Příběh smečky Kirigakure IV.

Tábor
Dosť bolo strachu. Strach sa naraz vyparil, keď démon vzial jednu z členiek svorky. Zaujal som bojovú pozíciu a zavrčal. Veľmi dlho som nepoužil mágiu, prečo to neskúsiť práve v tejto chvíli?? Pomaly začnem vytvárať ohnivu guľu, ktorá mohla mať teplotu skoro ako naše slnko. Uškrnul som sa na nevitaneho hosťa a zaútočil. Ohnivu guľu som poslal smerom k jeho hlave. Čím bola bližšie a bližšie, mysľou som guľu akoby vylial na démona. Medzitým som dúfal, že niekto záujme ďalší útok a nenechá ma v tomto samého, pretože energia sa mi môže každou chvíľou strácať. Svoj zrak som zaostril na dlhé rastlinné chapadla tejto potvory a spôsobil mu pálenie. Dúfal som, že ho to donúti vlčku pustiť, no niekde v kútiku duše som v tom pochyboval, keďže tento tvor bol od nás asi 10x väčší a silnejší, a kto vie, či naše útoky na neho budú fungovať.

Okolie Tábora > Tábor
Nevedel som, či som sa m teraz venovať Hexy alebo tomu záhadnemu tvorovi, ktorý sa zjavil v závane čiernej hmly, a vybuchu kamenia v tábore. 
Začul som ako alfa zvolala na ústup, lenže tvor bol rýchlejši a vlkom podlomil laby vlkom ktorý chceli utiecť nakoniec zrejme zabarikadoval tábor svojími koreňami? 
"No toto nie.." zavrtím hlavou a rozbehnem sa proti koreňom. Pomocou mágie si vytvorim niečo čo sa podobalo mostíku a pomocou neho som sa ocitol v tabore a pozrel na tú bytosť, toho démona. Čo to k čertu je.. Vypleštim oči, ale keď si všimnem držal vo vzduchu tú Grafity s ktorou sa bavila sestra. Privolam vodu ktoru v podobe lúču vystrelim na chypadlá ktoré tú vĺčku držali. Lúč slúžil ako rezačka, keďže voda bola na toľko stlačená, že bola schopná v poriadku preťať kameň.

Tábor

Ze země se vynořil obrovský tvor. Vůbec se mi to nelíbilo. Všem vlkům blokoval cestu z tábora, pokus o útěk by byl marný. I když jsem chtěla smečku opustit a být se svým partnerem, nebyla žádná možnost na útěk. Musela jsem se monstru postavit jako ostatní i přes to, že má magie byla v tuhle chvíli k ničemu a já se hrozně bála. Najednou mě tvor zvedne do výšky. Zkusím se vyprostit, ale nejde to. Zakousnu se do šlahounů nebo co to bylo, ale pochybovala jsem že mi to pomůže. Uvidím Tela. Hexyna bratra který se mi snažil pomoct. Hlasitě zařvu. Mezitím jsem úplně zapomněla, že jsem chtěla odejít. Jenže o březosti jsem nic nevěděla, bála jsem se o vlčata, ale tiše jsem doufala, že je ještě moc brzy na to abych je ztratila. Když Telo proti tvorovi poslal jakýsi šíp, doufala jsem, že mě tvor pustí.

Poté se oranžový znovu objevil a mě se odlehlo. Poté jsem sledovala Räqa jak se snaží létat. Zajímalo by mě vlastně z jaké strany rodiny křídla zdědil, když Blix ani já jsme je neměli. Najednou se mě zmocnil podivný pocit. Se smečkou, nebylo něco v pohodě. "Miroki, prosím postarej se o malé. Jako členka smečky musím zjistit co se děje. Mám divný pocit." Povídala jsem ke svému partnerovi a nedala jsem mu možnost ani odpovědět a rozběhla se z doupěte. V Táboře se něco zjevilo ze země. Grafity tam ječela a Telo na to mířil svou magii. "Co to sakra je!?" Vykřikla jsem a doufala jsem, že se o to dokážeme postarat tady a neodejde to z toho místa a také jsem doufala, že Miroki se o vlčata postarat zvládne.
Následně jsem se soustředila na svůj černý plamen. Z pravého oka mi vytékla krvavá slza, ale Grafity začala hořet mým černým plamenem. Ji to nepálelo, soustředila jsem se výhradně, aby Grafity oheň nepálel, však Demona to lehce popálit mohlo.

Kraj Tábora
Zo zeme vyliezol nejaký zvláštny tvor. Keď vyliezol, veľmi som sa zľakol. Neviem či to bolo úmýselne alebo iba inštinkt ale pomocou mágie som dokázal vyvolať Kerberosa: obrovského, trojhlavého psa ktorého každá hlava chrlila oheň. Kerberos zavrčal a z každej hlavy začal chrliť oheň na tú obludu. Ja som sa zatiaľ len tak tak držal na nohách od toľkej námahy. Kerberos sa zatiaľ pripravoval na útok.

Tábor
Ano, to byla pravda, mohl to být i jiný jed, nebo nějaká slabší žíravina, kdo ví, co se pod tou párou skrývalo. Ale rozhodně nikdo nemohl čekat nic dobrého. Stejně je to zvláštní, za tak krátkou dobu, aby se opět něco dělo. Zavrtěla jsem hlavou a pak zabodla pohled do středu tábora, odkud se otřesy stupňovaly a zesilovaly, až něco vylezlo na povrch. Páni, co je to? V duchu jsem byla překvapená tou bytostí. Vypadá to jako nějaký démon. Jako příšera ze země. Dávej pozor, pravděpodobně bude nebezpečná. Varoval mě v mé mysli můj patron. Zvláštní, od té příhody s mlhou se příliš nevyjadřoval. Nejspíš nebyl tak upovídaný, jako jiní patroni. Dobře, Ra-Mau, budu opatrná. - Možná. Ten démon, začal bušit do země a srážet vlky na zem. Hlavně ty, kteří se pokoušeli uniknout z jeho dosahu. Usmála jsem se a vycenila zuby. "Dobře, zlatíčko dubový, chceš společnost? Tak tady ji máš!" Zasmála jsem se a odrazila se od země. Mohutným skokem jsem se přiblížila k démonovi. V letu jsem periferně zahlédla i svého otce Lestera. "Tati, dávej na sebe pozor!" Poslala jsem mu myšlenku a dopadla jsem asi tak dvacet metrů - zhruba - od démona.

Tábor
Sústredoval som sa na stáli tok a tlak vodného lúča, ktorý mal každú chvíľu rozseknúť ten prekliaty koreň. Ideti to, zdá sa, že mu voda nesvedčí! Do toho!! Hehe, len pozor, ide po tebe zlato, ozve sa mi opäť moja patrónka pritom očkom pozriem na vlkov, ktorý proti tej oblude bojovali. Došla aj Rias, dúfam, že sa o vĺčatá postará Miroki a ten démon nepojde tým smerom. Kto vie, že? Sústredím svoj lúč a očkom pozriem na takmer preseknuté chapadlo, než sa proti mne rozbehol.
No toto.. strihnem ušami, bol rýchli a besnil. To znamenalo, že som bol v riadnom probléme. Sústredím sa na vodu, ktorá očividne bola v tých konároch po celom tábore. "Šmejde.." zavrčím a v tom momente, nechám vodu okamžite zamrznúť a nechať ju expandovať (zamrznutá voda sa rozširuje, preto by mala tie korene polámať), to samozrejme platilo po celom jeho tele hlavne na končatiny. Dúfam, že z neho bude ľadová socha, alebo ho to na chvíľu zastaví. Ináč som privolal vodný lúč, ktorý mal dokončiť moju začatú prácu a úplne roztrhnúť koreň zvierajúci Grafity. "Demone.. zalez tam odkiaľ si prišiel, ináč ťa rozmetáme na kúsky.." zavrčím na neho. Ach, nie je tu dosť vody, takže musím vytvoriť ľad, alebo hmlu.. hmm.. 

Tábor

Přišla i Rias a další dva vlci které jsem neznala. Snažili se zastavit monstrum, nebo mě vysvodit, i když ono to docela souviselo. Rias kolem vytvořila plameny, mě nepálili, ale to monstrum asi jo. Jen Talentes mi pomohl nejvíc, nic jiného tvor snad ani nezaregistroval. Pak mě zvedl ke svému obličeji. Byl strašidelný z tlamy mu kapalo něco toxického a jeho oči byly prázdné. Na chvíli otevřu udiveně tlamu. Jenže na záda mi káplo trochu toho toxického cosi. Věděla jsem že to není dobré, vůbec ne, ale tvorovi jsem se vzdát nechtěla. Jednoho vlka odhodil. Na to hrozivě zavrčím. Místo strachu se teď u mě objevil vztek. Snažili se mi pomoct, sice jsem teď byla bezmocná, ale kdybych mohla, postavila bych se já za ně. Telo je teď rodinou a Rias kamarádkou a ostatní jsou smečka. Za kterou jsem se měla postavit a ne se snažit utéct do jiné smečky. Tvor se pohne. Otočím hlavu a zjistím že jde k Telovi. "Nech ho napokoji ty jedná přerostlá obludo!" zařvu na něj čímž můžu upoutat jeho pozornost. Zuřivě se zakousnu do toho co mě drželo, i když jsem nezmohla nic.

Tábor

"Jak to chceš zastavit, když je to strašně silný? Většina z nás nic nezmůže, ale důležité je teď vyvést vlky z tábora," odpověděla jsem Yllin v myšlence. Při slovech malého vlčka jsem se na něj otočila a kývla. "A jaké oslovení se ti líbí více?" Zeptám se, abych ho myšlenkami odvedla od nebezpečí, protože to přece bylo pořád vlče, které se nachomýtlo k něčemu takovému. "To mi je líto, ale kdyby si měl zájem, tak bych ti pokusila najít nějakou adoptivní rodinu," nabídla jsem mu a přemýšlela kdo má vlčata. "Možná ta vlčka, která byla s Graf. Ta má vlčata a mohla by se o něj postarat," napadlo mě, ale dál jsem se s myšlenkami nezaobírala, protože celý tábor se třásl, všude byla štiplavá. "Jseš na území smečky Kirigakure, jednou ze smeček na Niwatě. A přesněji se nacházíš v jejím táboře," ušklíbla jsem se, protože s táborem to vypadalo špatně. Nakonec přece jen Yllin rozkázala k opuštění tábora a já začala ho taky opouštět kvůlu Aaronovi. Vše se zesilovalo a já doufala a prosila Draky, abych dokázala dovést do bezpečí tohle vlče. Brzy jsem však tu stvůru spatřila, spadla jsem a teď zbývalo jediné. Postavit se tomu démonovi, který vzal tu sivou vlčku Grafity do vzduchu. Stoupla jsem si v bojový postoj před vlče, vzala vodu z lahvičky, udělala z ní led s ostrým koncem do špičky, který jsem vrhla po kořenu, kde visela Graf. Led jsem nepustila, protože to byla jediná voda, protože jsem nechtěla moc vysoušet vzduch. "Šikovný," pochválila jsem Aarona, když jsem uviděla nějkého psa se třemi hlavami, kterého zřejmě on vyvolal. Nepřestala jsem ledovým ostnem ho napadat. "Potřebuji vodu, škoda, že sníh už roztál," pomyslela jsem si, ale byla ráda, že přesto byla má magie silná. Viděla jsem jak jedna kapička tekutiny z tlamy toho tvora spadla na uvětněnou vlčku, tak jsem vodu nechala roztát a přiložila ji na postižené místo Grafity. Vodu jsem proměnila v léčivou a doufala, že zabere. Když jsem si všimla, co dělá mladý zelený vlk, tak se k němu přidám. A kde seženu vodu? Blízko bylo jezero, voda ve vzduchu a já chtěla taky, aby ta potvora zmrzla a taky jsem na něj hodila sem tam nějakou ledovou střelu.

HEXY DE MAL
Tábor
Soustředěně jsem pozorovala pomocí magie pohyby vlků a pohyby země. Snažila jsem se vyplnit pukliny zemí a zabránit zranění, ale pukliny se tvořile nové a já nedbala na vzhled tábora, ale na životy smeččanů, zvláště Alfy, ale nejpřednostněji Teliho a Graf. Po slovech místní Alfy Yllin jsem vytvořila ze země několik pevných mostíků, třeba pro dva vlky (Cavalier a Tario), aby se bezpečně dostali pryč od puklin. Vše zesilovalo a já ho pomocí magie spatřila dřive než ostatní. "Nějaký obrovský démon se dere ven," řekla jsem jak Telimu, Alfě, které jsem se poklonila, Graf a ostatním vlkům, kteří mne mohli slyšet. Cítila jsem démovy kořeny a tak jsem vyskočila do vzduchu, ale to se mi přerušilo spojení se zemí, byla jsem slepá a monstrum mě stejně dostalo na zem. Vstala jsem a zjistila, že Grafity, partnerka mého syna byla ve vzduchu. Držel ji ten démon a proto jsem ji viděla. "Musíme ji zachránit. Je březí," pověděla jsem a začala se bát nejen o ní, ale i o vnoučata. Kameny, kuse ztvrdlé země jsem začala házet po kořeni s Grafity a přemýšlela, jak ji chytit, aby si neublížila, pokud ji démon pustí. "Skvěle bratře," štěkla jsem k němu, protože vypadal silně. Bohužel silněji než já, což mě mrzelo, protože jsem trénovala hodně se strejdou. Hrdelně jsem zavrčela a napřestávala na tvora útočit, když se však vydal za bratříkem, tak jsem se snažila jeho končetiny uvěznit v zemi.

//Možná jsem na něco nezareagovala a tak se omlouvám, ale psala jsem to narychlo...

Tábor
Hned jak jsem se trošku vzpamatoval, vyskočil jsme opět na nohy. Až teď jsem si všiml, že to, co démon svírá v... kořenu, není nějaký světle šedý kus šutru, ale moje nejlepší kamarádka. Kdyby to nebyla ona, možná bych věnoval okamžik a ocenil Mauřin působivý skok, ale žádný démon si nebude dovolovat na moji nejlepší kamarádku. "Graphy necháš napokoji ty přerostlý bodláku!" zakřičel jsem na démona a rozběhl se proti němu, kličkuje přitom mezi kořeny. moje magie neměla zrovna útočný charakter, na druhou stranu nechytíte něco, co nevidíte. Kousek od démona jsem rizsvítil své tělo jak nejjasněji jsme dokázal a pokračoval dál jako obří svítící koule. Kteréhokoli vlka by teď bolelo se na mě jen podívat, jak to ovšem bude s démonem, kdo ví? Snažil jsem se dostat se co nejblíž k mé šedivé kamarádce, nebo démona svým pobíháním alespoň rozptýlit.

Lester
Tábor
vyskočil jsem na nohy a rozhlédl se. ten hlas, který se mi ozval v hlavě, byla rozhodně Maura. To ty taky, nechci ztratit i druhé vlče. Pomyslel jsem si. Já myšlenky posílat neuměl, nebo jsem zatím nezjistil jak, ale Maura byla dost chytrá a ne tak zbrklá, aby se pustila do něčeho, co nemůže zvládnout, v tom jsme věřil jejímu úsudku. Mé pozornosti neuniklo, že démon má žíravé sliny a že také očividně žere vlky. Šedá vlčice mi byla docela lhostejná, neznal jsme ji a rozhodně nepatřila do rodiny, ale byla ze smečky a smeččani si pomáhají. I když jsme se většinou stranil ostatních, tohle bylo pravidlo, které jsme nemínil porušit. Co jsem tedy mohl dělat? To je otázka. Rozběhl jsme se směrem k démonovi, s kořeny se vůbec nezabýval a prostě procházel skrz mě. jakmile jsem se dostal dost blízko, použil jsme schopnost, kterou jsem nikdy moc netestoval a přivolal draka, kterého jsem na démona poslal. (Magický obránce drak) Trocha letecké podpory neuškodí. Démon byl v podstatě ze dřeva, takže jsem se rozhodl trošku riskovat a spoléhat na svou rychlost. Přibližoval jsme se k němu, kličkoval, skákal a sem tam i plachtil vzduchem, jak nejrychleji jsme dokázal a snažil se vyhýbat kořenům. S touhle obludou nejspíš nepůjde moc bojovat, ale zároveň nemohla jíst vlky a ani jsme ji tu nemohli nechat pobíhat po okolí.

Tábor
Po mojich útokoch sa démon jasne naštval a ohnal sa po mne. Náraz ma odhodil pár metrov ďalej a chvíľu som ostal omračeny ležať na zemi. Agresívne som zavrčal a cvakol zubami. Korene, ktoré boli jeho chápadla som vzal do zubov a rozsekaval ich. No nestačilo to, mal ich oveľa viac, a niektoré boli hrubé tak, že by ich normálny vlk neprehryzol. Keď už som stál pevne na 4 nohách, pristúpil som na svoje pôvodné miesto, odkiaľ má ta beštia odhodila. Medzitým som vytváral ďalšiu guľu, bola menšia ako ta prvá. Túto som vyslal pod démona, odkiaľ vychádzali pár chápadiel. Aj keď táto guľa bola menšia oproti prvej, bola rýchlejšia a pri náraze do démona sa opäť rozliala a pripomínala lavu, ktorá čerstvo vyprskla zo sopečného krátera. Malo to spôsobiť spalenie koreňov týchto chápadiel.

Hory Měsíce

Dorazili jsme do doupěte. Unaveně sebou plácnu na zem, i když mi bylo po odchodu od vyhnanců líp. Rias mi po nějaké chvíli řekne abych hlídal vlčata. Neměl jsem moc náladu, hlavně by mohlo být těžké je ohlídat. Jsou tak energičtí. "Dobře," řeknu jen a sednu si. Ani jsem nestačil všechny pozorovat. Nejdřív mi oči zůstaly viset na Räqovi a pak jsem bloudil pohledem po ostatních. Naštěstí dvě spala, ale mohla se probudit, musel jsem hlídat aby neodešli.

Kraj Tábora
Bol som veľmi unavený. Ledva som sa držal na nohách. Keď to monštrum jedou ranou zničilo Kerberosa,.dosť ma to vyľakalo. *Kerberos je v celku silný, Ale ten démon ho zničil jednou ranou! Tak akú šancu mám ja? Mal by som odtiaľto odísť.* Pomyslel som si trocha bojazlivo. Vypočul som Hilary a prikývol. "Neviem, asi Azazel. Je to zaujímavá prezívka." Pomaly som začal cúvať preč zTábora. No v tom ma niečo zabolelo v nohe. Dosť to bolelo. "Au!" Zakňučal som.

Tábor
Drak byl účinnější, než jsme doufal, a byl jsme rád, že mě napadlo ho použít. Mojí pozornosti neuniklo, že vlk tu šedou vlčici pustil a tak jsem změnil směr a ze všech sil se rozběhl k ní. pokud z téhle výšky spadne, rozhodně to s ní nedopadne dobře. Už takhle vypadala, že bude potřebovat léčitele. Přeskakoval jsme kořeny docela bez problémů, díky mé magii mi nedělalo problémy skákat dál, než ostatní a ani se vyhýbat překážkám, nejednou jsem se podobně pohyboval i v lese. během okamžiku jsem se dostal, kam jsem potřeboval a pak už jsem se jen odrazil, proplachtil zbývající vzdálenost, chytil šedou vlčici ev vzduchu, pevně ji sevřel všemi čtyřmi tlapkami a doplachtil s ní co nejdál to šlo, pryč od démona. i když už nepadala a byla tedy v relativním bezpečí, nemínil jsem zastavovat a zkontrolovat ji, pokud by si nás teď démon všiml, pár popálenin by nehrálo žádnou roli. naložil jsem si ji na hřbet a snažil se i s ní dostat co nejdál, pryč od největší vřavy a ideálně i z pole působnosti démona. Pokud by se nějaká ta žíravá tekutina dostala i na mě, neřešil jsem to.

Tábor
Slezl jsem rychle z bílé vlčice (Yllin), na kterou jsem předtím spadl. Zrak mi padl na běsnícího démona, a já se zmohl jen na strnulé stání. Doslova jsem ztuhnul a nemohl se ani pohnout. Viděl jsem, jak jen démon ničí všechno kolem a útočí po vlcích. V mé hlavě běhaly smíšené pocity a nározy jako; "Vždyť je mi to jedno, nikdo a nic tady pro mě nic neznamená, můžu kdykoliv utéct" , "Ale přece nenechám vlky na pospas nějakému démonovi, můžu jim pomoct a bojovat" . Nevěděl jsem, co udělat za rozhodnutí, proto jsem se jako vždy vrhl bezhlavě na démona. Rozběhl jsem se proti němu, ale jeden z kořenů mě odrazil pryč. Zavrčel jsem a sesbíral se ze země. Doběhl jsem k hnědo-černému vlkovi (Cavalier), jež mi byl ze všech ostatních nejméně cizí, a sledoval jsem, jak tvoří ohnivé koule. Nenapadala mě momentálně žádná možnost, jak nejlépe využít svou magii. Ale i přes to jsem se začal soustředit a pokoušel jsem se z kořenů démona 'vysávat život', snažil jsem se je je jaksi umrtvit.

Tábor
Jestli tohle přežiju, budu víc trénovat, slibuju! Opakoval jsem si v duchu a snažil se udržet světlo, které jsem vydával, co nejdéle a nejsilnější. Jeho první záblesk by asi dokázal oslnit kteréhokoli vlka, ale na démona to asi tak úplně nestačilo, navíc začínalo rychlým tempem slábnout. jenže když mě neviděl, co dál? Zuby mi na jeho silné kořeny stačit nebudou a abych se dostal nahoru ke Graphy, musel bych se rozběhnout přímo po něm. nehledě na to, že bych tím ze sebe udělal cíl, neuměl jsem popírat zákony gravitace. Zvolil jsem proto taktiku zmateného pobíhání okolo a rozptylování, ve snaze dát tím šanci alespoň ostatním, aby se o něco pokusili. Všiml jsme si, že démon Graphy pustil a ona padala, ale těžko jsme s tím mohl něco udělat. byla příliš daleko, příliš vysoko a padala příliš rychle. jak jsem tak sledoval její pád, jakoby zpomaleně, zastavil jsem a zůstal jen tupě zírat. Ne, Graphy ne! nesmíš umřít! zachraňte ji někdo! jenže jsem neviděl, co se stalo dál, výhled mi zakryl jeden z kořenů.

Tábor

Viděla jsem ostatní vlky bojovat, já nemohla nic dělat, bylo to nesnesitelné. Telo, smeččani a vlci co jsem neznala bojovali. Pak se přidal Teebihe. "Toby!" zakřičím, hlavně aby se mu nic nestalo. Jenže pak uvidím i Hexy, kdyby se jí něco stalo, nikdy bych si to neodpustila. Démon začal povolovat sevření. Jenže já jsem začala padat. Chytil mě nějaký vlk, ale předtím jsem viděla jak démon odhodil Tela a Hexy a pár dalších. "Děkuju,
ale nesmím udělat stejnou chybu jako předtím," povím a skočím na zem. Cítila jsem, že kyselina rozežírá mou kožešinu, pálelo to, vůbec ne málo, ale kdybych měla žít s tím, že jsem utekla a Dawanova matka, její bratr, zatím ještě má smečka a vlci co mi pomohli, zanechalo by to horší ránu. Přes bolest jsem se hnala k rodině. "Telo! Hexy! Jste v pořádku?" zeptám se. Měla jsem o ně strach, nechtěla jsem o ně přijít. Hned jak by se mi potvrdilo že jim nic není, vrhla bych se do boje s vlky.

Okraj Tábora
Takmer hneď na to ma to monštrum švihlo nejakým úponkom do boku. Bolelo to ako čert, proste vôbec nie málo. Ľahol som si na zem. Bol som tu iba chvýľu a už na mna útočí nejaké monštrum! Tu to to bude dosť nebezpečné. Začínalo mi dochádzať že toho démona asi neporazíme. Bez taktiky už vôbec nie. Bol som síce malý ale nebol som hlúpy. "Mami, musíme vymyslieť nejakú taktiku, aby sme to porazili." Povedal som potichu smerom k Hilary. Až o pár sekúnd mi došlo že som Hilary povedal mami. Dosť ma to prekvapilo.