Příběh smečky Ishimura II.

Tábor 
,,Páni, to bylo hodně dlouhé, ale chápu tu. Chci se přidat do smečky. Nevím kolik mi je přesně let, ale myslím, že tři mi ještě nebyli." Povím. To bylo fakt hodně slov,ale já to probral.  Zdálo se to výhodné být ve smečce. I když to možná pak nebudu, ale stejně stojí to za to. Občas jsem nechápal, jak mě nějaké myšlenky můžou napadnout.  Bylo to jako, kdyby mi zrovna vylezly z hlavy. Prostě se objeví odněkud. Divné.

"Dobře. Tři ti ještě nebyly, tedy jsi vlče..." Tenebris se zamyslela. Uvažovala, kdo by byl pro Ra'sa vhodným vychovatelem. Nakonec se rozhodla, že ho adoptuje sama. "Nevadilo by ti, kdybych se o Tebe starala já?" Zeptala se. Nemusela mu dát na výběr, no stejně to udělala, jelikož Ra's už nebyl malé bezbranné vlčátko, ale byl to už celkem samostatný puberťák, no jako vlče ho někdo vychovávat musel.

Tábor 
,,Je mi to asi jedno." Odpovím, Tenbris se zdála být fajn. Sice si myslím, že nepotřebuji nikoho bay mě vychovával. Ale když, to je nutné, nebudu protentokrát problémy. Ale stejně, k čemu se o mě potřebovala starat? Lovit umím a ty ostatní věci také.  Sice ne úplně tak, jak to dělají jiní vlci. Olízl jsem si zuby, měl jsem pocit, že mi tam zůstal kus masa, od té srny co jsem jedl.

Les Niwatských srn→Tábor
Už uplynula nějaká doba od jeho probuzení z dlouhého spánku, přesto však své místo neopustil. Cítil se tak stár, čekal, kdy mu zavržou klouby o sebe, avšak nic takového se nestalo. Jeho tělo mělo ještě dost sil na obyčejné vlčí aktivity. Povzdechl si a po několikáté otočil hlavu po směru, odkud se linul pach spousty vlků. Spousty nových vlků. Zavrtěl hlavou a seskákal z kamene, na kterém si doposud hověl. Teď anebo nikdy. Odfrkl si a pomalým tempem vyrazil do tábora. Tolik zim uběhlo, když tenhle tábor spatřil poprvé, přesto z něho tu mateřskou lásku neustále cítil. Čím víc se blížil, tím více jeho srdce pookřívalo. Avšak stále ho mrzel ten fakt, že nikoho jemu velmi blízkého necítil. Zastavil se uprostřed, rozhlížeje se po okolí, nepoznávaje už ničeho. Jeho modré oči posmutněly a on najednou zapomněl, co to tu vlastně chtěl.

Tenebris přikývla. "Vypadáš unaveně... nechceš si jít odpočinout?" Zeptala se. Doufala, že ho tím neurazí. Ale opravdu vypadal unavený. Ani se mu nedivila. Sice se probudila teprve před několika hodinami, ale ta zima neskutečně uspávala.
Přemýšlela. Uvažovala, odkud Ra's asi přišel. Vypadal cizokrajně, takže za sebou asi měl dlouhou cestu. Rozhodně nebyl z Niwatu, protože kdyby byl, stoprocentně by věděl, co je to smečka a jak se do ní přidat, taky by věděl, co je to Niwat a jména minimálně jedné Niwatské smečky. No, tím se Tenebris teď nehodlala zabývat. Byly tu mnohem důležitější věci k přemýšlení. Například ten vlk, který právě došel do tábora. Tenebris byl povědomý, ale nemohla si vzpomenout na jméno. Asper! Docvaklo jí náhle. Už si to pamatovala. Dlouho ho neviděla, znala ho jen od vidění. Musel dlouho spát, ještě déle, než spala Tenebris.

Tábor
Pohodil hlavou, čímž se vytrhl z mrákot a párkrát zamrkal do oslnivého bílého sněhu. Tolik vzpomínek mu proběhlo v jednu chvíli myslí, až musel na chvilku zavřít oči. Až jeho patronka ho upozornila, že se na něj někdo dívá. Trhl sebou a otočil svůj hluboký, modrý pohled na černou vlčici s několika červenými znaky, pod níž se nacházel mladý vlček. Střihl uchem a natočil se k jejich směrem. Dlouho přemýšlel, co říct a jestli by vůbec nebylo lepší mlčet úplně. Zastavil až několik bezpečných kroků od dvojice a zhluboka se nadechl. "Krásný večer přeji, ..." Nevzpomínal si, že by jí někdy potkal, spíš něco v jejím pachu mu přišlo povědomé. Zjistil, že mluvení mu dělalo obtíže, proto mu chvíli trvalo, než znovu promluvil. "Asper jméno mé. Mohu vědět, s kým mám tu čest? Řekněme..že..jsem byl dlouho mimo dění." Lehce se pousmál

Hnědobílý vlk přišel až k Tenebris. Ta se na chvíli přestala věnovat Ra'sovi a otočila se na něj. "Zdravím, Aspere." Řekla. "Mé jméno je Tenebris Fireshadow Killer..." Řekla. Najednou něvěděla, kde začít. Sice Aspera dlouho neviděla, ale stejně něvěděla, jestli se tu náhodou neukázal když spala, nebo prostě neměla čas. Takže netušila, jestli ví o změně Alf, o náboru nových členů do smečky a podobně. "Potřebuješ něco?" Položila vlkovi proto svou obvyklou otázku. Pak se krátce podívala na Ra'sa, aby se ujistila, že něco nepotřebuje, poté se otočila zpět na Aspera.

Tábor 
,,Jo, už jsem celkem unavený" Povím. Tene měla pravdu. Byl jsem unavený.  Byl to dlouhý den. Ale taky docela fajn den. Byla mi zima,  nebyl jsem na zimu zvyklý.  A čím více jsem byl unavený, tím větší zima mi byla. Jak daleko jsem asi od místa z kterého pocházím? doufmá že daleko. Zívnu. Ach to je trapné.  Ale tomu asi nwjde zabránit nebo jo?

LNS - Tábor
Sledovala jsem okolí. Neviděla jsem nic, co by naznačovalo, že měl Antares pravdu. Proč mi tedy tvrdil, že tu nejsme sami? "Lhal jsi mi," vyslovila jsem svou domněnku nahlas. "Možná jssem lhal a možná ne. Možná jssem jen chtěl, by ssess vzpamatovala", odpověděl. "Co vlastně čekáš, že teď udělám?" zašeptala jsem. Sledovala jsem, jak se jeho silueta vynořila zpod mého pláště. Nesnášel zimu. Vidět ho sedět takhle ve sněhu a zírat na mě byl vzácný pohled. "Chci, abyss bojovala. Život nemá ssmyssl, když nemášš cíl. Když budešš nad všším tak dlouho přemýššlet, život ti proteče mezi tlapkami." Povzdechla jsem si. "Není to jednoduché." "Je. Můžešš ssvé rozhodnutí změnit kdykoliv budešš chtít. A život bude vesselejšší, když budešš ssoučástí sskupiny", odpověděl a propíchl mě pohledem. Povzdechla jsem si. "Hádám, že na mě budeš naléhat tak dlouho, dokud se tam zase nevrátím, že?" "Resspektuju, že jsi nerozhodná a je to pro tebe těžké, ale tohle už přessahuje únosnou mez. Tohle jssi chtěla, tak sse k tomu neobracej zády," řekl. Smutně jsem se usmála. Musela jsem mu dát za pravdu. Vždyť to co jsem dělala, bylo směšné. Vstala jsem a pomalým krokem jsem se vydala k táboru.Pprotože jsem se vydala původně na lov, lovila jsem cestou drobného zajíce a najedla jsem se.
Poté co jsem dorazila do tábora, jsem si to namířila přímo k alfě Tenebris. "Tenebris," oslovila jsem ji a přitom naprosto jsem přitom ignorovala vlky, kteří stáli vedle ní. "Chtěla bych se omluvit za to, že jsem se nezúčastnila lovu, jak jsem slíbila. Došlo k menšímu problému s mou magií, ale teď už by mělo být vše v pořádku", vysvětlila jsem. Část s Hexy jsem záměrně vynechala. "Každopádně bych vám ráda oznámila, že jsem se už rozhodla, tedy pokud jsem tu stále vítána",  pokračovala jsem. Napadalo mě hned několik vlků, kterým je má přítomnost ve smečce proti srsti, ale co si o tom myslí oni, teď nebylo důležité.

Tábor
Chvíli lovil její jméno v paměti, hlavně její rod.  "Varg. Ten měl takový rod. Pak ty musíš být jeho příbuzná." Zapřemýšlel nahlas a pohodil hlavou. "Popravdě, něco by se našlo." Chvíli přemítal, jako by si nebyl jistý, jak to ze sebe vypravit. "Tenebris, mohl bych tě poprosit o to, abys mi řekla, co se tu všechno stalo?" Pohlédl na ni s úzkostí v očích. "Kdepak je Spirit? Popravdě..ani její pach už není tak silný, jak býval. Stalo se něco?" Posadil se a obtočil ocas kolem pacek.
Střihnutím uchem se otočil na nově příchozí černou vlčici. Pouze se jemně pousmál a pokynul hlavou na přivítanou.

Smer tábor
Mlčal, dúfam, že to čo som predchvíľou povedal si zoberie k srdcu, než som pocítil niečo zvláštne. Intuícia mi začala vraviť, že sa niečo deje. A čo sa stalo? Prišiel Reel, začul som jeho kroky aj slová, na ktoré som bol prinútený sa otočiť. "Mierne sa to skomplikovalo..." zašomrem, pritom hrabnem do zeme. Skoro som ho musel zabiť, aby ma vôbec počúvol.. pošlem Reelovi myšlienku, pritom okom pozerám na mnoho jaziev na Demonovom tele. Boli všade. 
No, Demonovo správanie sa opäť zmenilo. Vedľa Demona sa zjavila podivuhodná bytosť, netipická. Patron to nebol. Nemohol mať dvoch. To sa mi snáď zdá.. Pomyslím si, pritom sa otočím. "Zlez z toho draka dole a poď seba ako dospelý samec. Her bolo dosť.." poviem jeho smerom, stále pokojným hlasom.

Tenebris přikývla. "Ukážu ti naše doupě. Můžeš sde vyspat buď tam, nebo kdekoliv jinde v táboře, jen do cizích doupat, prosím, nechoď." Řekla a vydala se k doupěti. Když byla těsně před ním, zastavila se. "Tak. Tohle je naše doupě. Momentálně v něm nikdo není, ale kdyby někdo přišel a ptal se, co tam děláš, pošli ho ke mně, já mu to vysvětlím..." Pousmála se. "Promiň, že se ti teď nemůžu více věnovat, ale musím jít, čekají na mě Alfovské povinnosti." Tenebris věnovala Ra'sovi úsměv a vrátila se zpět k Asperovi. Periferním viděním si všimla Caelle vcházející do tábora a mířící přímo k ní. "Ahoj Caelle." Tenebris se na vlčici usmála. "Vpořádku, nic se neděje." Odpověděla na Caellinu omluvu. Z jejích dalších slov Tenebris poznala, že se chce přidat do smečky. "Dobrá." Řekla Tenebris. Už se rozmýšlela nad zkouškou, když si vzpomněla na léto, kdy Caelle odehnala nezvané členy smečky Zeiss. Tehdy jí nabídla členství, Caelle si ho však chtěla ještě rozmyslet. "Myslím, že Tě tedy rovnou mohu jmenovat Kappou, jak jsem ti kdysi slíbila." Usmála se Tenebris. "Vítej ve smečce, Caelle." Řekla.
Poté se obrátila na Aspera. Mrzelo ji, že se Caelle nemůže více věnovat, no měla ještě práci. "Ano, Varg je můj otec." Odpověděla. "Jistě, ráda ti to povyprávím." Tenebris se posadila, protože už ji nebavilo stát. "Naposledy jsem Tě v táboře viděla, když jsem ještě nepatřila do smečky, tedy tak dva roky, takže ti to povyprávím třeba od té doby. Ikdyž, v tu dobu se vlastně nic zajímavého nestalo. Vlastně jediná důležitá věc, která se za poslední dva roky stala, byla změna Alf. Apirit s Lucasem se svého postu vzdali a přenechali ho mě a Reelovi, mému partnerovi. Momentálně oba spí nebo minimálně odpočívají, předpokládám. Lucas má spavou nemoc a Spirit je vyčerpaná z dlouhého vedení smečky..." Řekla. "nevím, co dalšího bych ti měla říct, vážně mě nic jiného,
žádná celosmečková významná událost nestala. Akorát... nedávno zemřela vlčice Akiru Majakki, jestli si na ni pamatuješ." Dodala. "Vlastně... když už jsme u toho, poslední dobou má Ishimura mnoho nových členů... takže máme spoustu Kapp... ale téměř žádné vlky s vyššími posty... a myslím, že členové, které jsou ve smečce už několik let a jsou jí věrní, by měli mít vyšší posty než nováčci..." Tenebris se odmlčela. "Takže Ti, Aspere, nabízím post Delty." Tenebris doufala, že Asper tento post ještě nemá, ale dlouho spal a ona nikdy předtím neviděla Spirit nebo Lucase dávat mu nějaký vyšší post a z toho usoudila, že Asper je stále ještě Kappou.

Tábor
Caelle. To jméno si bude pamatovat. Něco v jejím pachu nutilo jeho srst na krku se naježit. "Vítej." Pousmál se a jakékoliv další myšlenky hodil za hlavu. Pak se otočil a pohlédl Tenebris do očí, zatímco se pustila do vyprávění. "Její jméno ne, avšak její rod ano." Povzdechl si. Zase zmeškal další výměnu Alf. Postavil se a sklonil hlavu k zemi. "Tak to omluv mou neomalenost, neboť jsem zapomněl na slušné vychování." Pak se zvedl a švihl ocasem. Nad její nabídkou se zarazil a pohlédl do těch dvoubarevných očí. "Já.." Zarazil se. Nemohl si dovolit zase svou smečku zklamat. Ne, teď už ne. "..má drahá Tenebris, tvou nabídku přijímám s hrdostí." Jeho pohled zvážněl.

Tábor
Zarazila jsem se, když mi Tenebris oznámila, že mě přijímá bez zkoušky. Příjemně mě to překvapilo. Brala jsem to jako znamení, že mi věří a můj původ nepovažuje za důležitý. "Mnohokrát děkuji. Udělám vše, co bude v mých silách, abych byla smečce prospěšná", slíbila jsem. Tenebris se poté začala věnovat neznámému vlkovi. Mezitím co spolu mluvili, jsem mlčky seděla na místě a koutkem oka pozorovala neznámého. Nikdy předtím jsem ho tu neviděla, ale vypadá to, že je členem smečky. Možná měl spavou nemoc jako Kay nebo Cynber, napadlo mě. "Gratuluju", řekla jsem, když mu Teneberis nabídla post delty.

Tábor -- Doupě 
,,Ok, vyspím se tady" Řeknu potom, co mě Tene přívedla k doupěti. Když Tene odešla, dělat své povinnosti. Lehl jsem si do rohu. Chvíli jsem se rozhlížel po doupěti. Bylo to jiné, než jsem byl zvyklý,  dříve jsem spavál na zemi. Doupěti už nebyla ani taková zima, což bylo dobré. Tlapky jsem měl mokré od sněhu, ale nějak jsem to neřešil. Začali se mi zavírat víčka. Bul jsem unavený.  Položil jse hlavu na zem a zanedlouho jsem usnul.

Tábor - Les Niwatských srn
Ušklíbl se, když mu Alfa oplatila tu zdvořilostní frázi, netušil jestli to myslí vážně, či si z něj utahuje podobným způsobem jako on z ní, každopádně mu po chvíli předala úkol a tak se spokojeně s jedním tichým přikývnutím vzdálil. Její slova ho opět stačila trochu vyvést z míry, ale koneckonců šanci dostal, neměl si na co stěžovat. A tak se zprvu vzdálil jenom trošku od vlčice aby se ještě stačil rozhlédnout kolem a poté se definitivně vydal pryč z tábora.
Vydal se ihned k prvnímu lesu, absolutně netušil jak se místa zde jmenovala ani jak velké území celkem je, tudíž usoudil že bude stačit dotáhnout jednoho vlka jako důkaz a na zbytek hranic se snad bude moci vyprdnout. Je téměř jasné, že během tak nudné cesty si nezapomenul vzpomenout i na svou nedávnou společnici, urazilo ho jak rychle zmizela, ovšem nedalo se říct že by z toho byl nějak výjimečně překvapený. Ae se mu vždy zdála poněkud nestálá a tím jejím podvodem a úprkem který následoval po každé šlamastyce, si tím byl zcela jist. A i přesto jak ji znal, byl uvnitř opět zklamaný a sám přitom netušil jestlí víc ze sebe jak z ní. Prostě čapni nějakou prašivku co ihned najdeš a běž, není to tak těžké.

Tábor --> LNS --> tábor

Když jsem obdržela zkoušku, nevěděla jsem, co si přesně počít. Živé zvíře, tím jsem měla dokázat, že se neloví jen pro krev, pro zábavu. Měla jsem snad prokázat, že jsem milosrdná k podžazeným. Příčilo se mi to, ale nic jsem neříkala. Do Temna jsem se zajisté nehodila, takže i kdybych vraždila kuny, lasičky, zajíce, cokoliv pro zábavu, nebyla bych schopna zabít kvůli někomu, kdo je v postech výš než já. Kývla jsem na matku.
Tak jsem se tedy vydala na cestu za úspěchem. Čenichala jsem nějakou dobu, než jsem si řekla, že asi půjdu do lesa, protože tam toho bylo mnohem víc k ulovení... Tedy k chycení, že ano.. Rozeběhla jsem se tedy tím směrem, kterým byl les. Plíce mne už bolely, ale já nepolevovala, až kdž už jsem chtěla zpomalit, uhodil mne do čenichu pach zajíce, který v mém těle rozlil adrenalin. Srdce se mi rozbušilo jako nikdy předtím a já věděla, že teď poběžím skoro bez únavy. Rozeběhla jsem se za zajícem a ten začal okamžitě a s velkou rychlostí kličkovat mezi stromy. Už jenom je lovit a přinést mrtvé bylo těžké, tak co teprve chytit a donést živé? To bych asi nemusela dokázat, jenomže já měla svou magii. Při běhu jsem se začala víc soustředit na magii, ale nezavírala jsem oči, přece nejsem tak blbá, abych při běhu mezi stromy zavírala oči, to by ze mě pak byl boxer, tse to teda ani náhodou. Magii jsem soustředila do bodu před zajíce, takže se před ním vytvořila kapalná stěna. Zřejmě tušil, že ještě není zpevněná, takže se chystal ji proskočit, ale přesně v tu chvíli jsem hmotu nechala ztuhnout, takže jediné, co zajíc dokázal bylo, že se praštil do kebule. Mezitím jsem si pro něj už běžela a odřízla mu možnost úniku. Než se ale vůbec stačil vzpamatovat, obklopila ho černá hmota a přímo na těle mu zatuhla, jakoby to byl kokon. V místě čumáku a očí jsem mu nechala dírku, aby mohl dýchat a aby věděl, že není v nebezpečí, protože by se mi pak ještě ztížilo ovládání magie. Jelikož jsem mohla hýbat s temnou hmotou, mohla jsem nyní hýbat i se zajícem v ní obaleném.
Rozeběhla jsem se i s ním směrem k táboru a vytrvale jsem natahovala nohy před sebe. Když už byl tábor v dohledu, zpomalila jsem a nakonec zastavila, abych se před vstupem vydýchala a nesípala tam před matkou. Chtěla sjem, aby ve mně viděla potenciál. Když byl můj dech jakž takž klidný, vydala jsem se pomalu do tábora. Nohy jsem kladla jednu po druhé a našlapovala jsem jak nejlépe jsem uměla, tyrkysové drápy jsem zarývala do země a hruď jsem vypla vysoko do nebe. Kráčela jsem hrdě, bradu zvednutou k výši. Donesla jsem zajíce před matku. "Zde je předmět mé zkoušky.", řekla jsem a zajíce pomalu 'rozbalovala' z jeho temného pozlátka, jen nohy jsem mu nechala ztvrdlé, aby neutekl. Jako bych ho přilepila k zemi. Přebytečnou černou hmotu jsem nechala vsáknout do země a šedýma očima, v nichž byl teď trochu náznak modré, jsem se zadívala na matku, čekajíc najejí rozsudek.

"Vpořádku." Usmála se Tenebris. Neměla mu za zlé, že neznal situaci ve smečce. Spal. I ona často dlouho spala. Teď pobaveně sledovala Asperovy rozpaky. "Věřím, že budeš dobrým Deltou." Řekla povzbudivě. Ano, opravdu si to zasloužil. Byl jeden z mála vlků, kteří si zasloužili post Delty a nespali.
Poté se obrátila zase na Caelle. "Nemáš za co." Řekla. Pak se rozhlédla po táboře. Vypadalo to, že ji tu nikdo nepotřebuje. A Kay s Reelem za chvíli dorazí. Tenebris už se chystala zvednout a vyrazit z tábora trochu si pročistit hlavu a také něco ulovit, jelikož měla hlad a předpokládala, že Ra's ho po probuzení bude mít taky, když zahlédla Eveline sebevědomě kráčící do tábora a v tlamě držící nějaký kus černé hmoty. Už se jí chystala zeptat, co to je, když to Eveline položila před ní a roztavila tmavou hmotu. Teď už Tenebris viděla, že Eveline ulovila králíka bez toho, aby měl na těle jedinou ránu. "Výborně, Eveline." Řekla. "Vítám tě ve smečce na posté Kappy." Usmála se. Teď byla šťastná. Sťastná, že obě její vlčata z druhého vrhu zůstala tady ve smečce a nevydala se stejnou cestou jako Tsuri. Vzpomínka na Rangera stále bolela, ale už bledla.Tenebris za to byla ráda. "S tím králíkem si udělej co chceš, je Tvůj." Řekla.

Tábor
Ani jsem nebyla napjatá, vlastně jsem tomu ušákovi nezkřivila ani... Ééé... ucho..? Takže mne nijak nepřekvapilo, že jsem byla přijata. "Ráda bych se najedla... Chceš taky?", ušklíbla jsem se na matku, pak mi na mysl přišlo i to divné vlče... Takové to, co tady bylo, když jsem žádala o zkoušku. "Mami... A kdo byl vlastně tamten..?", musela vědět, na co narážím, ale pro jistotu jsem ještě dodala: "Takovej ten malej, kterej tu byl, když jsem žádala o zkoušku..." Opravdu mě to zajímalo, připadal mi zvláštní.

Tábor
Ještě jednou kývl a pohlédl na černé štěně. Dalším kývnutím hlavy ji pozdravil a úsměvem přivítal ve smečce. Z černé vlčky se vyklubala její dcera. Nakonec se tedy se třemi vlčicemi rozloučil a pomalým tempem, přičemž si prohlížel co všechno ze starého tábora zůstalo, se doloudal ke stromu uprostřed, kam se posadil a obtočil ocas kolem pacek. S povzdechem hluboce zaklonil hlavu a prohlížel si holou korunu. Znovu by usnul, kdyby si na jednu z větví nepřisedl havran a svým skřekem ho z mrákot neprobral.