoja dcéruška.. patrón ukáže svojou labou na kamenný zráz. Ja som sa tam rovnako pozrel. "Och, snáď ma nešáli zrak.." prehovorím. Nie, nešáli.. vidíš prd z tejto výšky.. odsekne Fevris až sa nakloní a prudkou rýchlosťou zletí ponad vlčie hlavy. Mňa to na moju smolu vyhodilo z jeho chrbáta až som nakoniec musel použil zlaté pierko, aby som si na chrbte vyčaroval krídla a mohol sa pokojne zniesť na kamenné skaly. 
Fevris medzi tým obletel horu a ja som predbehol Saphu aj Diega až som nakoniec skončil pri.. Amy.. mojej dcérke. Dupnutím prednej laby som jej pod nohami vysunul kamenný blok, aby sa mala o čo oprieť. 
"Si v poriadku?! Dcérko?!" poviem pritom som čakal čo povie. Ani som si neuvedomil, že Diego ani Sapha nepoznali Amy, predsa rozhodla sa opustiť Niwat a spoznávať svet.

Už-už chtěl pozdravit svou mámu, když uslyšel pád kamenů. Pohotově se otočil, stejně jako vyběhla Sapha k vlčce, ale než zřejmě oba stačili něco udělat, byla o kousek niž v obětí Kaye. Zranění nijak ve vzduchu necítil, tudíž zřejmě byla v pořádku. Možná jen odřené, ale to je tak všechno, žádná zlomenina. Přesto nechápal, proč ji otec stále drží v obětí. Když v tom oslovení 'dcerko'. Diego vyvalil oči a překvapeně se podíval na matku a zase na otce. ''Tati? Toto je...'' Zvedl zvědavě hlas, ale nedokončil větu..'Ame.. Ami.. No jak, že se jmenovala.?' a natočil nechápavě hlavu.

VŽDYCKY ZA AM
Z nenadání pod jejíma tlapama začala stoupat půda. Zamračila se nevědíc, co to je. Všimla si toho, až když mohla v klidupřestoupit bezpečně zpět na cestu. Prohlédla si ho. Černého vlka, stojícího před ní. Ty jsi ale vyrostl. pomyslela si ironicky. „Ano, otče. Děkuji.” pronesla vážným hlasem a pokývla hlavou na pozdrav. Nevšímala si nikoho, jen jeho. V očích se jí zablesklo. Pohodila hlavou, aby odhrnula delší vlasy z očí a naznačila otci, kam má koukat. Čekala, zda-li si všimne, že se jí pod očima objevily znaky, jako má on.
Hleděla mu hluboce do očí, možná to mohlo být až nepříjemné, proto zamrkala a pokusila se o úsměv. Dlouho ho nezkoušela, byl to nezvyk a i přes to, že to byl pokus, jej musela brzy “sundat”, jelikož ji začaly bolet svaly... Zvláštní.

Kay mě i Diega předběhl a malou bílou vlčici zachránil. celý on, vždy první, když někdo potřebuje pomoct. No nemám to úžasného partnera? Když ji ale oslovil dcerko, docela mě to překvapilo. Ale opravdu, když jsem se podívala pořádně, i na rozdílnou barvu srsti si ti dva byli podobní. Kayova staršího syna, Kalana už jsem potkala, takže tohle musela být jeho sestra. Zmiňoval se mi, jak se jmenuje? Postavila jsem se vedle Diega a čekala. No není to ale roztomilé rodinné setkání? Už tu chybí Jen Kalan a Eveline, možná i vlčátka a tvůj tatík a budete kompletní. Ozval se Ganez.

Sledujem bielu vĺčku a stále nedokážem prijať fakt, že tu je. Že to je skutočne ona. Moja dcérka. Keď sa vyhrabala a nebola v ohrození života, o kus som sa posunul aby mala miesto. Predsa, bolo by blbé, keby tam opäť spadla. "Vyzeráš ináč ako naposledy," prehovorím, pritom som si uvedomil, že je tu aj Sapha s Diegom. Diego hneď vyhľadával v hlave o koho sa jedná a Sapha podľa pohľadu dlho nerozmýšľala. "Diego, Sapha.. toto je Amy, moja dcéra," predstavím ju. 
"Amy, toto je moja partnerka Sapha a tvoj nevlastný brat Diego," predstavím aj ich svojej dcére, pritom stále sledujem jej zmeny. Dlhšie vlasy, dokonca sa jej tvorili znaky pod očami. Moje znaky mi od radosti blikli.

Pohodil nahonec hlavou, aby si ji srovnal. Pár vteřin se mu ukotvil na obličeji i zamračený pohled. Vzpomněl si jak žárlil na Saphu, když ji poprvé Kay přivedl. Bál se, že bude odstrčený a teď se ten pocit znovu v srdci ozval. Závistivé pichnutí. Teď tu má vlastní dceru. ''Těší mě, Am.'' Pověděl a nakonec odvrátil pohled. Ani po chvíli stále pohled k ní neotočil. Povzdychl si. Hm, asi bych měl letěl do doupěte.. Prolétlo mu myslí, vůbec neuvědomujíc si, že Kay slyší myšlenky, ale přeci jen... miloval svojí rodinu, ale přesto na nově představené z rodiny, vždy chvíli žárlil, protože on byl ten adoptovaný.

”Amelia Mayen, i mne.” pronesla zdvořile a lehce se poklonila. Nenápadně se zašklebila při sledování jeho výrazu na ni. Nechápavě zdvihla obočí, načež nad tím jen zavrtěla hlavou a stočila pohled k Saphě. „Smím se tě zeptat na něco, na co jsi mi tenkrát neodpocěděl, otče?” otočila se na chvilku k němu. Možná si mohla na vyprávěni příběhu a vysvětlení nejspíše nedorozumění vybrat jinou, lepší chvilku, ald když už si na to vzpomněla... Snažila se zůstat silná a taky že si stále na provchu zachovávala chladnou tvář, ale uvnitř nemohla přestat myslet a plakat. Je to už pár let, co její partner zemřel. Měla chuť se hned na místě rozbrečet, ale nedovolila to. Proč si na to teď vzpomněla? No, za prvé stála před otcovou partnerkou, na kterou chvilkami pohlížela a za druhé tam tenkrát stála právě s ním, když se chystala zeptat na otázku, na kterou se chce zeptat nyní,

Kay vzápětí potvrdil naši domněnku. A rovnou nás i představil. Usmála jsem se. "Taky mě těší." patřila jsem do tak velké rodiny. A nebyla jsem s nikým z nich příbuzná. Přestože tohle teď byla taky má dcera, byla nevlastní. Nebyla moje... rychle jsem tu myšlenku zaplašila. jestli bude chtít, tak bude, stejně tak jako Diego. Kdo potřebuje opravdu vlastní vlčata? Nic dalšího jsem už neříkala a čekala, co řekne. Mně seto sice netýkalo, ale tohle bylo mezi nimi a nebylo by hezké to přerušovat.

Povedala Mayen? Tak.. predsa našla moju rodnú zem a sama prijala svoj rod? Pomyslím si prekvapene a vyčkávam na reakcie Diega a Saphi. Zatiaľ som si v hlave predstavoval všemožné scénare, ktoré by sa v tomto momente mohli udiať. Začul som Diegove myšlienky a venoval som mu svoj typický pohľad, ktorý naznačoval - vážne?  "Hmm, musíš mi ju pripomenúť. Bolo to dávno a udialo sa toho mnoho, keď si cestovala," poviem Amy a venujem pohľady obidvom, než pokojne vydýchnem. Dúfam, že ostane na dlho - takto keď sa niekomu vráti dcéra po x rokoch.. môže len dúfať, pomyslím si, než mávnem chvostom.