Hilary a Roxynor Fireshadow: Delta a Alfa a co třeba i kamarádky?

Cethiino jezero
Seděla jsem na břehu jezera a pozorovala svůj vlastní odraz zcela utopená vy myšlenkách. Z těch mě vytrhla až ryba, která vyskočila nad hladinu a tak můj obraz porušila. Ve stejnou chvíli se vedle mě vysunula hlava mého patrona, který celou dobu ležel za mnou, a rybu polapila. Zapraskalo to, když Demoriel zabořil zuby do těla a rozdrtil tak několik kostí. Pak se zase stáhl a začal rybu trhat na kusy. Naklonila jsem se k němu a také si kousek utrhla. Zamyšleně jsem žvýkala. Nudila jsem se. Dokonce bych snesla i něčí společnost, kdyby mě teď navštívil.

ZJ-CJ
Ležela jsem u břehu jezera. Nedaleko jsem měla doupě, ale nechtěla jsem tam. Teď ne. A nechci být ani tady. Vstala jsem. Rozešla jsem se k Cethiinu jezeru. I Cethiino jezero mi Ayla moc připomíná. Celá Kirigakure i celý Niwat. A nechci smečku opustit. Opustit přátele. Vzdychnu. Brzy jsem spatřila hladinu jezera. Zvedla jsem koutky, ale hned mi spadli. Nedokázala jsem se moc usmívat. U jezera však byl vlk. Tedy vlčice. Byla to alfa. Roxynor.Neměla bych tu být. Je tu Alfa. Hele blázne jak si na to přišla? Hmm. No tak nevím no. Zklidni se jo? V hlavě jsem na Soku zavrčela. Sklopila jsem uši a ocas. Na důkaz úcty. Lehla jsem si na břeh a tiše jsem zakňučela.

CJ
Dál jsem hleděla na vodní hladinu a občas hodila naštvaný pohled po svém patronovi, když do mě strčil. Vítr ke mě však zavanul cizí pach, přesněji pach nějaké vlčice z této smečky. Nasála jsem ho a chvíli zkoumala, načež jsem zjistila, že patří Hilary. A ano, bylo to tak, protože zanedlouho jsem vlčici uviděla, jak po břehu kráčí ke mě. Chtěla jsem vstát a dojít k ní, takže mě dost překvapilo, když si lehla na zem. Zavřela jsem oči a donutila se zůstat v klidu. Tohle mi vadilo. Tedy, bylo fajn, když mi vlci prokazovali jistou úctu, ale lehat si na zem pokaždé, když mě uvidí? Pf. „Nemusíš si lehat, budeš mokrá.“ poznamenala jsem suše, ale pozvedla jsem koutek tlamy, aby si to nebrala moc vážně.

CJ
Ležela jsem a zavřela jsrm oči. Poslouchala jsem okolí, přírodu. Nevšímala jsem si alfy. Však na mě promluvila. Otevřela jsem oči. Nevěděla jsem moc co dělat. Nemohu ležet? Proč? Mysli. Já nevím. Soka dál mlčel. "Nesmím? A vodu mám ráda. Nevadí mi. " Řekla jsem alfě Roxynor. Neměla jsem sem chodit, když jsem viděla, že je tu alfa. Ještě to sváděj na mě. Nesvádím. Namítnu. Byla to pravda však. Roxynor podzvedla koutky. Nemám to brát vážně? Nebo jak to mám chápat? Radši nemysli. Poslední dobou jsi mimo. Myslíš? Asi máš pravdu. Potřebovala bych novou náplň. Já nežiji. Já přežívám. Poznamenala jsem k Sokovi. I když poslední slova nebyli moc na něj. Na nikoho.

Pozvedla jsem jedno obočí. „Pokud chceš nadále ležet na mokré studené zemi, nic proti tomu nemám, jen jestliže si chceš povídat nebo tak něco, není vhodné ležet břichem nahoru. Budeš vidět svět obráceně a to není super.“ poznamenala jsem s lehkým úšklebkem. Zdálo se, že rozmlouvá se svým patronem, celkem ráda bych věděla, o čem. Ehm ehm, ozval se Demori, který si toho očividně taky všiml a přestal se hrabat v mrtvé rybě.

Podívala jsem se na alfu a vstala jsem. „Nevím zda bych chtěla s někým se bavit. A jestli by vůbec měl někdo zájem.“ Pověděla jsem alfě Roxynor. Měla jsem pořád sklopený ocas a uši. K alfě jsem měla vlký respekt. Vypadáš strašně. Být alfou, tak už nejsi ve smečce. Ale alfa není naštěstí jako ty. Ušklíbla jsem se v mysli. Nedokázala jsem se vzpamatovat ze všeho co se dříve stalo. Proto jsem tu stála, tak jak jsem stála když jsem přišla poprvé do tábora. Avšak teď to bylo horší. Nechceš si zaplavat? Ten patron si zrovna pochutnává na rybě. I přes špatnou náladu jsem trochu zavtikovala. Přesto to znělo divně.Tak dobře. Blázne! Vykřiknu na něj v mysli. „Emh a to je váš patron?“ Zeptala jsem se alfy. Koukla jsem se na toho patrona a pak na mrtvou rybu. Představila jsem si na místě té ryby Soku. Zděsila jsem se. Asi mi to bylo vidět i na chvilku v očích.Ne on by se nedal. Pokud myslíš mě, tak já bych se doopravdy nedal.

CJ
Pozvedla jsem jedno obočí a ušklíbla se. "Depresivní chvilka?" otázala jsem se jí a pak mi došlo, že můj výraz vypadal spíš zle než přátelsky, takže jsem se raději znovu schovala za klidnou masku. Kývla jsem hlavou k Demorimu. "Jo, to je můj patron." Všimla jsem si, že se na něj Hilary dívá skoro až vyděšeně. "Eee...on je v pohodě. Neublíží." Pokusila jsem se ji uklidnit.