Orisea a Akio- Budeš můj přítel?

Účastníci
Akio Aqua a Orisea De La Garmadon


Místo
Srdce světlé smečky.


Čas a Počasí
Čas je již v momentě, kdy je Orisea na území smečky. Počasí je příjemné, zdá se že je po bouři a její následky nejsou vidět.


Úvodní post
Její leč větší tělo, ale přesto drobné na celkový vjem se kolíbalo líně krajinou. Přála si být normálním vlkem, aby mohla splynout s tím vším okolo ní, ale zrovna u ní se musela projevit tahle duha. Protočila očima modro-fialové barvy. Přesně takové měl Kindred taky. Nebyl jejím otcem někdo z jeho ztracených potomků? Ne, to bylo vyvrácené již v momentě, kdy se v ní nerozvinula magie typická Věčným lovcům. Betty se neprojevovala, sic s ní nemohla mluvit, ale temno se uvnitř ní občas ozvalo. Od souboje se Serenem musela Orisea přihlížet tomu, jak se chová démon v ní divně. Schizofrenik nevěděl co dělá, jenže ona to moc dobře věděla. Vždy, když jí dávala otěže svého těla se modlila, aby nedělala něco, co by pak musela dávat dohromady ještě další dva roky. To už by byla možná až moc stará, teda ani teď nebyla nejstarší. Bylo jí mezi třetím a čtvrtým rokem. Musela se cítit dobře v tom, že nebyla zase tak moc stará. Ale stejně se jí stýskalo po domově a po přátelích, které již dlouho neviděla. Kdo teď bude krotit Betty? Kdo jí pomůže od samoty? Sklopila hlavu a nechala si zakrýt jimi svůj obličej. Ona nebyla slavný zachránce smeček, ona byla někdo, kdo se bál sám sebe. Zbaví se někdy strachu?

Kráčel usínajicí krajinou. Občas, když byl sám povídal si s Dregenessem, drakem uvnitř jeho nitra. Sice mu nikdy neodpověděl, ale stal se jeho součástí, sic se bojí vlastní magie a před každým to tají, dokonce i před vlčicí, jenž mu dala život, i před vlčicí se kterou chtěl splodit nový život. Bylo to jeho malé tajemství. Bouřka zanechala nemalé škody, ale vypadalo to, že teď bude chvíli pěkně. Strach ze svého vnitřního dračího já... Pomyslel si s povzdychem. Kráčel bezcílně územím a přemýšlel co právě dělat.

Myslíš že někdy zase budeme jedna? Že by se to díky normálnímu chování matky nestalo, nebo mi bylo souzeno být takhle vedví? Ano, vím že mi stejně neodpovíš, ale vlastně... měla si jméno předtím než jsem tě získala, nebo si se ve mě projevila? Zeptala se tvora uvnitř sebe. Nikdy jí neodpověděl, ona nebyla schizofrenikem, aby jí ta věc mohla odpovídat. Stalo se tak jednou a to bylo...ještě než nechala své tělo, aby jí přijalo. Kéž by tu byl její nevlastní strýc a vysvětlil jí, co se vlastně stalo a jak se to stalo. Jayce. Vždy byl zaměřený na studii těl a jejich vlastností. Celá její rodina jí chyběla. Strýc Kuroko a jeho partnerka Sintare. Siriah, Leon a jejich sladké děti. Nakonec i děda a babička. Kierran jenž byl stále mrzutý a Seren jenž se mu i docela líbil. Musela se pousmát nad vzpomínkou na ně. Její tělo však z posledního souboje mezi Betty a Serenem ještě neslo pár krvavých ran. Nestalo se to tak moc dávno. Hlavně s křídly díky magie se na tomhle území objevila za krátko. Koukla na sebe a povzdechla. Jak dlouho tu bude, než Betty vše zničí?

Kráčel dál, možná by si díky tomu většímu zadumání nevšiml nového pachu. Okamžitě zahnal všechny myšlenky na Dragenesse a na strach ze své magie. Nechtěl, aby se to dostalo mezi vlky, protože kdyby věděli, že k dračímu probuzení stačí ho jen naštvat, mohli by se najít takoví, kteří by to chtěli využít. Ve dračí formě nezná přátele a nepřátele. Ovšem jeho mysl byla i tak ovlivnitelná a tudíž by ho mohli ovládat. Mezitím došel k vlčce, jenž vyzařovala všemi barvami duhy. Nezdála se mu příliš v pořádku a byla zraněná. ''Nepotřebuješ pomoct?'' Zeptal se a zaujal lehce povýšený postoj a dával najevo lehkou dominanci, protože vlčka byla cizinec na jeho území, které chtěl chránit, před zlými vlky. Po Zeiss nepáchla a tudíž, se snažil znít i přátelsky.

Upírala na něj unavený pohled. Přesně jako když člověku zničíte jeho dávno uchovávaný sen. V jejích očích se zableskla barva ostré fialovo-růžové. Betty se cizinec nezdál. Páchl z něj pach jako ze Serena. Drak. Že by se přeci jen ten polodémon něčeho bál? "Pomoc? Ach...hodila by se. Jenže jsem nebezpečná. Myslím že by si do své smečky nechtěl přivést nebezpečí, že?" Švihla delším duhovým ocasem a pousmála se. Její oči zase probleskly do oné barvy Betty. Opravdu se chtěla probudit zrovna teď, když byla Orisea více zraněná právě z jejího probuzení? "Ať tě to ani nenapadne, démone. Ty zůstaneš hezky v mém těle a nebudeš se míchat do tohohle. Smrdí taky drakem a další tvůj výstup bych již nezachránila." Špitla si pro sebe. Věděla, že jí démon slyší. V mysli na ní nereagovala, ale takhle si byla vědoma toho, že je na ní Orisea opravdu naštvaná. Jedna bytost a jak hezky si rozuměla. Však drak byl cítit normálně v pachu vlků. Stejně jako z ní byl cítit mrtvolný pach démona. Mnoho vlků tvrdila, že démon nemá pach, ale ona věděla jak je cítit. Jako rozpadající se maso a temnota. Onen zápach smrti a beznaděje. Zvedla k němu stále ten stejný unavený pohled. Jenže teď se pokusila i o úsměv. Není čeho se bát. Ona jí snad udrží.

Sledoval ji a každý její byť jen nepatrný pohyb. ''Tak to jsme dva.'' Nevědomky zašeptal. Nechtěl, prostě mu to uklouzlo. ''V čem bys byla tak nebezpečná?'' Změnil téma, tak, jakoby to první vůbec neřekl. I přes ofinu, na moment zahlédl její oči, které měnili barvu. Podobně jako to dělali ty jeho. Když zaslechl její šepot, nahnul hlavu lehce na stranu. ''Já ti můžu pomoci a se zraněním by si poradili naši léčitelé.'' Usmál se na ni přátelsky. Proč se mu zdála, tak podobná jemu samotnému? Že svádí vnitřní boj sama ze sebou? ''Mimochodem jsem Akio. Gamma místní smečky.'' Představil se a stále ji nepouštěl z očí.

Vždy byla zvláštní. Věděla, že jí vlk sleduje jistě kvůli její duze. Někdy si opravdu přála být obyčejnou vlčicí."Jsem démonem i normálním vlkem. Rány co vidíš na mém těle mi způsobil vlk se stejnou krví, jenž i ty vlastníš. Krev s dračí příměsí. Na rozdíl od schizofreniků, tak já vím co mé démoní já dělá, ale nemohu jej zastavit. Ona neposlouchá jak mě, tak nikoho." Tohle přesně by mu řekla, kdyby měla odvahu někomu dalšímu říct o svém problému. Další záblesk Betty. Její srst dokonce i na chvilku začala tmavnout. "Ohrozila jsem život jedné smečky a vlků v ní. Až tak jsem nebezpečná" Vyhnula se jeho otázce a snažila se okolo svého démona hodit neviditelné okovy. Kývla jen na větu o léčitelích. Ach Siriah... kéž by si tu byla a mohla bys pomoci radši ty. "Jsem Orisea, Orisea De La Garmadon. Celé jméno je až moc dlouhé na pouhé první setkání." Představila se vlkovi. Další záblesk s oklepáním se. Betty se po něm nejspíše chtěla vrhnout díky jeho krvi.

Vyslechl si ty její slova a nahnul hlavu na stranu. Vždyť on udělal to stejné, akorát on byl k tomu vyprovokován jejich únosem. ''Tak to si budeš muset dávat pozor na to abys nevybouchla. Mezi vlky,jenž se mohou stát tvými přáteli, to půjde snáz než být sama a bát se sama sebe.'' Pousmál se a v jeho hlasu bylo slyšet konečně, že ji věří. Znal to a proto se cítil, že by ji dokázal pomoci. ''Velmi mě těší Oriseo. V pořádku, nemusíš se představovat pod celým jménem.'' Opět se usmál a udělal pár odhodlaných kroků blíž k ní. Ignoroval to, že svádí vnitřní boj, rozhodně neměl v plánu ohrozit vlastní smečku a už vůbec ne, pokud díky tomu je tato vlčka v ohrožení života.

Vypadalo to, jako by věděl o čem mluvila. Jak někdo mohl vědět o tomhle jejím problému? "Můj vztek kontroluje někdo jiný, není mou pravomocí udržet se klidnou, pokud si nejsem jistá sama sebou. Jak víš vlastně o čem mluvím?" Zeptala se jej a všihnula ocasem. Musela nechat Betty, aby se mu představila sama. Jestli bude chtít, nechá jí. Možnost útoku jí však nedá. Těšilo jej, že jí poznává. Brzy ho bude nejspíše těšit poznání Betty. Nechala jí tělo. Pustila okovy a nechala své tělo se v hrozné bolestivé křeči proměnit. Černý démon, kterého by se každý lekl. Ostře fialovo-růžové vlasy padaly do očích stejné barvy. Hlava jí nehorázně bolela kvůli růstu rohů. "Když už se představila ta zbytečná existence, tak je čas na mě." Její hlas byl hrubý a ocas ještě delší než ten Oriseii sebou šlehal ze strany na stranu. Betty Noire, démon žijící v ní a zároveň její temnota. Těší mě, ubohý vlku." Výsměch byl přímo vidět z jejích očí. Zvětšila se o hodně, její klouby hrozně boleli. Zatím to vypadalo, že jí bělostná vlčice drží v klidu a pod kontrolou.

Uchechtl se. "Od jisté míry taky nemám vztek pod svou vlastní kontrolou." Odpověděl. Cítil, že bude úplně v pořádku zrovna Orisee říct jeho tajemství i když ji vidí pár minut. Najednou však tu nebyla bíla, barevná vlčka, ale o něco vyšší černá, která se představila jako Betty Noire. Už to pochopil ještě lépe. Opět se uchechtl. "Žel, má temnota a dračí démon mého nitra se ti nemůže představit Betty. Já se při svých cestách jsem se to naučil do jisté míry ovládat." Pověděl k démonovi, jenž stál před ní. "Teď když ses takhle hezky ukázala a představila se, Betty, co takhle vrátit Oriseu, hm?" Pozvedl obočí, ale jako dotaz to nevyznělo, spíš rozkaz.

Její tělo se zase vrátilo a ona se oklepala. Hlava nehorázně bolela a klouby úplně hořely. "Dokážu jí taky ovládat, pokud tedy já sama nechci, ale poslední dobou bez rodiny my jde pořád hůř a hůř jí spoutat a nějak udržet na uzdě, aby něco neudělala. Od doby, co jsem opustila rodnou smečku je tenhle případ několikrát týdně a ani nakopání zadku od vlka podobného tobě nepomohlo." Dala si packu na hlavu, na místo kde měla rohy. Neuvěřitelně jí přeci jen bolelo. "Takže tak...ale i přes to se chci přidat do smečky a začít nový život." Zaskuhrala bolestivě a snažila si protáhnout klouby co nejvíce to šlo.

//up

Pousmál se nad její slovy a zašvihal párkrát ocasem. ''V tom případě budeš potřebovat přítele, kdo by ti pomohl, když rodina nemůže.'' Mrkl na ni a zastřihal ušima. ''Jsme vlastně stejní. Takže si druhou polovinu našeho charakteru hlídat navzájem.'' Navrhl bezmyšlenkovitě, ale Akio občas prostě nepřemýšlel, co se týkalo některých věcí.

Zařazeně se na něj podívala. "Ach božínku, to nemyslíš vážně." Podívala se na něj. Byla to spíše reakce na jeho druhou větu. "Ale tak jako..bylo by to možné, ale nevím jestli tu zůstanu... nic mě tu nedrži." Povzdevhla si Orisea a podívala se na Akia. Možná jí tu fakt nic nedrželo, možná by se měla vrátit zpátky za svojí rodinou. Stáhla uši k hlavě a podívala se na nebe. Bude to někdy dobré?