Nira&Cairo - Modrá familia

začni c:

Cairo si hrál ve sněhu. Obvykle nebyl takový hyperaktivní, na svůj věk se choval až neobvykle rozumně, avšak přesto byl stále ještě vlče a měl své "chvilky". V tuto chvíli se válel ve sněhu, tlapkami i křídly ho vyhazoval do vzduchu, trénoval vzdušnou akrobacii. Mimo jiné i zkoušel, co dovede jeho magie. Tvořil ve sněhu úzké průchody, kam se sotva vešla jedna jeho tlapka. Ještě v podobě vlka se vznesl do vzduchu a rychle letěl směrem k nim. Těsně před tunelem se změnil ve vosu a tunelem proletěl v její podobě. Ještě když byl v "tunelu", zaslechl podivný zvuk a o pár setin sekund později se na něj strop tunelu zhroutil. To Cairovi nevadilo. pokud bylve vosí podobě, nemohl se ze sněhu vyhrabat a mohl by i zemřít, ale co mu bránilo v přeměně zpět na vlka? A to taky udělal. Sněhový tunel mu teď dosahoval sotva do půlky nohou a Cairo se musel usmát.
Najednou ucítil cití pach a po chvíli zahlédl modrošedou vlčici, jak jde smrem k němu. Rozhodl se, že si z ní udělá trochu legraci. Vmžiku se proměnil na drobnou kočkovitou šelmu-kočku cejlonskou-a zahrabal se do sněhu. Teď byl tak malý, že i maličky krok ve sněhu pro něj byl namáhavý a ve sněhu také nebyl vůbec vidět, Počkal si, až vlčice dojde k němu a pak se těsně před ni proměnil zpět na vlka. Vstal a otřepal si sníh. "nemůžeš dávat pozor?" Vyštěkl a v očích se mu samolibě zablýsklo.

Procházela jsem se a hlavu měla jakoby v oblacích. Různě jsem neustále přemýšlela. Nad tím novým vlčetem Cairem. Hlavně nad ním. Přece nemůže být náhoda, ta podoba. Přece nemůže být tak podobný mému přece mrtvému bratrovi. Ten pach. A jak jsem tak šla cestou, necestou ucítila jsem pach. Nezajímala jsem se o to, komu patřil. Bylo mi to jedno. Tak jsem šla dál a mířila ke krvavému jezeru. Najednou se přímo předemnou zjevil ten komu patřil ten pach. Byl to Cairo. Já jsem ustoupila o krok zpět, ale že jsem se lehce lekla nedala jsem vůbec najevo. Na mém postoji to taky nešlo vidět. ''Ty máš dávat pozor, když si hraješ ve sněhu.'' Pověděla jsem ledabyle a švihla jsem ocasem.

Chvíli si vychutnával Niřinu reakci. Když mu vynadala, chtěl jí něco odseknout, no pak si asi uvědomil, kde je jeho místo a že on je pouhým vlčetem s právy Omegy. "Omlouvám se, Niro." Zavrčel proto a na důkaz podřízenosti sklonil hlavu. Bylo na něm vidět, že se mu to nedělá lehko, nerad se omlouval, kor podřizoval, ale musel, to bylo pravidlo smečky, ve které byl a chtěl být. A věděl, že pokud to nebude dodržovat, ve smečce dlouho nezůstane a když přece jenom, tak jen jako obětní beránek, ne-li rohožka před Alfino doupě.

Nad jeho omluvou jsem protočila očima. No bylo mi to fuk. Pohlédla jsem mu do očí. Konečně jsem měla vlastně šanci zjistit něco o jeho minulosti. ''Nepřemýšlel si někdy nad tím, jak moc mi jsi podobný, chtě-nechtě?'' Začala jsem rovnou. I kdybychom možná došli k závěru, že něco společného spolu máme, stále je to vlk s právy omegy. Měl by už jako dospělý požádat o zkoušku do smečky. Jinak si s ním tady můžu pohrát a nikdo tomu nic neřekne.

Cairo švihl ocasem. Její otázka ji celkem překvapila, čekal spíš, že po něm bude chtít něco vykonat a ona si místo toho chtěla... povídat? Nu, každopádně na sobě nedal znát žádné emoce, a tedy ani překvapení. "Pravda, přemýšlel..." Odpověděl. "Avšak... proč bychom nemohli vypadat podobně? Je s tím snad nějaký problém?" Zeptal se. Pak se mu údivem rozšířili oči. Tentokrát už své překvapení skrýt nedokázal a ani se o to nesnažíš. "Nebo ty myslíš, že jsme...?" Ne, tomu Cairo nevěřil. Jak by mohli být s Nirou příbuzní? Pravda, vypadají prakticky stejně a ani povahově se od sebe příliš neliší, přesto...

Několikrát jsem střihla ušima a naklonila hlavu na stranu. "Jsem ze sviťáckého poprvé mnou zavrhnutého rodu Narra. A ty až moc podezřele páchneš jako můj bratr Shadow. Takže ano. Myslím si to." Kašlala jsem na další okolností a to co jsem mu prostě chtěla říct, jsem řekla. Teď jsem čekala jen na jeho reakci.

Cairo švihnul ocasem že strany na stranu. "Nar'ra?" Zopakoval Cairo zamyšleně. "Nejsem si tým zcela jistý,
už je to dlouho, co jsem odtamtud odešel, ale myslím, že ten rod nosil otec..." Odpověděl po chvíli. "Shadow?
Shadow je tvůj bratr?" Zeptal se pak a snažil se znít nezaujatě. "To není možné. Musíš mít na mysli jiného Shadowa, všichni otcovi sourozenci jsou mrtví, zabil je požár(//aspoň myslím že to byl požár... ne? )" Řekl Cairo nekompromisně.

//Byl to požár x'd

Cairo stále trval na svém, jenže jeho posledními slovy to bylo jasné. Aspoň pro mě. ''Vskutku?'' Pozvedla jsem obočí. ''Asi ti jména sourozenců nikdy neříkal, co? Nebo možná říkal, ale kdo by se ve sviťácké rodině bavil o zběhlíkovi na lepší stranu, či když si myslí, že byl jediným přeživším, než ses objevil já si to myslela taky.'' Uchechtla jsem se. ''Oheň, který díky mojí, v pravou objevenou chvíli, magií založili lidé, když chytili zvláštně modro-šedě zbarvené vlky. Opravdu stále hodláš bojovat za svůj názor, že toto je jen obyčejně pouhá náhoda?'' Ušklíbla jsem se.

//výborně

//připomínám, Markétko xdd