Příběh smečky Ishimura I.

Pustil Hexy ze sevření a vydal se ke vchodu a zároveň východu z doupěte. Oblízl si pysky a protáhl se ven na čerstvý vzduch. Rozhlédl se a rozběhl se k jezeru, spíše k jeho břehu. Zastavil se na písečném břehu a koukl na dno jezera. Sem tam se mihla stříbrná silueta rybího těla. Koukl na nevýrazný vchod doupěte. Chtěl počkat na Hexy, alespoň bude sranda. Měl v plánu si z ní udělat menší šprým...

Doupě - ven
Pousmála jsem se, když mě pustil, ale zůstávala jsem dál ležet ikdyž jsem věděla, že šel ven. Po chvilce jsem vstala a protáhla se jako kdybych tam ležela několik let. Olízla jsem si tlamku. Už jsem se těšila až se zakousnu do ryby. Vyšla jsem z doupěte a pomalu jsem šla blíž k jezeru. Nad pískem jsem se na chvilku zastavila. Když jsem na něj šlápla, tak na něj magie napůsobila. Zavrtěla jsem hlavou a šla dál za Sanitem byť teď doopravdy slepá, ale popravdě mě to ani moc nevadilo.

DARTH & LYER
LNS
,,Psst!" sykl Lyer směrem k Darthovi, zatímco se rychle skrčil za mohutný keř. Darth nečekal, že jeho společník tak rychle zastaví, takže do něj vrazil, přičemž Lyerovi uniklo z tlamy zakňučení. ,,Omlouvám se," špitl Darth a pohlédl Lyerovi do očí. Ten je přikývl hlavou a nijak srážku dál neřešil. Poté hnědo-bílý vlček popošel blíže k Lyerovi a oba společně zpoza křoví pozorovali poměrně velkého a mohutného zajíce, který si poklidně pochutnával na čerstvé trávě, která to rostla. Byť měl našpicované uši a zvedlou hlavu a neustále se rozhlížel kolem sebe, dvojice vlků, která nehybně postávala za malinovým keřem, si dosud nevšímal. Možná to bylo tím, že jim příroda přála a vítr foukal proti nim, tudíž zajíc nemohl zachytit jejich pach. Lyer pozoroval zajíce a po očku přitom sledoval i Dartha, který vypadal poněkud nervózně. ,,Jdeme," zavelel černo-bílý, přičemž pomalu obešel křoví, za kterým doposud byl. Sklonil se tak, že se břichem téměř dotýkal země. Darth to vzal druhou stranou. Oba dva se pomalu blížili k jejich stále nic netušící kořisti. Zajíc musel být již opravdu starý, jestliže jeho smysly byly tak moc zaslepené, ale to naší dvojici v tomto momentě jen hrálo do karet. Lyer se ušklíbl a pokynul hlavou na Dartha, když se mu zdálo, že jsou zajíci již dostatečně blízko. Darth se bez jediného zaváhání narovnal a vystřelil naproti zajícovi, který ani nestihl polknout nebo vyplivnout sousto, které právě žvýkal v tlamičce. Darth ani Lyer ale nečekali, že tak starý a nevšímavý jedinec by mohl mít tak rychlé nohy, takže když se rychle rozběhl jako střela do středu lesa, měli co dělat, aby mu stačili. Naštěstí ho měli stále na očích. Darth, který byl díky svým dlouhým končetinám o něco rychlejší než jeho společník, se zanedlouho dostal do čela a rychle se k zajíci přibližoval. Přimhouřil oči a vyjekl, když ho přes oči praštila jakási větev s ostny, což ho značně zpomalilo, ale nezastavoval se. Zatnul zuby a opět se rozběhl jak nejrychleji mohl. Lyer ho doháněl dlouhými skoky a hnal se za jejich kořistí, na které již bylo vidět, že ji zmáhá únava.

Zubil se od ucha k uchu. ,,Budeme mít rodinu. Naučím své potomky lovit." pomyslel si šťastně a jeho pohled se upřel na hnědou vlčici jenž nosila pod svým srdcem další malé bojovníky vlčí. Zazubil se a poté jí jedním velkým skokem povalil do vody v jezeře. I přes to že zde bylo poměrně mělko tak Hexy málem ponořil hlavu do vody. Poté je oba voda nadnesla a on se začal smát. Vesele a spokojeně, jako vždy. Mrkl na ní a oblízl si čenich. Voda byla příjemná, osvěžující do tohoto deštivého, dusného počasí které vládlo nad Niwatem.

JK

Máchal tlapami ve vodě, prvně rychle a chaoticky, ale nakonec zmírnil pohyb tlap tak aby se mohl klidně držet nad hladinou a při tom hlídat Hexy. ,,Je vše v pořádku?" zeptal se pro jistotu a zazubil se. Vživotě by nedopustil aby se jeho Hexynce něco stalo, něco špatného. Ikdyž věděl že zas nemá ráda jak jí pořád někdo kontroluje jak malé vlče. Pak se zhluboka nadechla zmizel pod vodní hladinou. Otevřel oći a zamrkal do podvodního šera. Okamžitě ho začali štípat oči, ale pak si na to uvykl a plaval až ke dnu, cožbylo dost hluboko, vzhledem k jeho postavě. Dole mu došel kyslík, no spíše docházel. Proto se rychle obrátil a vyplaval nad hladinu. Tam se zhluboka nadechl a vykašlal trošku vody.

DARTH & LYER
LNS - Tábor
Darthovi se nějakým způsobem podařilo dostat nejen před Lyera, ale předběhl i zajíce, který začínal poměrně hodně zpomalovat, jelikož dvojice vlků se za ním - a nyní už i před ním - hnala poměrně dlouho. Zajíc si ani nevšiml toho, že se jeden z vlků dostal před něj, čehož mladý vlk skvěle využil. Vší silou se odrazil od země a skočil přímo před zajíce, který se instinktivně obrátil vzad a chtěl se rozběhnout zpět, aby se od Dartha dostal pryč. Tam už ovšem čekal Lyer připravený se po zajíci vrhnout, což se stalo smrtí drobného zvířete. Lyerova hlava s otevřenými ústy plnými bílých ostrých zubů se k zajíci rychle vrhla a chytila ho přímo za hrdlo a bleskurychle dvě řady tesáků scvakla k sobě. 
Lyer položil jejich kořist na zem a spokojeně se na svého společníka pousmál. ,,Dobrá práce," pochválil ho a pohodil hlavou, aby si z očí odhodil ofinu, která mu přes ně spadala. ,,Nom, myslím si, že bychom se mohli vydat zpátky za alfou." Darth mlčky přikývl, jemně již mrtvého zajíce uchopil do tlamy a pomalou chůzí následoval Lyera, který už zamířil pryč odtud.
Brzy oba dva došli do tábora, Darth stále svíral mrtvolu v zubech a vyčkával, až se Lyer opět rozejde dál. Lyer totiž stál a očima přelétal po táboře, hledal v tom všem zmatku jednu jedinou vlčici. Spatřil ji ovšem poměrně rychle a byl rád za to, že má vlčice tak nápadné zbarvení. ,,Tak pojď," pobídl Dartha a oba dva se rozešli za Spirit.
,,Tak Vás opět zdravím," zazubil se Lyer a hlavou pokynul Darthovi, aby se postavil vedle něj. Darth sklonil hlavu a věnoval Spirit drobnou úklonu hlavu. Poté jí před tlapy položil mrtvého zajíce a znovu se stáhl dozadu. Lyer se zatím naSpirit začal usmívat: ,,Tak tady to máte. Není to nic velkého, ale... snažili jsme se."

JK → SKL
Tak že žádná bitva ... pomyslela jsem si lehce zklamaně. ,,Aham.'' zamumlala jsem otráveně. Sic to bylo od alfy Ishimury dosti vychytralé, ale moc nudné. Přikývla jsem, ale to už mi Demon mizel z dohledu. Hm? Na nic jsem nečekala a rozeběhla se za ním. Nevěděla jsem jakým směrem mám běžet, tak že jsem ho nechávala běžet prvního a jen ho následovala.

Amelia Aqua Mal
Zaječí les --> Cave glacies
(Nějak takto se to jmenovalo, ne?)
Probudila se kdesi v lese u skály. Vstala a pořádně se protáhla a zívla. Stále ospalá z dlouhého spánku se vydala kamsi pryč, neuvědomujíc si, že má namířeno na místo, které nikdo neví kde je, ale ví, že existuje, na místo, odkud se jen tak nedostane pryč. Do ledové jeskyně, kde upadne v hluboký spánek a probudí se za velice dlouhou dobu. Najednou se v dálce mezi stromy objevila jeskyně, jejíž vnitřek vypadal tak chladně a příjemně, kde by se dalo nádherně spát. Vešla dovnitř a rozhlédla se. Tolik vlků, co tam spalo, a hle! Tam leží někdo známý! Přišla ke známému vlkovi a prohlédla si ho. Jak tu bezstarostně chrupká. „Nikdy nezapomenu, co všechno si pro mě udělal, co si pro mě musel vytrpět, za co všechno jsem se ti nemohla nijak odměnit. Trvalo mi dlouho, než jsem zjistila, jak mi ty, můj milovaný Howe, hrozně moc chybíš a jak bláznivě moc tě miluji. Nevím, jestli to samé cítíš i ty ke mě a asi se to ani nedozvím. Spi sladce, lásko.” Dořekla svá poslední slova, olízla mu jeho černý čumáček a přilehla si k němu. V jeskyni byl příjemný chlad, země byla o něco chladnější a spolu s teplem, který si nyní Howe a Amy předávali, to byla ta nejlepší teplota, přesně ta, kterou měla ráda. Zavřela oči a ihned se jí začal zjevovat sen…sen o minulosti. Od narození, přes pubertu, až do součastnosti.

Doupě --> Tábor
Probudila se v doupěti na měkkém mechu, ale sama. Vůbec nechápala kde se co stalo a jak se sem dostala, ale rozhodla se to neřešit. Vstala a při protažení si dlouze zívla. Vydrápala se z doupěte, nabrala čerstvý vzduch do plic a usmála se. Rozeběhla se kamsi vpřed. Hledat přátele? Hledat děti? No, při cestě narazila na tábor. A do jednoho vlka, kterýho měla celkem ráda. „Farooo” úspěšně ho skolila na zem svou vychrtlou postavou, která díky chlupům vypadala jako normální a celého ho poslintala. (Jako oblízala… ) „Byla to doba, co jsem spala, ale nádherný sen. Byl si tam ty a děti a… kde vlastně jsou?” zeptala se celkem udiveně a začla se rozhlížet.

Bežal som stále, a obzeral sa aj dozadu aby som si bol istý že je somnou. Trochu som spomalil aby sme išli vedľa seba. O chvíľu som v diaľke vydeľ kde ideme. ,,Už len kúsok, a budeme tam." Povedal som, a nakoniec sme boli na mieste. Spomalil som do kroku, a tak som išiel ďalej. Pritlačil som sa k môjmu anjelovi, a myslel som len naňu. ,,Môžme tu chvíľu zostať, alebo pôjdem ti ďalej ukazovať naše územie." A pozrel som sa nanu.

Zašklebil se a začal rytmicky hrabat tlapkami ve vodě a vydechovat z plic vzduch. Do tlamy se mu občas dostala voda, kterou vyplivl. Uši měl našpicované a byl v pozoru kdyby se náhodou něco někomu stalo. Kolem tlapky mu proklouzl slizký tvor, ryba. Cukl sebou a tlapku přikrčil více k sobě. Dostal nápad, ale nevěděl zda se mu povede. Doplaval více ke břehu a nakonec se vydrápal na břeh. Přesto že bylo poměrně teplo, voda v srsti ho sice příjemně chladila v dusnu, ale nebylo to nic moc příjemného. Oklepal se a koukl na Hexy ve vodě. ,,Jdeš?" houkl na ní a svalil se do trávy jako kus hadry. Nakonec se zvedl a došel až k břehu jezera. Upřeně sledoval hladinu jezera u jejich doupěte. Kolem něj se mihlo hejno protáhlých, stříbrných ryb. Ty Sanita nezajímali, hledal zelené ryby z černými pruhy- okouny, dle něj nejlepší druh ryby na světe, jeho lahodné maso, to by dokázal jíst celý život. Oblízl si pysky a vycenil drápy. Jedna z tmavě zelených ryb připlavala nebezpečně blízko ke břehu, k Sanitovi. Pomalu natáhl tlapu a, přišpendlil rybu ke dnu drápy. Poté tlapu rychle vytáhl do vzduchu, ryba se přetočila a dopadla přímo k Sanitovým tlapám. Zakousl jí a položil vedle sebe. Až asi za pět minut se objevil z hlubin další. Opět si ho nadhodil do vzduchu a zkousl mu žábry, celkově část mezi tělem a hlavou. Ryba naposled sebou cukla, položil jí ke druhé rybě. Nakonec se k jeho drápkům dostaly ještě tři ryby. Popadl je do tlapy a zanesl je do doupěte. Tam je položil na zem a jednu pěti ryb snědl, usadil se na zem v doupěti a zívl. Čekal že za ním Hexy příjde, přeci je to jejich doupě ne? Položil hlavu na tlapky a hleděl na vchod do doupěte.

/Les Niwatských Srn -> Útesy Omeg/
Probral jsem se po hrozě dlouhé době. První, co se mi dostavilo bylo příšerné zamotání hlavy ihned, co jsem se pokusil vstát. Vodu...! Potřebuju vodu. Nadechl jsem se zhluboka popadajíc dech, jak to jen jde. Poté se ke mě dostavil i pocit prázdnoty, lítost. Život vlka je tak krátký, a já ho přesto marním... Zatřepal jsem hlavou a opět se pokusil zvednout. Tentokrát se to povedlo bez závratě. Povzdychl jsem si a pomalým krokem se vydal směrem k mému novému doupěti... které jsem měl mít s Darkness. Ach, Darkness... Emerithy s Jaxem měli pravdu, že mi ta vlčka zlomí srdce... Trochu jsem si pomohl teleportační magií, zanedlouho jsem byl u potoka. Sehnul jsem se a napil se vody. V tu chvíli se mým tělem rozpustilo blaho. Bylo to příjemné a dodalo mi to síluv další cestě. Sice mi stále krůčelo v žaludku, ale nyní už jsem byl nedaleko doupěte. Pousmál jsem se a rozběhl se, vstříc jeho pachu. Poté jsem ho uviděl, konečně. Vběhl jsem do něj se záměrem jej více prozkoumat.

JK-Doupě (Jezero Kappa)
Packami jsem hrabala do vody, abych se neutopila. Sice jsem nevěděla moc kde je břeh a kde je co, ale nevadilo mi riskovat. Když se mě něco kluzký dotklo, tak jsem cukla. Byla to ryba, ale já věděla , že bych ji těžko chytila. Když jsem uslyšela, že se Sanito vzdaluje, tak jsem začala plavat k němu. "Jo." Řeknu mu a dál plavu. Když jsem ucítila půdu pod packami, tak jsem se usmála. Vylezla jsem z vody a čumáčkem jsem pohladila moje velké bříško. Pomalu jsem šla dál až jsem ucítila trávu. Lehla jsem si opatrně do ni a odpočívala jsem. Moc dobře jsem věděla, že nesmím běhat a skákat. Nechtěla jsem vlčátkům ublížit. Odpočívala jsem, ale když jsem ucítila, že moje láska jde do doupěte. Opatrně a pomalu jsem vstala a stejným způsobem jsem došla do doupěte. Ucítila jsem rybinu a já poznala, že Sanito musel nějaký ryby nalovit. Olízla jsem mu čumáček. "Moc tě miluji." Zašeptala jsem mu do ouška a lehla si na mech, který v našem doupěti byl. Věděla jsem, že pořád se blíží a doufala jsem, že všechna vlčata budou v pořádku. "Mami, tati těším se až vás zase uvidím a budeme mít nejspíše i malý sebou. A kde si Teli? A ty Lumi? Pořád spíš sestřičko...Už i tebe Richu jsem dlouho neviděla a ani Dina... Toho kterýmu chci dát šanci. A kde jsi ty sestro...Zhio." Chtěla jsem zažít den, kdy se všichni sejdeme. Já,Sanito, vlčata, mamka, taťka, babí a sourozenci. Pak jsem se vrátila do reality a olízla si tlamku. Chtěla jsem si taky nějaký ryby nalovit, ale já věděla, že nemohu.

Měl zavřené oči, ocas měl obnotaný kolem těla aby se zahřál. Uslyšel něčí těžkopádné kroky, poznal že je to jeho milá. V duchu přemýšlel nad jmény pro vlčata, napadali ho různé názvy, ale zároveň chtěl tuto záležitost řešit s Hexy. Zvedl hlavu a otevřel doširoka oči aby zaregistroval vlčí siluetu v Doupěti. Oblízl si tlamu a spokojeně zavrněl když si k němu lehla jeho Hexynka. ,,Nedáš si taky?" zeptal se a strčil k ní jednu z ryb. Musela jíst, věděl že porod se blíží, Hexy potřebovala nasbírat sílu na "velkou událost". Oblízl jí tlamu a uculil se. ,, Hlavně se moc nenamáhej, těhulko." zasmál se a začal jí lehce žužlat ucho. Mech v Doupěti tvořil příjemnou podestýlku. Položil si hlavu na tlapky a začal dřímat.

Doupě
Pousmála jsem se."Ano a ráda." Oblízla jsem mu tvář a zakousla jsem se do ryby a spokojeně jsem zavrněla jako nějaká kočka. "Je skvělá." Pohodila jsem ocasem a rozkousala jsem dobré maso okouna. "Co bych si bez Sanita počala?" Napadlo mě a otřu se hlavou o toho nejlepšího a mě nejdražšího vlka na světě. Snědla jsem jednu rybu a spokojeně jsem se usmála."Vždyť já vím...tatínku." Zasmála jsem se i když jsem to brala vážně. O vlčata jsem měla strach. Chtěla jsem, aby byla všechna v pořádku. Položila jsem si hlavu na packy a spokojeně jsem odpočívala i když jsem byla trochu z porodu nervózní.

Když si k němu lehla Hexy oblízl jí čeníšek a zacukaly mu koutky tlamy. Zvedl hlavu a koukl na ní, lehce jí zkousl ucho a pak se odtáhl od ní. V hlavě mu teď šrotovali všechny možné nápady a myšlenky. Nakonec se však nervózně zašklebil a vrátil se k ní. Oblízl si pysky a drcl do ní čenichem, několikrát. Pak se tiše rozesmál a vesele pohazoval ocasem. ,,Nestresuj se! To zvládneš neboj!" snažil se jí chlácholit, ikdyž i on sám byl dost nervózní. Pohodil hlavou k ní a lišácky se usmál. ,,Budeš nejlepší matka pod sluncem." zašklebil se a oblíznul jí tlamu.