Easy & Naiome DDP: Alfa temné smečky Zeiss a vetřelkyně

Účast: Easy a Naiome Dead Demon Princess
Místo: Hranice Zeiss
Čas: ???
Počasí: Jako na příběhu...tedy zima
Děj: Černá vlčice s ohnivýma očima Easy se dostane na hranice smečky Zeiss. Smečky temné a vyhnané... Co se nestane potkává samotnou Alfu Zeiss, princeznu temna Naiome... 
Konec: Já nebo Nai napíše konec^^
 

Tábor- Hranice
*Krup* - ozvalo sa z pod stavcov malého a huňatého hlodavca. V Naiominých tesákoch visel zajac s bielou srsťou, na ktorej boli husté kvapky krvi. Pustila ho na zem a olízala si pysky. Pomerne obľubovala lovenie na hraniciach a zajačie jemné mäso, jej vždy prišlo vhod, hlavne po vĺčatách. Zaryla tesáky do telíčka, ktoré začalo pomaly tuhnúť. Trhla hlavou do strany a takto sporiadala niekoľko hltov, kým zo zajaca neostala už len mršina s ktorou sa Naiome babrať nemienila. Uši dala k zátylku a tichým pokluskom sa vydala k hraniciam. Jej myseľ bola prázdna a oddýchnutá. Pri silách či fyzicky tak aj psychicky. Po chvíli však zastala. Zúžili sa jej zrenice a jej chvost tvoril jednu líniu s jej telom. Zhlboka sa nadýchla aby tak zistila, kde sa daný vlk nachádza. Jej tvár zdobil temný úškrn. Lopatky vypla k našedivelým nebesiam a ako had sa potichu dostala bližšie k siluete vlka. Zastala a azurovo modrým pohľadom na nej zapichnutá ju sledovala. Silný Naiomin pohľad na chrbte, bol určite cítiť. Bola však z lepšej strany, takže Naiomin pach nebol. Dominantným postojom čakala, kedy sa vlčica obzrie za jej chrbát. Ale, ale...- ozvalo sa vo vlčkinej hlave.

Hranice Zeiss
Dívala jsem se na ten bílý sníh. Neměla jsem sníh v oblibě, protože jsem černá a ten sníh bílý. Bylo obtížné se ve sněhu ztratit...tedy skoro až nemožné. V tomhle jsem záviděla vlkům s bílou srstí, ale nechtěla bych ji mít. Bílá pro mě znázorňovala jemnost, ale já taková nebyla. Najednou jsem zaslechla něco jako kdyby mi mluvil někdo v hlavě. Zavrčela jsem a opatrně jsme vstala a otočila jsem se. Přišlo mi, že se na mě někdo koukal a taky, že ano. Stála tam vlčice s dominantním postojem. Netušila jsem, že je to Alfa samotné smečky temna. "Zdravím." Řekla jsem chladně a praštila jsem ocasem o zem.

Přip.

C:

Hranice Zeiss
Naiome bez pohnutia stála. Jej telo bolo však uvoľnené, táto vlčka po jej premeraní nepredstavovala pre ňu hrozbu. Priblížila sa k nej bližšie a začala kráčať v kruhu ako sup čakajúci, kým zviera zdochne. Dávaj si pozor na chrbát... - pomyslela si a temne sa uškrnula. "Tvoje meno a odkiaľ pochádzaš?" spýtala sa priamo a rázne. Nemala rada chodenie okolo horúcej kaše. Chvost jej tvoril stále líniu s telom a bolo jasné, že pre vlka predstavuje hrozbu a nebude kamarátka. "Vieš vôbec, kde sa nachádzaš? Si na území temnej svorky Zeiss." dodala a po poslednom slove začal jej tvár ozdobovať zubatý úsmev. Stále chodila v pravidelných kruhoch no po chvíľke ho asi o 10 centimetrov zmenšila. Pripravovala si ju, pekne pomaly. Nebolo kam sa ponáhľať a vlky už od dávna nemali rady stiesnené priestory. Avšak čakala, kým sa jej vlčka predstaví. A či vôbec zistí, kto je Naiome zač.

EASY
Hranice Zeiss
Pozorovala jsem onu vlčici. "Vypadá silně... Kdy bych tak věděla o koho jde..." Pomyslela jsem si znechuceně, protože mě otravovala představa, že nevím o koho jde. Ta vlčice mě začala obcházet v kruhu jako nějaký sup. Zamračila jsem se a pořád jsem vlčici pozorovala. Co třeba kdyby chtěla na mě skočit? "Mám ji lhát? Jako skoro všem? Ne, dnes ne." "Sice preferuji, když vím s kým mluvím a pak až se představím já, ale dobrá... Mé jméno je Easy a pocházím ze severu, ze Severní smečky." Řekla jsem ji celou pravdu což u mě nebylo obvyklý. "Myslela jsem, že na další slabé sviťácké smečce." Pověděla jsem znechuceným hlasem. "Temné? Je i silná?" "Že by konečně nějaká smečka podle mých snů?" Temně jsem se usmála při té myšlence, ale mezi tím se prostor zmenšil jak mě obcházela. Tiše jsem hrdelně zavrčela na důkaz, že se mi to nelíbí. "Kdo jste vy? Vypadáte na vysoký post." Povím svým chladným temným trochu arogantním hlasem po otci, který jsem měla od malička a tak se s arogancí nedalo nic dělat, ikdyž teď jsem ji nijak nezdůrazňovala.

Hranice Zeiss
Zachytila vlčkine myšlienky. V jej vnútri sa len temne zaškerila. "Drž si ten arogantný tón za jazykom, inak ti ho odtrhnem." zavrčala a kruh zmenšila o ďalších 10 centimetrov. Naiome nasadila znova kamennú masku. "Ale, aby som nebola nezdvorilá najprv sa teda predstavím. Moje meno je Naiome." podvihla horný pysk a tlemene zavrčala. Chýry o Naiome všetci dobre poznali. A kto ju poznal, vedeli, že je to minimálne ešte o 10x horšie. Ona však vedela, že nieje zo sviťáckej svorky, preto nevedela, či sa o nej dopočula. "Som Alfou temnej svorky Zeiss. A ty stojíš na pôde môjho územia." dodala rázne a pozrela vlčke do očí. Či je svorka silná? Hlúpa otázka. - poslala jej myšlienku. Tvár Naiome ozdoboval momentálne zubatý úsmev. Bolo ťažké sa v nej vyznať. Ale isté bolo, že pre vlčku predstavuje smrteľné nebezpečenstvo. Čo zmôže zoslabnutý tulák z ciest proti nej? Ak Easy prejaví rešpekt pred ňou, možno by mala šancu na záchranu. Ak 100% nepatrí medzi tých čo uznávajú svetlo. To si však Naiome dokáže veľmi rýchlo preskúšať. Vypla jej bielu náprsenku a ďalej okolo nej krúžila, než zastala  tvárou v tvár. Uši mala stále natisknuté k zátylku. jej postoj bol hrdý, vyžadujúci rešpekt a podriadenie.

Hranice Zeiss
"Aroganci v hlase a jeho tón mám po otci. Krotím ho, když uznávám toho vlka nebo když hraji před nim divadélko." Odsekla, ale stejně se ji snažila zkrotit ještě více. Asi kvůli tomu zavrčení a protože bylo jisté, že by to té vlčici nedělalo problém. Sklopila jsem uši a ocas, protože ať byla na jakém koliv postu, tak já jsem byla pod ní a já jsem k ní cítila respekt a toho odseknutí jsem trochu litovala. Určitě více než tolika ulovených zvířat na územích sviťáckých smeček, které jsem prošla svým putováním. Moje povaha už byla prostě taková. "Naiome.." Zopakuji si jméno a uložím si ho pevně do paměti. Při další slovech skloním hřbet a čumákem se dotknu země. "Odpusťte Alfo. Nevěděla jsem s kým mám tu čest, ikdyž jsem tušila, že jste vlčice, která si vyžaduje respekt." Arogance z tihle slovech zmizela. Samotnou mě zaskočila, protože takhle s respektem jsem nemluvila ani k matce ani k otci a dokonce k žádné jiné Alfě. Stejně můj hlas si ponechal temný podtón s lehkou chladností. "Alfa má pravdu. I malá hloupá Omega by to o své slabé sviťácké smečce tvrdila, kdyby by ji byla aspoň špetku věrná." Pomyslím si znechuceně. "Ale tahle smečka vypadá dost silně. Má silnou temnou Alfu." 

Sledovala ako sa vlčka pred ňou sklonila. Vlastne, pred Naiome všetci tí, ktorí nechceli prísť o ich bezvýznamný život sa museli skloniť a podriadiť. Na jej ospravedlnenie ľahko kývla. "Z tvojich slov a myšlienok usudzujem, že sa chceš pridať do mojej svorky. Avšak, pridanie do Temnej svorky znamená určité pravidlá a vedomosti. Napríklad to, že ja ovládam životy všetkých vlkov na území. Jeden krok proti mne Easy a môžeš sa na územie pozerať ako duch z dymu pekelného. Je to jasné?!" poslednú vetu ostro zavrčala a spravila krok k nej. Chcela aby si easy uvedomila, že v Zeiss život nieje jednoduchý, ale pri vernosti a poslušnosti z jej strany môže prísť veľká odmena. "Ale, ak mi preukážeš vernosť a poslušnosť budeš odmenená." - v Naiominých očiach sa blysklo zlo. Bola to pravda čo rozprávala, avšak pozorovala Easy, či pri jej slovách nezmení správanie. Spravila okolo nej malý kruh a na jej tvári bol temný úsmev. " Tak ? Zapredáš mi svoju zatiaľ bezvýznamnú dušu a požiadaš alfu Temných vlkov o skúšku?"  spýtala sa rovno. Bolo to ako zapredať dušu samotnému diablovi ba možno aj horšie. Ale stať sa členom Zeiss a vydržať tam, nieje také jednoduché ako napríklad v svorkách, kde žijú sviťáci. Teda, zatiaľ, žijú. 
S rovnakým temným úsmevom čakala na jej reakciu.

EASY
Hranice Zeiss
Trošku jsem se narovnala, ale pořád jsem měla sklopený ocas, uši a sama jsem byla v podřízeném postoji. Poslouchala jsem její slova pozorně, aby mi nic neuniklo. "Přidám se. Přede mnou stojí temná silná smečka. To co jsem hledala. Co by mě mělo donutit se nepřidat? Matku jsem opustila kvůli stylu výchovy a otec? Fajn vlk, ale tulák." Sice jsem tušila, že se chce přidat do svitu, do Kirigakure. Kvůli jeho partnerce Yllin, ale měla dobrý postavení. Mohl toho zneužít, ale tak mi to nepřišlo. "To je pravda." "Ikdyž nelžu málo." Pomyslela jsem si s úšklebkem. Alfě Naiome jsem nelhala ani jednou a chtěla jsem to tak nechat. "Rozumím." Kývla jsem bez zaváhání, ale myslela jsem to vážně. Na její další slova jsem nijak moc nezareagovala. Věděla jsem, že to nebude nejlehčí život, ale tak jsem to vždy chtěla. "Pro vás zatím bezvýznamnou..." Zamumlala jsem tiše. "Kdybych nechtěla, tak byste mě zabila, ne?" Zeptala jsem se vcelku klidně. "Já však chci být součástí vaší smečky. Ne kvůli tomu, že byste mě nejspíše jinak zabila. Proto se ptám...co musím udělat, abych se stala součástí vaší smečky?" Zeptám se s temným úsměvem. I ta slova o tom, že chci dobrovolně se přidat byla pravdivá.

Vlčkin  postoj sa jej pomerne páčil. Vyzerala na schopného vlka zo Zeiss. Na pravého vlka s podstatou Temných. Na otázku, či by ju zabila sa Naiome uškrnula. "Nie. Mala by si šancu odísť." odpovedala jednoducho. Nechcela tú "šancu" ďalej rozvíjať, ešte nebola na to pripravená. Keď sa stane členom, uvidí sama. Potom sa vlčka spýtala vetu veľmi dôležitú pre Naiome. "Easy, chcem aby si mi priniesla mláďa líščaťa. Avšak, chcem ho živé, teda mu neskrivíš ani vlas. Čokoľvek sa čo tomu líščaťu stane (teda ak sa nejako zraní či vibnou Easy alebo nie) tak to budeš nosiť na tele aj ty, odomňa. Musíš teda nájsť líščiu noru, vyhrať boj s jeho matkou (zabiť) a doniesť mi líšča do Tábora." vysvetlila a udelila úlohu. Toto bola skúška pre Easy. Pre Zessáka. Žiadne hľadanie bylín alebo podobne v iných svorkách. Naiome nakoniec podvihla horný pysk a zavrčala. "Choď!" vyštekla ostro a cvakla jej ostrými belostnými tesákmi pri čumáku. Následne sa vyrovnala, pričom chcela sledovať Easy ako sa vzďaľuje od nej. 
/Líšča prines Naiome do Tábora na Príbehu Zeiss. c:
//Chceš tu pokračovať, alebo ukončíme? 

EASY 
Hranice Zeiss - Zeissův les
"Ale něco bych si odtud asi odnesla, že?" Myslela jsem tím nějaký ten škrábanec, ale zase jsem byla hranicích. Nebylo by toho moc. Pak jsem poslouchala úkol, jaký mi dala Alfa temna, Alfa Zeiss. Temně jsem se zakřenila, protože se mi zkouška vcelku líbila. Líbila se mi představa zabití hloupé lišky. "To zní dobře..." Zamumlala jsem pro sebe. "Takže to liščátko je jako moje voodoo panenka?" Odfrkla jsem si, ale pak jsem rázně kývla. "Dobrá, hned vykonám, Alfo Naiome." Uklonila jsem se až k zemi a pak se opět narovnala, ale teď úplně. Zvedla jsem ocas do původní pozice a uši též. Nakonec jsem se otočila a rozběhla jsem se pryč. Přesněji plnit zkoušku díky které se dostanu do smečky Zeiss. 
//Ok^^ 
//Asi konec... c:

/ tak teda, koniec c: :3