Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Tábor
Probrala jsem se z jakéhosi dřímotu. U všech draků! To jsem vážně usnula? Ach ne! Jsem fakt nemehlo, určitě mě tu potřebují... No dobře, možná ne, ale měla bych něco dělat! Vyšvihla jsem se na nohy, a v zádech mi prokřupalo. Asi bych se měla protáhnout. Pomyslela jsem si a začala se protahovat. Ostatní už něco dělali, ale já si jich ani nijak zvlášť nevšímala. Pak jsem se posadila. Mám počkat, až na mě někdo naštvaně zavrčí, ať něco dělám nebo se mám zeptat, jestli Alfa dala rozkazy, jakože určitě dala? Přemýšlela jsem. Po dlouhém uvažování jsem usoudila, že asi chvilku počkám a když mě nikdo neseřve, tak se poptám nějakých vlků, co už tvrdě makaj.

Tábor
Zachytila jsem ušima jakýsi hlas voljící mé jméno. Heh, už je to tady, já věděla, že lopotit se za někým jiným by bylo zbytečný. Pomyslela jsem si s úšklebkem a otočila jsem hlavu směrem volání, soustředila jsem se na cit v tlapkách, jež mi prozrazoval, že mě volá ten podivný mimozemsko-obludný vlk, který se, jak jsem tak odpozorovávala, těšil oblibě, dalo by se to tak říct, naší Alfy. Myslím, že je to její adoptovaný syn nebo tak něco... Přemýšlela jsem. Zatřepala jsem hlavou, abych přestala přemejšlet o tom, kdo na mě zrovna ječí a otráveně jsem vstala a mířila si to k vlkovi, jak se později ukázalo, tak spíše k vlkům. Byly tu ještě jakési, podle stavby těla, vlčky, které jsem neznala. Zřejmě nováčci. Zašklebila jsem se na ně a docourala jsem se až k nim. "Tak co chcete?", vybafla jsem najednou trošku pohrdlivě, ale jejich názor na mý chování jsem měla... no... víte kde!

,,Oni jí zpracují." pomyslela si a vrhla se do Tábora. Bylo ji jasné že opevnění Tábora již začalo a nehodlala chybět. Přelétla co nejrychleji území a zastavila se až v Táboře. První vlk co se jí naskytl byl Man'yak a Gwen. Byla docela ráda že se Gwen opět objevila. Proto jí mlčky následovala, jako kdyby tady byla po celou tu dobu co asi vedli rozhovor. Divila se že se Man'yakovi stále líbilo lézt Alfě až do zadku, ale když mu to dělalo radost, tak Tsuri jen pokrčila čenich. To co řekla Gwen, bylo přesně to co by řekla ona. Naštěstí Gwen jí tu práci ušetřila.

Podívala jsem se na Man'yaka, kterému se smích proměnil na záchvat kašle. Nevěděla jsem co dělat. Ulevilo se mi, když to ustalo. Dělala jsem spíše, že jsem si toho nevšimla. Vyskočila jsem z příkopu. Už bylo téměř hotovo. Teď už jen ty pasti. Man'yak najednou zvolal něčí jméno. Bylo to od té vlčice o které mi před chvíli říkal. Během chvíle tu došla. A to jsem si myslela, že svou srstí tu jediná tak vynikám. Pomyslela jsem si. Má modrá, byla celkem světlá, místy se i snad leskla. Oči měla, ale jiné. Bez života. Ignorovala jsem to. ''Prý umíš vytvořit krystaly. Když jsme kopaly, mě napadlo, jestli tu je nějaký vlk, co dokáže vyvolat něco ostrého. Samotný příkop vetřelcům neublíží.'' Ujala jsem se slova já.

Tábor
Zatímco žvatlala cosi o tom, že potřebují moje krystalky kvůli obraně, už zase, já jsem se soustředila spíše na její osobnost. Nezdálo se mi, že by byla nějak vysloveně krutá, spíš měla takový vlídnější hlas, ale to tady mají všichni, když něco potřebujou, žejo! Nevypadala, obrazně řečeno, na to, že by mi chtěla nadácat a zacházet se mnou jako se spodinou nebo ke mně mít odpor, byla to jen vlčka, která chtěla zapadnout. Nevidím do duše, ale tohle znám. Ta prvotní ochota hned něco udělat, hned pomoci a šplhnout si u Alfy se u mě také nacházela, když jsem tu bývala ještě jako vetřelec... Domluvila. "Jo, to umím.", začala jsem, "Takže vy jste tu odvedli a...", zarazila jsem se při "pohledu" na téměř okončený příkop, "A jak tak koukám, stále odvádíte tu špinavější práci a po mně chcete jen tu méně špinavou... Hmm... Když se na to podívám takhle, jdu do toho... Chcete učitej tvar krystalků, nebo mám prostě dělat?" Mezi tím, co jsem takhle žvanila, jsem si všimla i Tsuri. "Tsuri, co tak vím, ovládáš magii podobnou té mé, podáš Gweňulce pomocnou tlapinku?", štěbetala jsem vesele, aniž bych odvrátila skelný pohled od nové vlčice a Man'yaka. Konečně se zase vidíme! Pomyslela jsem si radostně.

Tábor
Zkoprněla jsem. "Momentálně ano, zřejmě jsem to lehce přespala, říkala něco důležitějšího než obranu území? Na té tady totiž pracuju dýl než ty, šmudlo, tak snad vím, že nemám tančit dupáka!", štěkla jsem po ní. Vyslechla jsem si její další slova s posměšným úšklebkem na tváři, který jsem už nehodlala měnit a odplivla si do příkopu. Posunula jsem tlapkou po zemi a vytvořila pár ostrých krystalků nové vlčce přímo pod tlapkami a zeptala se: "Takhle budou stačit?" Na ta slova jsem se začala smát jako hyena a trochu jsem i chrochtala. Bylo mi to jedno, byla jsem svá a ostatní vlci mi mohli políbit sedinku s jejich pohrdlivými názory a pohledy a se slovy "jak ta se sem dostala" a "ta tu nemá co dělat!".

Tábor
Pokývala jsem na slova nové vlčky. "Díky, šmudlo.", ušklíbla jsem se, ale najednou jsem pod tlapkama ucítila teplo, horko, pálení tlapiček! Vyskočila jsem a poodskočila z toho místa pryč. Zamračila se a hlavu i se skelným pohledem otočila na Man'yaka. "Máš krámy nebo co?!", zavrčela jsem na něj podrážděně a posměšně zároveň. "Jen jsem zkoušela, zda jí bude vyhovovat ostrost, pohledem toho moc nezjistíš," zamumlala jsem lhostejně, když jsem se vyklidnila, nechtěla jsem proti sobě tu obludnost poštvávat, ještě by z něj mohla vylézt chapadla, kterýma by mě uškrtil a o to jsem jako fakt nestála! "Já toho pohledem taky moc nezjistím...", dodala jsem si pro sebe šeptem, ale mohl to kdokoli slyšet. "No, kdybych chěla omdlít, řeknu ti, ať mě nežereš, protože drak ví, co nezkonzumuješ.", neodpustila jsem si. "Jo mimochodem, mám teda začít? A jak to chcete? Po celý ploše nebo jen dole?", zeptala jsem se, abych tu nebyla jen na obtíž, což už se částečně stalo.

''Máš zač. Pro příště.. Jsem Nira.'' Zavrčela jsem a opět zakroutila očima. Neodpustila jsem si smích, když Man'yak udělal Gwen to, podobně jako ona mě. Akorát místo, popíchaných tlapek popálené. ''Ostrost vyhovuje. Nejlépe po celém. Kdyby náhodou se chtěl i přes bolest vyhrabat.'' Zauvažovala jsem nahlas. Ještě chvíli jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem nic dalšího neřekla. ''Když už teda, naše práce je hotová.'' Začala jsem mluvit, ale na nikoho. Mluvila jsem sama ze sebou. ''Jdu si zabrat nějaké to doupě, než to ostatní zaberou a já budu muset stavět.'' Přemýšlela jsem nahlas. Díky Man'yaku. Zasmála jsem se v myšlenkách, myšlené na rudého vlka s tím, že mé myšlenky uslyší, jako vždy.

EASY
Tábor
Vystrčila jsem hlavu z příkopu a pohledem jsem hledala zmíněnou Gwen. "Hele! Není to támhle ta Gwen?" Odfrkla jsem si, protože se mi nelíbilo, že bych prosila někoho o pomoc. To bych si radši otupěla svojí novou dýku až bych špičatěla kameny. Avšak se mi nelíbilo jak tam ta barevná princeznička sedí a nic nedělá a jen se poflakuje. Vyskočila jsem z příkopu za Rudískem a Modřenkou a spěchala za flákající se princeznou. Jak syčel Ruďák na Gwen, tak jsem si byla jistá, že je stejně otrávený, že musí někoho prosit o pomoc stejně já. "Tvoje práce by se Alfě moc nelíbila," probodla jsem ji pohledem, ale stejně jsem doufala, že princeznička Gwen bude makat. Modřenka se slova ujala a já chtěla, aby Gwen neměla výmluvu na flákání takovou, že to nemáme hotový. Radši jsem se vrátila do příkopu a hrabala jsem jak jsem mohla. Nakonec jsem vzplála a zem ztvrdla. Celý příkop byl hotový a mohla do něj přijít a voda. "Snad tu někdo s magií vodou je," zabručela jsem v mysli a vrátila se zpět k Modřence, princezně a k té další vlčici (Tsuri). Při slovech Gwen jsem hrdelně zavrčela, zajiskřila a rázně kývla na slova Modřenky. Gwen mi nebyla vůbec sympatická. "Dělej co umíš. Zda je to vůbec pravda, ale asi ano, když to tvdrí tolik vlků," ušklíbla jsem se na vlčici a pak ji darovala pohrdavý pohled. "Doopravdy? Vypadáš, že o ničem nevíš a nebo si veliký flákač," při první části věty jsem se zatvářila nevině a to jsem uměla a při druhý jsem nasadila zpět ledovou masku. Co udělala Modřence, tak nad tím jsem se musela uchechtnout, ale hned jsem zvážněla. "Budeš makat a nebo likvidovat členy smečky ve který si?" Byla jsem vyčerpaná z téhle vlčice co nedělala svojí práci. "Super, Ruďáku. A řekneš mi svoje jméno? Nebo ti mám říkat Rudísek?" Zachichotala jsem se, ale pak ještě víc, když zapálil Gwen zem pod nohama. "Jo, teď je to dokonalý," Souhlasila jsem s tím vlkem pobaveně. Stačilo pár minut a ta vlčice mě štvala. "Chrápat by bylo lepší, než-li se flákat," kouknu se na rudýho a pak na Gwen. "Zase?" Znovu jsem se uchechtla, když jsem zaslechla to slovo. "Gwen, tak teď dělej co máš! Nemáme čas na tvoje zdržování!" Zavrčela jsem rázně a přemýšlela jsem jak by bylo dobré ještě tábor vylepšit. "Čím více tím lépe." "To bude lepší a když se spotí více, tak se zlobit nebudu." Otočila jsem se na Modřenku jak se představila Gwen. "Takže Modřenka je Nira."

Tábor
"Fajn, Niro.", řekla jsem na znamení porozumění a na její jméno jsem dala zvláštní důraz. "Klidně můžeš bejt hodňoučká vlčka a najít domov i pro mě a je mi jedno, jak prťavý, nepohodlný, hnusný nebo cokoli tomu podobnýho, aby ses mi pomstila za můj malý žertík, bude, protože mě je to u ohonu.", na znamení svých slov jsem si odflusla. Stejně jsem věděla, že by to pro mě neudělala, protože jestli bude nebo už je jako ostatní, tak mě bude nenávidět a taky mnou bude opovrhovat. To by bylo smutný, kdyby mi to nebylo šumák. Pomyslela jsem si a raději se dala do práce, kterou mi tak bravurně kritizovala ta druhá nová (Easy). "Víš, já tu nechrápala jen tak z lenosti, ale z vyčerpání ty, hnidopichu. A jak můžeš tý vobludě, ze který se brzo asi stane chobotnice, říkat 'Rudísek'?", vyprskla jsem smíchy, ale pak jsem se rozhodla ukázat tý zubatý krákoře, že o mně ti vlci, co znali mou magii, říkali pravdu. Posunkami tlapek jsem vytvářela krystalky v příkopu po celé ploše a snažila jsem se přitom o co nejhustší vrstvu, ale když už jsem tam udělala mezírku, vecpala jsem tam takový malý ostrý hrot, aby nebyl vidět, ale aby píchl. To kdyby si vetřelec mezírky náhodou všiml a bral ji jako naději. Okolní svět se mi pomalu vykuřoval z hlavy a mou mysl naplnila jen koncentrace na svou práci. Aspoň činy jsem chtěla dokázat svou věrnost ke smečce. Vždyť tady moc přátelství nevznikalo, tak proč jsem byla ta špatná já? Musela jsem nad tímhle přemýšlet.
Prozatimní práce mi moc energie neubírala, protože krystalky pouzerašily na místech, kde jsem je chtěla mít. Nemusela jsem je zvedat do vzduchu a ani je nijak speiálně tvarovat, prostě to bylo jen to, co jsem používala běžně. Najednou se odkudsi objevil Makarón a skočil mi na záda, jeho puch mi zaplavil celý čumák a já se na něj obořila: "Pro draka Makaróne, nemohl bys přestat smrdět? Ne, počkej, ty seš vlastně fretka... Ach, občas si říkám, že jsem tě možná měla zabít...", Makarón do mě kopl tak silně, že mi v zádech asi udělal důlek nebo co, pak si to napochodoval po zádech až k mýmu zadku a hodlal to kopnutí zopakovat. Tak to teda ne, prcku! Pomyslela jsem si a hodila zadkem tak, že Makarón spadl. "Jestli tu do mě hodláš kopat, tak padej! Jdi skopat někoho jiný-moment! Jdi mi najít nějaký pěkný doupátko, ano?", zaječela jsem na něj, ale později to přecházelo ve sladké smlouvání. Cítila jsem jak se Makarón staví na zadní. Třeba mě hodlá poslechnout. Nadějně jsem se ušklíbla při práci. Ale pak Makarón vyplázl ten jeho pidižvíckej jazyk a zdrhnul směrem k Niře, kterou hryznul do ocasu, pak si to chtěl namířit k obludovlkovi, ale zřejmě ho taky pohltila myšlenka na chapadla a škrcení a tak radši utek' někam dopryč.

Tábor
Bola rada, že sa dali vlci do práce. Pozrela na Nareime. "Nie, ideme im vypomôcť. A ty to budeš mať za svôj prvý tréning, kde otestujeme tvoje zručnosti." uškrnula sa a kráčala ďalej. Nakoniec si všimla čo sa tvorí na okraji Tábora. Páčil sa jej ten nápad. priblížila sa ku skupinke vlkov. "Keď dokončíme toto, nalejeme do priekopu vodu a niekto s mágiou elektriny, alebo podobne dá do vody elektrický prúd. Gwen dorobí krystalky." otočila svôj zrak na Gwen. "Chcem aby boli malé a ostré, aby si ich nikto nevšimol. V priekope sprav o niečo vyššie a ostré kryštály aby ten, kto do priekopu spadne, hneď sa napichol. Ostrite skaly okolo Tábora a potom sa zmenia vzdušné prúdy nad ním." - dodala. "Aura potom nakoniec spraví to, čo pri priesmyku. Nemožné sa do Tábora inak dostať, než cez hlavný vchod/východ"  uškrnula sa. "Zatiaľ dobrá práca, vlčci." - pochválila a po každom prešla azurovým pohľadom. S ušami pri zátylku žďuchla do Nareime. Naiome začala kopať, aby tak členom vypomohla. "Používaj silu a vytrvalosť. Dýchaj kľudne a poriadne zahrab." prikázala jej. (Nareime to môžeš dať ako tréning výdrže alebo sily. je len na tebe.) Potom podvihla hlavu na vlkov, keď začula krik. Zúžili sa jej zrenice. Ostro na všetkých zavrčala. Potom znova pokračovala v kopaní. Berte to ako moje prvé a posledné upozornenie. Máte držať spolu. - pomyslela si popri práci. Drápy zarývala do zeme a tak to išlo oveľa ľahšie.

Poslouchala Naiome velmi pozorně. Nakonec když se dostali ke skupince vlků, stáhla uši k hlavě. Nikdy ve skupině nespolupracovala a upřímně, nikdy ostatní-cizí vlky neměla v lásce. Koukla na chvíli na své modré tlapky a nakonec se vrhla na vyhrabavání výkopu. Vlhká hlína se jí lepila na tlamy, takže později bylo hrabání o něco náročnější a složitější, Na moment přestal, aby z tlapek setřásla hliněnou hmotu. Zhluboka se nadechla a poté opět vydechla, když byla opět odpočatá, hrabala dál. ,,Jéééžiš, to je pomalé, teď by se hodil vlk jenž ovládá magii. Ta Gwen nebo co to je....nemohla by nějak tu zemi "rozevřít"." pomyslela si, ale radši nic nenamítala. Netoužila po problémech jak s ostatními, tak s matkou. Proto radši vyhodila myšlenky o Gwen a ostatních z hlavy a věnovala se hrabání. Tiše záviděla Naiome, jak rychle jí to jde. Tlapky jí bolely, ale nechtěla před Naiome a ostatními ukázat že je slabá, proto hrabala dál, jen o něco pomaleji. Snažila se pravidelně a docela klidně dýchat, aby jí to šlo lépe.

Všimla jsem si, že kolem nás prohnala nějaká malinká potvůrka, poté Gwen na to začala mluvit. Byla to fretka či co. Nevěnovala jsem tomu, žádnou pozornost dokud mě to nehryzlo do ocasu. ''Hlídej si tu věc, než si z toho udělám čapku.'' Procedila jsem mezi zuby, směrem ke Gwen. Chtěla jsem potom říct ještě něco, ale došla k nám Alfa se svou dcerou. Poklonila jsem se ji až k zemi. Pochválila naši práci. Nakonec můj nápad, a od vlčice, od které jsem zatím neznala jméno, spojila v jeden. Jelikož jsme se furt 'postrkovali' Ostře na nás zavrčela. Uši jsem dala až k zátylku, ale ne, že agresivně, nebo dokonce ze strachu. Spíše z respektu. Nechtěla bych proti sobě poštvat Alfu. Alfa a její dcera ještě něco málo vyhrabali, nic jsem nenamítala. Nechtěla jsem se jim do toho plést. Protáhla jsem se, jelikož mě ještě z té zkoušky a celého toho hrabaní boleli všechny svaly. Rozhlížela jsem se kolem, co bych mohla za práci udělat. Nakonec odpověď přišla sama od Alfy.

Sledovala potyčku mezi Gwen a novou vlčicí, jenž nedávno přijali. Pobaveně se pousmála, ale aby tady jen tak nezavázela, radši se zaměřila na příkop. Pohlédla vlky jenž se hrabali v hlíně jak prašiví psi, následně jí napadlo že by mohla Dušičce pomoct, přeci jen, obě dvě mají skoro stejnou magii, navíc málokdo obě má v lásce. Proto se vydala k místu, kde krystalky ještě nebyli a prázdná místa nechala porůst průhlednými, naostřenými krystaly. Snažila se nějak moc nemyslet na všechny okolo, protože to by jí stačilo k tomu, aby se přestala ovládat.

Tábor
Stále jsem se věnovala práci a nemínila jsem poslouchat kibicování ostatních, ale pak jsem zaslechla hlas, který v mé dušičce vzbuzoval respekt, podřízenost a také i trochu strach - hlas Alfy. Přestala jsem v práci, abych ji slyšela pozorně a ne jen na půl ucha a vyslechla si pokyny. Když domluvila, snažila jsem se všechno, co bylo určené mně přebrat a podle toho se zařídit. Ovšem to by nebyla naše smečka, abych už zase odněkud neslyšela někoho dalšího, zase ta šmudla, která se představila jako Nira. "Čapku? K čemu..?", zeptala jsem se, chtěla jsem ještě dodat "Tobě by stejně neslušela.", ale Alfino zavrčení mě donutilo tenhle dodatek jen spolknout a vrhnout se na práci. Ještě jsem kývla na Alfu na znamení pochopení jejích předchozích slov a pokynů a začala jsem se soustředit na jehličkovitý tvar krystalků, které jsem hodlala dát kolem příkopu, aby to vlci neměli moc snadné. Pak jsem pokračovala opět vevnitř příkopu, kam jsem, na rozkaz Alfy, umisťovala jen ty nejdelší, které jsem svedla.