Příběh smečky Ishimura I.

Tábor 
Ve vnitř jsem byla smutná. Mohla za to spavá nemoc, která zasáhla mého synka. Na druhou stranu jsem byla šťastná, že se probudil Sanito a byl tu se mnou spolu s Dawanem. Otočila jsem se za zvukem, když jsem uslyšela zavýt Alfu Spirit. "Předání postu Alf Reelovi a Tenebris..." Zamumlala jsem tak, že to mohl slyšet jen Sanito. "Dawe pojď sem." Usměji se na synka. Sednu si a čekám až se tábor zaplní vlky. Brzy přišel Reel - nová Alfa Ishimury. Přinesl i nějaký maso a svoje vlčata. "Brzy přijde i Tenebris, ale je divný, že na svojí partnerku nepočkal..." Napadlo mě a kývnu k němu. Věděla jsem, že brzy se mu budu klanit, ale já jsem to brala za pozitivní a že si to určitě zaslouží. Musel pro Ishimuru udělat mnoho, že se stane Alfou.

Neyew-Tábor
Po tom ako dorazia do Tábora sa prudko otrasie a posadí sa, pričom mierne zrazene sleduje svojho otca a alfu. Rodičia a alfy? To znie trochu divne... nie, neviem si to predstaviť. Pomyslel si. ,,Ty a mama budete... alfy?" opýtal sa pre istotu smerom k otcovi ako keby si to chcel overiť. Nix ktorej sa tento spôsob dopravy očividne nepáčil sa naježila, no potom podišla k Angelovi, posadila sa a začala sa dôstojne čistiť. ,,Nemusíš sa hneď urážať," povedal smerom k Nix. ,,Nedôstojný... spôsob... prepravy... je... na... jednu... mačku... priveľa!" odsekla mu.

Sklesle jsem ležela před doupětem, když jsem zaslechla Spiritino vytí. "Reele, vem děti a pojď do tábora." Poslala jsem partnerovi myšlenku. Vstala jsem a vydala se k Alfě, ale když jsem k ní došla, Reel už tu byl. Ten je rychlej... Pomyslela jsem si. "Zdravím." Kývla jsem k Spirit. "Ano, ty a alfa." Záhadně jsem se Pousmála. Já to narozdíl od Reela věděla ale když jsem to zjistila, byla jsem stejně překvapená jako on.

Probral jsem se ze snění zrovna ve chvíli kdy přicházel táta. Pozdravil jsem ho a mlčky jsem sledoval jeho a maminu konverzaci, když jsme máma Pobídla at jdu za ní, beze slova jsem šel. Reel a Tenebris... kdo je to? Pomyslel jsem si.

Tábor
Trochu jsem teď litovala, že nevidím co se děje přede mnou ve všech krásných barvách. Naštěstí moje magie mi to umožňovala, ale já jsem ji teď nevyužívala. Nebylo proč. "Ta vlčice Tenebris a ten vlk Reel se stanou našima Alfama. Teďka uvidíš jak jim bývalý Alfy Spirit a Lucas slavnostně předají post Alfy." Vysvětlím svému synovi a usměji se. Tenebris a Reel byli nejlepší možností jako noví Alfy. Byla jsem ráda, že tenhle ceremoniál uvidím na živo. Tedy budu přítomno, že něco uvidím o tom se nedalo mluvit.

~Tábor~
Spirit se hrdě usmívala, byla na nové alfy pyšná. Teď však musela něco rychle zařídit - jídlo. Vklouzla do doupěte a vzala si od Akiry samoplnící misku na maso. "Broučku, pokud chceš, můžeš jít se mnou. Bude to... zábava," nabídne malé vlčce a rychle vyběhne s miskou v tlamě. Položí ji na zem a ještě do doupěte doběhne pro kus mechu, na který kus misky vysype - ta se hned zase doplní. Užitečná věcička, vážně že jo...
"Reele, Tenebris, ještě minutku počkáme a pak začneme," povzbudivě na pár mrkne a v duchu počítá, kolik vlků přišlo a kolik by ještě mohlo přijít.

~??? --> Tábor --> LNS --> Tábor~
Spal dlouho, ale mělce, takže ho vytí alfy okamžitě vzbudilo. Zvedl hlavu a vyhrabal se na nohy. Nečekal vůbec na nic, roztáhl křídla a vydal se do tábora vzduchem. Zajímalo ho, co se děje - je to něco důležitého? Neznělo to nijak naléhavě, takže předpokládal, že to budou nějaké dobré zprávy. S úsměvem se snesl téměř doprostřed tábora. "Dobrý den," zamumlal směrem k alfě a na další vlky jen přátelsky kýval hlavou. Když uviděl malé občerstvení, které Spirit přichystala pomocí misky, trochu nakrčil nos. Nic se nevyrovná čerstvému masu. Magie rozhodně ne. Ujistil se, že se nezačíná během pár minut, mávl křídly a opět se vznesl do vzduchu. Les Niwatských srn byl naštěstí blízko. Ze vzduchu si našel pěkné stádečko pasoucích se srnek a přistál nedaleko od nich. Když proti nim vyběhl a pokusil se je sehnat co nejblíž k sobě, vypadalo to, že je ztratí, utečou mu, ale nakonec se mu podařilo dohnat jednu z těch menších. Bylo mu sice líto, že na setkání nepřinese nic extra, ale tohle budu muset stačit. Za svou kořistí se honil poměrně dlouho, ale nakonec ji přeci jen, celý udýchaný, dostal. Skočil na srnu z boku a rychle se jí zakousl do tepny, život jí ukončil rychle, načež ji vzal do zubů a poklusem mířil zpět k táboru - letět by bylo příliš riskantní, protože srna vážila docela dost. Ulevilo se mu, že když se vrátil, byl ještě čas. Položil srnu vedle mechového koberečku se samoplnící misku a po chvilce přemýšlení, jestli to není nevhodné, si kus masa vzal.

Eveline
Tábor - Neyew - Tábor
Rozeběhla jsem se za otcem. Konečně! To bude pecka! Pomyslela jsem si.
Po chvilce už jsem byla s bratrem a otcem a naskytl se mi pohled na to, jak otec hrál s králíkem na babu. Tedy, měl to být lov, ale mně to přišlo jako hra na babu. "Kamíšku, musíš fandit mému tatínkovi, ano? Protože on to vyhraje.", šeptla jsem směrem k šutříku, který jsem tahala s sebou jako nějaké trapné batole. Ale kamíšek nic nedělal. "Ty jsi ignorant, Kamíšku, dřív mě to s tebou bavilo víc, no... Pustím tě zpět do přírody...", prskla jsem a kamínek zahodila ve chvíli, kdy mi otec věnoval kus králíka. Začala jsem žvýkat maso a polykat krev jako bych týden nejedla. Sotva jsem dojedla, už jsme se přemisťovali jinam i s bratrovým novým mazlíkem.
Sotva jsem dorazila do tábora, už se něco dělo. Něco, u čeho mi opět unikala pointa. Pak jsem si ale začínala dávat souvislosti dohromady a najednou si uvědomila, že moje matka s mým otcem budou vést smečku... Teda... Být Alfa znamená vést smečku, ne? Ptala jsem se sama sebe v myšlenkách.

Čekala jsem v pelechu a už i ztratila zájem o hnědo-zelené kiwi, jak nikdo nepřicházel. Co Spirit vyšla z doupěte, už se nevrátila. Že by jsem se snad o ni strachovala? Že bych se cítila osamělá? Jak to, když jsem se doposud bála všeho okolo a chtěla být jen sama se sebou? Cosi se ve mě změnilo. Ale já netušila co. Náhle se však Spirit objevila u mě a vzala si jednu ze tří misek. Stejně tak rychle, jako se objevila, tak i zmizela. Nepochytila jsem její slova, ale odhodlala jsem se vylézt z pelíšku, potichounku jsem se proplížila kolem spícího Lucase a namířila si to přímo k východu z doupěte. Zprvu mě oslnilo světlo a já nic na vteřinu neviděla, ale pokračovala jsem dál. Sotva se mi zaostřil zrak, mé oči spatřily to, co vidět asi nechtěly. Spousta vlků. C-co to? Chystá se hostina? Budu hlavní chod?! Zpanikařila jsem okamžitě a utekla se schovat do nejbližšího křoví. Ve škvírkách mezi větvičkami a lístky jsem ostražitě sledovala okolí. Viděla jsem Spirit. Pocit bezpečí mě z nějakého mě neznámého důvodu táhl k ní, ale nemohla jsem. Stáli u ní další dva vlci. Snědli by mě.

~Tábor~
Nemohla déle čekat. Odkašlala si a postavila se přesně doprostřed tábora. "Milý vlci, vlci smečky Ishimura. Dnes jsme se tu sešli, abychom oslavili nástup nových alf. Nových vůdců, těch, kteří budou stát za smečkou v dobrém i ve zlém, kteří tu vždycky budou, aby vám pomohli. Vážení, je mi ctí předat svou povinnost právě jim. Tenebris Fireshadow Killer a Reelovi Arashimu!" vykřikla slavnostně a uctivě sklonila hlavu, povzbudivě se usmívajíc na nový alfovský pár. "A nyní - můžete slavit, ptát se, cokoliv. Máte... volné packy...!" pousmála se a kývla na Reela a Tenebris v gestu 'a teď je to na vás'. Sklidila se ze scény a vzala si trochu masa - vždyť už nejedla hrozně dlouho... Rozhlížela se kolem a v očích jí jiskřilo jako snad nikdy předtím, a přes všechny ty stříbrné chlupy vypadá docela mladě.

Koukl na svého, brzy jediného, syna s lehce smutným výrazem, jenž v zápětí zmizel z jeho tváře a nahradil ho neutrální až chladný pohled na budoucí Alfy. ,, Uvidíme co z nich bude dál... Nesmí se zase uspěchat." pomyslel si a pohodil ocasem ze strany na stranu. Měl vůči nim lehkou nedůvěru, skoro jako ke každému cizímu vlkovi z Niwatu. Co když povedou smečku zle? Co pak? Bude stačit jen aby Zeiss vtrhla na území a dokázala by je zničit. Dokonce, jak si s zděšením uvědomoval, začínal cítit k Zeiss čím dál tím větší sympatie, bylo to špatné, moc dobře si to uvědomoval, ale i přes to v něm cosi nahlodávalo nedůvěru k Reelovi a Tenebris. Pro jistotu, ale nic nevyjadřoval svými myšlenkami. Kdo ví zda náhodou Spirit či Tenebris nedokážou ony myšlenky číst. Zatřásl hlavou a donutil se lehce pousmát. Koukl na Dawana a jeho skleslá a temná nálada se rozjasnila. ,,Snad zůstane v Ishimuře..." pomyslel si a sledoval Spirit s jistým obdivem..

Poslouchal jsem slova mojí mámy. "Alfy... takže vůdci smečky? A ty máš jaký post?" Zeptal jsem se mámy.
Nejistě jsem se rozhlédl. Před starou Alfou Spirit se hromadilo maso. Lovit jsem odmítal, ale napadlo mě maso nějak "ozdobit". Proto jsem na chvíli odběhl na hranice tábora. Tam, mezi keři, rostly nějaké bylinky. Nevěděl jsem co jsou zač, ale chutnaly mi a připadaly mi jako pěkná ozdoba masa. Natrhal jsem pár lístečků a vrátil jsem se k masu, líatečky jsem na ně co nejlépe naaranžoval. "Aby bylo jasné, že se děje něco mimořádného, ne jen obyčejný lov." Špitl jsem k mámě.

Krčila jsem se v křoví a náhle se začalo něco dít. Spirit nějak slavnostně promlouvala ke všem ostatním vlkům. Nerozuměla jsem jí. Tedy rozuměla, rozuměla jsem slovům, ale nechápala jsem jejich smysl. Odhrnula jsem pár větviček ze svého výhledu a ustrašeně, ale zvědavě sledovala veškeré to dění. Sotva ruch trochu ustal, spozorovala jsem, že se Spirit vzdálila trochu od ostatních, hned jsem vyrazila za ní. Jako střela jsem narzila do jejího těla a hlavu schovala do její srsti, abych se tak cítila schovaná. Proč chci být u ní? Co se to se mnou děje?

~Tábor~
Pohledem sklouzla na Sanita. Věděla přesně, co se mu honí hlavou, ale během těch let se to naučila nedávat najevo, i když ji to občas tížilo. Nejraději by si s ním promluvila, nechala ho urovnat si myšlenky, ale to nemohla, protože to vlci nedělají. Ať se s tím popasuje sám, protože pokud si něco myslí, těžko to může jen tak někdo změnit. Dřív si myslela, že mění názory podle toho, co slyší od chytřejších - jenže po nějaké době opět vypluly na hladinu ty bývalé myšlenky. Nic není snadné, ale těžké věci nemusí být vždycky správné. Věnovala mu milý pohled a už už se chystala odpovědět Reelovi, když ji k zemi málem porazilo jakési vlče. S překvapením zjistila, že je to Akira. Trochu zaťala svaly a nakonec se jí podařilo ustát to. "To... je v pořádku, malá... Děje se něco?" zeptala se jí trochu starostlivě a omluvně se usmála na Reela.
"Já... vlastně ani nevím. Nikdy jsem se nesnažila... být respektovaná. Možná ani nejsem. Poslední dobou spíš ne," začala k Reelovi mluvit v myšlenkách, připomínajíc si tu senilitu, kterou prostě někdy nejde ovládnout. "Teď se ale chovám normálně, ne?" optala se pro jistotu své patronky. Ta neodpověděla - jak už to dělávala, když se jí Spirit na něco takového ptala.
"Základ? Buď spolehlivý, účastni se... A měj rád svou smečku," zašeptala mu do myšlenek. Celou tu dobu neodtrhla pohled o malé Akiry. Musela si to přiznat, během těch pár dní jí přirostla k srdci, a tím víc bolelo, že ji jednou bude muset opustit. Jako časovaná bomba. Akorát že nevím, kolik času mi zbývá...

S vlídným klidným úsměvem jsem sledovala Spiritino počínání. Reel byl očividně velmi rozrušený. "Uklidní se..." Poslala jsem mu proto myšlenku.
Jeho řeč byla... no, bylo z ní znát jak je nervózní. Když se odmlčel, byla zřejmě řada na mě. Zhluboka jsem se nadechla a hrdě se napřímila. "Já bych chtěla poděkovat Spirit za všechno, co pro nás udělala za těch skoro pět let co vedla tuto smečku. Za to, jak s námi byla v dobrém i zlém. Doufám, že i nadále zůstane v této smečce na postu bety. Doufám, že budu s Reelem vést tuto smečku tak dobře, jako dřív Spirit s Lucasem." Dokončila jsem svou řeč a ztichla.
Zaslechla jsem nejistého Reela jak se ptá Spirit na několik věcí. "Buď vklidu... nezapomeň na to že nás většina vlků za Alfy chtěla." Připomenula jsem mu.

/Tábor/
Usmál jsem se na Rossiel, ale to už tu byla Spirit. Greenix ani nestihl odpovědět, už se rozplynul ve vzduchu. Během té chvilky, co jsem byl značně mimo jsem koukal na to, jak Spirit předává alfování někomu jinému, koho jsem znal okrajově. Přistoupil jsem blíže k Reelovi a mírně se mu poklonil, toho jsem aspoň trošku znal. ,,Gratuluju, přeji hodně štěstí," pronesl jsem jednoduše a pousmál se. Takže ten návrh na Betu od Spirit už asi neplatí, když má smečka nové vedení... no nic, nyní mi přijde neslušné se jí na to zpětně ptát, když je nyní taky Beta.

Tábor
Cítila jsem další a další pachy vlků, kteří přicházeli do tábora na předávání Post Alfy. Kývla jsem k vlku, který měl před nějakou dobou na těle pavouka. Na pár vteřin jsem použila magii a koukla se na celý tábor. Spatřila jsem všechny vlky o kterých jsem věděla a pak taky třeba malou vlčku, kterou si vzala Spirit a Lucas do péče. Bála se, ale věděla jsem, že ji Spirit dokáže utišit. Magii jsem vypnula a poslouchala slova Alfy Spirit. Z tónu hlasu šlo poznat, že je ráda, že našla dobré vůdce. Pro mě byl Lucas a Spirit mnohokrát lepší, ale věděla jsem, že tohle se muselo stát. Přitiskla jsem se k Sanitovi a chtěla jsem vědět co si o tom všem myslí. Při otázce Dawana jsem se na něj otočila. "Já mám post Kappa. Obyčejný, ale beru to tak, že až Alfa bude vědět, že jsem schopná být na vyšším postě, tak mě sama povýší." Povím klidným hlasem. Nevadilo mi to, protože jsem nic pro smečku důležitého neudělala. "Myslíš, že budou dobrý Alfy jako bývala Spirit?" Zašeptala jsem tiše Sanimu do ouška, když Daw odběhl pryč. Zajímal mě názor mého partnera, protože byl pro mě velmi důležitý. "Jsi šikovný." Pochválila jsem Dawa, když jsem viděla pomocí magie co udělal. "Tohle je hodně mimořádná událost." Šeptla jsem ke svými synkovi a pak poslouchala slova Alfy Reela a pak i Alfy Tenebris. Doufala jsem, že splní co říkají, že to tu budou vést jako dosavaď. Nevěděla jsem však jestli mohou být tak dobrý jak byla Spirit s Lucasem. Z myšlenek mě trochu vytrhl Dino s gratulací. Ještě si mě nevšiml a to mě zamrzelo. Udělala jsem pár kroků k Alfám. "Spirit jak jsem řekla. Byla jsi skvělá Alfa a nikdo mi nemůže mít za zlí, že pořád aspoň trochu pro mě budeš." Usmála jsem se přátelsky na postarší vlčici. Dost jsem si ji oblíbila a brala jsem ji trochu i za kamarádku. "Gratuluji Alfo Tenebris a Alfo Reele. Máte tu čest vést tuhle skvělou smečku, takže nás nezklamte." Promluvila jsem k tím dvoum s kamenným pohledem, ale myslela jsem to dobře. "Gratuluji!" Poklonila jsem se a dotkla se čumákem země.