[Tenebris & Ashmodeus] - Nový člen rodiny...?

Byl vyspělejší, sic byl pořád mladý, ale nemohl si dovolit již další pád na tom, aby se o svého bratra staral. Jenže Toshio byl moc dětinský na to, aby chápal závažnost jejich situace. Zhluboka se nadechl a sledoval jak slunce padá pomalu k obzoru. Jak mladý byl a tak zkušený. Dokázal se sám naučit a pojmenovat některé věci jen podle toho, co slyšel od ostatních. "Ach měsíci, ty můj pane. Vyjdi na nebesa a nech pána půlnoci zmocnit se svého žezla. Nech konečně aby nastala tma a já mohl nepozorovaně někomu zase ukrást ulovené jídlo. Neboť tuhle noc již bez jídla nepřežiji." Uměl mluvit hluboce, docílit význam na každé slovo. Uměl věřit v to, co jiný dospělý věřit neuměl. Však jak říkal, nohy se mu z hladu podlomily. Před očima měl mžitky již delší dobu. Zhluboka oddechoval a nechával popelavou srst zbarvovat od prachu. Dlouho o hladu šel, až moc dlouho na jeho věk.

Pomalu se stmívalo a teploty začaly pozvolna klesat. Černá Alfa si uvědomila, že kvůli tak vysokým teplotám už dlouho nikdo nebyl zkontrolovat území a hranice jsou tedy nehlídané. Rozhlédla se, koho by mohla poslat na obchůzku a pak sama sebe okřikla. Takhle pozdě bys někoho posílala k hranicím? Že se nestydíš! Tak se tedy rozhodla, že tam půjde sama. Uvědomovala si riziko, které jí způsobovalo vysoké stádium březosti, ale nikdy by si neodpustila kdyby teď poslala z tábora někoho jiného, to by radši sama zemřela. "Dino, jdu obhlédnout hranice, mezitím prosím pohlídej tábor." Kývla na zeleného Betu a vystoupila z bezpečí tábora. Ráda by se rozběhla, ale nemohla, měla obrovské břicho, jak v něm nosila vlčátka. Jako první se vydala k severním hranicím, tam, kde se hranice jejich smečky stýkaly s hranicemi smečky Stříbrného Fénixe. Z té smečky jim sice žádné nebezpečí nehrozilo, ale ze severní strany přicházelo na Niwat hodně vlků a přejít území Fénixů bez povšimnutí kohokoliv nebylo nic těžkého, jejich území bylo stereotypně nehlídané.
Tenebris šla podél řeky Wolf až k místu, kde cítila hranice Fénixovské smečky. Tady zahnula doleva a pokračovala po hranicích. Mezitím už se stačilo setmět úplně a na nebe se vyhoupl měsíc. Tenebris se na něj se zájmem podívala, nekoukala na cestu... a o něco zakopla a natáhla se jak dlouhá tak široká do trávy. Vstala, oklepala se a chystala se jít dál, když si všimla, že to, o co zakopla, se hýbe. Žďuchla do toho čumákem a zafuněla mu do tváře. Vlče? Pomyslela si, zvedla tlapku a rozsvítila ji. Ano. Bylo to vlče. Šedé s barevnými znaky. Nevypadalo, že by bylo vpořádku, leželo tam tak bezvládně, jakoby nebylo schopné vstát, jako mrtvola. Ale dýchalo. "Ehm... Ahoj.
Co tu děláš takhle samo, v noci? Odkud vůbec jsi?" Zeptala se.

Hranice
Ash ucítil, jak o něj něco zakoplo. To už vypadal tak moc jako kámen? Asi ano, přeci jen každý někdy něco připomínal. Stáhl uši k hlavě, když to do něj žďuchlo čumákem. Byl snad mrtvola? Z posledních sil zapřel packy do země a zvedl se. Měl ladné pohyby. Jeho tělo nyní ozařoval její oheň a i otázky mu stihla položit než se zvedl. "Zdravím." Zvedl k ní hlavu a upíral na ní očka, která se brzo asi začnou zbarvovat ještě jinak. Zatím je měl tmavě zelené a u panenky světle zelené. Bělmo měl černé, rohy již trošku více vyrostlé. "Moje matka...nedokáže se chudinka postarat o dvě vlčata, sama ani neví co to vlče je. Raději jsem se proto vydal krást potravu, ale zabloudil jsem. Jinak jsem odnikud, jsem cestovatel, nemám stálou smečku." Vysvětlil jí složitost jeho původu a pomalu si zase lehal. Jestli budeš takhle pořád slaboučký, Aši, tak tě brzy kdokoliv přepere a ty budeš muset umřít zahambením. Vynadal si ve své hlavě a ze všech sil se zapřel. Čili se dostal zase na všechny čtyři. Nemohl si dovolit zklamat.

Tenebris překvapeně zaznamenala, že vlče na jeho věk mluví dost rozumně. Podle jejího skromného odhadu mu mohlo být sotva pár měsíců, což rozhodně nebyl věk, ve kterém by se vlče mělo samo toulat v noci po cizím území. Jeho další slova jí objasnila, proč je tomu tak. "Krást potravu na nepřátelské území? To není moc chytré..." Poznamenala. "Ale je od tebe pěkné že se matce snažíš pomoct hledáním potravy." Dodala povzbudivě. "Říkáš, že nejsi z žádné smečky? To znamená že tvoje matka je taky tulačkou... No, to bude asi důvod proč se o tebe a tvé sourozence, pokud nějaké máš, nikdo nepostaral, když toho tvá matka není schopná." Řekla spíš sama sobě než vlčeti. Pak se na něj znovu podívala, to, že se nedokázal udržet na nohou nechala bez komentáře. Věděla však, že je dost velký na to aby uměl chodit, takže buď byl nemocný nebo příliš vyčerpaný. "Nemáš hlad?" Zeptala se ho.

Zhluboka se nadechl a rozhlédl se. Nikdo je nesledoval. Nuže mohl mluvit otevřeně. "Nekradl jsem na cizím území, či co to je. Ani nevím že něco takového je. Jen jsem prostě ukradl úlovek pár vlkům či zvířatům. Maminka ani netušila, co to vlče je. Musel jí to vysvětlit žluťásek, vlk který byl u mého narození, ale nedokázal jí pak pomáhat napořád. Musel jsem se začít starat o více, než jsem mohl. Když jsem naposledy byl na výpravě, tak jsem šel moc daleko a od té doby hledám cestu domů, kam se mi moc nechce. Maminku a brášku sice miluji celým svým srdcem, ale...nemohu jí přidělávat problémy." Odkašlal si. Jeho hlas se třásl. "Ne, nejsem z žádné větší skupiny vlků pod vedením jednoho. Sic nevím co je tulák, ale jestli je to podle slova toulat se bez domova, tak ano, to jsme my všichni." To co řekla o jeho matce ho donutilo výstražně vystrčit tesáčky. Scvalk je a upřel na ní naštvaný pohled. "Moje matka nemůže za to, co jí někdo udělal!" Kníkl ublíženě. Měla pravdu, sic to byla poznámka pro ní, ale Ashmodeus byl vysoce vnímavý. Jak se dozvěděl o minulosti své matky? Catorce se o tom zmínil, že není normální. Pak se trošku uklidnil. "Mám a promiň, že jsem takhle zvedl hlas, na rodinu jsem citlivý." Vysvětlil již milým hlasem a usmál se na ní slabě.

Tenebris poslouchala slova mladého vlčka a něco jí říkalo, aby ho nepřerušovala, tak jen občas Přikývla. Až když domluvil, ujala se slova pro změnu ona. "Cizí území je jakékoliv území, které není tebe nebo tvojí smečky, a protože ty smečku nemáš, tak je pro tebe cizí skoro celý Niwat..." Řekla. "Kdybys byl dospělý a někdo by tě při krádeži pristihnul, mohl by tě stihnout trest. Ale ty jsi vlče,
takže by ti spíš nabídli místo ve smečce než tě potrestali. Výjimkou je smečka Zeiss, na jih odtud, tam by tě pravděpodobně rovnou zabili." Řekla.
"Neříkám že za to může, říkám jen, že se o vás nedokáže postarat." Odpověděla stále vlídně, tyhle malé vlčecí výbuchy ji nijak nevzrušovaly. Na jeho omluvu přikývla. "To je vpořádku, nic se neděje." Řekla. "Hm, máš hlad. Co kdybych tě vzala do tábora? Je tam jídlo a můžeš tam zůstat jak dlouho budeš chtít, tady bys dlouho nepřežil.. až se trochu zotavíš, můžeme spolu najít tvoji mámu, když budeš chtít." Usmála se.

Měl jí to říct? Zhluboka se nadechl, tohle jí musel říct jako první. "Moje maminka opustila území Niwatu, hledal jsem jí včera na straně smečky kde jsem se narodil a odkud i přicházím. Vzala Toshia a utekla. Nechala mne tu, protože jsem nejspíše pro ní nepotřebný. Nevypadal jsem jako ona, byl jsem jí asi nejméně příjemný. Nevím jistě, jestli odešla, ale její pach se táhl pryč. Jsem tu sám, bez rodiny...nechtěl jsem to říct, protože si to neumím ještě přiznat sám." Přiznal vlčici smutnou zprávu a koukl se na své packy. "Myslím, že to má co dočinění s tím, že jsem se vytrácel tak často....prostě si vybrala jeho než mne." Sklopil hlavu a stáhl uši k hlavičce. "Kam půjdu, až mne pustí z tvé smečky? Stejně budu dál ztracený, budu bloumat tím čemu říkáš Niwat a možná narazím i na ten pitomý vražebný Zeiss, neumím lovit. Jsem vlče bez domova, to se zabít může, ne?" Zhluboka se nadechl. Pak se však koukl směrem odkud přišla. "Ale rád bych u vás aspoň byl dokud se nevzpamatuji." Řekl na její nabídku.

Tenebris se ani nemusela ptát, došlo jí, že Toshio je bratr tohoto vlčete, zřejmě ten, který byl vždy více závislý na matce. "No, každopádně za odchod tvé maminky nemůžeš, to bys měl vědět. Bylo to její rozhodnutí, to ty jsi nijak neovlivnil..." Řekla. "Když se ti u nás bude líbit, můžes zůstat, nikdo tě nebude vyhánět." Usmála se. "Máš pravdu, zabít tě může kdokoliv,
jakožto vetřelce. Ale to se pravděpodobně nestane. Tedy pokud bys nedošel do Zeiss nebo nenarazil na nějakého toulavého vlka posedlého temnotou, ten by tě asi zabil. Ale když se usídlíš v nějaké smečce, budeš tam v bezpečí, nemůže se ti stát, že tě někdo zabije, tedy pokud budeš dodržovat pravidla smečky. Ale to není nic těžkého..." Opět se pousmála. "Tak dobrá, půjdeme do tábora, ze všeho nejdřív se musíš najíst. Doufám že se nebojíš výšek, poletíme, vypadáš, že bys sám neudělal ani krok." Řekla, posadila si vlčka na záda, řekla kouzelnou formulku, po jejímž vyřknutí vlku narostly křídla, což se taky stalo, a vznesla se do vzduchu.
Létalo se jí mnohem lépe než chodilo, chodit teď skoro nemohla, natož běhat. Za chvíli už Tenebris zahlédla tábor a o další chvilku později už se v kruzích opatrně snášela k zemi. Dobelhala se do doupěte, obrovské břicho téměř vlečíc po zemi, zde ze sebe opatrně sundala mladého vlčka. "Počkej tu, donesu ti něco k jídlu." Zašeptala, protože tábor už spal. Pak vylezla z doupěte, došla ke skladišti, tedy zasypané díře s jídlem v zemi, odhrabala hlínu a vytáhla odtamtud králíka. Ne, nebyl shnilý, ačkoliv bylo hodně teplo. Skladiště na potravu se totiž zahrabávalo hlínou aby se maso udrželo čerstvé. Díru zase zahrabala a králíka odnesla vlčeti.

Hranice -) Doupě
Nechápal, co se to dělo. Sic mohl být jakkoliv sečtělý, ale odchod jeho matky si bude dávat za vinu vždy. Zhluboka se nadechl a zavrtěl hlavou, když se jej zeptala jestli se nebojí výšek. Dala si ho na záda a vznesla se do vzduchu po nějakých divných slovech. Však asi si zamiloval létaní, protože celou dobu jen seděl s otevřenou pusou, nebo se držel, ale nebylo proč. Letěla klidně. Když jej v doupěti položila se rozhlédl okolo sebe. "Ty si tu sama?" Zeptal se, když se vrátila zpět. Pak se jen oklepal a zhluboka nadechl. "Děkuji za jídlo." Usmál se mile a pomalu k němu sklopil hlavu. Začal pomalu pojídat králičí maso. "Taky bych chtěl ty věci, kvůli kterým si byla ve vzduchu. Ale já mám bohužel rohy." Povzdechl a zase se opatrně pustil do jídla.

Tenebris zavrtěla hlavou. "Ne, bývá tu se mnou můj partner Reel a naše vlčata. Tedy, teď jsou už všechna naše vlčata dospělá, ale další brzy budou." Tenebris se významně podívala na své obrovské a stále narůstající bříško. "Nemáš za co." Usmála se. Podle ní jedl dosti pomalu, ale nijak na to nepoukazovala. Třeba si chtěl jídlo vychutnat, nebo už dlouho neměl nic v tlamě, nebo nikdy nejedl králíka... nevěděla. "Myslíš křídla? Třeba je taky někdy dostaneš. Já se s nimi taky nenarodila, já je "získala" až když jsem našla tohle pírko. Je to zvláštní, ale je to tak." Řekla. "Rohy nejsou nic za co by ses měl stydět. A ani nejsi jediný vlk tady ve smečce co je má. Třeba partner mojí dcery má taky rohy. Je to polodémon, ale je fajn. Určitě si budete rozumět."

Zhluboka se nadechl. "Aspoň ty nejsi sama, někdy bych chtěl mít pořádnou rodinu. Naučit se to, co každý umí a začít používat něco, co jsem zjistil, že umím. Mám v sobě moc, sice nevím co ta moc umí, ale jistě na to jednou přijdu. Zatím jen vidím věci, které někdo zanechal svojí smrtí na místě. Vypadá to jako takové tmavé světýlko. Jiná jsou zase bílá, ale ještě to temné neumím ukrást, ale věřím že to jednou budu umět. Ale děsí mne to..." Na chvíli se odmlčel a jen jedl. Podívajíc se nachvíli na její břicho, i ona bude mít vlčata. Proč každá vlčice kterou potkal bude mít vlčata? Pak poslouchal o křídlech, co když je opravdu taky dostane? Usmál se spíše pro sebe a pak odsunul králíka stranou. Měl dost. To o rozích ho dostalo. Sklopil hlavu a povzdechl. Jemně se hryzl do packy tak, aby vytekla krev, ale jen trochu. Nic vážného to nebylo. Ukázal jí packu. Kapala z ní tmavá tekutina. "Proto nebudu mít novou rodinu, protože jsem jiný." Špitl tiše a opatrně se zvedl. "Nemám karmínovou krev, nemám ani bílé bělmo. Nemám to, čemu říkáte čistá magie. Však nemám černou duši, to je jediné co na mne není černé, nebo spojené se špatným." Zhluboka se nadechl a jeho oči se zaleskly slzami. Přiznával si, že nikdy nebude mít rodinu. Už jen kvůli tomu, že divné vlče nikdo nechtěl.

Tenebris přikývla. "Svou magii se jistě naučíš ovládat brzo, vlčata ji objevují obvykle mezi prvním a druhým rokem věku, a hádám že tobě je teď rok, přibližně..." Řekla. "Hm, to je zajímavé, takovou magii jsem ještě neviděla... je vidět, že jsi výjimečným vlkem." Usmála se na mladého vlčka, či snad polodémona? Nevěděla. Nevypadal jako normální vlk, ale zdání mohlo klamat. Když se hryzl do ruky, nejdřív nechápala, ale pak pochopila. "Ale to přece vůbec nevadí, že nejsi jako ostatní... alespoň jsi výjimečný, originální." Řekla. "A temný podle mě taky nejsi, temný vlk se chová jinak." Zazubila se. Pak se zamyslela. "Říkáš, že bys chtěl rodinu? Hm, a jak by se ti líbilo být synem Alfy?" Vyzývavě po něm blýskla očky.

Tenebris přikývla. "Svou magii se jistě naučíš ovládat brzo, vlčata ji objevují obvykle mezi prvním a druhým rokem věku, a hádám že tobě je teď rok, přibližně..." Řekla. "Hm, to je zajímavé, takovou magii jsem ještě neviděla... je vidět, že jsi výjimečným vlkem." Usmála se na mladého vlčka, či snad polodémona? Nevěděla. Nevypadal jako normální vlk, ale zdání mohlo klamat. Když se hryzl do ruky, nejdřív nechápala, ale pak pochopila. "Ale to přece vůbec nevadí, že nejsi jako ostatní... alespoň jsi výjimečný, originální." Řekla. "A temný podle mě taky nejsi, temný vlk se chová jinak." Zazubila se. Pak se zamyslela. "Říkáš, že bys chtěl rodinu? Hm, a jak by se ti líbilo být synem Alfy?" Vyzývavě po něm blýskla očky.

Zhluboka se nadechl, mluvila tak, že jej její hlas uklidňoval. "Také doufám, že se jí brzy naučím." Přiznal a zatvářil se překvapeně. Podle ní byl vyjímečný, nebyl asi jako ostatní vlci a to jej těšilo. Hrdě vypjal svojí hruď a kulišácky se ušklíbl. "Těší mne, že bych mohl být tvým synem." Přiznal jí plnou barvu a musel se pousmát. Konečně měl rodinu, konečně nemusel jen tak někde bloudit a hledat jídlo. Konečně měl zase komu říkat mami, i když jistě nebyla genetická matka, ale to nevadilo. Už teď věděl, že by s ní šel až na konec světa. "Jsem rád, že mám konečně pořádnou rodinu." Usmál se od ucha k uchu.

//Asi bych to ukončila, když Ash už patří tak dlouho do rodiny a navíc je už dospělý...

//vzhledem k tomu, že Ash stejně brzy zemře, tak KONEC

//Jep, konec