Hato&Azrael - Přátelství, či nepřátelství?

Účastnici
Hato Gája & Azrael Bloodmoon Virentem


Místo
Hranice Elloris

Počasí
Fouká vítr, zataženo, ale nevypadá to na to, že bude pršet

Začni c:

Zkoumal jsem okolí svého domova a různé pachy, které se tu nacházely. Rodiče se sestrou jsem nechal doupěti a sám se vyydal na dobrodružství, které mě zavedlo až na místo, kde to začalo vonět úplně jinak. Zastavil jsem se a rozhledl se. Neviděl jsem nikoho poblíž, ale pach říkal něco jiného. Byl tu pach cizího vlka. Šel jsem podél hranice za pachem a po chvíli i dotyčného vlka: ,,Hej ty!"  Kriknu na něj, přičemž se za stavním a zaujmu dominantní postoj.

Bylo to po druhé co se vydal na cestu bez své sestry. Spala a to se mu nelíbilo, ale přece nemohl být pořád v doupěti, když venku čeká celý svět k objevení. Zácítil pach vlka a tak se vydal za ním. Nové známosti se mu líbili a měl je rád. Netrvalo to ani moc dlouho a hleděl na černého vlka s rudým okem. Vlastně na vlče. Nebyl o tolik moc starší, než-li byl Azrael. Rozdíl mezi nimi byl možná pár měsíců. ''Fíha, tu někdo si musí získat pozornost dominantností a zlostí, co?'' Uchechtne se a taktéž zaujme postoj. Však postoj jaký se hodil na dost vysoko postavené vlky, cítil se tak, už jen proto že byl synem Alfy. Prvorozeným svého vrhu.

Prohlížel jsem si vlka před sebou a po vyslechnutí jeho poznámky, jsem se zamračil: ,, Co si to tak zakrslá veverka dovoluje?!" Po myslím si a udělám krok dopředu: ,, Čím jiným si získat vlk bez mozku? " Řeknu a opovržlivě se na něj podívám, byla z něj cítit cizí smečka: ,, Jsem Hato z rodu Gája. " Představil jsem se: ,, Měl by sis dávat bacha na jazyk, jinak o něj přijdeš." Vyroval jsem ho a švihnul jsem ocasem, který na sobě neměl žádnou srst.

Zasmál se. ''Nemluvíš teď se svým odrazem v jezeře. Očividně tedy mluvíš s vlkem, který má mozek.'' Odfrkl si. Nebyl znát jeho smečkou. Možná tak tou druhou, nebo žádnou. Ale spíše byl cítit tulačinou. ''Jsem Azrael Bloodmoon Virentem.'' Představil se taktéž, mnohem hrdějším hlasem než-li Hato. ''Na svém území si mohu dělat co chci. To ty jsi tu nezvaným hostem, tuláku.'' Odpověděl mu jednoduše a ušklíbl se. ''Se synem Alfy se nezahrává. Jsem silnější, než vypadám.'' Dodal jen tak mimochodem.

Hato Gája:
Zamračil jsem se ještě víc, když se mi zasmál: ,, I můj odraz v jezeře vypadá víc inteligentněji." Řeknu jako proti útok a jeho pach byl trochu jinačí, než předtím: ,, Nemá snad smečku? Hloupost!" Po myslím si a vyslechl si jeho představení: ,, Vlk, který spadl do bahna má takové jméno? " Řekl jsem nechápavě a narážel na jeho srst, která vypadala, jakoby se vyválel v bahně: ,, No moment, já jsem ještě na svém území." Řeknu a pak se zasměju: ,, Tak se ukaž, ty jedna veverko." Řeknu a zaujmu obranný postoj. Nečekal jsem žádný souboj na život a na smrt, pouze poměření sil.

Zasměje se opět při jeho bojové pozici. "Pořád lepší veverka, než mít ocas bez srsti." Kývl rameny a vyzývavě švihl ocasem. "Snad si opravdu nemyslíš, že mě můžeš porazit?" Pozvedl i své obočí a země kolem Hata se začínala otřásat, tak, že se Hato chvíli nemůže soustředit na Azraela. Ani nevěděl, že to umí, však když na to přijde každý vlk je dobrým bojovníkem i bez výcviku. Zemětřesení ještě stále neústavalo.

Hato Gája: 
Zavrcim na jeho poznamku a svihnu ocasem. Nevěděl jsem proč na něm nemám srst a ani mi to moc nevadilo: ,, Moc si o sobě myslíš." Řeknu a pak se usklibnu: ,, Samozřejmě a ještě se při tom budu bavit." Při představě, jak ho povalim na zem a kousu do něj mě naplnovalo radostí. Když jsem ucítil, jak se mi země pod tlapami začala hýbat, snažil jsem se tomu utéct couvanim, které nepomahalo. Začala se mi točit hlava a podlomily se mi nohy. Spadl jsem na zem a trochu zaknucel: ,, To není fer! Máš na své straně divné síly!" Vystekl jsem nastvane a nevstaval.

Nechápal jak to, že na něj samotného to nepůsobí, ale dokázal si odvodit rychle, že to je z jeho nitra. "To ti rodiče neříkali o kouzlech?" Pozvedl obočí. "Nebo nějaký známý?" Hodil hned další dotaz, při vzpomínce na Dina, když kolem nich nechal vykouzlit květiny. Otřásaní kolem Hata přestalo, ale Azrael nepřestával být ostražitý. "To ti to vážně stojí za to, vrčet na novou známost? Co tak zkusit milejší přístup?" Navrhl opatrně.

Hato Gája
Uklidnil jsem se až teprve když zametřesení přestalo: ,, Kouzla? Ne." Zavrtěl jsem hlavou. Otec mi nikdy o něčem takovém neřekl a ani něco takového jsem neviděl. Na jeho další otázku jsem trochu svěsil hlavu: ,, Nikoho kromě otce a sestry nemám. " Řeknu smutně, ale hned se zatvářím uraženě: ,, Nic ti potom není. " Vyštěknu a snažím se vypadat zle. Ale uvnitř jsem byl smutný a zmatený. Byl jsem vychovávaný jako válečník, něco jako milující rodina a láska bylo pro mě cizí: ,, Milí vlci jsou slabí." Odseknu mu. Bylo to přesvědčení z domova a také to, že jiné vlky kromě rodiny jsem nepoznal: ,, Milý přístup? To mám jako podlézat? Vždyť je to ponižující a navíc z toho nic nebude! " Pomyslím si a zvednu se: ,, Co bych z toho měl, kdybych byl milý? " Jen tak naokraj se zaptám a snažím se, aby to nevypadalo blbě.

Na pár vteřin se zatvářil lítostivě. Že neměl nikoho, komu by se mohl svěřit, s kým vyvádět lumpárny. Tímpádem jeho další slova poslouchal jel na půl. Vždyť Azrael se bavil s každým koho potká. Je to tím, že je syn Alfy, nebo tím že prostě ae bavit chce? "Možná mi nic do toho není, ale život tuláka asi není příjemný. Proč s otcem a sestrou se nepridáte do smečky?" Zeptal se a a naklonil hlavu lehce na stranu. "No já nevím. Třeba někoho s kým by ses mohl přátelit a vědět, že se na něj můžeš vždy spolehnout." Odpověděl mu na dotaz. I Azrael by si přál opravdového přítele, který by se k němu nechoval mile jen kvůli tomu, že byl takovým princátkem. I s Anemon se tak zbožňují jen protože jsou sourozenci. Ale mohl ji věřit. Vždy ji mohl věřit a nikdy by na ni nedal dopustit.

Hato Gája:
Sledoval jsem a připadalo mi, že mě neposlouchá: ,, Co se dá čekat od sviťáka." Po myslím a v duchu protočím očima: ,, Otec je z nějakého Zeiss nebo co a prý by nám to neodpustil. " Řekl jsem i když tu druhou část jsem si domyslel. Nevěděl jsem, jak by se otec tvářil, kdybych s něčím takovým za ním přišel. Nejspíš bych skončil s vyprášeným kožichem a s nějakou další hrozbou. Nad jeho dalšími slovy se docela zarazím: ,, O čem to mluví? " Chvíli mi to šrotovalo v hlavě: ,, Já mám sestru a na tu se můžu spolehnout. " Odpovím mu. I když sestra trpěla občasnýma výpadkama a někdy se mnou nekomunikovala. To mě trochu mrzelo, že dalšího stějně starého vlka jsem tu už neměl: ,, Ty někoho takového máš? " Zeptám se ho a pomalu má nechuť k němu mizí. Po chvíli ucítím žízeň a tak se na něj podívám hrd ,, Zaveď mě k vodě. " Přikážu mu a zdravým okem ho sleduji.

Zaslechl jeho myšlenky a jen nad tím zavrtěl hlavou. Nechápal, proč si to myslí a tak to ani nekomentoval. "Taky mám sestru. I bratra. Ale bratr je taková nemluva. Za celou dobu promluvil jen jediné slovo." Odpověděl mu jednoduše na jeho dotaz a posadil se, však pořád byl v pozoru, kdyby ho cokoliv napadlo. Ovšem tady milostový vlčák mu tady rozkazuje! Azrael nad tím protočil očima. "Příště by tě slůvko 'prosím' snad nezabilo." Odpověděl mu a zase se postavil, přičemž zamířil k nejbližšímu jezeru, které bylo asi půl hodiny cesty. Sám se posadil kousek od břehu, dost daleko na to, aby ani cákanec na něj nedošplouchl.

Hato Gája:
,, Má sestra toho také moc nenamluvi." Řeknu mu a trochu si povzdechnu: ,, Kdybych měl někoho, s kým bych mohl dovážet." Po myslím si a představím si, jaké by to bylo: ,, Prosím? Takové slovo neznám." Nechapave naklonim hlavu a pak ho nasleduji. Po cestě přemýšlím, proč se s ním vlastně bavim. Když uvidim vodu, rozbehnu se k ní a napil se. Pak se ohlednu na Azriela, který sedí hodně daleko od vody: ,, Vypadas, jako by ses bál namočit." Rypnu si do něj a skocim do vody. Jak já miluju vodu, i když mi potom docela padají chlupy, ale to mi nezabrani v plavani! Vylezu z vody a dojdu k Azrielovi. Za stavim se kousek od něj a zákeřně se usmeju: ,, Vypadáš moc suše." Řeknu a oklepu.

"Prosím je slovo, kterým si můžeš získat přítele. Přátelům se nerozkazuje." Ušklíbl se a sledoval ho, jak se ve vodě koupe. Následně mokrý přešel k němu a oklepal se. Azrael se zatvářil otráveně a taky se oklepal. "Já se vody nebojím. Jen jsem se nechtěl namočit, očividně to je teď už jedno." Odpověděl mu a švihl ocasem. "Vrať mu to, ne?" Navrhla Eerwa a Az jen lehce nepatrně zavrtěl hlavou.

Hato Gája 
 Sedl jsem si k němu a spokojeně se usmival: ,, Děláš, jakoby ti měly z toho opadat chlupy." Rypnu si do něj a na chvíli se za myslím: ,, Co teď? Nemám se kam vrátit, tak by bylo fajn se tu pirozhlednout a najít si nějaký prozatímní úkryt." S touto myšlenkou se podívám: ,, Proved mě tady." Prikazu mu a pak si uvedomim, co mi předtím řekl: ,, Prosím?" Řeknu nejistě, protože takové slovo jsem použil poprvé.

Protočil očima a zasmál se. "No kdo ví. Ale upřímně. Tobě by se pro změnu zase srst hodila." Uchechtl se a když zaslechl jeho myšlenky, nepatrně se zarazil. Že to ani nešlo poznat. On od otce utekl? Zeptal se sám sebe. "Kdo ví. Život je nevyzpytatelný. To poznáš až budeš starší." Ozvala se Eerwa. Poté, když znovu přikázal, lehce se Az zamračil. Už-už se chystal něco říct, když v tom přišlo Hatovo nejisté 'prosím'. Az se nakonec tedy pousmál. "Vidíš, že ti to jde." Zazubil se ještě k tomu. "Sám jsem to tu neprozkoumal všechno. Zbavit se ustrašené mámi chvíli trvá." Zavtipkoval a zvedl svůj zadek. "Ale můžu ti ukázat můj oblíbený les. Potom můžeme zkoumat spolu." Mrkl na něj a vydal se směrem k lesu pěti statečných. A vůbec. Jak můžeš vědět, že to starší pochopím, nenarodila ses rovnou se mnou? Zeptal se své patronky v myšlenkách. "Ne. Byla jsem volným tvorem co se upsal k tomu, že bude strážcem něčího života. A proto teď patřím k tobě a budu tě v nouzi chránit. Jinak zemřu s tebou." Odpověděla ledově chladným hlasem. "Vlk může žít bez patrona, ale patron nemůže žít bez svého svěřence." Dodala ještě..

Hato Gája
Na jeho poznámku se za tvarim dotčeně: ,, Já akorát vyměňuji srst." Snažím se obhájit, ale má pravdu. Na ocasu jsem neměl žádnou srst a na kořenu pouze trochu: ,, Je to příšerné slovo. Existuje snad ještě horší?" Řeknu mírně mrzute: ,, Tvá máma ti furt stojí za zadkem? " Zeptam se ho nevericne a uvnitř citim, že se mi stýská po matce: ,, Proč mě opustila? Vždyť říkala, že budu skvělí válečník! Udělal jsem snad něco špatně?" V hlavě mi běhaly myšlenky a tak jsem ho poslouchal pouze napůl. Pak jsem zatrepal hlavou, abych se probral a kyvnul na jeho návrh: ,, To bude fajn." Řeknu s menším úsměvem a nasleduji ho.

Byly na cestě do lesa a poslouchal ho. "Promiň, ty cíťo." Zasměje se. "Slovo nevím, ale existuje horší pocit, než toto slovo a já pokud mě necháš tě nenechám ten pocit zažít." Usměje se na něj povbudivě. Když zaslechne Hatovu myšlenku, pochopí to, zřejmě proto se tak choval. "Až dospějeme budeš úžasným vlkem." Drcne mu do boku, zasměje se, mrkne na něj. "Pojď Závod!" Vyzve ho a rozběhne se směrem k lesu jak nejrychleji dokázal. Běžel přes spoustu balvanů a tak podobně. Až nakonec byl les brzy na dohled.