Rowenn & Jessie & Varg; Nějaké změny...? (Ukončeno)

Od velkého dubu, jsem se vydal ke skalám. Měl jsem to tam docela rád, protože byl ze skal pěkný výhled na okolní krajinu. A tak proč si nepročistit hlavu svěžím vzduchem, který se vyskytoval na vrcholcích skal? A proto jsem se tam vydal. Už jen to stoupání mi prokrvilo celé krevní řečiště. Cítil jsem, jak se mi plíce nafukují námahou a to bylo celkem fajn. Vyškrábal jsem se do kopců a zamířil do skal. Bylo chladno a v tomhle ročním období připadaly skály jako chladné místo, ale neva.
Nějakou chvíli už jsem jsem skalami bloumal, když jsem zaslechl něčí kroky. Aby ne, občas totiž pod tlapama zakřupal nějaký ten káme. Zbystřil jsem a nasál pachy, abych zjistil, kdo to je. Pach mi byl povědomý a tak jsem s klidem zamířil tam, odkud jsem se domníval, že zvuky přicházejí.
Brzy jsem spatřil hnědý kožich.

Kameny jí křupaly pod tlapkama a chvílemi se jí zdálo, jakoby se tento zvuk ozýval i odněkud jinud. Na chvíli se zastavila a ohlédla se kolem sebe, ale nikoho nevidět. Tady ve skalách to mohla být nějaká ta ozvěna, nebo se nějaké ty kamínky prostě sesunuly o něco dolů. Ale tyhle zvuky jakoby se blížily k ní čím dál víc. Závan větru s sebou přinesl nějaký pach. Tak přeci jen se zde ve skalách nacházel i někdo jiný, než ona. Tento pach ji byl důvěrně známý a zcela jistě patřil někomu ze smečky. Mohla tedy být klidná a tak nějak se vydala té druhé osobě naproti. Po chvíli mohla zahlédnout za balvanem přicházejícího polo-černého vlka. Kupodivu byl opravdu blízko a co víc, byl to sám Alfa - Varg. Ještě o pár kroků přišla blíže. "Zdravím" , pozdravila zdvořile, přičemž provedla takovou tu poklonu. Poté se narovnala a koukla mu do tváře. Vlastně byla překvapená, že zde potkává právě jeho.

Opětoval jsem její pozdram a prohlížel jsem si její tělo. "Také zdravím. Je docela chladno, že?" Začal jsem nějak rozhovor. Vlastně jsem věděl, co chci říci, jen jsem nevěděl, jak začít, aby to znelo tak nějak, ...noblesně? Možná tak. "Jessie? Rád bych se tě na něco zeptal." Řekl jsem hnědé vlčici a vyčkal na její reakci. Slunce sice svítilo, ale tolik nehřálo, jen o sobě dávalo nesměle znát.

Narovnala se a pohlédla jemu do tváře. "No, docela ano" , odpověděla na jeho první otázku a uvědomila si ten chladný vánek, co bloudil tady mezi skalními skulinami. Nevědomky se chvíli zakoukala někam pryč, však hned co Varg zase promluvil, otočila se, nastražila uši a poslouchala. Posadila se a poté, co domluvil, dala prostor posadit se i jemu. "Samozřejmě, jen se ptejte" , kývla přívětivě  hlavou a čekala na další ta jeho slova.

Pomalu jsem si to přehrával v mysli.  Posadil jsem se vzápětí po Jessie a pak jsem spustil. "Jde o to, že smečka je celkem velká a pořád se nám tady potulují cizí vlci. Vlci z ostatních smeček mi ani až tak nevadí. Ale také je zde dost tuláků. A prostě celkově. Takže se tě zeptám na několik otázek a ty mi odpovíš." Konečně jsem začal souvisle hovořit.

>>> Tady bych jako vsunula ten textík ze soutěže o Betu. <<< Aby jsme to celé nemuseli hrát.

○ • ○ •  ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○

1. Popiš tuto pozici ve smečce (Beta) – vlastními slovy
Beta, vlk s nejvyšším postavením hned po Alfách. Alfy zastupuje a v jejich nepřítomnosti má právo plnit jejich povinosti. Příjmá vlky do smečky, řeší konflikty ve smečce, brání smečku, má dohled nad celým děním ve smečce a spousty dalších věcí. Ale abychom nemluvili pořád jen o povinnostech, Beta musí být určitě oddáná smečce a odhodlaná za ni vložit tlapu do ohně. Musí být schopná chránit, poradit, měla by býti inteligentní a dobrá ve svých dovednostech. Mile přistupovat k členům smečky a podílet se na tvořené bezpečného a šťastného domova.

2. Byl/a jsi v poslední době – po tři měsíce zpětně – aktivní? – napiš, kde jsi aktivně psal/a.
Ano byla. Ne bohužel za postavu, se kterou tu momentálně soutěžím - Jessie - jelikož je tak nějak zaseknutá na jedné důležité SH, kvůli neodepisování druhého hráče, ale hraji za své jiné postavy. Kde jsem tedy aktivně psala? Aiko - příběh SSF a akce, Toboe - příběh Kirigakure (avšak teď je opět zaseknutý kvůli neodepisování ostatních hráčů), Akira - příběh Ishimury + veškeré mé soukromé hry.

3. Co bys jako Beta dělal/a?
Plnila bych své povinnosti, starala se o smečku i členy samotné, vlastně věškeré ty věci, co jsem vypsala v úkolu č.1. Rozhodně bych nic nezanedbávala, neplnila povinosti a ostatní věci, to se na Betu nesluší.

4. Co pro tvou postavu tento post znamená?
Vezmeme to z obou hledisek. Pro Jessie jako Deltu znamenají Bety vlastně něco jako Alfy.  Sic je moc často nevídá, ale i tak k nim chová veškerou důvěru a respekt. Znamenají pro ni nadřízenou osobu, jejichž rozkazy musí plnit a respektovat, ale zároveň také znamenají pro ni takového toho strážného anděla. Není to pro ni jen další diktátor, ale ten, díky kterému může být ráda ve smečce, na koho se může obrátit s problémy, spolehnout, ten kdo nabídne pomoc a ten, díky kterému se ve smečce bude cítit v bezpečí. (Samozřejmě to platí pro ni i u jiných vlků, ne jen u Bet)
A kdyby ona byla Betou? Znamenalo by to pro ni neskutečně moc. Ve smečce je již dlouho a vždy ze všeho nejvíc ji chtěla jen chránit jako vlastní rodinu a získat si určité postavení. Chtěla být pro ní jen přínosem a vypomáhat se vším, co jen jde. Kdyby takový post dostala, byla by nesmírně ráda a poctěna.

5. Jsi Beta, do smečky přijde nový neznámý vlk, co uděláš?
Chvíli jej budu po očku pozorovat, zda-li se nezdá nějak podezřelý či nebezpečný. Pokud se mi tak bude zdát, opatrně k němu přijdu a optám se na jeho počínání. Postupovala bych podle situace a daného vlka. Kdyby byl nějak agresivní a ohrožoval by smečku, vyvedla bych jej za hranice postarala se o to, aby do našeho teritoria již nevkročoval. Pokud se bude jednat zcela o normálního vlka, chvíli jej nechám, ať se zde porozhlédne, aby nebyl vystreslý z toho, že se ho hned někdo vyptává co tu pohledává a podobně. Poté bych k němu opatrně přišla a přívětivě k němu promluvila, zda-li se chystá přidat do smečky, či jen tak cestuje a tak. Popřípadě, kdyby již chtěl se přidat hned do smečky, bych mu zadala úkol o přijetí a poté bych se o něj postarala jakožto o nováčka ve smečce, nabídla mu něco k snědku či k pití, nějaké klidné místo pro odpočinek, pokud by samozřejmě chtěl, nikomu se nebudu vnucovat a lézt mu takzvaně do zadku.

6. Beta číslo dvě tě pekelně naštvala, co uděláš?
Takové konflikty záleží na mojí momentální náladě. Někdy bych si s tím nedělala až tak těžkou hlavu, a někdy bych zase po ní dokázala nepříjemně vyštěknout. Spíše něž tohle budu ale nějakou tu chvíli naštvaná a potřebuji chvilku na oddech. Nechám si to projít hlavou a dám jí poté šanci na usmířenou. Budu se snažit o zlepšení našeho stavu, neboť není pro nás a smečku dobré nesnášenlivost mezi takovými vlky. Pokud ale druhá strana nebude souhlasit s usmířením, bohužel, nebudu dolézat.

7. Najdeš malé vlče, co uděláš?
Přijdu k němu opatrně, aby se mne hned nebálo. Nejdříve zjistím podle pachu nebo známosti, zda-li to není jen nějaký zatoulaný drobek jedné naší rodinky, nebo to je opravdu cizí vlče, ba i nějaký sirotek nebo tak podobně. V případě prvním vlče navrátím jeho rodině, pokud samozřejmě vím, kde mají doupě, nebo vyčkám, dokud se po něm budou shánět, nebo si pro něj sami přijdou. V případě druhém vlče převezmu do svých tlapek a poskytnu mu patřičnou péči. Oznámím Alfám, že se nějaké takové vlče našlo a že jej mám u sebe. Až bude o vlče dobře postaráno, předám jej vychovateli vlčat.

8. Platí ve tvé smečce profese?
Samozřejmě, vlci s profesí jsou pro smečku přínosem.

9. Může se ve tvé smečce zabíjet?
Zabíjení  se zrovna nijak extra nepodporuje, ale když jde o vážnou situaci, tak ano. Vlci by měli býti schopni  v takových situacích položit vlastní tlapu do ohně třeba pro záchranu jiného, nemohou mít slitování nad tímto obtížným hmyzem. Když se OPRAVDU MUSÍ  zabít, tak se zabije. Jinak ne.

10. Dvě Kappy se ve smečce perou, co uděláš?
Opatrně zasáhnu a snažím se situaci vyřešit. Pokusím se je od sebe dostat tak, aby nedošlo k žádnému zranění jak jich, tak mě. Musím také dávat pozor na bezpečnost ostatních (přihlížejícíc). Vyjednám s nimi a pokusím se jejich vztah nastavit alespoň do neutrálu, aby se nic takového již neopakovalo.

11. Tvá Alfa je v ohrožení života, co uděláš?
Jelikož jako Beta mám jakýsi 'rozkaz' Alfy vždy chránit, tak bych to samozřejmě udělala. Vlastně k tomu nepotřebuji ani to nařízení, udělala bych to z vlastní vůle. Byla bych odhodlána položit za ně vlastní kůži, vše pro to, aby smečka tyto důležité články neztratila. Jak jsem se již zavázala slibem při přijmutí do smečky - ,,Budu za Alfy a smečku bojovat jak nejsilněji budu moct, až do poseldního dechu."

12. Musíš si zvolit mezi záchranou Alfy nebo vlčete, co uděláš? – je to buď a nebo, nic mezi tím.
To je zapeklitá otázka.  Kdybych se někdy v takovéto situaci ocitla, nejspíše bych se pokoušela zachránit oba nebo se obětovat tak, abych oba zachránila. Takhle by to zřejmě udělal každý, jenže tato otázka vyžaduje jednosznačnou odpověď. No, je to těžké, nemůžu na to odpovědět!   V tomto případě může nastat hned několik situací; třeba Alfa a mé vlče,  tomto případě bych určitě zachránila, sic se vší lítostí pro Alfu, vlastní vlče, neboť jako matka bych nemohla své dítě nechat napospas, to bych nedokázala. Nebo to může býti vlče té Alfy, v tomto případě bych zachránila ho, protože tak by to Alfa určitě chtěla, kdybych to neudělala, dosmrti by mi to vyčítala ona a potom i já, že jsem její vlče nechala napospas. Nenáviděla by mne za to, jak bych mohla to udělat? Dále může jít o Alfu a vlče nějaké mé kamarádky. Tentokrát bych zachránila Alfu, i když bych to nedokázala kamarádce udělat, ale musela bych ze svého závazku toto učinit, protože Alfa by mi mohla vyčítat že místo ní jsem zachránila nějaké bezvýznamné vlče. Tohle by však bylo složité. Dále může nastat situace s Alfou a neznámým vlčetem, takhle bych moc neváhala a zachránila Alfu, i když by pro mne bylo velice složité nechat tam to bezbrané vlče. Ale v životě stejně někdy nastane situace, kdy se musí obětovat něco, aby se zachránilo něco dalšího. Pakliže budu chtít zachránit Alfu, ale ona mi rozkáže nechat ji a zachránit to vlče (nebo naopak), po chvíli rozvážení bych to nejspíše udělala, protože stále je Alfa můj nadřízený a její přání a rozkazy musím respektovat. Ne, na tohle je prostě spoustu odpovědí, ale když musím teda jen jednu, tak volím (opět 2x zachránit Alfu ku 2x zachránit vlče, sakra to je hrozné ) - že bych zachránila ... no tak třeba tu Alfu! Ale berte na vědomí, že tohle není mé rozhodnutí, napsala jsem to jen proto, že musím! Ach, proč musí tu být takováhle otázka...

13. Napiš min. 200 slov o tom jak jsi se stal Betou.
Jak jsem se stala Betou? Jak bych si to představovala? No, to je pro mě docela složitý úkol, jelikož nevím, jak přesně to mám podat a 200 slov je docela hodně Každopádně kdybych měla možnost stát se Betou, tak bych ji teda nepromarnila a určitě bych se ze všech sil a spravedlivě snažila, abych si tento post zasloužila. Ale přeci jen, čím víc je tato událost nečekanější, tím víc je překvapivější a záživnější. Určitě bych byla více překvapená, kdyby tahle událost byla poněkud nečekaná a odvíjela se z nějakého mého činu, který jsem nedělala jen pro to, abych se stala Betou. Tak to pojměmě trochu jako příběh, nebo já vlastně nevím jak to mám psát Když se píše něco takového, člověk automaticky ze sebe dělá toho hrdinu a poněkud naivně v textu vypisuje, jak udělal spousty činů a podobně. To samozřejmě očekávejte i u mě, však... no... budu se o něco snažit
→ Jednoho dne na Tábor Kirigakure zaútočili lidé s podivnými vlky. Nekteří ani nevypadali jako vlci, ale jejich pach byl velmi příbuzný. Zdálo by se snad, že jsou lidskými oběťmi, ale oni dokonce i pro ně plnili rozkazy. Byli vycvičení, neznali tu svobodu a divokost. Ráno se Jessie probouzela ve svém doupěti, které je uloženo ve skálách směrem na východ, kde za dalekými hranicemi se rozprostíralo lidské město. Vylezla ven když v tom si mohla povšimnou blížícího se nebezpečí přímo od tamtoho směru. Srdce se jí rozbušilo. Nepatrně rozeznávala lidi a jejich čtyřnohé pomocníky. Neváhala ani minutu a běžela do Tábora oznámit to Alfám. Svolali se vlci a Jessie navrhla obrannou strategii. Nastavit vlkydo linií a snažit se nepropustit útočníky do většího středu. Všichni se šli připravit a brzy bylo slyžet dunění lidských noh. Už se blížili a vlci, kteří stáli nejblíže si mohli povšimnout, že mají zbraně. Jistým 'skřekem' to dali navzájem najevo zadním liniím (tím blíže k Táboru). Za nedlouho se již první linií ocitaly v potyčce s těmito predátory. Jenomže oni byli silní a vlci jim moc nestačili. Snažili se používat magii, což se v této situaci asi nejvíce vyplácelo. Postupně proráželi první linie, ale ne všichni. Někteří se vylekali a utekli, další byli zraněni přinejhorším zabiti. Jessie stála v úplně té poslední linii, bránila samotné Alfy a Tábor. I když oni si i tak postačili sami, ale Tábor sami nemohou uchránit. Poslední člověk s psem se dostali jako jediní až sem a přišli si pěkně potichounku nenápadně pro oběti. Lehli si tiše do křoví a on zamířil svou puškou. Přišli od zadu Jessie a ta díky svým dobrým smyslům si jich včas všimla dříve než se chystali vystřelit na Alfu. Vrhla po nich větrnnou kouli, která se odstřelila a následně v rozpadu větrnné magie skočila po člověkovi a snažila se ho zakousnout. Vždyť chtěl zabít Alfu! Ostatní se vrhli po psovi a na pomoc Jessie. Nicméně se něco musí obětovat, aby zachránilo to druhé, tak zubožený člověk naposledy vystřelil a kulka zamířila da Jessiiného stehna. Se zakňučením padla vedle umírajícího člověka. Dvě své oběti navzájem zůstaly ležet vedle sebe. Ihned přišli léčitelé a o všechyn se postarali a odstranili tato lidská těla. Jessie i tak obdivovala silné vlky v předních liníích, kteří dobře bránili a jejich liniemi se dostal pouze jeden dvounohý a jeden čtyřnohý nepřítel. Vedli si skutečně dobře, jenže ona již byla unavená a raněná kulkou, tak pomalu zavírala oči. Však stihla ještě slyšet při vědomí slova Alfy, které vlastně zachránila život. Jmenovala ji Betou, díky jejím bystrým smyslům, dobrým nápadům a dovednostem, také jako dík za záchranu života. Takový vlk co dokáže ubránit Alfy je hoden nositi takovýto post.

○ • ○ •  ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○ • ○

Když mi tedy Jessie odpověděla na všechny otázky, byl jsem vcelku potěšen. "Tvé odpovědi jsou v celku roumné a vidím, že nad nimi opravu přemýšliš. A i když by měla být smečka vždy na prvním místě, vím, že drtivá většina vlků, ne-li všichni, dají přednost svému potomkovi. Proto tě přijímám na post Bety."

Věděl jsem, že bude nejspíše překvapená. Ale byla členkou už dlouho a znal jsem ji více než třeba Woqira, Lyru, Nozdorma a jiné. A bylo třeba dát příležitost i mladším vlkům, obvzláště když už zde nějaký ten úplněk byli. A Jess byla, možná nevýrazná, ale rozhodně nebyla hloupá. "Ano, jsem si jist. Nebo snad pochybuješ o mých rozhodnutích?" Podíval jsem se na ni na oko přísně. Lehce jsem vycenil zuby a pak jsem se zasmál. "A můžeš mi tykat, BETO." Už pobaveně jsem se usmíval a zadíval se do údolí. "Ano, to je. Nicméně, jsem pověřil též Yllin. Jelikož Darkness zmizela, tak jsem se rozhodl ji nahradit Yllin a tebou Jessie." Pravil jsem zcela přesvědčen. "Jistě. Ve smečce jsi už dlouho. Stejně dlouho jako Yllin, Hillary, pokud se nemýlím a jsi chytrá."

"N-ne, to ne!" , zkroutila hlavou. Rozhodně nepochybovala o rozhodnutích Alfy, ta měla respektovat. Zasmála se poté stejně jako Varg. Nad jeho dalšími slovy se však vnitřně poněkud zarazila. Neměla ve zvyku tykat komukoliv z vyššího postavení, ale když teď budou téměř na stejné úrovni? No, snad by se jí to mohlo povést. Kývla na znamení souhlasu a mile se pousmála. Koukla stejným směrem do údolí, jako Varg, ale pohled poté obrátila zpět. Střihla ušima. Yllin je taky Beta? T-to je super! "Oh, tak to jo", odvětila. "Škoda, že Darkness takhle zmizela, je to dobrá vlčice. Snad se někdy znovu vrátí" , podotkla a zakoukala se kamsi na oblohu a nechala si kolem sebe prolétnout další vánek. Darkness byla její dobrá kamarádka a ta, které za něco vděčila. Chtěla jí to někdy vrátit, ale očividně už je pozdě. Bylo jí to docela líto. Obrátila se na Varga když objasnil její posední otázku. "Aha" , kývla a její zamyšlený výraz vystřídal znovu ten upřímný úsměv. Sic si myslela, že je tu déle než dvě vlčice, co jmenoval, ale vlastně se tím nijak nezabývala, bylo to vcelku jedno. Na chviličku tak zavzpomínala, jak už je to dávno, co ji do smečky přijmul tehdejší Alfa Aetas. Vzdychla, byl to už dlouhý čas, ale stále se usmívala. Vzpamatovala se poté však ze svého přemýšlení a pohlédla na Varga. "Děkuji tedy, přijímám tento post a jsem odhodlaná plnit pečlivě veškeré ty povinnosti, co obnáší" , řekla a sklonila před ním hlavu, poctěně a úctyhodně. Poté se narovnala a zhluboka se nadechla, jakoby se nadechla nová Beta Kirigakurská. "Tak tedy..." , započala řeč s úsměvem. "...Vargu..." , oslovila jej poprvé jménem. "..., jak se vede Roxynor a vaší rodině, mohu-li se ptát?"

Ještě, aby pochybovala. Společně jsme se zasmáli a já byl rád, ža to bere tak klidně a pohodově, protože ani já to nijak zle nemyslel. "No, ano je to škoda, mnoho vlků zmizelo, někteří zemřeli a jiní odešli." Vzpomínal jsem na zmizelou Cassie, mrtvou Sheilu, odešlého Shinsaka, Branda, Sasoriho. "Tolik dobrých vlků už prošlo naší smečkou." Pokýval jsem hlavou. "Výborně. To je skvělé. Smečka bude jistě ráda a ocení to." Pravil jsem a usmíval se spokojeně.
"Myslím, že Roxynor se už cítí lépe. Ta březost ji vyčerpávala, ale řekl bych, že už je to dobré. Jistě, že můžeš. Jsi přeci jako rodina. Rodina Kirigakurská." Zastříhal jsem ušima. Měl jsem dojem, že někde nedaleko slyším nějaký hluk. Gare, jdi to omrknout. Poslal jsem myšlenku svému patronovi, který od oné události býval mimo mou hlavu a střežil okolí tábora.

Pohodila ocasem. "To máte pravdu" , kývla souhlasně hlavou. Ani si neuvědomila, že mu zase vyká. Nu což, chtělo si to nejdříve zvyknout na nové způsoby. Usmála se na jeho další slova a následně jej poslouchala, jak hovoří o Roxynor a rodině. Poněkud užasle a překvapeně na něj vyvalila oči. "Oh, máte další vlčata? To je skvělé, gratuluji!" Usmála se. Vždy se radovala, když na svět přišli jakékoliv další malé chlupaté kuličky. Jen jí bylo trochu smutno, že ještě nemůže míti ty svoje, ale v duchu věděla, že na všechno je čas a jednou určitě utvoří svou krásnou a šťastnou rodinku. Rodina Kirigakurská... , vlastně jí to připadalo jako docela pěkná slova. Když se nad tím vlk trochu zamyslí.

"Ano, narodila se nám dcera. Molly. Je šikovná, už se učí běhat a skládat věty. Je to moc hezký pocit." Opravdu úspěch potomků rodiče naplňoval štěstím a pýchou. Gar slétl o kus níž a zanedlouho na to našel příčinu zvuků. Je tady nějaké vlče, Vargu. Asi se tlapkou zaseklo mezi kameny. Poslal mi patron do hlavy. "Vlče? Tady ve skalách?" Řekl jsem nahlas a podíval se na Jessie. "Ty máš vlčata? Patron mi právě sdělil, že kousek odtud je nejaké uvízlé vlče. Musíme mu jít pomoc."

Střihl jsem znovu ušima. To je kňučení. Pomyslel jsem si. Jasně, že je! Vždyť jsem říkal, že si asi zaseklo tlapku mezi kameny. Zamručel patron v mé mysli. Otočil jsem se k Jessie. "Jdu tam, jestli chceš, můžeš jít se mnou nebo pokračovat ve své cestě tam, kam jsi vlastně měla namířeno." Nabídl jsem Jess tu možnost, ale dál jsem se nechtěl zdržovat a rozešel jsem se rychlými kroky za Garem.

"Oh, tak to musí být opravdu šikovná" , usmála se. Pak se však pozastavila nad jeho dalšími slovy. "Um, ne, já ne. Vlče tady ve sklalách?" Razantně se zvedla a nastražila uši. Pohlédla na Varga. (Jo, možná to teď bude vypadat fakt divně, ale napíšu to tak, aby to bylo podle 'plánů' a Jess se tam nemotala ) "No, pokud přeberete tedy za to vlče zodpovědnost, já budu pokračovat v cestě" , pokývla hlavou. Varg s patronem to určitě zvládnou, jen by se tam ona motala. "Bylo mi ctí, naviděnou" , pronesla naposledy za mizejícím Alfou a ona sama se rozešla dál po cestě.

//Jasně chápu

"Ano, to je, je šikovná a dělá nám radost." Byl jsem si jistý, že Molly dělala radost i Roxynor, stejně jako mě. "V pořádku, jistě, jsi někam měla namířeno a já tě tady přepadl." Přepadl jsem ji a dal ji post Bety, určitě to musela psychicky zpracovat. "Tak zatím, brzy se uvidíme." Řekl jsem a pak už jsem následoval instrukcí patrona.

Nemusel jsem ani jít moc daleko. Naštěstí ta vzdálenost nebyla nijak velká, akorát terén nebyl nic moc pohodlný. Tady na svahu to klouzalo a občas se mi pod tlapama nějaký ten kémen sesul. Já jsem však udržel rovnováhu celkem spolehlivě. Konečně jsem se dostal k vlčeti. "Ahoj prcku, copak se ti stalo? Uvízla jsi tady?" Zeptal jsem se vlčete a pokusil se pomalu přiblížit až k němu. Snad se nebude bát. Gar, obrovský tygr seděl opodál, snad aby se vlče nepolekalo.

Několik minut se snažila usilovně dostat svou tlapku z toho kamení, ale spíše to jen zhoršovala a působila si větší bolest. "Au" , sykla, když se jí na tlapku sesulo pár dalšího kamení a zkroutilo ji jí to tak, že sklesla na zem a už se ani nemohla pohnout, aby si tu packu nijak nezlomila. Naléhavě ještě zakníkala. V tom se kdesi z vrcholků za balvany vynořil černo-bílý vlk. I když vypadal pro ni poněkud děsivě, v tuto chvíli se musela pouze spolehnout na to, že jí pomůže. Bolest se pomalu zvyšovala. Sklopila trochu ouška. Kývla hlavou souhlasně na jeho slova. Ohlížela se zběsile a ustrašeně kolem, přičemž pohledem mohla zabloudit k obřímu tygrovi sedícímu opodál. Leknutím nadskočila, až se jí tlapka nějak nepříjemně pohnula mezi kamenným sevřením, a ona se zakvílením zase složila na zem.

Všiml jsem si, že se Gara polekala. "Neboj se. Ten velký černý tygr, je můj patron. Ochránce. Nic ti neudělá." Snažil jsem se malou vlčku uchlácholit. "Podívám se ti na tu tlapku a dostaneme tě ven, ano? Já jsem Varg. Nic se ti nestane." Řekl jsem, abych ji upokojil. A pak jsem se přiblížil až k ní. Byla taková drobná, byla ještě hodně mladá. Ta by ještě měla být u mámy a táty, ne? Pomyslel jsem si a pak jsem začal odsunovat kameny, které bránily její tlapce, aby se uvolnila a dostala ven ze škvíry.

Hleděla nedůvěřivě na tygra sedícího opodál a následně na vlka, co jí chtěl očividně pomoci. Patron? Nevěděla. Nechala celkem nervózně vlka podívat se na tu její tlapku uvězněnou někde v kamenní. Pomůže mi? Pomyslela si a v tento moment ji vlastně nezbývalo ani nic jiné, než tomu věřit. Odhrnování těch kamenní jí bylo nepříjemné a sem tam zaskučela, ale z nějakého důvodu věděla, proč to ten vlk dělá a že ona bude v pořádku.