Electra Aqua & Orfeon Virentem; Kdo z koho

//Obejdeme se bez takových těch formalit, jako jsou časy, počasí atd, vše popíšu v postě.

Pobíhal jsem naposledy po hranicích území své smečky a loučil se s ním. Byl totiž čas krátce před nutností toto území opustit a byť se mi do toho nechtělo, rozhodl jsem se tomu postavit se čelem. Na mé tváři naskočil lehký úsměv, snad možná poslední na tomto území. Koukal jsem kolem sebe, probíhal hranice a ještě zamířil na vyhlídku. Byl jsem šťastný. Odvedl jsem zde pořádný kus práce a důvod mého nadálného žití byl konečně naplněn. Mohl jsem se pochválit. Ale neudělal jsem to. Stále jsem zde měl být pro vlky své smečky, nikoli pro sebe. A tak jsem mlčky pokračoval v cestě. Zanedlouho jsem doběhl k vyhlídce a vyšplhal se po kopci až nahoru. Shlédl jsem dolů, na Niwatské území. Začal jsem tiše zpívat.

Prechádzala som sa územím pri hraniciach a spoznávala som okolie Je to tu celkom pekné. usmiala som sa porozhliadla som sa. Ešte, že som sa zobudila, dúfam ze už nikdy tak nezaspím. povedala som si v sebe a pokračovala som na mojom spoznávaní. Zrazu som za počula spev ,,Že by nové dobrodružstvo?" uskrnula som sa celkom som sa tešila, pravdepodobne to bol vlk. Konečne niekoho spoznám usmiala som sa vydala som sa za spevom. V tom som ho tam uvidela. Mal bielo-fialovú srsť a na prednej labke notu. Pristúpila som k nemu a sadla som si. ,, Ahoj! " pozdravila som ho

Jakobych snad necítil ani žádné pachy, Niwatské území se stávalo opuštěnějším a opuštěnějším. Když na mě zčistajasna promluvil jakýsi hlas, můj zpěv se zlomil. Přestal jsem. Ne, že bych se lekl, spíše jsem to nečekal. ,,Ahoj..." odpověděl jsem vlčici. Padl na ni můj pohled. Dokonale jsem si ji prohlížel od tlap, přes ocas, tělo, až po špičku čumáku. Někoho mi silně připomínala a když jsem zavětřil, i ten pach mi něco říkal. Mladá vlčice Aqua... poradila mi patronka v duchu a já jen nepatrně přikývl. Snažil jsem se rozvzpomenout si na nějakou dobu před mojí vládou nad smečkou. Bylo to tehdy, když Blix s Demonem unesli ta vlčata... no jasně! došlo mi po chvilce. ,,Electro?" zkusil jsem jí oslovit a tím dokončil svoji větu.

Vlk prerušil jeho spev, prehliadol si ma a potom ma oslovil menom. Odkiaľ vie, ako sa volám?! zarazila som sa, myslím, že som ho nikdy nevidela, teda, aspoň som si ho nepamätala. Že by sme sa niekedy stretli, keď som bola vĺča a kolu dlhému spánku som na neho zabudla? uvažovala som. No napokon som sa rozhodla prehovoriť. ,,Odkiaľ vieš ako sa volám?" opýtala som sa otázku nad ktorou som tak dlho uvažovala. ,,Ja si nepamätám, že by sme sa niekedy stretli.." dodala som.

/budeme hrať?

//Jasne, prepáč, mám teraz troch horšie obdobie... ^^''

Tak jsem se trefil! blesklo mi hlavou a na malý, malinkatý moment se koutky mé tlamky rozzářily do spokojeného úsměvu. ,,Jedno z unesených vlčat, jasně, že tě znám..." změřil jsem si vlčku pohledem. ,,Ale jistý jsem si nebyl, samozřejmě," zamumlal jsem dodatečně. ,,Jsem Alfa smečky Elloris, kdysi Stříbrného Fénixe, mé jméno je Orfeon," představil jsem se jí. Neměl jsem rád neznalost, ale tato vlčka si toho hodně protrpěla, a tak jsem se ani nedivil, že není orientovaná. ,,Odcházíš se zbytkem smečky?" položil jsem jí první otázku, co mě napadla, bez toho, abychom museli dalších sto let řešit věci ohledně našich známostí a minulosti.