Argdem a jeho (úžasné) tréninky všeho druhu

TRÉNINK VYTRVALOSTI 1/10 ze SH Argdem & Minor.

Les Bludiček (u potoka) -> jih (kolem Pampeliškového palouku směrem k Lesu nebezpečí)
Vyrazil hned, jakmile dokončil proslov směřovaný k Minorovi. Zamířil si to klusem na jih, ale jakmile se ztratil společníkovi z dohledu, tak se rozběhl plnou rychlostí více na západ, i když to neměl v úmyslu. Argdem doufal, že slibovaných sto sekund mu bude stačit, aby si získal velký náskok. Navíc - tyto lesy vlastně i celkem znal, ale stejně musel hodně hlídat, kam šlape, protože přes koruny stromů zas až tolik světla neprobleskovalo. Možná byla tma, ale Argdem to nevzdával. Tohle byla velice dobrá možnost vylepšit si vlastní skily a k tomu ještě zkusit si, jaké by to bylo být doopravdovým hraničářem, kterým se chtěl stát. Chce to odhodlanost a hodně vytrvalosti, švihl ocasem a přešel do klusu. Začínal cítit únavu i přes fakt, že nějakou vytrvalost zdědil a nedávno jedl. Jenže k čemu by tahle hra byla, kdyby se nesnažil se trochu překonat? Muset vytrvat. Pevně myslel na otce a na to, co asi dělá on. Jak vydrží běžet tak dlouho? Nepřemýšlej a snaž se, napomenul sám sebe v duchu, ale měl co dělat, aby nepřešel zpět do kroku. Nakonec se ale přinutil běžet dál, ať už mu to bylo proti srsti jak chtělo.
Uběhl celkem úctyhodnou vzdálenost, když se dostal ke kopečku zahaleném v křoví. Teprve teď zpomalil a rychle oddechoval, jak se přemáhal. Teď by to chtělo se vyspat. Minor se nebude zlobit, když mě tady najde spícího. Snad se mu to povede rychle, třeba ještě nebudu spát. Žíhaný se prodral dovnitř jednoho keře a udělal své klasické kolečko před spaním, čímž si udusal dobrý pelíšek. Pravda, nebylo to zrovna dvakrát příjemné, ale Argdemovi se nechtělo v té tmě hledat nějaky jiný úkryt, když tenhle byl celkem dobře skrytý. Možná byl vysílený, ale stejně statečně čekal s očima dokořán na svého spoluhráče.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 2/10
Watwayské skály

Když je noc a nemůžete spát, co uděláte? Argdem rozhodně nebyl ten vlk, který by se jen převaloval a čekal, než spánek přijde sám. Místo toho byl teď na nohou a jeho dlouhá žíhaná srst se leskla v stříbřitém světle Měsíce shlížecícího z oblohy. Jeho tlapky ho donesly až do pohoří na severu území Ishimury, kde si sedl a přemítal o záři Měsíce.
"Světlo stříbrné,
jak kouzelně malebné.
Na osudy vlků v noci,
shlíží sám onen Měsíc, zamumlal tiše. Jeho dvoubarevné oči se nádherně leskly v tom světle. Pak se ale k objektu na nebi přiblížil mrak a Argdemova silueta zůstala sedět dole, tentokrát už bez světla. Vstal a obrátil se k horám. Necítil vůbec únavu a chtěl něco dělat, tak se rozhodl pro procházku v horách. Mezi těmito skalami už se pohyboval a trochu je i znal, ale nikdy tu nebyl v noci. Rozběhl se klusem tam, kam ho instinkt vedl. Bylo to do kopce a nevypadalo to na krátký výstup. Původní procházka se změnila v dlouhý běh. Argdem běžel vzhůru a ostražitě se rozhlížel kolem a držel se u skal a ve stínu, i když vysvitl Měsíc znovu. Stále se jeho tlapky střídaly a on ze samého soustředění i přes nepříznivost povrchu vytrvale běžel dál. Cesta ale začala být strmější a strmější - teď už to nebylo tak lehké se udržet na nohách, když musel vyhoupnout svou postavu i přes balvany větší než on sám. Když už si opravdu musel hrát na horolezce, málem mu podjela tlapka a spadl, protože si nevšiml uvolněného kamenu. Naštěstí dokázal i toto vyvážit a šplhal dál. Mít křídla, vyletěl by na vrchol pomocí nich, ale on stejnak křídly opovrhoval a jen by breptal, že mu překáží. Navíc, vypadal by s nimi jako nějaký mravenec. Tři páry končetin, no není to u vlka vtipné? Každopádně, Argdem si nehrál na rasistu a i takové vlky bral tak, jak si to zasloužili.
Konečně stál na vrcholu jedné ze skal. Jeho výraz byl plný únavy, ale hlavně se v něm zračila vítězná nálada. Díval se do měsíce ještě z větší blízkosti, že by na ten kotouč oslnivého stříbrného světla tlapou dosáhl.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 3/10
Watwayské skály

Pár dnů tady nikoho nezabije, že. Leda, že by to byl vlčí hňup a hlava mu nesloužila. Mezi takové však Argdem nepatřil, avšak už nějakou dobu chodil v těchto horách. Jeho úmysl byl jasně patrný, dokonce i jeho cesty měly smysl. Někomu se to však zdát nemuselo. Chodil hluboko ve svém 'teritoriu' zabrán do vlastních myšlenek. Představoval si, že je hraničář, jako i před časem. Několika kilometrová trasa se stala jeho územím, které chránil. Kdyby jste byli vlk, rozhodně byste si tohle území jako své nevybrali, ale svůj ûčel to splňovalo. Argdem chodil podél území a choval se nenápadně. Vypadalo to skoro, jako kdyby lovil - dlouho sledoval nějakou zvěř a pak se ji chystal přepadnout. Jenže to bylo daleko od pravdy. Kdyby ho byl viděl nějaký Zeissák, nejspíš by řekl, že dělá šaška, ale Argdem sám tento trénink bral smrtelně vážně. Pobíhal a plížil se podél hranic i v případě, že nastala tma. Popadla ho chuť si jít něco ulovit, ale nakonec se ovládl a nechal kručení břicha bez odpovědi. Takové celodení tahání se parhokatinovým terénem jednoho unaví, ale Žíhaný byl rozhodnut to dokázat. Dokázat, že má na víc, než se jen líně povalovat před doupětem rodičů. Dlouho chodil sem a tam a všelijak svou cestu stáčel podle větru, ale musel si přiznat, že společnost mu teď chyběla.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 4/10
Watwayské skály -> Jezero Omega

Argdem už opustil od hlídání svého pomyslného teritoria a chvíli seděl a nečině odpočíval. Ze začátku jen poslouchal zvuky přírody a vypadalo to, jako kdyby na někoho čekal. To by ale nebyl on, kdyby se nevydal něco dělat. Zvedl se a zavětřil. Jeho břicho už silně protestovalo, ale on se rozhodl ho ignorovat a věnovat se sobě a své ambicióznosti. Vypadalo to, že i v okolí nějaká zvěř je, jenže se nacházel v místě, kde žila převážně buď vysoká zvěř, nebo malá zvířata, ze kterých se nenají. On ale stejně neměl náladu jít lovit a tak se pustil z kopce. Stejně by tudy musel dříve a nebo později jít a on zastával názor, že čím dřív se dřina vykoná, tím dřív přijde úleva. Navíc, vypadalo to na zábavu. Pravda, společník mu prostě chyběl a bylo by to veselejší, navzájem se kritizovat a dívat se, co dělá ten druhý za blbiny, ale Žíhaný to bral z té lepší stránky. Možná moc neviděl na cestu, ale měl plno času si urovnat myšlenky. Tyto chvíle při svitu Měsíce byly i pěkné, ať už to bylo kdekoli. Dobře, na území Zeiss by tohle asi neřekl, ale v Zeiss zatím nikde nebyl a nehodlal tam jít, pokud to nebude nezbytné. Cesta dolů z kopce zpět do údolí byla nepříjemná. Argdem si vybral tu nejhorší možnou možnost a hbitě skákal po skalách snad donekonečna, až mu začaly otupovat svaly. To už naštěstí nebyla velká louka daleko. Ani teď si však nedovolil oddech. Místo aby zastavil a dopřál si odpočinek, tak se rozběhl plnou parou přímo kupředu. Únava však tentokrát zvítězila. Už tak v polovině louky začal Argdem pociťovat nepříjemné píchání v boku a netrvalo dlouho, a zastavil se. Když už nešlo běžet, tak alespoň šel. V posledních dnech se hrozně přemáhal, ale teď si chtěl dopřát odpočinek a jídlo. Dočasným tábořištěm v tréninku se mu stal jižní břeh Jezera Omega.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 5/10
Jezero Omega -> Jezero Kappa

Během dne se Argdem stihl najíst a zase se jakžtakž dostat do formy, i když únava ještě přetrvávala. Seděl u jezera a prováděl svou obvyklou hygienu po lovu. Musel mít přeci čistou srst, no ne? A jako by to nestačilo, přemýšlel o koupeli. Všechno si poslední dobou dělal hrozně složité a přemáhal se, ale bylo vidět, že jeho kondička se zlepšovala a cíl byl na dosah více než dříve. Mohl s klidem přeběhnout celé Věčné pláně odshora dolů bez zastavení a možná by na konci ještě i dýchal. A ten dobrý pocit ho hnal vpřed. Po očistě vstal a zorientoval se, což pro něj už vůbec nebylo složité. Měl celé území Ishimury pod drápkem a znal ho jako svoje nohy, jeho zvídavost a toulavost z mládí mu v tomhle pomohly a chodil teď po území opravdu, jako kdyby mu celé patřilo a v cestě nikdy nezaváhal. Zamířil k jihozápadu. Západní konec území Ishimury měl asi zmapované ze všeho nejvíc, ale tam nemířil. Rozklusal se a za několik minut přeběhl tu velkou louku. Uż od začátku si nastavil osvědčený interval dechu, s kterým dokázal běžet ještě trochu déle. Teplé sluneční paprsky vystřídala stříbřitá záře Měsíce a zem zase stihla vychladnout. To však tlapy mladého vlka nezastavilo a jeho Žíhané tělo se vnořilo do stínů lesů. Kdyby ho někdo viděl, tak by mu hned bylo jasné, že ví, kam jde. Cesta začala stoupat a po nějaké době se krajina změnila, což bylo znamení, že je blíže ke svému cíli. Už byl u horského jezera, kde se zastavil. Kdyby měl časovací hodiny, tak by vesele skákal nad novým dobrým časem, ale teď se jen tvářil triumfálně, protože na sobě viděl známky zlepšení.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 6/10
Jezero Kappa a jeho okolí

Sice to netrvalo v relativně velké rychlosti tak dlouho, dostat se nahoru do hor, ale cesta byla strmá a Argdemovi se nejednou smýkla tlapka, že si málem mohl namlít. Naštěstí to vždycky jakžtakž čekal a ztrátu rovnováhy ustál, takže všechno údajné nebezpečí bylo přebito touhou jít dál. Věděl, kam chce, jenže podmínky to stěžovaly. Byla noc a tudíž tma, takže nebylo jednoduché se vyznat v krajině, když vám na cestu svítil jen stříbrný Měsíc. Žíhaná srst se skrývala před září a sám vlk chodil ve stínu, jako kdyby něco sledoval. Musel přiznat, že se v jednu chvíli trochu ztratil, ale zas se brzy našel a do cíle dorazil s hlavou pyšně vztyčenou. Celé území Ishimury znal nazpaměť, protože už jako malý začal s mapováním. Stejně se však i na území smečky našly místa, která měl Argdem za neznámé nebo nedostatečně prozkoumané. Teď však stál u horského jezera a p4emýšlel, co dál. Celé dny měl v plánu trénovat, proto i teď měl namířeno na trénink. Ani se neobtěžoval odpočívat a rovnou se pustil do běhu okolo jezera. Běžel plnou rychlostí a neměnil rychlost, tudíž letěl jako vítr. Když oběhl jednou jezero, tak se pustil do druhého kola. To už bylo v klusu, protože potřeboval nechat trochu odpočinout odrážecím svalům. Zastavil až, když měl jezero oběhlé tak čtyřikrát.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 7/10
Jezero Kappa

Obíhání bralo energii, ale to nebyl důvod k ústupu. Argdem zpomalil a zastavil, aby si dopřál alespoň minutku odpočinku. Žízeň zahnal několika doušky ledové vody z jezera. Poté se posadil pár metrů od břehu a sledoval hladinu. Jezero bylo horské, tudíž ledové, ale ani přesto nejspíš obsahovalo něco k jídlu. Ale Argdem hlad neměl, protože by obsah žaludku vyvrhl, kdyby po jídle běhal. Ne, on měl jiné úmysly. Opět zamířil k břehu jezera a stoupl si do něj po tlapy. To bylo ledový! Žíhanému ten chlad projel celým tělem, ale nevzdal se. Jestli chce mít dobrou kondičku, tak musí být vytrvalý ve všech směrech. Neustoupil a naopak, postupoval dál do vody. Počkal, než bude v ledové vodě alspoň po boky a pak sebou začal plácat, aby se namočil celý a nebyl to nadále problém. Na vodu i zimu byl zvyklý, ale teď se jeho dlouhá srst rozlezla do všech stran a on se konečně odhodlal plavat. Plavání bylo super - on byl snad pro vodu přímo stvořený! Avšak musel silně zabírat a přeplavat celé jezero nebyl lehký úkol, zvlášť po dlouhých cestách. Stejnak to však dokázal, ačkoli na něm bylo vidět vyčerpání a kdyby ho teď někdo přepadl, neubránil by se. Popošel od jezera a řádně se oklepal, než začal s pravidelnou očistou.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 8/10
Jezero Kappa -> hranice Ishimury

Brrr. Zima. Podzim je až ledově chladný, když vylezete z ledového horského jezera a máte pocit, že je z vás kus rampouchu. Bylo poznat, že zima už není daleko. Holé stromy působily chabě a ponuře a jen tak někoho nepřivábily. Ty bohaté zelené koruny byly pryč a šlo dohlédnout dál, než normálně. Jehličnany však zůstaly. Jehlice na zemi bodaly do tlapek a byly nepříjemné, ale dalo se na to zvyknout. Tlapy každého vlka byly na různorodý povrch stavěné. Argdem se ještě jednou silným otřepáním pokusil zbavit se nepříjemného chladu, který vzduch způsoboval. Bál se, že by mohl nastydnout. To by mohlo překazit tréninkové plány, což opravdu nechtěl. V poslední době na sobě opravdu pracoval, jak nejlépe dokázal, takže nechtěl promarnit ani den. Byla noc, takže skvělá příležitost okusit noční procházku po hranicích. Jako stín se vydal z kopce dolů tam, kde viděl území elitních vlků. Plížil se ve stínu všeho, co tu ještě podzim zanechal, čímž se stával i přes jasné zbarvení téměř neviditelným. Teď to vlastně až tak nevadilo - plížit se byla i sranda a momentálně jen trénoval, nic vážnějšího. Když zdolal první cestu dolů, přešel do klusu a snažil se tiše našlapovat. No nebylo to nejlehčí, když se všude válely suché listy a jehličí, na které přes tmu ani neviděl. Nahé stromy házely děsivé stíny a vlk běžel. A běžel. A běžel. Běžel podél hranic, které dobře znal. Hranice s elitou brzy vystřídaly hranice s SSF. A byl to hezký pohled, když se kolem krajina měnila.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 9/10
Severní hranice Ishimury

Cesta netrvala dlouho, protože brzy se uchýlila do skal, kde už nejednou Žíhaný pobíhal. Sice tu byl pořád za stejným účelem, a to rozvíjením sebe samého, ale tentokrát měl stejné účely. Dobře, ne úplně jiné. Nechtěl se tu zastavovat, jednoduše jen projde, jako jindy. Tlapy vedly Žíhaného vzhůru do skal, které už tak dobře znal a dokázal by se tu orientovat snad i poslepu. Normálně by si o společnost i požádal, ale teď tomu tak nebylo a bylo jasné, že kdyby někoho přeci jenom potkal, jeho přítomnost by pravděpodobně odignoroval. Skály působily jako úctyhodná sídla plná tajemství, nýbrž i ty Argdem jen obešel. Cesta pokračovala dál. Vzdálenost zdolával svižným klusem, u kterého si tak dobře nastavil dechovou frekvenci, aby se nezadýchal. Porovnejte tempo nynější a takové, s kterým vyrážel... Jsou si totožné. A právě tímhle krokem překonal pohoří a pustil se opět dolů, skály nechávajíc za sebou. Nebezpečným lokacím se vyhnul, protože svého života si vážil. Držel se hraniční čáry a sledoval ji tak dlouhou dobu, dokud nedoběhl k velké řece. Na hranicích se celou dobu choval tiše a držel se při stínech, kde i nápadná srst mohla být skrytá. Bylo to snad nekonečné, ale toto pokládal Argdem za samozřejmost. Trénoval, aby byl vytrvalý a pozorný zároveň, aby mohl v dospělosti hranice chránit jak pro smečku, tak v rámci profese.

TRÉNINK VYTRVALOSTI 10/10
Přes řeku -> Západní hranice Ishimury -> Les Niwatských srn

Sledovat hranici někdy i ve dne bylo možná i příjemnější, než ji sledovat v noci. Dobře, v noci to bylo dobrodružnější a i Argdem se mohl jednodušeji skrývat ve stínech, které vrhaly stromy, skály i keře a mnohé další předměty, které můžete během procházky krajinou potkat. Pro vymakaného vlka už není těžké se držet pravidel, ať už jsou jakkoli těžká, musí býti pochopitelná. Překročit řeku nebylo tedy pro velkou postavu Argdema tedy těžké, ale přeci jenom také hledal nejjednodušší cestu přes vodní proud. Ani teď, když byl na cestě k dokonalosti, tak neztrácel hlavu a nepřidával si práci, když věděl, co ho ještě čeká. A nespěchal. Klidně běžel klusem po hranici se Smečkou Stříbrného Fénixe a nijak se nestaral o to, aby nebyl nápadný. Dobře, záleželo mu na tom, ale teď, když byl naladěný příjemnou náladou a Slunce mu dodávalo energii, by zvládl čelit všemu, co by se mu postavilo do cesty, ať už by to bylo cokoli. Překonal tedy řeku a držel se hranice, upírajíc barevné oči do dáli na krajinu mimo smečky, avšak směrem k obávané vyhnané smečce Zeiss. Přemítal nad tím, jak moc je tam krutý život, dokud se na jeho levoboku nezačal rýsovat kraj známého lesa. Ještě chvíli pokračoval klusem po hranici, ale nebylo tu nic k vidění, tak zabočil do lesa. Když zahlédl srny, tak zpomalil a dovolil si odpočinek.

TRÉNINK SÍLY 1/10
Les Niwatských srn

Když už vše ostatní omrzelo a Arg pocítil únavu a chuť jít spát, tak se uložil ke spánku v jeho oblíbeném lese, který nebyl daleko tábora a dobře se v něm pozorovala zvěř. Navíc, relaxování zde bylo příjemné, to hlavně v létě, kdy byl tento les dobrým úkrytem před dravými paprsky ohnivého Slunce. Teď se však zdál být les holý, když spadalo listí. Chystal se na zimu a stromy zapouštěly své kořeny hlouběji, naopak slabé stromy umíraly a pouštěly se. Právě proto Argdem neležel dlouho a šel trénovat, jako vždycky. Tentokrát mu z toho všeho, co se dělo okolo ve světě, trochu hrabalo a měl chuť bojovat, proto se vrhl na jeden mladý stromek. Vlastně nevěděl, co dělá, ale uvědomil si to až později, když zabořil zuby do tlusté kůry. Měl oproti stromu výhodu, protože onen strom byl mladý a on byl vysoký a na svůj vzrůst měl i odpovídající váhu, kterou by zdravý jedinec měl mít. Nejdřív dal stromu předními tlapami facku, přičemž se postavil na silné zadní nohy. Když se strom zakymácel ze strany na stranu, dodalo mu to odvahy a pustil se ho ničit i svým jiným bojovým vybavením. Rozběhl se proti němu a odrazil se, takže když narazil na strom celou svou vahou, smutně zaskřípěl a křupl tak, že se při zatlačení tlapek ohnul a zlomil se, že se oddělil od zbytku kmene. Žíhaný zajásal a zuby se pustil do úplného oddělování kmenu od spodního kmenu, což se mu při vší snaze a síle povedlo.

TRÉNINK SÍLY 2/10
LNS

Mise pokračovala. Argdem vzal do zubů svůj klacek. Dobře, nebyl to klacek, ale mladý stromek, který byl i přes svou mladost pěkně těžký pro vlka bez jakýchkoli zkušeností s taháním klád. A i přesto, že byl Argdem velký chlap a velikostí převyšoval průměrné, tak měl co dělat, aby tu kládu dotáhl na druhý konec lesa. To břemeno to navíc celou dobu stěžovalo, protože větve, co trčely na všechny strany, se neposedně zasekávaly všude, kde byl mezi stromy menší prostor. To nebylo pro zuby příjemné, však Argdem se snažil nic nevnímat a přetrpěl všechny otřesy, které se dostaly až k ostrým tesákům. Hlavou mu probleskla myšlenka, jestli mu tohle jeho špičáky neotupí. Nebo je to naopak naostří? To by bylo super! Sevřel pevněji větev a šel dál, i když to vypadalo vtipně. Nakonec se však nakonec lesa dostal a tam své břemeno odložil a oddechl si. Nacházel se na té straně lesa nejblíže k táboru, tato kláda bude sloužit k tomu, aby zabránila vniku vysoké do tábora. A proto bylo důležité udělat účinnou bariéru, proto se Žíhaný opět vydal do lesa trhat další stromky. Nebylo to však tak jednoduché, jak se může zdát.

TRÉNINK SÍLY 3/10
LNS

Žíhaný opět zamířil do porostu stromů a nějakou dobu chodil po lese, než našel další strom vyhlížející slibně. Tento byl o něco tenčí než ten předchozí, a proto se do něj Argdem pustil okamžitě. Tentokrát zkusil jiný postup. Opřel se o strom velkými předními tlapami a začal pérovat v nohách, až se strom rozhoupal. Střihl ušima, když zaznamenal praskání a zaradoval se, když udělal manévr, který strom porazil - napjal svaly a skočil na něj. Měl co dělat, aby náraz kmene na zem ustál, protože strom byl vysoký a korunou se zapříčil mezi stromy tak, že kmen visel spíš ve vzduchu, než že by ležel. Slezl z kmene a vzal ho do zubů a škubal, jako kdyby trhal maso. Koruna stromu se nakonec ze sevření svých okolních bratrů vyprostila a tlapy neohroženého kappy se daly do pohybu k táboru, opět tam, co předtím. Pyšně položil kmen tak do poloviny předešlého stromu, aby se překrývaly, ale nebránily přeskočení. Teď mu ta zeď ze dvou klád sahala tak po kolena. To nebylo dobré! Potřebuje více kmenů. Však tábor není tak malý, jak se zdá být. Jestli má být tedy bráněný před zvěří z lesa, bude potřebovat trochu zpevnit.

TRÉNINK SÍLY 4/10
LNS -> západ k řece


Žíháč si dopřál chvilku odpočinku. Nechtěl spát, ale stejně ho únava zmohla a ponořil se do říše snů. To však netrvalo dlouho. Nebyl to sice on, kdo ho probudil, ale připadal si jako raněný voják opět vztávající do boje pro svou vlast. Však on byl také voják - člen Ishimury, který ji chrání a je jí věrný. Byl krásný den, ale už se blížilo poledne. Čas vstávat! Vyskočil na nohy a ihned se rozhlížel po dalším cíli. Cítil se rozespale, ale zakrýval to. Rozhodl se vykaslat se na svůj původní cíl a nechal ve své mysli vyvstát nový, a to udělat most přes řeku. Bylo to sice docela reálné, ale on se nechtěl šetřit. Rozběhl se k západnímu cípu lesa a tam se dal do práce. Uchopil mlaďoučký stromek a opakoval postup, který fungoval i u minulého stromu - péroval na nohách a strom rozkýval, aż po chvíli na něj skočil a on nakonec povolil a Argdem uslyšel očekávané křupnutí dřeva. Strom spadl na zem a on vzal kmen do tlamy a napínal svaly, aby se dal společně se stromem do pohybu. Cesta ubíhala pomalu a byla hrozně zdlouhavá. Argdem si vymluvil přestávky a na jeho srsti se objevil pot. Však to už cíl nebyl daleko. Kládu položil u břehu a vyhledal místo, kde by bylo dobré stromek umístit jako most.

TRÉNINK RYCHLOSTI 1/10
Temný les

Zeisské území byla jiná marmeláda, než území smeček svitu. Kraj taky byl divočinou, ve které se sice přežít dá, ale chce to houževnatost a pevnou vůli, doprovázenou dávkou schopností. Mnozí vlci se sem nehodili, jiní splynuli s davem. Argdem měl dost málo času jen sám na sebe a trénování, protože poslední dobou se soustředil hlavně na to, aby zvládl manipulovat křídly. Na to, že měl křídla docela krátkou dobu, tak už létal lépe, než pták. Už dávno zapoměl na to, že nechce křídla, protože ten pár dalších končetin se hodil.
Teď si však uvědomoval, že s ním to jde od desíti k devíti, což není dobrá zpráva. Byl čas s tím začít něco dělat, aby nezaostával za ostatními členy smečky a hlavně ne za ostatními učni. Vytrvale se cítil dost, ale se svou velikostí si připadal mezi ostatními pomalý - tím měl rozhodnutý dnešní program.
Vydal se do Temného lesa, který ležel v oné tmě Zeiss. Spoléhal na svou vytrvalost a nohy, že ho ponesou skrz ten les a že dokáže překonat určitý úsek za co nejmenší čas. Rychlost měl v hlavě spojenou s během, ale v neposlední řadě i s bojem a rychlými reakcemi. Jeho mise začala na severní straně lesa, odkud mladý vlk vkročil dovnitř. Nejdříve čekal, než dojde dost hluboko do lesa, pak se pustil do běhu. Spoléhal na svou vytrvalost a se směrem cesty si hrál - stěžoval si to tak, aby se mu nic nestalo, ale přece jen si z toho něco odnesl. Vítr mu kolem uší svištěl a on díky větvím, které se mu čas od času vpletly do cesty, protrénoval i své reflexy. Dostal se na jižní konec docela rychle. Musel si však přiznat, že byl celkem unavený a nohy chtěly upadnout.

TRÉNINK SÍLY 5/10
LNS

Už to byla dlouhá doba, co se tímto lesem naposledy proháněli vlci Ishimurští. Teď tu bylo území temna, území obávané Zeiss. Argdem dlouho hledal dobré místo na opětovné zlepšení vlastních skillů, než dorazil do lesa jeho mládí. Hlavu mu zaplňovalo spoustu krásných vzpomínek, ale i přes to mysl zůstala temná a chladná. Přišel z jihu kolem jezera a zatoulal se do lesa. Tam se šel činit - zapřel se o mladý strom a tahal a tahal, až ho z toho málem bolely zuby. Mladé stromy byly nějak ohebné! Pokusil se ho zlomit. Péroval, pak se zapřel nohama o strom a... lup! Kmen zapraskal a odlomil se od kořenů. Žíhaný vzal kládu do zubů a proplétal se s ní mezi stromy. Při cestě dokonce i zavřel oči, aby si protrénoval ostatní smysly, díky kterým se orientoval. Musel ale hodně napínat svaly a snažit se, takže toho nechal. Aby to nebylo tak jednoduché, vydal se so kopce. Když už hodlal uznat svůj úkol za hotový, stál na severní straně lesa, kde kládu položil podél louky. Teď už si mohl pogratulovat.

TRÉNINK SÍLY 6/10
Temný les

Stejně jako na území lesa na bývalém území Ishimury se teď žíhaný rozhodl zopakovat stejný postup i na území bývalé i dnešní Zeiss, blíže k centru. Chvíli mu trvalo, než se dostal na další zastávku, nýbrž když sem došel, stihl si i odpočinout a mohl na sobě zase začít pracovat. Vydal se do Temného lesa, protože tu bylo spoustu stromů. Silných stromů. Chvíli jen tak bloudil, než si vybral svůj cíl - vysoký starý trouchnivý strom, nejspíš napadený nějakou havětí. Jako v předchozích dnech, týdnech a měsících opakoval svůj postup. Opřel se o strom tlapami s ostrými drápy a tlačil, čímž krásně napínal svaly zadních nohou a snažil se tomu dát co nejvíc energie, aby strom opravdu mohl rupnout a spadnout co nejrychleji. Když uslyšel křupnutí, zaradoval se a od stromu ustoupil. Stále držel, a tak to opakoval. Další křupnutí. Teď už se proti stromu rozběhl a praštil do něj celým tělem, ozvalo se hlasité křupnutí a strom padal na zem.