Argdem a Destiny - Z nitra sebe samého

Úvodní post:
Co by to bylo za den, kdyby ho Žíhaný nezahájil buď lovem, nebo tréninkem. Nebo procházkou po hranicích. Zkrátka nějakou aktivitou, kde si protáhne nohy a nastartuje se do dne. Dneska se mu připletla pod tlapy zrovna řeka. Šel podél ní, dokud nedošel k místu, které vypadalo jako dobré loviště ryb. Řeka byla však samozřejmě studená a ani příznivé počasí nedokázalo ryby vlákat z proudu do lovcovy tlamy. Vytrvalost se ale vyplácí a Argdemovi se taky vyplatila. Sice nějakou dobu jen na první pohled nečinně hlídal hladinu, ale jakmile se pod hladinou byť jen mihl život, už se voda rozstříkla po okolí a nositel vítězného výrazu stál po boky ve vodě. Chvíli trvalo, než se vyhrabal ven, ale to lahodné rybí masíčko za to stálo. Na Argdemovi byste kromě zvědavosti už nenašli nic, co by z něj dělalo vlče. Rostl do krásy a hlavně do výšky, už teď byl větší, než průměrný vlk. Stejně si jeho vzhled ale zachovával důstojnost a to všude, ať už se válel v řece, nebo líně nasával sluneční paprsky před doupětem matky a otce. Po krátkém odpočinku ale nezůstal dál na stejném místě. Však on taky nikde moc dlouho nevydržel, ale hranice ho dnes lákaly už od rána. Zamířil tedy tam - a nasadil nečitelný výraz, kterým se tak podobal otci.

Hory farebných myšlienok- Hranice SF a Ishimury
Škvrnitá vlčica sa už istú dobu potulovala neďaleko hraníc, avšak skôr v horách. Možno predtým trénovala svoju mágiu či hľadala liečivé rastliny alebo niečo podobné. Napriek tomu však po istej dobe zamierila k hraniciam susednej svorky. Možno bol jej pôvodný plán iný, zmenil jej ho však pach dospievajúceho vĺčaťa. Na chvíľu sa zastavila, trochu prekvapená touto situáciou ktorá jej pripomínala inú spred niekoľkých rokov, kedy takto stretla polodémona Diega. Tento však mal odlišný pach. A tak či tak, ako členka svorky by mala občas kontrolovať hranice, hoci nebola hraničiarkou ale liečiteľkou. Klusom teda zamierila za pachom smerom k hraniciam a rieke. Jej výraz bol aktuálne skôr neutrálny, možno mierne zvedavý. Zastavila sa pár metrov od vĺčaťa, alebo skôr vlka a premerala si ho pohľadom.

Argdem překvapeně zamrkal, když něco zaslechl. Zastavil se v polovině kroku. Hlavu však i přesto neotočil, jen levé ucho se stočilo dozadu. Když však zaznamenal cizí pach dosti blízko od něj, instinktivně začal pohledem pátral kolem a nakonec narazil na příčinu. Otočil se k příchozímu vlku a hle - je to vlčice! S tou se ještě nesetkal, pokud nepočítal sestry a mámu. Ta vlčice nevypadala nebezpečně, a tak se ani Argdem nechoval nepřátelsky. Stejně si však i přes svůj věk zachovával nějakou důstojnost. "Zdravím," promluvil a přerušil tím to ticho, kdy zpívali jen ptáci a voda hučela za Argdemovými zády. Ten se k příchozí obrátil levým bokem a ocasem zvědavě švihl v sinusoidě. V očích měl nevyslovenou otázku a cizí vlčici si se zájmem prohlížel. I když vypadala na první pohled neškodně, tak byl Argdem připravený na cokoli, což dával najevo právě švihnutím ocasu a vzpřímenýma ušima. Ještě jednou nasál pach té vlčice a ulożil si ho do paměti. "Stříbrný Fénix?" Mírně naklonil hlavu na stranu. Byl zvědavý, to ano, ale pokoušel se to držet na uzdě.

Destiny zo záujmom prebehla pohľadom po vlkovi. Možno bol vekom ešte vĺčaťom a jeho pach to aj tak trochu naznačoval, no navonok tak už veľmi nevyzeral. Pruhovaný, vysoký a so znepokojivo dvojfarebnými očami. ,,Taktiež zdravím," povedala nakoniec po chvíli ticho, tak ako ona hovorievala skoro vždy. ,,Strieborný Fénix. Ishimura? Čo ťa však sem privádza, na hranice inej svorky? Zvedavosť?" opýtala sa. Nepatrila medzi najdôverčivejších vlkov a hoci mala rada vĺčatá, tento tu bol už takmer dospelý. Mohol pohľadávať čokoľvek a jeho úmysly možno neboli len nevinné. Mierne sa otriasla, náušnice z farebného peria mierne zacinkali. Zatiaľ sa vlkovi nedívala do očí, pretože vedela, že by neodolala aby si neoverila jeho úmysly. A aj tak, existovali vlci ktorí boli schopní odraziť votrelca z vlastnej mysle, či už vedome alebo nevedome. Pokojne mohol patriť medzi nich. No napriek tomu, vlčica mala v očiach akúsi nostalgiu, asi ako niekto kto sa napoly stratil v spomienkach a napriek tomu napoly zostal v skutočnom svete. Pri hraniciach sa odohralo množstvo vecí. Aletosu, Electra, Diego... a Batawská rieka, tam som predsa kedysi plnila skúšku na Deltu! To bolo krátko po tom ako sa narodili vĺčatá. Staré dobré časy. Počkať, ehm... mám tu iný problém. Tento tu, ktorý sa potuluje po hraniciach a nevyzerá ako... ako ich len volajú? Hraničiar. A asi nie je dospelý. Takže, čo zostáva? Dospievajúce vĺča na potulkách alebo zved. Osobne, asi by som dúfala v to prvé, pomyslela si.

Cizí vlčice vypadala ostražitě a odtaživě, což jí samozřejmě neměl Argdem za zlé. Sám to trochu cítil, ale všechno to tlumil ten nový pach v jeho životě. Pach Stříbrného Fénixe. Tyto vlky neznal a ani o nich toho moc nevěděl, ale to zvyšovalo zvědavost. "Nemusíte se bát, nepřicházím škodit. Jmenuji se Argdem a jsem z Ishimury, ano," pousmál se, aby dal najevo, že nemá nic zlého v úmyslu. Osobně zastával názor, že se zdvořilostí nejdál dojde. "Jak se to vezme. Spíše jsem si přišel k řece zalovit a měl sem namířeno trénovat," dokončil svou zpověď a přeměřoval si tu vlčici. Nevypadala nebezpečně, ale Argdem spoléhal na slušnost a své reflexy, které mu už mnohokrát zachránily krk. Měl rád ten pocit, když se na někoho mohl dívat z výšky, ale v tomto případě to tak nebylo. Viděl, že vlčice se mu vyhýbá pohledem, což byl další důvod k ostražitosti. Myslel přitom na Aragorna a na to, jak dlouho bude toto setkání asi trvat, než bude moci jít dál podél hranit. Pravda byla, že teď, když se najedl - vlastně to bylo na něm ještě vidět, protože měl na pyscích stopy od rybí krve -, tak neměl chuť běhat, ale bylo to jen z jeho ctižádosti, že se rozhodl dále rozvíjet sám sebe.

Znova neisto prešla pohľadom po vlkovi, tentokrát sa zastavila na jeho tvári na ktorej mal ešte stopy po rybej krvi, čo len potvrdzovalo jeho slová a v jej očiach aj dôveryhodnosť. Jej ostražitosť trochu povolila, mierne jej myklo kútikmi, takmer do úsmevu. ,,Teší ma, Argdem. Som Destiny Aqua, tunajšia Delta," predstavila sa nakoniec stručne, skôr zo slušnosti. Nikdy nebola ten typ ktorý by vyslovene vyhľadával vlkov, no ak sa jej už niekto priplietol pod laby a zdal sa jej zaujímavý, bývalo to iné. Nerada sa dívala iným do očí a to rovno z dvoch dôvodov- bola introvertka a skrátka v tom nevidela význam ani zmysel a navyše, pri štipke neopatrnosti to mohlo vyústiť do využívania mágie. Nie, že by ju nevedela ovládať, ale občas to bol tak či tak najlepší spôsob ako ju korigovať a zabrániť tomu. Len málokto to mal rád. Napriek tomu, možno aby sa uistila, pozrela sa na chvíľu Argdemovi do očí, potláčajúc nutkanie využiť svoju mágiu, pripomínajúc si, že skutočne nechce problémy. No napriek jej úpornej snahe, mágia sa jej na chvíľu vyšmykla. Stačilo to, že sa dívala vlkovi do očí tých pár krátkych chvíľ a zistila aspoň jednu či dve veci. Nič čo by znamenalo priveľa, nič čo by malo skutočnú cenu. No napriek tomu, jej to aktuálne celkom stačilo.

Vždycky je potřeba mít štít, pomyslel si s povzdechem. Zde ho kryl fakt, že byl lovit ryby, čímž vzbudil v cizince krapánek menší důvěru. On vlastně nikdy neměl potřebu lhát, protože tak velký hovadiny zase nedělal, aby se musel krýt lží. Když však neznámá promluvila a představila se, Argdem v odpověď kývl hlavou dolů a nahoru, čímž dal najevo své potěšení též. Navíc však zaznamenal cenou informaci. "Jste příbuzná Akia Aquy?" Střihl ušima a v očích se zvědavě zajiskřilo. To bylo to, co z něj dělalo vlče, kromě pachu. To, že byla Destiny Deltou nepřeslechl. Dala mu tím další důvod k tomu být slušný, ale k tomu by nepotřeboval ani pobízet, takový byl od přírody. Tedy... Jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá, že. Přemýšlel, co má udělat, aby nenastalo to trapné ticho, a tak si prozatím olízl pysky, aby zmizela ta krev. Jenže to ticho zůstávalo, jen teď viděl do hnědých očí delty Fénixe, která byla zřejmě mlčenlivá. "Jak se vám ve smečce líbí?" Promluvil po chvíli. Vlastně ta slova měla i smysl, protože o Fénixovi toho Argdem moc nevěděl a Destiny nevypadala jako nepřátelská vlčice. Vlastně v tomto případě ani nevěděl, jaký vztah je mezi Ishimurou a Stříbrným Fénixem. Jeho výraz ale ani přes pochyby neztrácel přátelský a přesto klidný nádech.

,,Akio je môj syn. Poznáte sa?" odpovedala na jeho poznámku. Mierne sa pousmiala. Poznala Akia, rád spoznával nových vlkov a podobne. Ale ak sa s ním Argdem poznal, pravdepodobne mu mohla dôverovať. ,,Strieborný Fénix mám rada, je to príjemná svorka, hoci nie veľmi početná, máme omnoho menej členov ako ostatné svorky, ale za to máme pomerne veľké územie. Koristi je tu celkom dostatočne a dovolím si povedať, že by uživila aj o niekoľko viac vlkov ako doteraz. Som tu už asi... pomaly štyri roky. Pôvodne som mierila do Kirigakure, no veľmi mi neprekáža, že som zmenila svoje rozhodnutie. Samozrejme, vo väčšej svorke sa asi jeden cíti bezpečnejšie, no máme silných vlkov," rozrozprávala sa. Nebolo jej zvykom rozprávať veľa, no takáto situácia si to trochu vyžadovala. Na chvíľu zneistela, nevediac, či nepovedala priveľa. No tak či tak, bol z Ishimury a to bola dobrá svorka, veď aj jej dcéra sa do nej plánovala pridať. Zľahka švihla chvostom, možno nervózne, no podobalo sa to skôr na zavrtenie typické pre šťastných psov.

Překvapení se na Argdemově tváři sice neobjevilo, ale usmál se a zastřihal ušima. V hloubi duše tušil, že tato vlčice bude Akiovou matkou nebo něco toho smyslu, protože si nemohl nevšimnout stejných teček, jako měl Akio. "Troufnu si říct, že Akio je můj přítel," kývl hlavou na souhlas. Tato známost s někým z rodu Aqua možná něco v seznamování usnadňovala, ale ani zdaleka nevyřešila. Argdem však cítil, že opatrný přístup vlčice trochu povolil a tak udělal to samé. "Abych pravdu řekl, o vaší smečce toho moc nevím. Vidím ale, že není důvod k pochybám... Téměř stejný popis jsem dostal od vašeho syna," usmál se. Měl chuť si s někým povídat, protože i ty dny trénování bývají obtížné, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Argdem měl rozhodně nárok na dovolenou, ale kdyby ho někdo znal dopodrobna, věděl by, že by té možnosti stejně nevyužil, dokud by to nebylo opravdu nutné. "Víte,
můj otec je hraničářem. Chci jít v jeho stopách a také se stát hraničářem. Dobrým hraničářem, který bude umět co nejvíce toho pobere," zaváhal. Nechtělo se mu se vnucovat, jenže měl příležitost něco nového získat a té se musel chopit. "Jak přísné jsou u vás tresty, když někdo z jiné smečky vstoupí na území?" Zeptal se s tázavým výrazem a jedno ucho měl váhavě sklopené k zemi.

Na jeho informáciu o priateľstve s Akiom iba kývla hlavou. Na jeho ďalšie konštatovanie sa taktiež rozhodla nereagovať, hoci bola rada, že pravdepodobne v Argdemovi vzbudila ako taký dojem dôvery. Navyše sa usmial. ,,Byť hraničiarom je dobrý a prínosný cieľ, snáď ho raz dosiahneš. Každý by mal robiť niečo čo ho baví a v najlepšom prípade to je aj prospešné pre iných," povedala a myslela to úprimne. ,,Votrelcov nezabíjame pokiaľ nelovia korisť na našom území. S ostatnými svorkami nemáme zlé vzťahy a tak predpokladám, že to isté platí aj pre členov iných svoriek, samozrejme, záleží pravdepodobne aj na tom, za akým účelom sa vlk na územie vydá a ako dlho sa na ňom zdrží," odpovedala na jeho otázku. ,,No myslím si, že za prechádzanie územím alebo jeho hranicami nie sú tresty," dodala ešte.

Toto potkání rozhodně nebylo naladěné nepřátelsky a Žíhaný bedlivě poslouchal zhodnocení od Destiny, delty Fénixe. Byl rád, že mu jeho cíl nezkritizovala, i když by se ničemu nedivil, ne každý na na hraničářství kladné poznámky. Bral to jako velké bezvýznamné plus. "Myslím si, že Niwat potřebuje více hraničářů, kteří by byli schopni plnit svou povinnost. Mohli bychom tak předejít konfliktům, které vznikají a všichni by byli včas informováni. Navíc, hraničářství je dobrodružství i risk pro druhé," zkonstatoval s pousmáním. Rozmlouvání o takovýhlech věcech měl rád, když to bylo pozitivní. Být hraničářem byl pro něj přednostný cíl, i když myšlenku stát se alfou měl ještě stále v hlavě také. Poslouchal o trestech v oblasti území Fénixe, což bylo tak důležité pro roli, kterou měl sehrát a byl k ní odhodlán. "Kořisti jsem se na cizím území nikdy nedotkl," kývl s úsměvem. To byla čirá pravda. "Už mám v rámci hraničářství zmapované území Ishimury i Kirigakure, ale na vešem území jsem nikdy nebyl. Myslíte, že by bylo pro mě možné se tam někdy podívat?" pověděl opatrně, snažil se o zdvořilost, aby to nevyznělo, jakoby se vnucoval.

,,Niwat potrebuje všetkých čo sú ochotní pomáhať," poznamenala. Hlavne kvôli tomu všetkému čo sa tu deje. Démoni, Zeiss a tuláci útočiaci snáď na skoro všetky svorky. Kde je tu vlk v bezpečí? Čím viac tých ktorí sú ochotní plniť svoje povinnosti a pomáhať spolu so všetkými schopnosťami ktoré majú, tým lepšie, pomyslela si. Nad jeho ďalšou otázkou sa na krátku chvíľu zamyslela, uvažujúc. Neexistuje žiaden zákon ktorý by obmedzoval pohyb po území, ak si dobre pamätám, okrem toho, že by sa na ňom tuláci nemali zdržiavať dlho. A samozrejme, okrem fénixov. Inak... nie, na nič také si nespomínam, takže by to asi malo byť všetko, zauvažovala. ,,Myslím, že by to bolo možné. Avšak, na našom území je jedno miesto, Tekvicový les do ktorého nesmie nikto vstúpiť. Žijú tam fénixovia," vysvetlila mu. ,,Plánuješ zostať v Ishimure, keď dospeješ?" opýtala sa ho nakoniec.

Přikývl. S tímto plně souhlasil. "Všechny smečky potřebují takové vlky, kteří dokaží sloužit jako opěrné body smečky samotné i vlků," přitakal. Nemyslel těmi slovy jen vlky výše postavené, ale aj vlky s povahou pomáhat a chránit. Vlky, s kterými nebylo od věci hodit řeč a seznámit se s nimi. Takové seznamování mohlo být i zábava, jenom se na to museli setkat ti správní vlci. Ne takoví, kteří by si šli hned po krku. Sám věřil v to, že jednou takovým bude, i když zrovna přitlačí svoje ego k zemi. Dokázal být svědomitý a nechyběla mu rozhodnost, avšak každý má své chyby, které dříve či později vyjdou najevo. Na otázku ohledně území se trochu styděl zeptat, avšak dostalo se mu odpovědi, která libozvučela jeho phuhatým uším. Zauvažoval o tom, jaké by to bylo vidět opravdového fénixe, avšak ihned takový zlomyslny nápad zavrhl. "Jste nejseverněji položená smečka. Nemíváte kruté zimy s málo potravy?" Zeptal se zvědavě. Kdyby jste nyní měli Argdema srovnávat s člověkem, tak by působil jako zvědavý otravný novinář zapisující si informace do svého notýsku. Naštěstí v realitě tento vlk tak trapně nepůsobil, pokud si ho někdo nedokázal předělat k obrazu svému. Ne, stále si i jako dospívající mladý vlk zachovával důstojnost, která mu byla dána. Na otázku střihl pravým uchem na stranu. "Narodil jsem se tu a mám tu mámu. Zůstanu v Ishimuře a budu se snažit být tím, koho každá smečka potřebuje," řekl a trochu si připadal, jako kdyby právě skládal nějakou přísahu. Tato slova mu však nebyla cizí, na sobě dlouho pracoval a za to, že je z Ishimury, se nijak nestyděl. Možná se jen krapet bál, že Destiny změní názor a nebude ho tolerovat na území ani při pochůzkách za účelem hraničářského mapování.

,,Nemám pocit, že by sme mali nejako obzvlášť kruté zimy. Samozrejme, v zime je tu málo koristi, ale inak si myslím, že medzi počasím tu a ostatnými svorkami nie sú nejaké priepastné rozdiely. Možno je tu občas trochu chladnejšie, ale som si istá, že za našim územím je to ešte horšie," odpovedala na jeho otázku. ,,Vernosť svorke je dobrá vlastnosť," povedala iba. Možno ju jeho odpoveď predsa len trochu sklamala, no nemienila ho lákať ani nútiť. Každý nech sa rozhodne sám. ,,Každý vlk, v každej svorke je dôležitý, istým spôsobom. Svorka je kolektív, ale aj ten sa skladá z jednotlivcov bez ktorých by neexistoval," poznamenala ticho, viac či menej pre seba, hoci ju Argdem mohol počuť. Mierne zdvihla hlavu a zahľadela sa na jasnú oblohu. Všimla si sa však niečo trochu zvláštne- tmavého vtáka. Na tom by nebolo nič čo by nebolo nezvyčajné, keby sa neblížil smerom k nim. Rozoznala ho však až keď sa priblížil o čosi viac- bol to jej maznáčik, kavka menom Artemia.

//Pripomínam

//Ještě za vlče (jelikož teď už má být Arg oficiálně dospělý)

Argdem pečlivě poslouchal slova puntíkaté vlčice, přičemż si je pečlivě ukládal do paměti. Znalost o ostatních smečkách pokládal za důležitou, protože vědět, co se děje ve světě kolem a v sousedních smečkách, bylo důležité stejně, jako znát strukturu své vlastní smečky. Alespoň tak to bral. Zajímaly ho ostatní smečky a život tam a ptal se na otázky s tím tónem: 'co mi tam nabídnete?', jako kdyby měl zájem se do Fénixe přidat. Tu smečku ale moc neznal, proto se pídil po informacích. "Zase, máte území daleko od Zeiss. Objevil se tu někdy nějaký její člen? Nebo Demon?" Vyřkl jméno nepřátele smeček. Něco mu říkalo, že tady nemá černý vlk vliv, ale otec mu Demona jasně představil jako 'nepřítele smeček'.

Artemia zamierila k nim a potom pristála na zemi vedľa Destiny. ,,Nemali sme tu žiadneho jej člena, pokiaľ si dobre pamätám," povedala. Po jeho ďalších slovách sa však zachmúrila. ,,Samozrejme, že tu toho zradcu poznáme. Ten úbožiak a jeho komplic uniesli moje vĺčatá a ktovie čo všetko by urobili, keby sme nezasiahli včas," v jej hlase bolo cítiť pohŕdanie. Ak sa mi raz dostane pod laby tak ho šetriť nebudem. Nechutný blázon čo ubližuje všetkým svorkám! Koľko vlkov by ho rado zabilo! No mne by možno stačilo pripraviť ho o rozum, zničiť jeho spomienky, donútiť ho cítiť bolesť... odplata za Electru a za to, že Akio takmer zomrel, pomyslela si.

Argdem zvědavě zpozoroval kavku a překvapeně mrkl, když přistála vedle puntíkaté madam. Aha, takže mazlíček. Reel měl Reddyho, tohle také pták, ale ne krkavec. Potlačil úsměv. Tihle ptáci mu sice nebyli sympatičtí, ale v tlamě byli až tak špatní. Vlastně... Někdy i celkem chutnali. Hladový pohled skryl za zvědavým výrazem, barevné oči stočil zpět k Destiny. "Zeissani asi jsou zlí vlci, ale jak vidím, alespoň mají respekt k hranicím," pousmál se. Nevěděl, jaký názor má na tohle bílá, ale on si vždycky myslel co chtěl, nezávisle na ostatních. Když se zmínila o vlčatech, zvědavě střihl oušky, jakoby právě říkala něco, co ho neuvěřitelně zajímá. "Takže ho nenávidí všechny smečky. Jaktože ale ještě żije, když je vyvrhel? Takoví vlci nechodí do Zeiss? Myslel jsem si, že jo, když je to smečka vyhnanců. Ukradl Akia?" zatvářil se vážně, v hlase mu byla vyčíst starost, i když byla mírmá. Bral toho dalšího puntíka za kámoše, nic proti němu neměl. Vlastně se k němu choval jako ke každému svému příteli - ochranářsky.

,,Možno ešte nie sú dosť silní na to aby mohli otvorene prekračovať hranice. No ak sa raz o to pokúsia obávam sa, že ak ich nebude hnať pomsta, ich útok bude viesť sem," skonštatovala ponuro. ,,Sú územia mimo svoriek ktoré svorky zvyčajne nekontrolujú, pretože nepatria nikomu. Nie každý vlk túži po svorke, niektorí sú samotári či chcú vládnuť, mať vlastné pravidlá. Možno netúži po svorke, ktorou je aj Zeiss," povedala zamyslene. Pri jeho ďalšej otázke však o čosi zvážnela. ,,Áno," odpovedala jednoducho.

Zíral někam za Destiny a přemýšlel. Co by se stalo, kdyby Zeiss najednou vyšla ze svých hranic a zaútočila na svit? Kolik vlastně měla členů? Možná doopravdy chystali pomstu, ale proč? Za to, že jsou vyvrhely? Vždyť mají taky svou alfu a svůj pořádek, i své vlastní území! Proč by útočili? Uvědomil si, že Zeiss je smečkou, kterou nezná téměř vůbec. To pro něj znamenalo příkaz sebrat odvahu a někdy se tam vydat. Ne dovnitř, ale třeba jen k hranicím. "A za co pomsta? Buď se tam přidali sami, nebo zklamali smečku, zasloužili si to vyhnanství, je to jejich vinna," dal najevo svůj názor. Neviděl v tom nějakou velkou logiku, čistě teoreticky mu tyhle otázky prostě vyskočily v hlavě. Chtěl však už přejít na jiné téma, tohle bylo na jeho věk asi ještě moc komplikované. Však na to bude mít v dospělosti času dost. "Akio má prý magii spojenou s drakem," pokusil se nenápadně změnit téma, i když to zrovna nenápadné opravdu nebylo.