Traure a Postavy - trénink

Lunina Louka - Trénink primární magie  [ 2/10]

První trénink na přiběhu na této stránce:
https://smeckavlku.forumczech.com/t437p700-pribeh-smecky-stribrneho-fenixe-ii#71295
Šel jsem po v tuhle dobu zažloutlé louce, byl uplný klid až na vánek který občas pročesal kratší trávu která na louce rostla. Zvedl jsem čumák do vzduchu a přiotevřel tlamu abych nasál studený podzimní vánek. Posadil jsem se, poohlédl se po okolí a ujistil se že okolo nikdo není. Všude bylo pusto a tak jsem se rozhodl zkusit něco se svou magii. Bál jsem se jí používat okolo ostatních, jelikož jsem ji neuměl používat a nechtěl jsem aby ostatní viděli jak jsem neschopný .Nadechl jsem se a pak zase vydechl. Zvedl jsem tlapu a podíval se na ní. Dobře... Takže vím že můžu tvořit světelné kytičky, tak to teď zkusím. pomyslel jsem si a začal přemýšlet nad rostlinkou podobající se sedmikrásce. Zavřel jsem oči a jen zhluboka dýchal. Po chvíli jsem otevřel oči a na tlapce jsem měl rostlinku velmi podobající se sedmikrásce. Lístky byli poměrně hranaté a kytička občas problikla. Zkusil jsem pomalu tlapou pohnout a rostlina, sice s menším zpožděním, ale packu následovala. Usmál jsem se a tlapu rychle položil, což bylo velmi zbrklé a nemoudré. Tato 'Sedmikráska' se při prudkém pohybu rozplinula do vzduchu jako pára a já to mohl svádět jen na sebe.

Lunina Louka - Trénink Rychlosti
Poohlédl jsem se po rozlehlé louce, tráva zde byla dlouhá ale né tak že bych přes ni neviděl. Porozhlédl jsem se a v dáli asi 10 metrů jsem viděl jak se tráva hýbe, a byl jsem si docela jistý že v ní něco je.  Chvíli jsem se k tomu místu plížil tak abych byl v trávě co nejméně slyšet. Po chvíli jsem byl tak blízko že už jsem na zvíře vyděl. Byla to křepelka. Nikdy jsem ptactvo nelovil a věděl jsem že mi nejspíš ulétne. I přes to jsem na ní vyskočil a ona překvapivě neulétla, ale začala utíkat. "Takhle jednoduše se nevzdám!" Rozběhl jsem se za křepelkou a a běžel rychleji než kdy předtím. Křepelka mi utíkala, už bych jí měl, kdyby vždycky nezahnula a uhnula mi. Běžel jsem za ní, ale po chvíli jsem začal být udýchaný a zpomaloval jsem. Snažil jsem se jak jen jsem mohl, ale rychleji jsem běžet nemohl. Na chvíli jsem se zastavil a křepelka mi zmizela ve vysoké trávě. Po chvíli šustění ustálo a křepelka se zastavila. Na chvíli jsem se posadil jen na zadní a zvedl se jak jen jsem mohl abych viděl kde křepelka je. Po chvíli jsem jí našel, byla jen kousíček ode mně. Hloupá křepelka! pomyslel jsem si a usmál se. Trochu jsem couvnul a pak se k ní rychle přiběhl. Byl to nejrychlejší sprint který jsem kdy vyvinul a tak si mně křepelka všimla až na poslední chvíli. Už jsem otvíral tlamu a těšil se na to až si na křepelce potěším. Mohl jsem si ale nechat zajít chuť jelikož jediné co mi zůstalo v tlamě bylo pár pér z křepelčího ocasu za který jsem ji chytil. Péra jsem vyflusl a podíval se do dáli jak se křepelka konečně rozhodla ulétnout.

Trénink Traureho hlavní Magie [3/10] tady na Sh
https://smeckavlku.forumczech.com/t644-minor-a-traure#82365

Lunina Louka - Trénink primární magie [4/10]
Musel jsem si nechat tohle celé kolovat hlavou. Zeiss, byl jsem omega, neměl jsem práva, byl jsem obklopen rasisty, nevěděl jsem co mám dělat. Rozhodl jsem se uniknout realitě zlepšováním magie. posadil jsem se a před sebou vyčaroval květinu. To už jsem uměl dobře a moc mi to netrvalo. Pak jsem chtěl zkusit něco nového, proměnit kytku v něco. Nevěděl jsem v co a tak jsem chvíli přemýšlel. Jak jsem se přestal soustředit na kytku začala se dost deformovat, čehož jsem si všimnul až pozdě, když už vypadala jako by byla rozteklá a pomalu se měnila v páru. Nevěděl jsem jak jí vrátit, zkoušel jsem přemýšlet zase nad tou rostlinou, ale to nefungovalo. Zkusil jsem si proto představit přímo jak se pára mění v daný objekt. A hele, kytka byla zpět. Že bych přišel na to jak udělat každý objekt? uchechtl jsem se v duchu. Tak to vyzkoušíme Vzpomenul jsem si na to že jsem ve městě dávno viděl psa z dýkou. Tak začal přemýšlet nad dýkou a hele! po chvíli tam byla dýka. No to je super, ale co s ní.... pomyslel jsem si

Lunina louka -trénink primární magie [5/10]
Už jsem věděl, že můžu udělat více méně cokoliv, ale co s tím? Furt to byla moje neužitečná, zbytečná magie. Uměl jsem udělat dýku, wohoo, a co s ní. Měl jsem před sebou yčarovanou dýku. Neměl jsem nikoho poblíž, na kom bych vyzkoušel, jestli je to vážně dýka nebo obarvenej vzduch. Tak jsem nastavil tlapu a snažil se uklidnit. Neboj, je to nic, je to jen vzduch. trochu jsem dýk nadzvedl a rychle jí zpustil dolů, na svou tlapu. Taštípalo to, a zaboleli, ale já se udržel, abych nevipískl. Jak jsem se sousdředil na to, abych nezazvučil, dýka se rozplinula v páru a i ta zmizela. Když jsem se ale podíval na svou tlapu, nic tam nebylo a po chvilince, bolest přestala a to uplně, ani na dotek, byla pryč.

TRAURE

Lunina Louka - trénink primární magie [6/10]
Ze všeho toho tréninku jsem dostal  hlad. Porozhlédl jsem se po okolí  abych zjistil, jestli kolem není nějaké stvoření, které bych ulovil. A hele! Támhle jsem uviděl zajíce. Popošel jsem k němu a sklonil se k zemi. A co kdybych použil svojí magii? zeptal jsem se sám sebe. Znovu jsem nechal objevit dýku. Nechal jsem vykreslit všechny detaily, tak jak jsem je chtěl. Ještě jsem úplně neuměl s těmi objekty hýbat. Když jsem jí myslí přesouval blíže k zajíci párkrát na setinu sekundy zmizela a pak se zase objevila. Dal jsem jí nad zajíce, a jelikož neměla stín, zajíc si jí nevšimnul. Nadzvedl jsem jí a rychle jí zabodl tam, kde zajíc stál. Zajíc zaskučel, jako by mu hrudí projela pravá dýka. Ve skutečnosti nebyl přišpendlený k zemi dýkou a nebyl ani zraněný, však si to myslel. Rychleji než by bolest vyprchala, jsem na zajíce skočil a rychle ho zakousl. Dýka zmizela a místo kde byl zajíc 'zabodnut', bylo bez zkřiveného chloupku.

Lunina Louka - trénink primární magie [7/10]
Už jsem se svojí magii zkusil dost věcí. Už jsem zjistil, že možná nebude tak neužitečná jak se zdála. Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného, možná né moc užitečného, ale bylo by to náročné, a mohl bych se tím něco naučit. Těžce jsem se zvedl ze země na které jsem seděl a pomalým krokem se rozešel pryč s téhle louky. Tohle už nebilo moje území, a já tu nechtěl zaclánět, nebo mít problémy. Šel jsem, ale pak si uvědomil, že nemám proč utíkat, v okolí nikdo nebyl, mohl jsem si trénovat jak jen jsem chtěl. stále jsem šel a při tom přemýšlel jak zvládnu to, co jsem měl v lánu. Chtěl jsem za sebou vytvořit cestičku květin, které by ve tmě svítily, což bych teď asi neviděl, jelikož je den, ale i přes to, jsem to chtěl zkusit. Prudce jsem se zastavil a otočil vzad. prve jsem se zamyslel přesně nad tvarem cesty z květin, když jsem jí měl vymyšlenou, bylo vidět jak se jeden dlouhý 'kořen' rozrostl po zemi. Nebyl to opravdový kořen a já ho ani nechtěl stvořit, ale tu byl. pak jsem si představil jak z něj vyrůstají jednotlivé kvítky a to se i stalo. Každá jednotlivě vyrostla a poté vykvetla, když jich začalo být hodně, přestaly vypadat tak reálně a detailně, ale byli tam a to bylo důležité.

Louka Vlčat . trénink primární magie [8/10 ]
Procházel jsem se loukou, kterou jsem před nějakou dobou přišel na Niwat. Bylo správně co jsem udělal? Neměl jsem tam zůstat, co by udělaly? Ne.. To vím přesně, zabili by mě, ale nevyšlo by to líp? Nemusel bych se tu krčit pod tlapu tyrana, jako doma, umřel bych při chránění tlupy, byl bych hrdina, a teď? Teď jsem nic... proháněli se mi hlavou myšlenky. Rozhodl jsem se že se nebudu utápět ve svojí minulosti,Já přece nic zlýho neudělal! Bránil jsem se! Byla.. BYLA to jeho vina, VŠECHNO JE JEHO VINA!" přemítal jsem si v hlavě. Jsem o tom přesvědčený, i když v mém podvědomí mě vina trochu zžírá. Rozhodl jsem se myšlenky rozehnat zdokonalováním mojí magie. Ale čím? Mohl bych třeba napodobit tekutinu? Zaměřil jsem se na to jak tekutina funguje a je to o dost těžší než si můžete myslet. Najednou se přede mnou oběvila kapka, maličká kapka. No tak tak jsem to nemyslel... vzdechl jsem si v hlavě. Snažil jsem se zaměřit na to jak voda funguje, a dlouho se na to zaměřoval až se začala kapka zvětšovat. Ještě stále jsem si nebyl jist jak funguje, ale tohle mi vyšlo. No dobře, tak teď mám trochu iluze, co se chová jak voda ale není průhledná. Chtěl jsem se na to zaměřit, ale jakmile jsem se začal soustředit na průhlednost a né tvar a chování, tekutina zmizela. Achjo... vzedechl jsem si a rozhodl se nechat to na příště.

Stříbrná louka - trénink primární magie [10/10] / čtvrtého lv.
Šel jsem teď po louce, byla docela rozmočená, jelikož tu před pár dny pršelo. Už dlouho jsem nezkoušel nic se svojí magií a jelikož teď bude potřeba pomoct s nápravou škod, trochu tréningu neuškodí a rovnou to spojím s lovem. Zaril jsem tlapy do země, v místě kde byl hustý porost moemntálně promočené trávy. Uvolnil jsem se, vše jsem vypustil z hlavy. Soustředil jsem se jen na moje spojení z přirodou. Už dlouho jsem to nedělal, nebyl jsem si jistý jestli to výjde. Nic se nedělo, Ticho.
Ale notak.. Tohle mi nedělej. Poymslel jsem si a patronka byla překvapivě byla sticha, že by pochopila že se soustředím . Zaril jsem tlapy víc do země a tentokrát se važně snažil navázat kontakt se zdejším porostem. Neděl si ze mě srandu. pomyslel jse si. Ivědomil že jsem byl velice napjatý a frustrovaný. No nedivím se že mi to nejde... odfrkl jsem si v hlavě a zhluboka se nadechl. Opět jsem se uvolnil a vyklidnil a najednou! Ucítil jsem že poblíž je zajíc. Děkuju.. pomyslel jsem si a vydal se k zající...