Naiome a jej učni - Výcvik.

Zdravím vás, vlčci, ktorí sa mi rozhodli darovať svoju dušu, a tak sa zapísať k temným, silným vlkom s podstatou a cieľom.

Dúfam, že tento výcvik prežijete. Ehm, ehm...

A pár vecí, ktoré je dobré vedieť a dodržať.
-Výcvik bude ako fyzický, tak aj psychický.
-Bude zložitý a preto je potrebné zapísať minimálne po 7 riadkoch, pri plnení úlohy.
-Pri zložení poslednej skúšky bude potrebné napísať - 200 slov, čo sa teda rovná k počtu slov ako pri slohu.
-Naiome sa na slovo poslúcha a každý jeden učeň musí poslúchnuť Naiomin príkaz aj keď to bude akokoľvek nebezpečné či blízke smrti.
- Medzi učňami sa vzájomne neriešia vzťahy. Ste každý proti sebe, každý chce byť ten najlepší. Iba pri úlohách spoločných je nutné spolupracovať a dať všetky city, vzťahy, nálady bokom.
- Rešpekt sa preukazuje len Naiome, nikomu inému.
-Je zakázané učňa smrteľne zabiť, pokiaľ to nebude žiadané.
- Po každej časti výcviku - cena.
- Po konečnej skúške budú odmenení učni niečim, čo iní vlci nemajú.
-Pravidlá sa môžu postupne doplniť, preto vždy sledujte túto hlavnú stranu.

Upozorňujem, že vlci po výcviku to budú mať poprenastavované v hlave a budú verní Naiome do konca života. Možnosť žiť v Zeiss alebo mimo hraníc svoriek. Ak naiome v budúcnosti uvidí svôjho učňaso sviťákom v dobrom vzťahu, bude to brať ako zradu nej a ostatných učňov. Daný učeňs a stane jedným z jej barančekom a skôr či neskôr ho bude čakať rovnaký osud ako pri každej zrade. Pri chovaní sa ako sviťák počas výcviku, daný vlk zomrie.
Posledná skúška môže byť akokoľvek náročná a ťažká aj zabiť svojich rodičov, alebo podobne. Vybrali ste si výcvik temných, tak tu ho máte v plnej paráde od najtemnejšej vlčky v Niwate a v jeho histórii.

Počasie: Vždy ako na príbehu
Miesto: Mimo územie Niwatských, svorka Zeiss, Územie nikoho...
Povolenie sa pridať či písať do tohto príspevku: Len hráč Naiome a hráči učňov s príslušnými vypísanými postavami.

Naiominy učni pre rok 2018
- Saura
- Zechariah
- Argdem
- Aysu
- Ose
- Yungul

Pevne dúfam, že si túto "akciu" užijete, nakoľko sa bude opakovať znova za 2 reálne roky!
Doba tejto akcie 4 reálne mesiace.

-Naiome

Ose Arashi FK 
U Naiome 
Ose, syn bývalých alf Ishimury, kteří mu ale nikdy neřekl ani slovo, seděl před vlčicí Naiome poměrně zmaten. Nevěděl proč tam je, co má dělat a kdo je. Možné odpovědi na první dvě otázky měl v hlavě promyšlené, ale možností bylo tolik, že nevěděl, která je správná. Doufal však, že to brzy zjistí. O té poslední nevěděl vůbec nic. Zrovna teďka ale přemýšlel o něčem jiném, o svých rodech. Proč je vůbec nosí?

Černá vlčka s červenými znaky a dračími křídly, poklidně ležela v jedné z jeskyň v Táboře. Konečně mohla chvíli mít klid. Pak ji však přišlo jedno zvláštní. Proč je tu tak podezřelé ticho? Prolétlo ji myslí a vyšla z té jeskyně ven. Vydala se za pachem své učitelky Naiome, ať už byla kdekoliv. Možná ji chůze trvala dlouho, možná ne, neřešila to. Vody se nepokoušela nějak obcházet. Ze svou magií, vodou prostě jednom prošla. Netrápilo ji to. Když stanula před temnou vládkyní, věnovala ji poklonu a následně se usadila, čekajíc na ostatní učně. Zřejmě. Spatřila Oseho, jeho směrem si jenom odfrkla.

Aysu
Sebevědomě jsem kráčela směrem ke smluvenému místu.  Náš pobyt v Zeiss nezačal zrovna svačinkou a přátelským popovídáním ale vraždou. Už teď jsem věděla, že tohle mým koníčkem skutečně nebude, stejně jako týrání ostatních pro pocit nadřazenosti. Na ostatní učně jsem si už svůj názor udělala a sympatická mi byla pouze Saura. Ačkoliv se mi tu zatím moc nelíbilo, necouvla jsem a dál mířila ke svému cíli. Přišla jsem si pro zkušenosti a dovednosti a když něco chci, tak za to musím zaplatit. Byla jsem  umíněná a tvrdohlavá, takže bych radši dřela až do naprostého vyčerpání, než abych něco vzdala nebo něco nedokončila. S touhle myšlenkou jsem došla k Naiome. Poklonila jsem se a zařadila se tam jako obvykle. Vedle Saury.

byla tu ve skutečnosti docela nuda. Nijak jsem netoužila po seznamování se s ostatními učni, oni se nechtěli seznamovat se mnou a všichni byli spokojení, ale ten slíbený výcvik zatím spíš nebyl, než byl. Nudila jsem se a doufala, že se něco začne dít. Kdybych nebyla na začátku tou myšlenkou tak nadšená a kdyby na mě Naiome neudělala takový dojem, touhle dobou bych už dávno vzala kramle a možná se i poohlížela po té tyrkysové vlčce, kterou jsem tu potkala. nebyla tak špatný společník a rozhodně s ní nebyla takováhle hrozná nuda. Válela jsem se na zemi, mezi předními tlapkami si přehazovala sem tam drobný oblázek, který jsem tu někde našla a tiše doufala v nějaké rozptýlení. Kde nic, tu nic. Když nejde zábava za Yungul, půjde Yungul za zábavou. nechala jsem kamínek kamínkem, zvedla se a vyrazila hledat učitelku. Objevila jsem ji rychle a nebyla jsem tu jediná, takže jsem se uklonila apak se zařadila k ostatním.

/Saura a Yungul majú profil na stránkach?

//Ještě nemají, ani jedna

Naiome si počkala na jej učňov. Uši mala pri zátylku, hrdo vypjatú hruď. Presne tak ako boli na ňu všetci zvyknutí a ako to už mala od mlada zakorenené v hlave. "Dnes začína anša prvá úvodná hodina. Vybrala som si vás na výcvik, po ktorom sa z mladých nič nevediacich vlkov stane niekto." - začala a azurovým pohľadom prešla po učňoch. " Postoj vlka je vždy veľmi dôležitý, rovnako tak aj jeho výraz, podľa postoja vlk a jeho výrazu si vždy ostatní tvoria v hlave na vlka prvotný názor. Ak budete chodiť ako mršiny, budú vás tak aj brať. Hrdý vlk sám na seba je sebavedomý a neutrálny." - pokračovala. Čaká vás prvé úlohy, ktoré mi preukážu vaše dno a schopnosti." - uškrnula sa temne. "Poďte." - prikáízala a rozbehla sa ku Krvavému Jazeru.

Hrdá na sebe Saura byla dost. Její chladný pohled a postoj byl taktéž znát. Jen z respektu měla k Naiome, mírně skrčenou hlavu, kterou jindy měla pevně vztyčenou a byla nad věcí. Šupinatý ocas měla volně svěšený, však svou špičkou, směřoval ke vzduchu. Držet pořád ocas ve vzduchu nebylo jednoduché, protože byl na to až moc dlouhý a těžký. Následně se rozběhla ihned za Naiome ke krvavému jezeru. Rozhodně se bude snažit ukázat, že je nejlepší, i když věděla, že má ještě hodně velký kus před sebou.

Okamžitě jsem zpozorněla, když Naiome začala mluvit a zmínila první úkol. No vida, takže se konečně začalo něco dít. Napodobila jsem její postoj, upravila si meč na zádech, aby mi při chůzi nebouchal do boku a vyrazila za ní. S mojí velikostí mohl ten postoj vypadat směšně, ale naštěstí nevypadal, pohybovat jsem se uměla a ponižovat se před někým nikdy nepatřilo k mé povaze, tudíž jsem vypadala docela přirozeně. Vyrazila jsem za Naiome.

Ose Arashi FK 
Mladý vlk pilně poslozchal slova a následoval rozkazy, nevšímal si ostatních. Postoj měl takový, jak Nia řekla, přesto kvůli své velké a vyhublé postavě nemusel vypadat tak sebevědomě jako ostatní. Pak se zvednul a následoval Alfu smečky, které patřila jeho lojálnost. Snažil jsem se koukat do země, aby se nekomi náhodou nepodíval do očí. To by mohp být nepříjemné a on problémy vůbec nechtěl, neměl je rád.

Trpělivě jsem čekala na instrukce, ale dlouho se nic nedělo. Postupně jsem přestala dávat pozor a zamyslela jsem se. Napadaly mě různé scénáře nadcházejících událostí. Jeden zajímavější než druhý. Jakmile Naiome promluvila, zpozorněla jsem. Dávej přece pozor! Koleduješ si o malér! napomenula jsem se a zaposlouchala se do Naiominých slov. Když domluvila, bez otálení jsem se za ní rozběhla. Byla jsem připravená ze sebe vydat maximum.

Zastavila sa pri Krvavom jazere, kde sa obzrela po jej učňoch. Na dne jazera je zvláštny zelený krištáľ. Vašou úlohou bude sa jednoducho ponoriť, nájsť ho na samom temnom dne a vyplávať s ním na povrch. Pôjdete po jednom. Kto chce ísť prvý?" - vyvsetlila jednoducho. Však malo to aj svôj háčik, ktorý učni nepoznali. Na dne jazera čakal Naiomin mazlíček, pythón mriežkovaný. Raz za čas sa chodil nadychovať na povrch, ale len veľmi nepatrne. Dokázal vydržať po vodou dlhšie ako vlk. Tento mazlíček merial viac ako 9 metrov a na dne jazera bol výborne maskovaný. Strážil daný krištáľ. A takisto svôj prázdny žalúdok.
"Čo tak prvá Aysu." - navrhla a pozrela na ňu svojimi azurovými neoblomnými očami. Nakoniec nečakala, labou ju zhodila do jazera. "Plávaj!" - vyštekla.

Došli jsme ke Krvavému jezeru. Ještě nikdy jsem zde nebyla, takže mě překvapila nezvyklá barva. Zapůsobilo to na mě. Copak asi bude náš úkol? Odpovědi na mou otázku jsem se dočkala téměř okamžitě. Ponořit se až na dno? Tohle se mi ani trochu nelíbilo. Nevěděla jsem, jestli vůbec umím plavat, nikdy jsem to nezkoušela. Vždycky stačilo jen použít magii a jezero či řeku přejít. Nikdy jsem plavání nepotřebovala a ani jsem nemyslela, že ho někdy budu potřebovat. Měla bych si promyslet nějakou strategii. Myslela jsem, že na to budu mít dostatek času, protože jsem si si byla jistá tím, že Argdem nebo Zech budou chtít jít první. Naiome však opět zamíchala karty. Překvapeně jsem zamrkala, když řekla moje jméno. Neodvážila jsem se hádat, proč si vybrala zrovna mě. Mohlo to být tím, že ve mě viděla nejsilnější článek nebo to mohlo být naopak tím, že jsem v jejích očích byla nejslabší. Důvodů mohlo být spousta a v případě Naiome nikdo netušil, jaká teorie je vlastně správná.  Polkla jsem a vykročila dopředu. Než jsem však stačila udělat cokoliv dalšího, už jsem padala dolů. Tušila jsem, že nesmím váhat příliš dlouho, ale nečekala bych, že mě okamžitě shodí. Dopadla jsem do vody a moje tělo se okamžitě ponořilo. Voda byla vzhledem k ročnímu období studená. To mi díky mé magii vůbec nevadilo, ale co se vzduchu týče, to už bylo mnohem horší. Ten pád byl šok, takže jsem neměla dostatek času se pořádně nadechnout, navíc se mi do plic dostalo trochu vody. Ač nerada, přiznala jsem si, že tahle to nepůjde. Zbývala mi tedy jediná věc, i když to znamenalo, že nebudu plavat tak, jak Naiome chtěla.Co se dá dělat. Přece se tady neutopím. Podařilo se mi zmrazit trochu vody pode mnou. Ledová kra vyplula na povrch a já s ní. Rázem jsem se ocitla na hladině. Vykašlala jsem vodu a zhluboka jsem se nadechla. Neboj se, všechno bude v pohodě. Nesmíš váhat, tentokrát by tě mohla popohnat magií, a to vážně nechceš! S tou myšlenkou jsem se odrazila od ledové kry a skočila do vody. Nejspíš zafungoval instinkt, protože jsem začala kopat nohama a dařilo se mi posouvat se dopředu. Po nějaké době jsem se dostala do středu jezera. Ještě jednou jsem se pořádně nadechla a ponořila jsem se. Jak jsem se blížila ke dnu, byla stále větší tma. Rozhlížela jsem se, jestli neuvidím krystal, ale nejspíš jsem zírala špatným směrem., protože jsem kolem sebe viděla jen černou.

Následování učitelky bylo jako chodit za největším borcem světa. Argdem držel krok s ostatními, jak nejlíp to šlo, při tom ani nepomyslel na to, že by si cestu zlehčil pomocí křídel skrývajících se v pírku schovaném v husté srsti. Roční období postoupilo - byla zima a proto bylo čemu se divit, když Naiome dovedla své svěřence k vodě. K jezeru, které bylo ledové. Na pouhý okamžik v mysli žíhaného vzplály pochybnosti, ne však o učitelce, ale spíše o vodě. Když to zvážil, bylo to dobrá zkouška. Tímto plaváním a potápěním se se projeví houževnatost a vytrvalost vlka. Už už by se hlásil jako první, avšak Naiome si zvolila sama - jeho sestru. Skenoval svou sestru pohledem bez emocí, v mysli si však myslel svoje. Už na začátku bylo jasné, že to nebude tak jednoduché - musel v tom být nějaký háček. Jezero bylo podivné a jistě krystal v hlubinách neležel jen tak. Argdem měl to štěstí, že už v mládí sám sebe trénoval v plavání a potápění, a to i v proudu prudkých silných řek bývalé Ishimury. Čekal a pozoroval - i z chyb sestry se mohl poučit. Mrkl, když uviděl, že si pomohla svou magií, nevěděl však, jestli to bylo správně nebo špatně, a tak tiše a pozorně čekal na gesta mocné Naiome.

Naiome sledovala, čo Aysu urobí, samozrejme nechala sa jej nadýchnuť, nemienila jej držať hlavu pod ľadovou vodou. Pod hladinou vody však čakal Nagini ako na povel. Všimol si mladú vlčku a preto nenápadne chvostrom odkryl fosforujúci krištáľ, ktorý bol takto dostatočne vidieť. Had sa inak ani nepohol. Bol chránený vrstvou Naiominej ohnivej mágie. Nebol vidieť oheň len ho teplo zohrievalo, pretože chladnokrvný živočích by dlho v ľadovej vode nevydržal. Naioem čakala na brehu len s temným úsmevom, kedy sa divadlo začne. Stačilo priplávať bližšie ku krištáľu, aby to hada vyprovokovalo.

Dál jsem se rozhlížela kolem sebe, ale pořád jsem nemohla nic najít. Už jsem to chtěla vzdát, když se najednou zčistajasna odněkud vynořila zelená záře. To je ono! Zaradovala jsem se a zamířila jsem si to přímo ke krystalu. Čím více jsem se k němu blížila, tím víc mi vrtalo hlavou, že tohle celé je nějak moc jednoduché. Kde je háček? Potopit se, vzít malý zářivý kámen, vynořit se a donést ho Naiome. Ta ho tam hodí zpátky a na řadu jde další učeň. Divné. To si chtěla jenom prověřit, jestli umíme plavat? Věděla jsem, že tohle je první úkol, takže by mohl být jednoduchý, ale nesedělo mi to k naší učitelce.  Přes všechny pochybnosti jsem dál plavala ke krystalu. Musela jsem splnit úkol. Navíc mi už pomalu začal docházet kyslík a nechtěla jsem se vynořit s prázdnou. Ostatní by se mi pak smáli a to bych nesnesla.  Nebuď paranoidní. Žádný háček v tom není. Najednou jsem se zarazila. Uvědomila jsem si něco, co mě přeci jen donutilo zůstat na místě. Voda byla v těchto místech teplejší než ve zbytku jezera. I kdyby byl ten krystal nějak speciální, tak sám o sobě nemohl vydávat takové teplo. Tady něco nehraje. Rozhlédla jsem se, ale kromě té pitomé záře jsem kolem sebe vůbec nic neviděla. Neměla jsem ani ponětí, že se nacházím v těsné blízkosti velkého, hladového hada, který se mě bude snažit zabít.

Had otvoril oči. V tme ho nebolo vidieť, jedine, ak by prešiel cez krištál, to by dalo mladej vlčke výhodu. Otočil hlavu na smer pohybu. Zaznamenal. To úplne stačilo zvieraťu velkostne ako bol on. Začal sa pomaly hýbať, Naiomina mágia mu však pomáhala zohrievať telo a svaly , takže bol o to živší a rýchlejší. Hlavou sa začal približovať k vlčke, ktorá mohla pocítiť na svojej ľavej zadnej nohe pichľavú bolesť. Tesáky sa zaryli do jej nohy a 9 metrový had sa začal okolo Aysu obmotávať. Ako sa však hýbal a mával chvostom vzďaľovali sa od daného krištálu. A teda ho aj dobre chránil. Keby sa stihol okolo Aysu obmotať úplne, je to jej koniec, nakoľko jeho stisk by nevydržala a len Rintintin vie či by sa skôr utopila alebo udusila pod jeho stiskom. K tomu ju zohrievala Naiomina mágia, ktorá bola pevne tvorená na hadovom tele.