Příběh smečky Kirigakure III.

Tábor
Rozhlédla jsem se po Tábořd a hledala jsem známou tvář mezi neznámými. Chvíli jsem nikoho nezahlédla, ale potom jsem si všimla známé zelené srsti. Telantes. Blesklolo mi hlavou. Ano byl to on. Pomalu jsem se vydala k němu. "Ahoj." Pozdravila jsem jeho i šedou vlčku( Rias) se, kterou se zrovna bavil.Doufám, že neruším, ale kvůli čemu je tu takový shon ? Zeptám se a vřele se
oba usměji.
Mezi těmito větami jsem měla chuť se představit, ale nebyla vhodná chvíle.

Tábor 
Plno vlků v táboře se dělilo do dvojic, aby se vydalo se svojí bílou Alfou na lov do hojného lesa na kirigakurským území. Někteří šli se svojí druhou Alfou a Amias s Aitem šli se mnou. Moje skupinka byla doopravdy malá, ale to mi nevadilo, protože jsem byla ráda, že aspoň dva vlci se chtějí vydat se mnou. Do tábora přišla i bílá vlčka (Snouwi), kterou jsem potkala už mnohokrát, ale nikdy jsme se nepředstavily. Vypadala zmateně a já jako Beta jsem se rozhodla ji pomoc, ale to už na mě promluvil Aite. Jeho poklona mě překvapila, protože většinou jsem se klaněla já. “Dobře, děkuji,” pousmála jsem se na Aiteho při jeho slovech a pak i vyslechla jeho názor. “To je dobrý nápad. Jděte tedy do Mlžných kopců, pokuste se vypátrat stádo daňků a já vás brzy dohoním,” kývla jsem na ně a otočila se zpět k mladé Kappě. “Vlci se shromažďují na lov a pokud budeš chtít, tak se můžeš taky přidat. Můžeš jít s Alfou Yllin, která bude lovit vysokou v lese kirigakurských srn a budete rozdělení do dvojic nebo s druhou Alfou Varoxe, který bude lovit ve skalách Nebula takini. Či se mnou a já budu lovit Daňky v Mlžných kopcích,” poslala jsem ji myšlenku a uviděla vedle sebe Kat, moji drahou zelenou Ramidreju a na zadá mi usedlo káně.

Obsidiánové jezero
Už už jsem se chystala mu něco navrhnou, ale zarazila mě jeho druhá věta. Chtějí ho dostat? Zprvu jsem nechápala. ,,Buď připravená, někdo jde.'' ozval se hlas v mojí hlavě. A rozhodně to nebyly moje myšlenky. Na zaobírání se tím však nebyl čas. Pohlédla jsem na Demona. I jeho chování napovídalo nečekané a nechtěné návštěvě. Zavětřila jsem. Zachytila jsem pachy třech vlků. Ani jednoho z nich jsem v životě nepotkala a bylo jisté, že dva z nich nejsou odsud. Netrvalo dlouho a byli na dohled. Hrdě jsem vypla hruď a narovnala se. Nebyla jsem zrovna malá vlčice. Co si to o sobě myslí?! Takhle suveréně si přijít na mé území a ještě pořvávat na mého partnera?! Ano tím mým územím jsem myslela okolí Obsidiánového jezera. No nebylo to mé území, ale je tu mé doupě tudíž to považuji za své území. Když už byl vlk (Kay) moc blízko a stále se choval jako by byl doma, stáhla jsem uši dozadu a výhružně zavrčela. Nic takového nehodlám tolerovat.

Nikdo nereagoval na to co malý Diego říkal, ale nijak na neřešil, když však tatík ho popostrčil blíž k sobě. Až poté tatík řekl, že už to řekl. Následně zařval jméno Demona a rozběhl se zaním. Přičemž naznačil Diegovi ať ho čeká tam kde právě stojí. Jenže v tomhle ho nehodlal poslechnout. Rozběhl se za ním a v zorném poly[size=31] spatřil vlka (Demona) a vlčici (RitaGája). Vlčice výhružné vrčela a tímpádem hodně rychle hodil zpátečku a už se nebližoval ani o kousek. Radši tedy čekal až to táta vyřeší sám.[/size]

Tábor
Keď prikývla, švihol som chvostom. "Jo? Fajn. Dik!" zazubím sa smerom k Rias, potom len prekvapene nakloním hlavou. "Prečo by mi to malo ako vadiť? Ja sám som zeleny.. teda, keď narážaš na farbu srsti," strihnem ušami, pritom prekvapene pozriem na Snouwi, ktorá k nám prišla. "Ahoj, dlho sme sa nevideli.." prehovorím k nej no potom zahrabnem tlapkou. "Myslím, že sa chystá svorkový lov.."

OJ

Nakoniec ako povedal Gabriel, tak sa aj stalo. Došiel Kay, a nejaký dvaja neznámi. To šteňa ale zastavilo keď moja drahá Rita zavrcala. Ja som tiež zavrcal a ukázal tesaky. ,,Čo chceš! Nemáš nič iné na starosti. Okrem teraz že ma rušíš?" Vystekol som naňho lebo ma to dosť nasralo. Labou som zahrabol po zemi, a pozrel sa na všetkých. Postavil som sa pred Ritu aby som ju poprípade chránil. ,,Nech sa deje hocičo, nezasahuj dobre?" Poslal som jej myšlienku, a vrúcne ju miloval. Chcel som byť s Ritu osamote ale toto ma vytočilo.

OJ
Pomály som klusom dobehol k dvojici a konečne som mohol zastaviť. Neznášam zhony.. S pomyslením pozriem pozorne na Demona a tú druhú vlčicu, ktorá na mňa zavrčala. "Eh, láskavo nevrč na Betu, jo?" prudko švihnem chvostom, pritom strihnem ušami a prekvapene pozriem na Demona. "Laskavo si skáč na niekoho ským si na stejnej úrovni, no. Posiela ma alfa, aby som ťa priviedol.." oznámim mu. Očkom pozriem na zrejme vystrašené malé vĺča, pritom som poslal signál svojmu patrónovi, ktorý by ho ochránil.
"Nechápem prečo Gamma Ishimury sa pachtlá bez povolenia alf alebo aspoň oznámení bet či alf po cudzom území. Vysvetlíš to?" vypnem hruď, pritom mierne zavrčím, aby som mu názorne ukázal, že si nemá nič dovolovať.

Telo vypadal rád, že se může připojit. ''Nemyslím barvu srsti. Jestli ti občas přijde mé chování divné jsem myslela.'' Ujasnila jsem a nevšimla si, že se k nám blížila vlčice. ''Něco se se mnou děje a furt neumím určit co.'' Povím a následně se otočím na vlčici (Snouwi), která na nás promluvila. Telo, ale odpověděl dříve. Prohlédla jsem si ji. Byla bíla. Další bílá vlčice. Však kolik jich je? Pomyslela jsem si a nadzvedla nad tím obočí.. Nakonec jsem to přestala nějak řešit a čekala jak se to konečně vyvine. ''Můžeme jít mi tři spolu. Půjde nám to rychleji.'' Navrhla jsem a konečně se postavila, přičemž jsem byla už pomalu schopná vyrazit.

Tábor
"To je pravda." Zamyšleně pokývá hlavou, když si vzpomenu, kdy jsem ho naposledy viděla. Už je to opravdu dlouho. Teprve začínala zima, když jsem ho viděla naposled. Pak opět promluví a odpoví na mou otázku."To zní skvěle." Zvesela zavrtím ocase. "Ráda se k vám připojím..." Zareaguji i na nabítku šedé vlčky(Rias). Ráda si s nimi zalovím."Jak se vůbec jmenuješ?Zeptám se a věnuji ji zvědavý pohled. "Já jsem Snouwi." Představím se a zastříhám ušima.
Najednou uslyším v mysli cizí hlas.Zmateně zavrtím hlavouJá asi půjdu s nimi. Doufám, že nevadí, když půjdeme tři. Zareaguji trochu nejistě.

OJ

,,A čo keď budem vracať na betu. Tu posti neplatia. Niesi v Ishimure." Povedal som mu a ešte viac. Zavrcal. Konečne si niekto všimol že niesom tam, a čo chvete pomne. Dobrovoľne nepôjdem." Mal som menšiu zlosť. A nehodlal som ísť keď som tam bol s Ritou. ,,Ja si tu budem chodiť kedy sa mi zachce. A ti, ani nikdo iný mi v tom nezabrania. Mám tu niekoho tak si tu budem. A nikoho sa pitat nebudem!"Povedal som mu dosť ostro a zúrivo. Zavrcal som ešte raz. A zaril pazure do zeme. Bol som pripravený útočiť.

OJ
Načúvam jeho slovám, pritom sa pousmejem nad jeho vrčaním. "Už si dohovoril, vĺča?" spýtam sa udivene, pritom niekoľko krát švihnem chvostom, no to už som sa ocitol priamo pred ním. Nepoužil som žiadnu teleportáciu, ako to robil Dino mne, bol som proste rýchlejší. V tom momente, kedy som sa ocitol pred ním, mi zaviala srsť. Totiž, v tom momente som sa zakúsol do jeho zátilku a prehodil ho na stranu. Tlapuu som mu zatlačil k jeho krku, pritom som sa k nemu zohol.
"Posty platia všade keď si v kontakte s členom svorky.. Demone.." prehovorím mu do ucha v momente, kedy ho tlačím druhou labou k zemi. "Jestli nepôjdeš dobrovolne, je ti jasné, že ťa môžem aj zabiť.." opäť mu prehovorím do ucha. "Na tvojom mieste, by som sa začal správať ako dospelý vlk a zmeral si svojho nastávajúceho súpera, pretože keď tak neučiníš.. vieš čo sa môže stať.." poviem pokojným, tichým hlasom. Nejak som sa nerozčuloval, nevrčal som. Bol som v pokoji, aj teraz som ho mohol bez problémov zakopať pod zem. Mohol by si totiť vyviaznuť bez nohy, hlavy.. budeš rád, keď budeš vôbec na živu. Som elitný liečiteľ, viem kam mám mieriť.. pošlem Demonovi do mysle jasnú myšlienku ako varovanie.

Všiml jsem si že se ke mě hlásilo vcelku hodně vlků, minimálně tři a z toho dvě úžasné příbuzné za které jsem byl děsně vděčný. "Děkuji Mauro, i tobě Molly..." pousmál jsem se na sestřenku a na sestřičku za jejich podporu. "Ale snad pochopíte když na vás budu dávat větší pozor, nejen že jste dámy, ale navíc, má rodina. Raději ať to odnesu já než vy." pousměji se a na obě pokývnu hlavou. pak se ke mě ohlásí i hraničář, což mě velmi mile překvapí, překvapeně ale i příjemně potěšen se pousměji i na něj, ale trochu jinak než na dívky. On nebyl má rodina ale byl jsem rád že se vydal se mnou. "Děkuji, budu rád když mě budeš doprovázet" pousmál sem se "Bude čest lovit po boku hraničáře" hraničářů bylo celkově málo a navíc, byly to vážení vlci. byl jsem rád že zrovna hraničář se vydal se mnou. Střihnu uchem když mi z ničeho nic do hlavy vejde myšlenka mého patrona Caendore rodí! nastražil jsme prudce uši a vytřeštil oči "Caen..." pošeptám neslyšně a pohlédnu na Yllin "Hned jsem zpět!" "Yllin, Caen rodí, musím okamžitě vyrazit!" dodám prudce předtím než mě patron teleportuje pryč. Běžím rychle a řítim se dopředu a patron mi pomáhá teleportací se dostat k Caen co nejdříve...


běžel jsem jak blázen rychle a když jsem poznal že Rynhorn zrychluje a zvětšuje vzdálenost teleportace, přišlo mi to zoufalé. Cítil jsem že proto má pádný důvod který mi nechce říct, nakonec mě sám opustil a běžel prudce přede mnou s doufáním že tam dorazí dřív aby snad pomohl... ale nemělo to smysl. I když jsem běžel rychlostí kterou moje tělo ani nepobíralo, nedokázal jsem porazit tolik desítek kilometrů dost rychle na to abych dorazil v čas a mohl Caendore pomoci. V dálce sem již viděl skály dělící mě od tábora Smečky Křišťálového jezera. Běžel jsem rychle, tak rychle že jsem i klopítal "CAENDORE!" zařval jsme z posledních sil když mé tělo proráželo křoviny na okraji tábora. Běžel jsme dokud jsem nedorazil až k doupěti.
bylo pozdě...
Z doupětě se linul známý pach smrti a neznámý pach krve při zrození. Pomalu jsem došel k chladnému tělu Caendore a očichal jej. Z jejího těla vyhasl život už před nekrátkou chvíli. Sedl jsem si a se slzami v očích sledoval dva zrozené životy živící se mrtvým mlékem mrtvé matky.... ach ne... zakňučel jsem teskně a očichal naše dva malé potomky... Caendore zemřela při porodu. Krvavá stopa u jejího těla byla tak velká že bylo jasné že vykrvácela. Smutně jsem pozoroval tělo vlčice, která pro mě zplodila mladé. Nakonec jsem jen bolestně semkl oči a zavyl.
Vzal jsem tělo Caendore na hřbet a dva uzlíčky do tlamy

Vlčice dala život dvěma nádherným statným vlkům, kteří se poprvé nadechli, napily a také poznaly něhu matky. Díky drakům nezůstaly napospas smrti ale našel je jejich otec aby jim dal budoucnost v kruhu vlků, kteří je snad i ochrání kdyby bylo třeba. Vlčice v posledním dechu uslyšela jeho hlas a volání jejího jména. S pocitem že vlčata jsou v bezpečí, když už je Varox na blízku, dokázala osvobozena od výčitek naposled vydechnout. A tak odešla veselá, bláznivá vlčice za svými předky do věčných lovišť jako matka a oddaná vlčice. Její pohled naposledy padl na místa co tak milovala, na vlky co nechávala zde ale s myšlenkou na vlky které uvidí a na to, že své přátele též jednou uvidí, odešla žít na věčná lovišťě... Věděla že spatřila své synky a též věděla že jsou u svého otce, rozdýchaný a napitá...


Varox nesl na hřbetě tělo matky svých dvou synů a teď již bezduše pomalu procházel lesy, loukami a i potoky než se pomalu dostal k okraji lučiny u tábora. Jeho tělo od ohonu přes zadní tlapy bylo orosené krví matky jeho dětí. jeho synů... Kus od tábora se rozhodl že nebude dobré nosit mrtvolu vlčice do tábora. Vzpomněl si že v dětství viděl pohřebiště vážených vlků u vyhlídky modrého zářivého ducha. Imagina. Pomalu se tedy s dětmi a tělem Caendore rozešel až na Imaginovu vyhlídku. Pomalu donesl tělo až k náhrobkům vlků. Položil Caendore na zem a k ní její synky. Vyhrabal díru přímo do hlíny a kamenů. Uložil tělo Caendore do země a pomalu jí polil zářivou manou. "Zbohem Caendore, řeknu synkům jaká si byla... zjistím jaká si byla a řeknu jim co vše zjistím... i kdybych proto měl obějít celý Niwat..." pošeptám k mrtvému tělu vlčice a se slzami v očích zahalím její tělo hlínou. Když je dokonáno, ze země vystoupí kámen, který je již s vyrytým nápisem postaven přímo nad hrob matky...
"ZDE LEŽÍ CAENDORE, VZNEŠENÁ, HRDÁ, VESELÁ A ODDANÁ VLČICE, MATKA, KAMARÁDKA A PŘÍTELKYNĚ" možná jsem o ní nevěděl vše ale věděl jsem že toto si zaslouží.... věděl jsem že v těch slovech je pravda...
Vzal jsem malé uzlíčky do tlamy a pomalu se rozešel do tábora. Mé myšlenky teď putovaly ke jménům našich synů... Caendore jim nejspíše jména nestihla dát a to mě mrzelo.. Bylo to tedy na mě...
"Synku, jsi statný již od dětství, jistě si se narodil první... Budeš mít jméno ze mne a to tak, že z obou mých částí. Budeš Ragnavaro.... bude to rázné a i krásné dlouhé jméno. Bude se k tobě doufám hodit... řeknu k prvnímu šedavému vlčeti s býlími i červenými znaky. Byl zajímavou kombinací mě a Caendore zbarvení. Druhý vlček byl zelenočerný a symboly zdědil po mne i po Caendore. Bylo zajímavé že v našem vrhu bylo vlče které neslo zelenou barvu ale když si tak zavzpomínám i Riteru měl, nebo má zelené vzory. "Jsi sice menší i útlejší než Ragnavaro ale jistě to budeš mít po mamince, budeš stejně tak zvýdavý synek jako ona byla vlčice. Oba dva máte co do sebe chlapci... ty budeš Xyrliass.... Jméno zvláštní jako vzor tvé barvy synku. Mrmlám mezi těly vlčat a pomalu docházím do tábora. Pomalu, zmáčen již uschlou krví docházím před Yllin. Mé oči jsou zarudle prosycené žílami, které ač mám za jiných okolností oči jednobarevné, jimi mísí a tvoří zvláštní útvary. Bylo více než patrné že jsem brečel a obyčejný pláč to nebyl. Položím vlčata na zem a dýchnu na ně svým magickým, teplým dechem, který je jistě dostatečně ohřeje a specielně ohřeje i zem pod nimi.
Můj pohled padne na Yllin a jen dvě slova mohou napomoci k domyšlení situace co se stala "Je mrtvá" pošeptám s očima stále ulepenými od slz.... Pohlédnu na své synky a se svěšeným ocasem čekám verdikt Yllin. osobně se nezmohu na nic než na v hluboké pokloně skosenou hlavu....

Tábor
Přestože se v táboře něco dělo, něco, konkrétně smečkový lov, příliš mě to nezajímalo. Možná jindy, ale teď jsme tu byl z jiného důvodu. Měl jsem tu rodinu, které jsem nevěnoval dost času. Partnerku a dospělou dceru. Co jsme to za vlka, když celé dny trávím o samotě na louce, kam skoro nikdo nechodí a do tábora mé vlastí smečky zajdu jen velmi výjimečně? Už jsme začínal pochybovat o tom, že o mě vůbec ještě někdo ví. Roxynor už nebyla alfa a pravděpodobně spala, Yllin, ani toho barevného vlka, který se stal alfou, jsme pořádně neznal. Ji jsem potkal jen v mlze, jeho nikdy. "Minu?"

Tábor
Zvědavě jsem se podíval na Hilary. "Opravdu? Ale... já tu nikoho neznám. Nevím ani kdo jsi ty." Svou pozornost jsme dále věnoval alfě. Takže lov po dvojicích nebo skupinkách. Znělo to zajímavěji, než lov jako jedna obrovská smečka. Podíval jsem se na Graphy. "Jestli jsi unavená.. zůstala by jsi radši tady v táboře? Pokud ne, budeme spolu ve dvojici? Nikoho jiného tu neznám..." popravdě, nebyl jsme příliš nadšený z představy, že bych musel lovit s úplně cizími vlky, i když, na druhou stranu, by to byla dobrá příležitost se seznámit s někým novým. Jen jsem nevěděl, ke komu bych se ještě mohl přidat. vypadalo to, že se ostatní už rozskupinkovali.

Událo se toho hodně, od okamžiku, kdy začal malý život rozlišovat různé události a vjemy, jež ovlivňovaly jeho osobní pohodlí, avšak nic z toho nebylo pro malého tvora natolik zajímavé, aby o sobě dával znát obvyklými způsoby. Kdepak, proč by měl kopat, když se cítil pohodlně právě tak, jak byl stočený v klubku. Proč by měl kňučet, když nevěděl, co by ho k tomu mělo donutit? Vše přijímal takové, jaké to bylo. Hlad, teplo, těsnost a mokro prostředí, chlad a tíhu svého těla, jemné doteky, ztrácející se teplo, další pohyby vedle jeho těla, podivnou lehkost bytí, houpání, které jej uklidňovalo, vůně rozličných konstitucí a podněcující jeho nově nabyté smysly.

Za Amiasa
Tabor - s Aitem na lov. 

"Este neviem lasik" poviem a oliznem ho. "Dobre pojdem svami aj ja. A pojdem aj s Aitim napred" poviem a poklonim sa jej.  "Ideme Aiti?"

Za Kurika
Tabor 

Kalan ma privita a ja mu to oplatim oliznutim. Potom sa daco opyta alfi ale odignoruje ho co ma mierne pohorsi. "Prepacte madam ale mozete bam odpovedat? Opytam sa alfi a fakt dufam ze si nas uz vsimne. Ockom si vsimnem daky parik vlkov. Cierno cerveny vlk a daky oranzovy. *Hmmm... asi niesme jedini tu* pomyslim si

???- hranice K- Tábor Kirigakure
Túlala sa medzi hranicami a jej brlohom, ktorý bol v Kirigakure ale skoro nikto o nich s Aerom nevedel. Aer sa neobjavil už dlhšiu dobu a bola z toho pomerne smutná. Opustil ma ? Alebo odišiel z území Niwatu? - premýšľala. Posadila sa a sklonila hlavu. Zhlboka sa nadýchla a rozbehla sa smerom k táboru Kirigakure. Nebola tam už dlho ale vedela, že sa tam chce ako vlčka pridať. Teda raz určite. Približovala sa stále bližšie - orientovala sa hlavne podľa pachov. Keď prišla do tábora pousmiala sa a posadila sa. Bolo to tam pomerne živé a Lune sa to páčilo. Aspoň mala kde zabudnúť...