Minor a Traure -

Tréning magie [3/10]
Seděl jsem u hranic a koukal do dáli. Nad ničím jsem nepřemýšlel, jen jsem koukal do přírody a obdivoval krásu zdejšího území. Rozhodl jsem se že je zase čas trochu si pohrát z magii. Rozhodl jsem se to zase zkusit na kytce, jelikož ta mi šla nejlépe. Nastavil jsem packu a zamyslel jsem se nad tím, jakou kytku vytvořím. Jak jsem tak přemýšlel, neuvědomil jsem si že tlapu mám obalenou bílou švetélkující mlhou. To se mi ještě nestalo a tak jsem začal přemýšlet nad kopretinou, ta se pak z mlhy stvořila a já se usmál. Sice tvarově vypadala jako kopretina, ale neměla barvu jako kopretina. Tak jsem si zkusil vzpomenout, jaké přesně odstíny má zelených a žlutých má kopretina. Z prva to skončilo tak že to byla žlutá kopretina ze zeleným středem a bílím stonkem. Tak jsem ještě chvíli nad kopretinou přemýšlel, a nakonec by byla neroznatelná od pravé kopretiny. Zkusil jsem kopretinu položit na zem. Ta při změně polohy párkrát zmizela a zase se objevila. Když jsem jí 'položil' na zem, vlk by, až na lehké světlo které vydávala, ale to nebylo za dne ani znatelné, neřekl že to není kopretina. Pak jsem ale ucítil pach a prudce se otočil. Když jsem tohle udělal, kopretina se zase rozplynula v páru a i ta brzy zmizela. Byl to vlk popošel jsem k němu blíž, asi na 20 metrů a zaštěkl: "Uhm, dobrý den?"

Šel jsem si a tvořil si vlastní světy. Nikdo kromě mě je neviděl. Pouze já. Užíval jsem si to. Jedna z posledních věcí, která mi přinášela radost. Dokonce jsem se přistihl, jak se přitom usmívám. Stromy byl jako duha, všude motýli, pestrobarevné květiny, kterým jsem dal čistě kvůli mému dobrému pocitu nádherné vůně. Když v tom mě někdo vyrušil. Musel jsem se svými iluzemi přestat a podívat se něj. Popravdě, nebyl jsem moc nadšený. Ale to hned vystřídala zvědavost. Pes?! Přiblížil jsem se k němu, jelikož jsem věděl, že při nejhorším buď uteču nebo ho zpacifikuju. Jenomže vlci z téhle smečky nebyli zlí, takže jsem byl klidný. "Co tu děláš?" zeptal jsem  se klidně. Myslel jsem hranice, i jeho jako psa ve vlčích smečkách. Mě třeba upřímně bylo jedno, jestli je čistokrevný nebo ne, ale bylo mi jasné, že spousta vlků s tím může mít problém.

Když ke mě vlk přišel bliž, bylo zřejmé že je o dost vetší než já. Podíval jsem se na něj a pak se posadil. "Co bych tu dělal! Jsem tady od smečky Stříbrnýho, procházím se." řekl jsem přátelský a usmál se, jelikož vlk se neptal nijak opovrhavě. Cítil jsem že není z naší smečky, ale nebyl jsem schopnej určit z jaké je a tak jsem se prostě zeptal. " A ty jsi z jaké smečky?" doufal jsem že vlk bude tolerantní, a to že jsem pes mu vadit nebude. Potkal jsem jen málo vlků, kteří by mě nenáviděli jen kvůli tomu, že jsem pes. A myslel jsem si že tenhle nejspíš nedube jeden z nic, tedy i doufal.

Kývl jsem nad jeho odpovědí. Tohle část jsem ale tak nějak tušil. "Myslel jsem, co dělá pes ve smečce vlků," objasnil jsem a stále se tvářil neutrálně, jelikož přesně takové byly moje pocity. "Z Ishimury," odpověděl jsem já jemu. Bylo to víc než logické. Nacházel jsem se totiž na jejím území. To ale pes nemusel vědět. I když by měl, jelikož je dobré znát své sousedy. Sedl jsem si také a zastříhal ušima. Sice mi tu nic nehrozilo, ale kdo ví. Zrada totiž přišla z vlastních řad.

podíval jsem se zase do dáli, ale po chvíli se hned otočil na vlka když promluvil. "Prostě jsem to tu našel a už mě nebavilo bejt tulák." zazubil jsem se a porozhlédl se po okolí. "Hele,
nejsi ty náhodou na našem územ?" zeptal jsem se přátelsky. Nemyslel jsem to zle , jen jsem to podotknul. Potkávání nových tváři bylo příjemné. mohl jsem zjistit tolik nových věcí, které by se později dali zneužít. Ano občas narazíte na nějakého protivu, co nepřestane remcat, ale to tenhle vlk očividně nebyl.

"Hmm," brouknul jsem a kývl hlavou. Pes vypadal docela mile, přesto jsem neplánoval dělat si další kámoše. Jednou stačilo. "Hranice se to tady jmenuje proto, že jedna půlka je naše a druhá vaše. Já jsem na té naší. Takže ne, nejsem na vašem území," podotkl jsem. Být ta otázka řečena trochu jiným tónem, asi bych také nešel pro ostřejší slova daleko. Změnil jsem se hodně? Asi ne, spíš jenom vyšlo najevo víc mé utiskovanější já. Možná to bylo dobře, možná špatně. To jsem já nemohl vyhodnotit.

Koukal jsem se na šedo oranžového vlka velice pozorně když mluvil. "Jo aha, promiň." zasmál jsem se. Postavil jsem se a udělal pár kroků vpřed. No já se asi pudu projít, chceš se mnou?" otázal jsem se ho. a pomalu se rozešel. po pár krocích jsem se zastavil porozhlédl se po a okolí a pak se zase otočil směrem na vlka. Očekával jsem jeho odpověď. Doufal jsem že chvíli půjde se mnou, abych se mohl trochu víc dozvědět třeba i o Ishimuře, ale i o něm. Chtěl jsem o tomhle území vědět co nejvíc.

Neobnovíme tuhle Sh a nešoupnem jí do ‘dneška’?