Naiome a Argdem: Temná alfa a...vĺča?!

Miesto: Hranice Ishimury
Počasie: Ako na Príbehu - noc.
Koniec: Až obe napíšeme.
Povolenie sa pridať: Len na vlastné riziko...chmf c: + povolenie od oboch hráčok.
Čo sa stane, keď temná alfa Zeiss, stretne mladé vĺča sviťákov?
Začni prosím ^^

HRANICE ISHIMURY
Není nic příjemnějsího než si to jen tak vykračovat po hranicích a dívat se na svět kolem. Co by se mohlo pokazit? Třeba by zase mohl potkat nějakého vlka, co se zapojí do jeho úžasného projektu. Nebo taky nějakého cizáka. No co, alespoň by bylo nějaký to dobrodrůžo, žejo. Posadil se na jednom velkém kameni. Vlastně si tu už nějakou dobu 'hrál' na hraničáře. Byla to sranda, ale chtělo by to společnost. Trochu uvažoval, jestli se tu náhodou neobjeví otec Aragorn nebo Gamma Diego, ale už tu jen tak hleděl do dáli celkem dlouho. Dokonce si sám ulovil. Nemusel mít tedy starost, že vyhladoví a navíc znal cestu do tábora. Štvalo ho jen to listí. Ano, byl z něho dobrý pelíšek, ale když foukal vítr, tak byly ty barevné listy všude. Možná byla tma, ale té se on nebál. Možná, že by měl - 'hlídal' hranice, které byly před planinou, ale pro něj to nebyl problém. O té nebezpečné smečce Zeis toho nevěděl hodně, ale byla mu celkem ukradená. Měl v plánu si hledět svého. A užít si tu chvíli samoty. Byla to dobrá příležitost si utřídit myslenky. Takže... Táta je z Kirigakure, začal a vstal. Zastavil se až kousek od kamene ozářeného měsícem a lehl si do temna pod osamnělý strom. Bylo to víc strategické, kdyby se někdo cizí přeci jen objevil.

Naiome odišla z územia Zeiss, aby si prešla územia svoriek ostatných. Bola pomerne zvedavá ako na tom sú. Ak by ju niekto stretol a robil problémy, zabila by ho. Takže, to bol ten najmenší problém. Najbližšia svorka bola svorka Ishimura. Vedela, kto tam je Alfou a aj vedela, že tam žije jej dcéra, Cäelle. Možno ju stretne ako vtedy...
Keď prešla púšť a objavila sa na hraniciach, zhlboka sa nadýchla. Bola noc a mesiac svietil na oblohe. Pripomenulo jej to noc vtedy s Flame- om. Doteraz nevie, kde ich spoločný syn je a či vlastne ešte žije. O Levim vedelo len málo vlkov. Presnejšie piati. Teda, už len štyria, pretože toho piateho Naiome zabila. Zahnala myšlienky na minulosť a zacítila v diaľke blízky pach. Trpký pach sviťáka spoznala okamžite. Z nechute nadvihla pysky a potom ich znova uvoľnila. Kráčala potichu ale isto za pachom. Videla len veľký strom. Azurové oči sa vynorili z tmy. Malého vlčka začali omotávať výhonky rastlín, ktoré sa potom poriadne stiahli hlavne okolo láb a krku. Dokázal dýchať, však len veľmi, veľmi slabo. Pokus o rozhryznutie bol marný. Vlčok mohol len sledovať jasné azurové oči, ktoré sa dívajú priamo na neho. jej telo bolo výborne maskované šerom lesa a blízkych kríkov.

Ne, klid byl narušen. Argdem překvapením rozevřel oči a zvedl hlavu, ale nikde nikdo. Ale ten pach tu byl! Za to by krk dal. A byl to cizí pach. Že by dobrodrůžo? Na chvíli se radoval, ale bylo to předčasné. Ten pach se mu nelíbil. Byl štiplavy a nebyl sladný, jako mají vlci Ishimury. Nejistě a pomalu se postavil. Na chvíli se zamracil. Někdo se blížil. Co tu ale chtěl? "Haló? Je tám někdo?" Naklonil tázavě hlavu na stranu. Argdema provázel stejný pocit, jako člověka, který se koukl na Noční Můru v Elm Street a pak musel ven do tmy. Neboj se, klid. Uklidňoval se, ale marně. Přítomnost divného pachu odehnala vsechny myšlenky, které nesly uspořádat, když tu nebyly. Nevěděl proc, ale měl pocit, že je to někdo ze Zeiss. A že ten někdo není někdo, koho by se neměl bát. Pak ale uviděl oči a ztuhl. Chtěl natáhnou tlapku, aby vypadnul, ale byla mu odcizena nějakymi zlými rostlinami. Byl ale natolik ztuhlý hrůzou, že se ani nepokusil o útěk. "Promiňte... Kdo jste, madam?" Podle pachu poznal, že se jedná o samici. Zkusil se chovat statečně a jít po tom řečnicky. Z jednoho vlka se svět nezboří, nebo jo? Sice byl Argdem možná už dost veliky aby se rovnal velikostně s průměrným vlkem výškově v kohoutku, ale stejně měl v hlasu ten přízvuk vlčete. A i v barevných očích to bylo vidět.

prip. pre mňa

Niome tušila, že to je ešte vĺča. Však ona bola nasvalená samica vysokého vzrastu. To však malý vlk nemohol ešte vedieť. Naiomine oči sa ani nepohli na otázku a ona neodpovedala. Výhonky rastliny sa ešte väčšmi stiahli okolo jeho tela a hlavne krku, takže mohol len naozaj z ťažka rozprávať či sa naozj márne hýbať. Keď cítila, že je dostatočne obopnutý aby bol bezmocný z pod nej sa začal plaziť had. Bola to Nefret. Jej kobra kráľovská. Doplazila sa k telu malého vĺčka a postavila sa do útočnej pozície s pomerne hlasným zasyčaním. Roztiahla jej "kapucňu" po bokoch hlavy aby tak pôsobila väčie a to už mala na dĺžku 5,6 metra. Skoro každé zviera vedelo, že tento had je jedovatý a treba sa mu vyhýbať. Však vĺča to vedieť nemuselo. Jej jed bol neurotoxický, stačilo by jediné uhryznutie na smrť. Naiome sa len temne uškrnula, keď Nefret pootvorila svoju tlamu s dvomi jedovými zubmi. Nakoniec však naiominé oči zmizli tak, aby ich vĺčik nevidel. Presnejšie priplížila sa zaňho, než nakoniec vyšla v celej svojej v žiari mesiaca. "Aký to je pocit, pozerať sa do očí jednému z najjedovatejších hadov na územiach? Keď si ty bezbranný a stačí len jedno uhryznutie na smrť?" - spýtala sa ho kľudne a posadila sa asi meter za Nefret. Vĺčik zrejme nechápal prečo nezaútočí kobra aj na Naiome. Však Naiome sedela a načúvala akoby čakala na jeho odpoveď.

Když Žíhaný ucítil, že neco nehraje, zpanikařil. Cítil, že ho to něco více obmotává a dokonce ten stisk i začínal být nepříjemný. To už se Argdem rozhodl něco dělat, jenže bylo pozdě. Začal sebou škubat a snažil se ulolnit se ze sevření pevných úponků, ale bylo to nic platné. Viděl, že je celkem v brindě, protože cítil, že ho ten někdo ignoruje a navíc má hrdlo stáhlé rostlinými šlahouny. "Pusť... Mě," zasyčel s dávkou strachu a nejistoty v hlase. Byl by vylítl z kůže vzteky, ale věděl, že by mu to kvůli nezkrotné magii mohlo i ublížit. Pokusil se zachovat klid, ale to se mu do zorného pole dostala další podivná věc. Věděl, co je to za hada a tak se znova snažil o útěk z rostliného vězení, ale nemělo to žádný dopad. Pohled na jeho ostré zubiska byl strašidelný, ale když uslyšel cizíhlas, sám sobě nalhal, že to bude nějaký způsob představování nebo hry. "Vlča..ta...
Neumírají!" Vyjekl s odhodlaností v hlase.
"Jinak.. Stressují..cí," poskytl odpověď i přes to, že krk mu byl svírán v železné pěsti rostliny. Nemohl spustit oči z hada, oči měl rozevřené napětím. A také byl zvědavý, s kým má tu čest, což mu dosud nebylo vysvětleno.

Naiome sa len nahlas temne zasmiala na jeho vetu, že vĺčatá neumierajú. Z jej kožuchu začala do výšky stúpať čierna para, ktorá sa vytvarovala do vlčice a do vĺčaťa. Nakoniec tá vlčica vĺča zabila tak, že mu odkusla hlavu. Para znázorňovala Naiome a Molly. Potom sa znova pretvorila na vlčicu, tentokrát na iné vĺča, tam vlčica chytila vĺča a zlomila mu väz...Nakoniec sa para rozplynula. Naiome začala s temným úsmevom tlieskať svôjmu dielu . Para dokázala zo seba vytvarovať všeličo a aj takéto krátke ukážky. "Na tých ukážkach si si mohol všimnúť, že vĺčatá umierajú. Tie vĺčatá naozaj zaplatili svojim životom....MNE." - uškrnula sa Naiome na Arga. "Ako sa voláš, vĺčko?" - spýtala sa ho úlizne, pričom Nefret hlasno zasyčala.

// Argdem je v době hry ještě vlčetem (jelikož teď už má být dospělým)

Poslouchat ten temný hlas s vědomím, že za tělem Žíháče stojí ona osobnost, o které neví zcela nic, bylo nervy drásající. Cítil se vystraženě a poraženě, ale stejně ještě několikrát kopnul nohou, jakoby ho snad to dokázalo zbavit pevných okovů Naiominých magií. Uši měl stažené ke krku tak, že to snad až vypadalo, že je namá. Však barevná srst vlčete byla normálně čistá a zdravě lesklá, teď se mohla pyšnit leda tak prachem a několika nečistotma. V duchu si říkal, že není cesty okamžité, tak se musí pokusit o útěk cestou zdlouhavou. Co jsem udělal? Potlačil zakňučení a polkl. Byl odsouzený sledovat realitu, která naprosto vyvrátila jeho tvrzení. Mrkl a díval se, jak vlčice zakusuje do krku vlčete a hlavička byla od tělíčka, tělíčko od hlavičky. Nebyla to iluze? Nebylo to přibarvené Argdemovu aktuálnímu emočnímu stavu? Pokusil se ho změnit. Jeho pohled najednou z vyděšeného náhle zledovatěl a přestal sebou házet. Má pravdu. Realita může být krutá. Nevědomky se vcítil do svého vnějšího výrazu. "Asi to mělo důvod," souhlasil s paní temna. Nestavěl se na odpor, nerad by utržil újmu na zdraví. A vlastně to bylo asi to nejlepší, co mohl dělat a zrovna ho to napadlo. Začal si dávat puclík k puclíku, informaci k informaci a začal si pomalu uvědomovat, že Zeiss je možná vyhnanou smečkou, ale podle tohohle magického umění asi mocnou smečkou. "Argdem," odpověděl rychle bez rozmyšlení. K čemu by jí přeci bylo jeho jméno?