[Dino & Spirit] Jízda

Děj
Dino a Spirit se po dlouhé době zase sejdou. Ach, úplně jako za mladých let!

Místo & Počasí
Blízko tábora
Listy se barví do zlaté a červené a příroda místo aby se ukládala ku spánku, jako kdyby z posledního dechu zase ožívala. Slunce to všechno ozařuje jako špatná disco koule a vítr fouká přesně tak, aby nemrzly kosti v těle. Ideální na velké důchodcovské dobrodružství poklábosení.

×××

Úvodní příspěvek (Spirit)
~Doupě --> Tábor~
Z velkého doupěte skoro uprostřed tábora se vykulila malá koule. Řídké chlupy se leskly stříbrnou barvou a velké modré oči se rozhlížely kolem. "Co já 'sem to zase sežrala?" zanaříkala Spirit. "Ani ten žaludek už není, co bejval!" skuhrala dál a když jí došlo, že by se kolem mohli pohybovat ostatní vlci, důstojně se narovnala, vypjala hruď a trochu ztuhle se vydala na obcházku tábora. "Jako jsem to dělala když sem byla ještě škvrně!" pokývala hlavou v domnění, že ji patronka poslouchá. "Jó, to alfování! To už by beztak nebylo nic pro mě!" Zastavila se, aby mohla zagestikulovat tlapkou, a pokračovala v cestě.

Po delší době jsem vyběhl ze svého doupěte, směřujíc do tábora smečky. V hlavě jsem měl nějaký šílený plán, ale možná... možná něco jiného? Už z dálky jsem slyšel docela vtipný hlas jakésik vlčky, tak jsem se vydal za ní. Každá společnost by mi dnes bodla, ať to stojí co to stojí. Už z dálky jsem zamžoural na fialovo-žůžový flek, který se ke mě trochu blížil, ovšem stále o něco pomaleji, než já k němu. ,,Ha, takže tady nebudu sám..." zasmál jsem se a pokračoval, než mě ten pach udeřil do čenichu silněji. ,,Hm, přerostlá mluvící malina?" zkonstatoval jsem, jakmile jsem k vlčici došel. Bylo mi jasné, že je to vlčice Spirit. ,,Můžu si do tebe kousnout?"

//Připomínám.

//Omlouvám se. Můžeme ještě pokračovat?
Spirit se bleskurychle otočila - jeden by to do staré vlčice neřekl, jak se dokáže pohybovat rychle, když chce. "Jestli ti chutná shnilé maso, zkus to, zelená papriko," odpověděla s úsměvem a mávla ocasem - mezi vlnami mladých se konečně objevil někdo, koho znala. "Jak se vede?" promluvila a hlas ji legračně poskočil na konci o oktávu výš (minimálně). Obtočila si ocas kolem nohou (ach, jako jsem to dělávala za mladých let...) a poměřila si Dina jedním dlouhým, pátravým pohledem, který nebyl až tak pátravý, jako spíš krátkozraký. "Pořád vypadáš dobře," poznamenala a trochu zamžourala, aby zaostřila na vlkův obličej. Jednou jsem potkala vlka s brýlemi... Kde on je jen vzal? Měla jsem se ho zeptat... zapřemýšlela o události, která mohla být od nynějšího momentu vzdálená sedm, možná dokonce osm let.

//Asi jo, hele. Dino se od té doby moc nezměnil. Jen... se omloouvám nyní já, byla jsem na Jižní Moravě na brigádě...

,,Huš," odfrkl jsem si stručně a vyplázl jazyk. ,,Vždyť víš, že maso nejim... Zato maliny jo," ušklíbl jsem se naštěstí. ,,Přemýšlíš nad tím samým, koukám. Koukám a vidím velký kulový... asi tak nějak se mám..." zaksichtil jsem se kysele a ještě jednou mrskl ocasem. Poté jsem se koukl na ocas Spirit a snažil se s tím svým udělat to samé. Nějak to nešlo, neměl jsem v něm cit. ,,Uhm... Těžší, než lízt po stromech..." zakabonil jsem se. ,,Umíš to?" navrhl jsem nenápadně.

"Lézt po stromech?" zeptala se nevěřícně a naklonila hlavu na stranu. "To jsem neuměla, ani když jsem byla mladá. Tedy možná. Když jsem byla mladá, uměla jsem hodně věcí. Tedy. I teď umím hodně věcí," prohlásila sebevědomě. "Dívej." Spirit zavřela oči, chvíli se nic nedělo, ale pak se zčistajasna objevila na stromě. Bohužel, neodhadla to úplně přesně, zakymácela se a už to vypadalo, že spadne. Naštěstí se za letu stihla teleportovat zpátky a s hlasitým 'žuch' se zase zhmotnila na původním místě. "Cha! Bejt Elitní má jistý výhody," pokývala hlavou. "A víš co je ještě...," zapřemýšlela se nad vhodným slovem, "...hustý? Nemusím jíst!" zavrtěla ocasem a trochu se zasmála, jako kdyby tomu sama nemohla uvěřit. "Takový vylepšenosti ale vůbec nejsou pro mě," dodala trochu otráveně, "prána má hrozně divnou pachuť."

Za Dina

,,Elitní neelitní. To jsem uměl taky. Jestli to ještě umím, to už je záhadou..." podrbal jsem se za uchem, jakmile mi Spirit ukázala to, co ona jakožto Elitní dovede. ,,Nemusíš jíst? Jakási vlčka mi říkala, nebo možná to neříkala mně, co já vím, ale prej umíš vařit," ušklíbl jsem se. ,,To jsi okoukala od lidí?" optal jsem se jí, v tom jsem však zaslechl jakési divné slovo. ,,Jaká rána? Co s ránem?" sluch mě pomaličku začal klamat, a tak bych se nedivil, kdyby mluvila o nečem jiném, než o ránu.