Tenebris & Mitril - Vycvik a iné záležítosti

Vždy za Tenebris
~Hranice Zeiss a Elloris~
Tenebris, Gamma Zeisská, polkla poslední kousek vypaseného králíka a olízla si pysky. Už chtěla vstát a odejít, když ji do čumáku udeřil nějaký pach. Sviťácký. Rychle si přetáhla přes hlavu kapuci maskovacího pláště a odplížila se do křoví. Ti sviťáci. Odfrkla si. Ani nažrat se vlk nemůže, jak furt překračují hranice. Copak neví, kde je jejich místo? Pomyslela si, pak se jí ale pysky roztáhly do temného, zlomyslného úsměvu. Aspoň si pohraju. A pokud bude drzá, dovedu ji Alfě. Sice by nebylo na škodu sem tam někoho zabít, ale nechat si nějakého sviťáka jako osobního Omegu taky nemusí být špatné rozhodnutí. A zabít ho můžu kdykoliv jindy. Pomyslela si.
Po chvíli opatrně vystrčila špičku čumáku z keře, aby pach trochu blíže identifikovala. Překvapilo ji, že jí připadal důvěrně známý. Tenebris opatrně vylezla z keře, celá skrytá pod pláštěm a s břichem přitisknutým k zemi. KOusek se musela pohybovat v této nedůstojné poloze, nez se dostala do místa, odkud bylo možné vlčici spatřit. Byla celá šedá a nikoho Tenebris nepřipomínala, ale ten pach... Mno nic. Tenebris se jí rozhodla ukázat, kde je její místo dřív, než si všimne, že už tu nějakou dobu je. Odplížila se až ke skalce, kde její potenciální oběť seděla, pak na nic nečekala, vymrštila se do vzduchu a srazila vlčici ze skalky. Nemohla dopadnout jinak, než na záda. Tenebris se nad ní postavila, zaryla jí drápy do ramen a zavrčela. "Kdo ti povolil lézt až k hranicím Zeisské smečky?" Zavrčela, pak ale překvapeně vydechla. "...Mitril? Jsi to ty?" Zeptala se už mnohem milejším hlasem a přestala vlčici zarývat do ramen drápy, avšak stále na ní předními tlapami stála, kdyby se ukázalo, že jde o někoho jiného.

Sedela som na skale a hľadela na prírodu. Uvažovala som zatiaľ nad tým, ako si vyrobiť svoj meč. Predsa, je to v našej rodine, aspoň si to tak myslím. Nechcem aby bol tak veľký ako otcov, ťažko by sa nosil a.. nie som samec. Takže by to bolo nepraktické a na druhú stranu, by som chcela niečo elegatné, vhodné vlčici. Zamýšľam sa, no na to som zacítila pach. Však som nikde nevidela onoho vlka. Mala som pocit, akoby som začula šuchnutie - v tom momente som na to miesto vrhla jednu kovovú ihlicu. Bol to planý poplach. Aspoň to som si myslela, než sa po mne niekto vrhol. Divila som sa, že to dokázal. Oproti iným vlkom, som niekoľko násobne krát ťažšia, takže to muselo toho útočníka dať riadne do námahy. No stalo sa, ležala som na zemi, onen návšetvík na mne zo zaritými drápamy v hrudi. Mala by som poprepíšlať nad kovovou vrstvou... Povzdychnem si, panika ma však neprepadala. Bola to mne známa vlčica, vlčica Tenebris z Ishimury. "Kss.." zasyčím, pritom jej na labu striekla strieborná tekutina, ktorá sa začala obmotávať okolo ľavej laby a začala sa sťahovať. "Som hraničiarka svorky Elloris!" zavrčím. "Áno, áno som to ja.." prehodím nakoniec, pritom ju zo seba strhnem a narovnám si pocuchanú srsť s pár rankami od zarytých pazúrkov. "Musím však upozorniť, že stojíte na Elloriskej strane hraníc, pani Tenebris.." prehovorím. Stále som ju brala ako vlčicu, ktorú som si ako malá, priala aj za cenu svojho života brániť. 

//gomen, gomen :DD sila zvyku xd

~Hranice smeček~
Tenebris z vlčice seskočila, posadila se a odhrnula si kapuci z hlavy. "Promiň za to chování, ale nepoznala jsem tě. Myslela jsem si, že jsi někdo cizí." Řekla omluvně. Na její upozornění překvapeně povytáhla obočí. "Vážně? To je ale nemilé. Vadí to moc?" Zeptala se mírně pobaveně.
Pak se rozhodla změnit téma, nemělo přeci smysl bavit se o území. Ale změna témat či navázání konverzace jí nikdy moc nešlo. "No a... hmm... jak se vede? Co je nového?" Zeptala se. Už zase to byla ta přátelská milá Tenebris, jako dřív, když ještě vedla Ishimuru. Po temnotě nebylo ani památky, snad jen Zeisský pach prozrazoval, že ve svitu už dlouho nebyla.

Premeriavam si ju pohľadom. Páchla po temnote, páchla po svorke, ktorá mi vzala sen. No, nesprávala sa temne, ako som očakávala. Bolo to zvláštne, takto proti nej stáť, po takej dobe. Už som nebola tá maličká, zvedavá vĺčka. Bola som vlčica. Hrde som pred ňou stála a moja ofina mi zakrývala oko a tiahla sa až k úrovni mojej tlamy. Mala som v pláne sa o ňu pečovať, nechať si ju narásť čo najviac ako to pôjde. "Ani sa nečudujem, všetko sa mení," poviem potichu.

"Záleží na ktorej strate ste, paní Tenebris. Či ste stále na takzvanej strane dobra," prehovorím. Narážala som na jej vstup do temnej svorky. "Nové? Pád Ishimury spôsobil, že sa Kirigakure a Fénix spojili a vytvorili svorku Elloris," poviem. "A.. idem cestou strážkyne hraníc," poviem, pritom na ňu upriem svoje modré oko. "A čo vy?"

~Hranice~
Tenebris nešťastně přikývla. "Bohužel... Byla bych radši,
kdyby všechno zůstalo při starém. Na jihu Zeiss, na severu Elita, Ishimura, Kirigakure a Fénix..." Povzdechla si.
"Ale Draci se očividně nudili."  Dodala pak se směsicí pobavení a hořkosti v hlase.
"Samozřejmě."Odpověděla a pak zakňučela. "Ty si snad myslíš, že jsem svůj život dobrovolně odevzdala do tlap Naiome? Že jsem se přidala do Zeiss kvůli sobě?
Že si myslím, že v Zeiss je lépe než ve Svitu?" Zeptala se nešťastně. "Kolik vlků si to ještě myslí?" Vyřkla otázku, která ji v posledních dnech děsila asi nejvíce.

"Hmm, chytrý tah." Přikývla a trochu se jí rozjasnily oči. Když už ne Ishimura, alespoň ostatní světlé smečky byly v bezpečí. "A co Ishimurani? Přidali se? Mohli zůstat na původních postech, nebo musí začínat od Kappy?" Ptala se.
Když se dozvěděla, jakou profesi si Mitril vybrala, pousmála se. "Tak hraničářka? To by vysvětlovalo, proč jsi na hranicích." Střihla uchem.
"Já?" Překvapilo ji, že Mitril zajímají novinky z jejího života. "No, nevím, co bych ti o sobě řekla, v mém životě se nic zvláštního neděje..." Odpověděla. "Chtěla bys vědět, kdo všechno z Ishimury se přidal do Zeiss?"

~Hranice~
Tenebris ustaraně přikývla. "Myslím, že jestli mi vůbec někdo že smečky dřív věřil, teď už nevěří. A to je dobře. Zklamala jsem." Řekla, další věta jí však trochu zvedla náladu.
"Budeš dobrou hraničářkou, Mitril. Máš to v krvi." Řekla a byla si tím stoprocentně jistá.
"Černý vlk? Myslíš Kaye?" Ujišťovala se. "Dále Diego, tedy i Eve a vlčata, Sapha, Reel, to je pomalu polovina smečky, výborně." Řekla.
"Takže, kromě mě jsou tam celkem 4 bývalé Ishimurské Kappy a čtyři vlčata, konkrétně - Minor, Nuka, Telantes, Aysu, Argdem, Zechariah a Ose." Odpověděla.
"Máš-li na mysli Argdema s Aysu, tak ano, mají se dobře, dokonce moc dobře, jakožto učni Naiome se mají lépe než ostatní vlčata a dokonce i než Kappy. Co se týče Cory, tak to netuším, asi spí. Což je vlastně také důvod, proč jsem zůstala v Zeiss. Nejen ona, ale i mnoho dalších vlků tam spí a já se musím postarat o to, aby je ve spánku nikdo nezabil a pokud se probudí, aby mohli svobodně odejít. Nu, a pokud se neprobudí, pak aby měli důstojný pohřeb." Švihla ocasem. "...mám tvé Zeisské sourozence pozdravovat?" Napadlo ji.