Příběh smečky Elloris II.

Strieborný les -> Hranice
Švihnem chvostom. Zavyjem a dám vedieť Tariovi, Mitril aj Dixovi aby si už išli po svojom, pretože mi do čumáku udrel skutočne hnusný pach, vďaka ktorému som zaryl drápy do zeme. Demon. Pomyslím si. Išlo to z hraníc. Na Hexy sa iba pozriem a vďaka jej cíteniu zeme, mohla zistiť, že sa mi tep srdca zmenil.
Rozbehol som sa smerom k hraniciam a každý dopad láb na zem, spôsobil menšiu puklinku. Ten bastar. Koľko krát som ho zabil a vylízal sa z toho? Pomyslím si, než veľkým skokom dopadnem na zem. Ani som si neuvedomil, že tam je Diego a dáke vĺča.
"Kde je ten zmrd!" Zavrčím a vďaka drakom, som si toho vĺčaťa nevšímal.

Hato Gája 
Hranice: 
 Než jsem se stačil pořádně rozkoukat, už přiběhli další vlci: ,, Kde se tu vzali tak rychle?" Po myslím se a při pohledu na ně se mi chce zmizet. Nejspíš to bylo tím, že ten jeden vlk byl hodně naštvaný: ,, Hajzl? To je nějaké zvíře?" Nechapave naklonim hlavu na stranu a radši si stoupnu za rohatého vlka, aby mi dělal živý štít.

Hranice

Vyslechl si vlčkova slova, když se vzal tu se vzal vrčící černý vlk na postu Bety. Diega to vlastně ani nepřekvapilo. Ten malý byl Demonem úplně prosáklí skrz na skrz. "Tati, teď můžeš volit lepší slovníček. Demon tu není." Odpověděl mu na jeho zdivočelý dotaz, se kterým tu byl jak na drakovi. Divil se, že tu nebyl Fevris. "Copak někde slyšíš jeho Diabla, nebo jeho pošastaný smích a přihlouplé řeči? Já teda ne." Pokračoval a kouknul se na blížícího se hraničáře. Taktéž tu byl bleskovou rychlostí. "Zdravím tě, Aragorne." Kývl k němu chladně. "To co tu cítíte je Demonův syn. Kterého si teď vezmu do párady já. Kromě toho, že ty jsi Beta tati a on porušil hranice naší smečky, Aragorne." Promluvil k oběma. "Je zraněný a jakožto oficiální smečkový léčitel si ho přebírám do péče a sám ho poté zavedu k Alfě. Vše na mou vlastní hlavu." Trval tvrdohlavě na svém. On díky magii cítil i to sebemenší zranění a tenhle mladý vlček, měl jedno oko zraněné a pravděpodobně na něj už nikdy neuvidí, to však neznamená, že by musel mít oko navždy zavřené, aspoň to by dokázal Diego napravit. Vždyť každý ví, že Diego z dobroty svého srdce, teď nenechá to vlče jen tak na popspas svému otci.. I když to byl Demonum syn. A Kay znal Diega lépe, než kdokoliv jiný. Dvakrát zachránil život Demonovi, i když zradil, je prostě až příliš hodný, ale už ne tolik naivní. Za tu dobu, už moc dobře ví, co dělá. "Takže? Necháš to pro teď být a na mě, tati? Prosím." Zaprosil a žádavě se na něj podíval.

Haske
Jižní tábor ---> Hranice
V táboře byl klid, nebo se tu rozhodně nedělo nic, co by stálo za mou pozornost, proto jsem vyrazila směrem ke hranicím. jednak na obhlídku a taky proto, že jsem se začínala nudit. Možná narazím i na někoho známého. A opravdu. na hranicích jsem potkala trojici vlků s vlčetem. "Zdravím, pánové, co se tu děje?" Ty dva jsem neznala, vlče taky ne, ale poslední ze skupinky byl Aragorn. Už to bylo dlouho, co jsem ho viděla naposled. jeho práce a moje spavá nemoc moc nešly dohromady, což byla škoda. Zdálo se ale, že tu řeší něco důležitého.

Hranice
"Jo ho taak nenávidím. Koľko krát ho dokaličím. Prevŕtam skrz na srkz, dolámem a stále je ako osina v zadku," zem sa mierne nadvihla, pretože už keď ten pach zacítim tak mi vrie krv v žilách."Demonov syn jó?" poviem a narovnám sa. Doteraz som bol mierne zhrbený, ale keď sa narovnám a tým sa aj dominantne postavím, tak ako sa od Bety sluší - som v našej malej skupinke bol najvyšší. Zahrábnem do zeme, keď si všimnem Aragorna a vlčicu, ktorú som vídal v Ishimure. "Ahoj Aragorne a.." zamyslene sa pozerám na vĺčku, než obrátim svoj pohľad na Diega a prešpikujem ho pohľadom. Stále som však stále z dákeho dôvodu ignoroval to malé vĺča.
"Dobre. Ale," to poviem dôrazne. "Keď je to plán toho.. toho.." priečilo sa mi povedať vlka a rovanko tak aj povedať dáke vulgárne slovo. Čokoľvek, čo by som povedal, by bolo nič oproti jeho skutočnej podstaty. Kss.. dve veci, ktoré nenávidím. Zeiss a Demon. Povzdychnem si a mrsknem chvostom. Stále som stál v postoji v ktorom by vlk s najvyšším postom v skupinke mal stáť a žmurknem. "Keď je to plán tej bytosti - žiadne ale už nebude, rozumieš?" 
"Vylieč ho a zaveď ho za alfou minimálne do ďalšieho dňa. Ako povedal Aragorn. Keď tu je on, bude to aj ten tvor.." prehovorím, keď som svoj pohľad uprel za hranice. Drak ťa chráň Démone, keď sa len priblížiš k hraniciam tejto svorky. 

Vyslechl si slova i hraničáře i svého otce. A dokonce se objevila i Haske. Znal ji přes Cäelle. Kde té je vůbec konec? Co padla Ishimura ji neviděl. Že by přeběhla a opět se přidala ke své temné matce? Stále se na ni zlobil, ale už to neřešil. Byl to její život. ''Jasně, jasně. A pokud co, Aragorne? Říkám, že tohle vlče si beru na svou hlavu. Demon nikdy nevyhrál. Kdyby tu na území vstoupil, vrátí se domu z prohrou.'' Odpoví mu. ''I tebe zdravím, Haske.'' Pozdravil ji z úsměvem, ale poté se opět zatvářil zcela vážně, a že to zcela často nedělal. ''Rozumím. Krom toho Demona přece zvládneš vždycky. Pochybuji, že by se někdy stal silnějším, než ty. Na to, aby trénoval sám sebe, je příliš hloupý. Jeho prcka zvládnu však i já sám.'' Odpověděl Kayovi a otočil se na černé vlče. ''Ve tvém vlastním zájmu ti radím, jít za mnou po dobrém.'' Zašeptal k vlčeti a zamířil ke svému doupěti v horách. Tam bude mít klid a Ev si to dá určitě taky dobře vysvětlit. Krom toho, i když si to nechtěla přiznat se slovy k vlčatům to uměla. Hlavně od doby co mají vlastní vlčata. Otočil se na vlče a čekal se zamračeným výrazem, až k němu dojde. Věří, že pochopí, aby se vydal za ním, pokud chce před Kayem přežít nadcházející noc.

Hato Gája


Hranice - směr Mistname:
Sledoval jsem všechny vlky a s každou urážkou se snažil vyrovnat tiše. Co mi jiného zbývalo: ,, Ale otec se o mě staral. Byl dost tolerantní." Po myslím si nechapave, proč o něm tak mluví: ,, Ano jsem jeho syn." Řeknu, i když to byla spíše řečnická otázka: ,, Je to má hlava a nikdo se mi v ní nebude hrabat." Namítku a zamracim se. Cítím se, že se o mě baví jako o zraněné lani, o tom kdo ji dorazí: ,, Jsem přeci vlk jako oni! Jak by mi mohli číst myšlenky? Je to to jediné co mám.." Po myslím si spíše smutně. Měl jsem tolik co říct, ale cítil jsem se jako cervavy zajíc: ,, Tolik opovržení." Proběhlo mi hlavou a podíval se směrem k pomyslným hranicim. Mohl bych běžet zpátky, ale co by mě čekalo tam? Zklamání otce? Nějaký trest?: ,, Dokážu ti, že na mě můžeš být hrdý." Po myslím si odhodlaně a zvednu hrdě hlavu nahoru: ,, Mě nezastrasis." Po myslím si: ,, Jsem Hato z rodu Gája. Přišel jsem sem, poznat jiné vlky a být silnějším!" Představím se znova a s větší hrdostí. Jestli mi chce něco udělat, tak ať, ale já se nenecham zastrašit! Pak jsem tiše, aby se mezi sebou pobavili a když mě vyzve k jeho následování, pouze kyvnu. Potom venuji černému vlkovi ( Kay ) poslední pohled a jdu za rohatým vlkem.

Hranice
Co jsem tak vypozorovala, šlo o vlče a jeho rodiče. Slovník černého vlka nebyl zrovna vybíravý, kdyby něco takového řekl třeba Aragorn, nebo Argdem, měli by se modlit, abych je neslyšela. Tušila jsem o kom, respektive o čím synovi to mluví, ale já osobně proti tomu vlkovi nic neměla. Nenávist byla špatná emoce. příliš negativní. "Jsem Haske." Představila jsem se černému. "Není správné soudit vlčata podle jejich rodičů." Postarala jsem se, aby cítil nesouhlas v mém hlase. Zmateně jsem se otočila na rohatého vlka, který zřejmě odněkud znal moje jméno. Pokud znal on mě, měla bych ho znát taky, ačkoli se mi jeho jméno nevybavilo. maličká pomoc od magie neuškodí. Kývla jsem na něho. "Diego." Aragornův nápad byl asi vzhledem k situaci rozumný, přesto vlče vyjádřilo jasný nesouhlas. Na někoho tak mladého zněl velmi rozhodně. Asi bylo dobře, že se ho bílý rozhodl odvést pryč.

Hranice
Upokoj sa nádych, výdych. Uvedom si svoje zásady Kayi. Nesmieš nikdy ublížiť vĺčaťu aj keby bolo vĺčaťom nepriateľa.. zavriem oči, keď Diego spolu s Hatom odišli. Stal som tam ako obarený, konečne začalo jaro, chcel som ísť za Saphou, užiť si s ňou kvitnúce lúky, ale vždy sa do toho niečo vsunie. 
"Nemôžeš, len tak niekomu čítať v mysli. A ani to vravieť nahlas bez následkov Aragorne," pozriem na neho a potom na Haske. Áno, už viem ako sa volá. "Teší ma, Kay. Viem, je to jedna vec, ale druhá je, keď jeho otec je psychopatický podpalovač a.. grr.." zatnem zuby. "Proste mi vrie krv.." pošlem Haske myšlienku a pozriem do jej očí mojimi fialovými. "Prosím, ste hraničiary. Dajte pozor na hranice, keď to zistí a začne mu.. hrabať, kto vie ako to skončí s koľkými zranenými.." poviem, než sa posadím. Toto je hra s ohňom, a nemyslím to obrazne.
Potom mi však v pamäti sa ozval Hatov hlas ako vravel, že chcel byť - silnejší. To aj já, aj Demon. Teraz sme dve strany jednej mince.

Les Pěti Statečných

Seděl sem a nic sem nedělal jen poslouchal co říkají mí sourozenci. Jsem s nimi zajedno taky bych se rád ještě někam podíval. "Můžeme prosím maminko ? " Poprosil sem a udělal prosebné oči a zavrtěl sem ocáskem. Byl bych moc šťastný kdyby nás maminka pustila aspoň strávím čas s bráškou a sestrou venku kde je budu moci sledovat jak si hrají. Možná se později k nim přidám. Jen doufám že mě třeba později pozvou abych si s nimi hrál. "Prosím." Poprosil sem ještě.

Akio se na něj usmál. ''To jsem rád. Hlavně Asu neopouštěj.'' Mrkl na něj a když se chystal na další řeči, Asu se vrátila s mladým vlčkem. ''Vítej zpátky Basty. Konečně si se probral.'' Usmál se na něj a pohlédl na Asuku. ''Vždyť nerušíš, jen jsme si prohodili pár vět.'' Mrkl na ni a zase tak na půl mával ocasem, už to dlouho nedělal, odolával tomu, ale holt psí geny se u něj nikdy nezapřou, stejně jako ty dračí.

Když ho vlček sledoval, polodémon se vydal dál. Když ještě na ně mluvil, odpadla tím otázka 'jak se jmenuješ'. Když byly i mimo doslech Kaye, Aragorna a Haske, tak se na vlčka podíval. ''Jinak já jsem Diego, jsem mítní smečkový léčitel. Toho co se stalo si zatím nemáš proč všímat. Tvůj otec udělal spoustu špatných věcí. A můj otec schytal za jeho chyby nejvíc.'' Snažil se vysvětlit mile. Brzy kráčeli lesem a blížili se k horám, ale on se na chvíli zastavil. ''Jestli tu něco provedeš, budu mít z toho problém já. Takže doufám, že za to stojíš, pokud se tu chceš zdržet... a tvůj otec, nebude z tvého útěku nadšený.'' Dodal se zamračeným výrazem. ''Vskutku. Nemůžeme soudit vlče podle rodičů, ale tvůj otec tu spoustu věcí zradil. Povídal ti to tom? Ve své verzi samozřejmě? Pokud budeš chtít řeknu ti o něm pravdu. Jaký maniak se z něj stal.'' Navrhl a poté se rozešel opět směrem do doupěte. Tak trošku doufal, že Eveline a vlčata budou pryč, ale jelikož čím blíž se blížili, tím silnější byl jejich pach. Očividně byly doma. Samozřejmě to bral z úsměvem. Jak taky jinak. V noci ani nespal v doupěti. Eveline ho určitě zase zakousne, že se tak moc používáním magie unavil a samozřejmě, že ji to řekne až na to přijde.

Směr Mistname: 
Následoval jsem tiše rohatého vlka a cítil jak se mi svírá žaludek. Když konečně po dlouhém mlčení promluví, nasloucham mu: ,, Co otec udělal? " Ptal jsem se sám sebe a zastavil se: ,, Vím to." Řeknu se skloněnou hlavou: ,, Nic mi o tom neříkál!" Už vysteknu flustrovane, protože jsem pořád nevěděl o co se jedná. Rozhodl jsem se, že o tom teď nechci vědět. Teď jsem chtěl někam zalést a odpocinout si. Šel jsem znova za ním rozejdu a doufám, že už mě nic horšího nečeká.

//Arfaele, Půlnoc už šla na ptačí louku a říkala, ať jdete tady

Les pěti statečných -> Ptačí louka

"Eerwa říkala něco o patronovi. Myslím. Nerozumím tomu." Odpověděl své mamince s úsměvem a rozvtěl se ocáskem, když mamča změnila místo. A slyšel i myšlenky brášky. "Arfe, vždycky se k nám můžeš připojit, bez toho abys čekal na vyzvání." Řekl zcela vážným hlasem a usmál se na něj.

Aralský les

Zasměju se. "Nikdy," řeknu a oplatím mu mrknutí. Za chvíli se už vrátila Asuka i s tím. Bastim? Asi. Usměju se na ně a pak se na chvíli ponořím do svých myšlenek. Přikývnu na Akiova slova a poslouchám je.

/Hranice -> Les Omega/
S úsměvem jsem hnal vlče od hranic až k lesu, který už spadal oficiálně pod naši smečku. Jedno jsem věděl jistě; nechtěl jsem, aby mi utíkal. Chtěl jsem se s ním skamarádit tak, jak to dělávám vždy, všude a s kýmkoli. ,,Heeej... fááákt..." zahulákal jsem ještě, v tom však vlče zakoplo, a jak široké, tak dlouhé, sebou pláclo o zem, do nepatrných, téměř rozpuštěných zbytků sněhu. To mě donutilo zlehka přidat a zvednout ocas, abych udržel při běhu rovnováhu. Poté jsem se k němu ohnul a dloubl do něj čumákem. ,,Není ti nic? Nemusíš se mě bát, přísahám," ujistil jsem jej ještě jednou, kdyby náhodou.