Tenebris a Lucas: dřívější a nová Alfa

S.N.
Bylo krásné podzimní počasí, které mi zcela vyhovovalo. Vítr, který mi pročesával srst mi vyvolával neskutečný pocit uspokojení a já si ho musel co nejvíce užívat. Nádherná vůně listí ze stromů, které lítalo po celém Niwatu, mi akorát zpříjemňovala onen moment. Cítil jsem se jako v nebi, až jsem téměř zapomněl, proč vůbec jsem tady. Se zavřenými očima nevnímaje okolní zvuky, natož své myšlenky. Však poté jsem byl donucen otevřít oči a zamyslit se. Moment... nejsem zde na důchodu. Tvá dutá hlava zapomněla pogratulovat novým alfám, které byly vybrány místo tebe. Rozhlížejíc se kolem sebe, zda neuvidí onu vlčici, která má přijít. Bylo ode mne dosti neslušné nepřijít pogratulovat novým alfám. Sice má pýcha za onen čas, kdy já nosil korunu a vedl smečku, vzrostla až k výšinám, by musela v rychlosti zmizeti, abych se mohl uklonit novým vůdcům. Čekajíc na onu postavu jsem se posadil v samotném Srdci Neyewu a vnímal všechnu tu pozitivní energii kolem sebe.

VŽDY ZA TENEBRIS
Tábor - Srdce Neyewu

Srdce Neyewu
Netrvalo příliš dlouho a alfa byla již na místě. Však nevypadal, jako by někoho hledala, spíš hledala odpočinek. V onen moment mě napadaly jen myšlenky, zda můj vzkaz se k ní úspěšné dostal. Spíše ne, ovšem není čas řešit tuto malou drobnost. Pomalým, však ladným krokem jsem se vydal k oné vlčici. Dosti jsem váhal, co ji mám říci, jelikož pouhá omluva by byla málo, však dříve, než jsem cosi vymyslil, jsem si povšiml, že mladá vůdkyně této smečky usnula. Bylo by ode mne dosti nezdvořilé ji probrati, tak jakožto zdvořilý vlk, jsem si sedl v dostatečné vzdálenosti, čekajíc na probuzení. I přes ujištění, které v sobě Lucas měl, že na tomto území není nic zlého, co by jej mohlo ohrozit, stále byl v pozoru a rozhlížel se okolo sebe. Rozhlížejíc si Lucas vzpomněl na onu příhodu, která se zde stala. Zde bylo provedeno jeho prvé povýšení na post Delty, když bojoval společně s první Alfou Ishimury Altairem. Tato hrdá myšlenka však zmizela, když si Lucas vzpomněl, že právě zde se dal se Spirit dohromady. Zde započala jejich láska. Po tom, co se probral z hlubokých vzpomínek se podíval na nebe a pošeptal si. "Kde asi teď jsi Spirit..."

Srdce Neyewu
Usmívajíc se na oblohu a přemýšlejíc nad Spirit, jsem byl vyrušen něžným hlasem. Otočil jsem hlavu na vlčici, však stále usmívajíc. Chvíli jsem váhal, co vlastně chci říci, však mé ústa mluvily samy od sebe. "Zdravím Tenebris. Jsem rád, že jsi našla svůj drahocenný čas na tuto schůzku. Klesající hlas ukončoval věty, však jsem dávno nebyl u konce. Musel jsem se omluviti za své nezdvořilé chování. Proto jsem vstal, celém tělem jsem se otočil k Tenebris a hluboce se uklonil. "Omlouvám se, že jsem nebyl u předání postu Alf. Byl jsem v tu dobu velice zaneprázdněn, však to mne neomlouvá. Tímto gestem se vám chci omluviti a hlavně blahopřáti k úspěšnému převzetí tohoto postu. Nehodlal jsem se znovu narovnati, dokud mne sama Alfa o to nepožádá. Cítil jsem se velice poníženě, jelikož jsem udělal dosti neslušnou věc. "Přeji vám hodně štěstí ve vedení této smečky a jsem velice poctěn, že jste nás se Spirit nahradili zrovna vy." Má ústa stále mluvila, však já měl pocit, že jsem toho již dosti namluvil, tudíž jsem nechal prostor pro Tenebris.

Srdce Neyewu
Narovnal jsem se i s úsměv. Byl jsem velice potěšen, že mi bylo odpuštěno. Opětovně jsem si sedl a stále usmívajíc jsem poslouchal Tenebris. "Klanění bylo kvůli mému chování, však teď již není důvod se klanět. Jsem velice potěšen, že toto říkáš. Však přiznejme si barvu, že smečku později vedla hlavně Spirit, kvůli mému zaneprázdnění. Byl jsem na sebe velice tvrdý, však upřímný, přeci jen, nebýt Spirit, tato smečka by byla rovna vetřelcům. "Tenebris, s jistotou ti mohu říci, že určitě budete ještě lepší. Nadechl jsem se, jelikož jsem se trochu zadýchal z neustálého mluvení. Kdybych neměl šedou srst, ostatní vlci by poznali, že jsem již dosti starý. "Každopádně... jeden z důvodů proč jsem chtěl, aby jsi přišla, se týká smečky. Respektive mého postu. Pokusím se ti býti dobrým zástupcem, však již nejsem mladý jako dřív a obávám se, že stáří se na mě podepisuje. Přeci jen, je mi již patnáct let... v tomto věku se většinou umírá... Povzdychl jsem si, nad touto myšlenkou, jelikož ještě nedávno jsem přiběhl na zdejší území.

Srdce Neyewu
Pousmál jsem, když sklonila hlavu. "Nemusíš se bát, budu sloužit tak dlouho, dokud se na mě můj věk totálně nepodepíše. A děkuji za lichotku. Odhaduji, že má uchovaná magie dokázala zachovat mé tělo v mladém věku, však i to postupně vyprchá... Stále usmívajíc ji pozoruje a jen si vzpomene, jak zachránil ono vlče, či jak se vydal do smečky Zeiss, aby zachránil vlky, kteří byli donuceni být v oné smečce. "Věřím, že vy se zachováte úplně stejně, až někdo bude potřebovat pomoct. Vaše sláva teprve začíná, však z celého srdce doufám, že nezažijete nějakou válku, či pohromu."

Srdce Neyewu
"Věřím, že povedete smečku, tak jak jsme ji vedli se Spirit... povedete ji určitě i lépe. Každopádně respekt brzo přijde, jde jen o to, dělat správná rozhodnutí a to ty zajisté zařídíš. Musel jsem se usmát, když jsem dokončil větu, jelikož dřív jsem byl jako ona a teď jsem ten, kdo radí. Kéž by jste tu byl Altaire... Vaše smečka nepadla do špatných tlapek... Stále s úsměvem jsem se zakoukal na oblohu a přemýšlel co dál. "Jestli někdy budete potřebovat pomoc s čímkoliv ve smečce, stačí se na mě obrátit... udělám vše co bude v mých silách." Dodal jsem a upřel opětovně svůj zrak na Tenebris.

Srdce Neyewu
Nastala chvíle ticha, však již z výrazu Tenebris jsem poznal, že se cosi děje. Chvíli jsem čekal, zda mi sama něco poví, či se budu muset ptát. Nakonec se rozhodla sama a já se na chvíli přestal usmívat. Zamyšleně jsem se na ní podíval a nic neříkal. pak jsem nasadil úsměv, který ji měl sundat ten kámen ze srdce a dodal. "Jestli tím myslíš, že se budu chvíli starat o smečku, tak mi bude potěšením. Myslím si, že sem tam zajít na ten lov nebude přímo od věci, nebo přijímat nové členy. To byla vždy zábava pro mojí osobu." Stále jsem se usmíval a ke konci ještě přikývl.

Srdce Neyewu
Chvíli jsem byl donucen přemýšlet, kdy jsem naposledy lovil. Bylo to dosti dávno, když jsem byl dosti mladý. Pohlédl jsem Tenebris do očí a přiznal jsem se. "Popravdě... již je to dlouho co jsem nelovil... zvykl jsem si žrát mršiny, které ještě nešli tolik cítit." Opětovně jsem se zadýchal, jelikož pro mne to bylo dosti slov. "Byla by to opět legrace nahánět srnu, však dosti pochybuji, že bych ji již dohnal." Se smíchem jsem zakončil onu větu, při čemž jsem zavřel na chvíli oči. "A máš pravdu... pořád zapomínám, že jsem tvůj zástupce. Mám za to, že jsem něco jako vyvrhel, však to není pravda. Má mysl se již trochu zasekává.

S.N.
Stále s úsměvem pozorujíc Tenebris jsem byl donucen se zamyslet. Třeba má slabost je jen v mé hlavě... ovšem v mém věku doběhnout králíka, či srnu se by zdá dosti náročné... Již jakožto starý vlk jsem nedokázal řešit důležité věci a řešil jsem spíše drobnosti, které za to ani nestáli. "Vyvrhele sice nejsem, ale cítím se tak." I když jsem začal mluvit vážně, tak mé slova stále doprovázel úsměv. "Pokud ti nebude, že stařík nebude tak rychlí jako ty, tak klidně můžeme zkusit něco ulovit. Tentorkát jsem se i zasmál, jelikož má slova jsou sice upřímná, však pro mě srandovní. Bude mi ctí, když si s tebou budu moci zalovit. Postavil jsem se, abych si alespoň trochu zvykl, na nějaké napínání svalů.

Vždy za Tenebris
~Srdce Neyewu~
"Ale neměl bys..." Tenebris nespokojeně střihla uchem. "Mno nic, neřešme to. Máme na práci důležitější věci." Ušklíbla se, pak se otočila a rozklusala se pryč, doufajíc, že ji Lucas bude následovat. "Stařík." Uchechtla se Tenebris. "Mluvíš jak kdybys měl každou chvíli zemřít." Řekla pak. "Nápodobně..." Řekla. Ačkoliv byla výše postavená než on, stejně k němu cítila hlubokou úctu a respekt. Měl zkušenosti, které Tenebris chyběly. "Srny nebo zajíce?" Zeptala se po chvíli.