Příběh smečky Ishimura II.

Její divoký smích jej akorát podporoval v dělání neplechy. Přesto, že v normálních chvílích byl vyrovnaným a zodpovědným vlkem, v tenhle okamžik šla všechna dospělost stranou. Poslouchajíc její naštvané protesty potutelně se usmíval. ,,Nejdříve chcete, aby mě sežral medvěd, pak abych umrzl a nakonec mě chcete zažalovat ??" ukřivděně zvýšil tón svého hlasu ,,To si říkáte kamarádka ??" prohodil nakonec, načež začal opět využívat svou mučící techniku, která se předtím ukázala jako velmi účinná. Tentokrát měl již vyhlédnutá místa, kde to malou vlčku lechtalo nejvíce, proto se právě na ta místa zaměřil. S nekonečným úsměvem na tváři notnou chvíli malou vlčku takto mučil. Smíšený smích obou z dvojice naplňoval ticho kolem a pokračoval dál po území smečky. Když usoudil, že si již odpykala svůj trest, čumákem nabral trošku sněhu, který opět nabral směr jejího obličeje. Nakonec, aby korunoval svůj čin, potutelně se zasmál. Když byl hotov, slezl ze své oběti a přeletěl jí pohledem. Opravdu vypadala, jako by jí někdo mučil. Naštěstí lechtání nebylo smrtelné. ,,Tak co, stále mne chcete zažalovat ??" prohodil k vlčce, která byla stále rozpláclá na sněhu.

JK
,,Jo, ty létající krysy můžu zničit jindy." Mávl tlapou se značnou úlevou, nebyl totiž nijak dobrý v lovu a určitě by tak jako tak pohořel. Rychlým krokem se vydal směrem kterým ti dva odběhli a přitom se ohlédl na Taerona. Trochu ho zarazil jeho šepot a tak se až po chvíli zeptal, jako by ani neměl moc chuť o něm vědět něco víc a šlo jenom o slušné chování. Ve skutečnosti ho spíš všechna ta vážná témata až moc děsila, snad proto že by někdo mohl odhalit jeho mezery v některých zejména vlčích tématech. Šlo-li totiž o cokoliv spojeného s lovem, vyznáním se v divočině a celkově přežitím, byl v háji. ,,Hm? Někoho jsi s ní omylem zabil, či? Jseš dítě satana a máš uvnitř nějakého pekelného démona?" Spustil ve snaze se trochu oklepat a vyhnout se jakékoliv vážnosti. Víceméně ani nečekal nic moc extra závažného, to by bylo až moc zajímavé na jeho život.

Už se cítil mnohém lépe a proto mohl zase začít pomalu léčit. Kapku vody vložil do misky. Jenže až teď si konečně povšimnul, že se v Táboře objevil otec, mamka a Fevris. Jenže, když se otočil sklopil zděšeně uši. Otočil se na svou drahou partnerku. "Už mi je lépe, ale i kdyby nebylo otci pomoci musím." Řekl k ní a následně vyběhl k Alfě Reelovi a Fevrisovi na kterém se nacházel zraněný otec a matka. Zmateně se podíval na Alfu Reela. "Demon?" Zeptal se, ale odpověď nečekal. "Feve, pusť mě k němu." Řekl dračímu patronovi a jakmile se k otci dostal začal se svou léčivou magií, léčit různé spáleniny po těle, tam kde mu chyběla srst dorůstala nová a do těla se mu po kouskách vracela energie. Avšak tohle Diega unavovalo ještě víc, tudíž doufál, že to bude co nejrychleji v pořádku.

Ra's nepřestal. Tenebris po něm nemohla skočit a srovnat ho, ovládal její mysl. "Pojď si srovnat svého syna. Hned." Poslala myšlenku Reelovi a kývla na Ra'sa.
"Poslední varování. Přestaň!" Zavrčela v myšlenkách na Ra'sa. Nepřestal. Tenebris začala rudnout. Ne že by se styděla, ale právě docházelo k samovolné aktivaci její magie způsobené vztekem. Po několika vteřinách byla Tenebris sytě rudá. Znovu zařvala a že srsti jí vyšlehl červený plamen. Pokud byl plamen červený, bylo to jasné varování, že se Tenebris přestává ovládat a tento plamen byl také hodně nebezpečný. Sníh v okruhu několika metrů od Tenebris roztál vlivem tepla, které sálalo z jejího ohnivého těla.
Plamen, který byl dalším ukazatelem nedobrovolné proměny, šlehal až příliš blízko k Ra'sovu tělu. Ikdyby se ted Tenebris nekdi pokusil donutit jí k proměně zpět, neudelala to. V této chvíli se nedokázala proměnit zpět.

/Hranice -> Tábor/
Najednou se k nám zničehonic snesl nějaký pták a začal mě tahat za kůži. Konečně jsem byl schopen se nachvíli odtáhnout od Hexy a otočil jsem se poté na opeřence. ,,Reddy!" docvaklo mi. Kouknul jsem na Hexy. ,,Ten patří Reelovi. Potřebují nás v táboře. Drž se," pokynul jsem k Hexy a v tu ránu jsem se jí dotkl a teleportoval se i s ní do samotného středu tábora. Nemělo mě co mrzet, dokud jsem nespatřil, jak na tom Kay je. ,,Zatracený Démon..." utrousil jsem uštěpačně, byl jsem si jistý, že za toto mohl on. S kým jiným by Kay měl tak krvelačný spor? Navíc, kromě spáleného masa z něho byl jasně cítit i on. Z bezedné neviditelné brašny jsem vytáhl misku, do ní rozštípané lístečky konopí, nějakou tu aloe a netřesk, které jsem následně rozdrtil na jemnou pastu. Pěnou z ní jsem potřel lístek lopuchu, kterých jsem měl zde taky zásobu a ty jsem tlamou přenesl ke Kayovi. Němý pohled jsem stočil k Diegovi, jelikož jsem měl plnou tlamu listů, které jsem však následně rozložil na ty nejpopálenější místa. Odstoupil jsem od ležícího Kaye a pracujícího Diega a lehce se pousmál. Taková spolupráce by Kayovi mohla zajistit plné zdraví za docela krátkou dobu.
Vrátil jsem se k Hexy, načež se mi ztratila pevná půda pod nohama a najednou byla tma. Poskočil jsem na místě a opatrně se pohnul. Co jsem zjistil? Že tu najednou nejsem sám. Hexy se tu propadla se mnou. ,,H-hex?" oslovil jsem ji tiše a opatrně.

Kůže se otci jakštač zhojila a ztracená srst mu jíž dorostla. Jenže stále byl unavený na nějaké větší léčení. Hlavní bylo, že už nebyl v ohrožení života. Po chvíli se zničehonic objevil Dino. Diego se proto na něj podíval. "Již není v ohrožení života, ale stále asi velmi unaven." Popsal mu situaci a následně se rozhlédl po Táboře. Alfa Tenebris se klaněla tomu vlčeti, které si nedávno adoptovala. Teda. Už nebyl vlče, ale dospělí mladý vlk. Ale proč se mu Alfa Tenebris klání? Neměl by se z respektu klanět on ji? Najednou začala rudnout a začal se okolo ní zjevovat oheň. Nevěděl co se děje, ale měl pocit, že za to může ten mladý vlk. "Alfo Reele, Dino, neměli bychom zasáhnout?" Zeptal se spěšně. Nevěděl totiž jestli to je úmysl mladého vlka, nebo trénink. Sám si netroufl po mladém vlkovi vystartovat, aby se zklidnil a neútočil na Alfu Ishimurskou.

Ra's Al Ghul
Tábor 
Tene se nějak zbarvila do červena. Ostatní vlci se na mě začaly dívat. Díky své magii jsem vytvořil kruh o průměru pět metrů kolem mě.  Každý, kdo by do tohohle kruhu vstoupil,  začal by mě respektovat.,,Já jen chi aby jste se mě báli a respektovali mě. " Zakřičím. Co se to se mnou děje?  Když já to chci,  ale dokázat to tímto způsobem.  Proč to dělám?

Tábor
Šťastie, že som bol iba vyčerpaný. Celú cestu som spal ako zabitý a rovnako aj po pristani v Ishimurskom tábore. Opäť som pocitil to, ako mi podali zdravotnú pomoc a pritom som začal uvažovať či som hodný elitnej profesie liečiteľa. 
Na to mi priam zarezonoval v uchu neznámi hlas, ktorý ma prinútil pootvoriť oči. "Ešte ráz to zareve a nedopadne dobre.." sťaža poviem a pri pokuse sa postaviť si všimnem to, že mám predné laby v akomsi zábale. "Hajzl. Šťastie, že zdechol.." zamumlem, pritom pohľadom prejdem po tábore a všimnem si ako sa Tene klani nejakom vlkovi no v tom je priam vidieť ako zúri. "To tu neviete vydržať v pokoji keď tu nie som?" prehodím trocha ironicky.

?? -> Tábor
Probudila se pod nějakým random stromkem netušíc, jak se zde ocitla. Zívla a zhluboka se nadechla. Při zvedání svého rozlámaného tělíčka ze země si protáhla ztuhlé svalstvo a kníkla. Byla zde úplně sama. Bylo jí téměř stoprocentně jasné, že její partner spí v doupěti. Její energie přebývala a její pocit začly vytvářet názor, že spánku si již užila dost a aby se zaměstnala, pokusí se požádat o zkoušku na Deltu. Jesli jí to Alfa přijme byla jen otázka. Přeci jen do teď hluboce spala. Třeba se toho ale v Táboře změnilo hodně. Vyrazila proto táborským směrem za úmyslem trochu si oživit paměť, v případě hodit řeč s někým, koho již dlouho neviděla. Takže se všemi, které zná.
Na tváři byl viditelný pohodový úsměv a v očích šťastná jiskra. Jistě že by byla i šťastnější. To by se však musel stát zázrak, aby se Faratho probudil a opět se jí - tentokrát více - věnoval. Olízla si studený čumák. Jakmile překročila práh Tábora, již z dálky cítil tolik neznámých pachů. Okamžitě poznala, že Alfami již nejsou Lucas se Spirit, které však stejně neznala. Pohled stočila na vlka, který ji před léty dal zkoušku. Více se pousmála a přišla k němu. Složila vlkovi poklonu a zazubila se. „Zdravím, Kayi.” pronesla mile a opět se rozhlédla. „Novinek je zde poměrně dost.. Máš čas mi vše povědět?” uchechtla se a nahodila vyzývavý pohled. Nebyla si jistá, zda se s ní chce bavit.

Tábor
Destiny na nich uprela vďačný pohľad, hoci ju trápilo, že sa kvôli nej s niečím takým namáhajú, prišlo jej to vhod. Načiahla sa k miske a napila sa vody. Cítila sa už o trochu lepšie, no únava pretrvávala a tušila, že ešte bude mať chvíľu s mágiou problémy, hoci netušila prečo. Predpokladala, že to asi prehnala s mágiou, no pamätala si iba to, že vošla do lesa. ,,Kde to som? Čo sa stalo?" dostala nakoniec zo seba ticho. Hlas mala unavený, no rozhodne sa cítila lepšie. Kde sú Akio a Electra? Čo ak sa im niečo stalo? pomyslela si.

Tábor
"Diky Diego, Dino. Neviem čo by som robil keby ste tu neboli," usmejem sa na svojho syna a otca pritom pozorujem tú situáciu s Reelom, Tenebris a tym divným vlkom.  Nezabudnem si vypočuť slová Reela.  Nuž alfa sa musí počúvať. Tak rýchlo. Síce teraz mám nefunkčne moje dve predne nohy ale stále môže dopadnuť rovnako ako ten nebožtik Demon z ktoreho neostal ani mastný fľak.. pošlem Reelovi samozrejme aj tomu divnému vlkovi ktorý si dovoloval na Tenebris myšlienku. Na to sa otočím na vĺčku ktorá ku mne prišla. 
"Sestričko," zazubím sa. "Postavil by som sa aj objal ale vidiš," podotkbem na moje nohy, ktoré sa práve vďaka Dinovi a Diegovi liečili. "Čo je nové? Uf, nuž neviem kde začať keď sa mám priznať," zazubím sa na ňu.

Tábor
Podívala se na černo-šedého vlka v roli Reela a červno-červenou Tenebris. Poté opět na Kaye. Zašklebila se a lehla si k němu, přičemž se k němu přitulila. „Tak se k tobě můžu přitulit já, bráško.” usmála se na něj a v leže jej obejmula. Opět se zašklebila. „Od začátku.” uchechtla se. „Spánek je příšerný a společnost už mi chyběla. Nehledě na to, že partner pořád spí a nemůžu se tak věnovat ani jemu..” vzdychla Kayovi do černého kožichu a zavřela oči. Ano, i to jí moc chybělo. Jasné, že mohla kdokoliv jít do doupěte, přitulit se k Farathovi atp. ale k čemu by to bylo? Nijak by nereagoval. „Povídej, ráda si tě poslechnu.” olízla ho na tváři a položila hlavu na jeho krk.

Na chvíli přestal pozorovat situaci s tím divným vlkem a otočil se za otcem. "Tati." Vydechl úlevně. Potom přišla zeleno-černá vlčice a na otce mluvila. (Eme) Zvědavě naklonil hlavu, páchla Ishimurou docela dost, proto musela být ve smečce již dlouho, ale Diego ji vidí poprvé. Když si k němu lehla a objala ho se slovy 'bráško' musel pozvednout obočí. Někdy budu muset pozjišťoval do jak početné rodiny, jsem to byl vlastně adoptován. Pomyslel si. Byl však rád, že otci začíná být lépe. Následně se otočil k Destiny, Alsafi a Eveline. Destiny se zřejmě probrala. "Omdlela jsi v našem lese a proto jsem tě přinesl k nám do Tábora, Destiny." Odpověděl ji, přívětivě. "Než se s Alsafi vydáte zpět k vám do Fénixe, musíš si odpočinout. Budeš tu na mojí zodpovědnost, dokud ti nebude lépe." Řekl ji a přivřel únaveně víčka k sobě. Už se nemohl dočkat, až si odpočine. Avšak, před Eveline musel vypadat čile, protože tušil, že jej pak nepustí k tomu u čeho ho bude potřeba jako Gammy, nebo léčitele.

Tábor
Nespúšťal som toho problémového vlka z očí, nepáčilo sa mi to. Nie. Všetko zle. Keby som mal v poriadku nohy ležal by mi pod tlapamy za tú drzosť, ktorú vykonal na partnerke môjho najlepšieho priateľa a zároveň Alfy. 
Prejdem pohľadom na Emy a zazubím sa: "Tak je toho dosť. Tuna tento vlčiak je môj syn, adoptovaný ale beriem ho ako svojho. Rovnako ako ja tak aj nemu sa darí v získavaniu postavenia, že?" prejdem pohľadom na Diega. "Volá sa Diego," prehovorím k sestre. Nezabudnem nepočuť jeho myšlienku na ktorej sa zasmejem. 
"Diego, Emerithy. Emerithy Diego, tvoj synovec.." strihnem ušami.
"Pak tu máme ešte Saphu, moju partnerku, ktora je ešte na Fevovi," ukážem čumákom na modreho draka. "A okrem toho, si si mohla všimnuť že som sa kántril s jedným zradcom, ktorý sa zachoval ako nezmar a nemienil zomreť. Samozrejme som sa s ním snažil dohovoriť. Nuž, dopadlo to takto.. A čo ty?"

Kirigakure - Hranice - Tábor

Bráška i otec se se mnou rozloučili. To bylo před pár dny. Ne, ne, ne. Oni si jen tak odešli? Povzdychla jsem si a vzlétla jsem nad stromy lesa kirigakurských srn, abych se rozhlédla. Krajina vypadala klidně, jen kdesi daleko na severozápadě se k nebi zvedla ohromný kouř. Jenže tam jsem já nehodlala jít. Rozletěla jsem se směrem přímo na západ. Tam, kam šli bratr a táta.

Letěla jsem dlouho, přes les, přes louku a přes další les a další louku a aby to nebylo málo, tak ještě přes jeden les, než jsem přistála, abych nechala křídla odpočinout. Dále jsem zkrátka šla pěšky, až jsem narazila na hustou směsici pachů vlků, z čehož jsem usoidila, že to je místo, kde se vlků vyskytuje mnoho na jednom místě a to mi mělo napovědět, že půjde o tábor. A také, že ano. Byl to vlčí tábor.

/Tábor - pod zemí/
Tak nějak jsme se s Hexy ocitli v podzemní chodbě. Těžko říct, jak a proč, ale zatím to vypadalo, že se po nás nikdo neshání. Chvilkama mě napadlo, že zkusím zavýt, abych přivolal pozornost smečky, jejíž členové se nacházeli nad našimi hlavami, ale poté mi došlo, že se zvuk z podzemí nerozpíná napovrch. A co víc, horniny se za náma zavřeli a po našem pádu zde nebyla už ani malinkatá dírka. Docela děsivé, což?

Tábor
„Těší mě, Diego. Emerithy de Mal.” usmála se na něj vlídně jen tak mimochodem a dál poslouchala svého bratra. „Máš partnerku? Tak to ti moc přeju, Kayi. I když..ti to asi říkám celkem pozdě, že?” trochu posmutněla nad svou spacostí. Přeci spolu mohou být už dlouho. „Páni! Máš opravdu hodné novinek. Přeju ti štěstí.” olízla ho opět na tváři a vydechla. Na chvilku zavřela oči. „Nic nového. Děti dospěly a já to prospala. Jsem špatná matka! Přestože bychom spolu s partnerem Farathem mohli být, pořád jen spí. Trochu se bojím, aby nespal navždy.” vzdychla smutně. Chtěla být s ním, s nikým jiným, ale pořád spí a ona se trochu začíná bát, i když taktéž spala dlouho. „Chci požádat Alfu u zkoušku na Deltu a zapojit se více do smečky, když už ne s partnerem.” pousmála se na něj. „Jak se mají tvé pravé děti?”