Orisea de La Garmadon (+ 100 dalších rodů) & Miroki z rodu Green Flame- Jakože cože, aneb seznamování s rodem

Hezký, že? Vůbec ne dlouhej název XD

Účastníci: Ori a Míra
Počasí: Jako na příběhu
Místo: Území Elloris, začátek v táboře
Děj: Orisea se s Mirokim potkala u přijímání do smečky a řekla mu o jeho otci. Avšak jejich rozhovor se týkal i Věčných lovců o kterých Miroki ani nepřemýšlel než přišla Ori. Jenže si neřekli vše...

~Můžeš začít Ashy x3

Seděla v táboře. Konečně se mohla cítit jako pyšná kappa. Byla přijata na tento post a chtěla jít jednou i dál. Snad se jí to pořadí. Však poznala tam vlka, který byl rodu Kindreda. Jeho otce v něm však neviděla. Ať už povahou nebo chováním. Tento vlk byl jemný a choval se až příliš mile. Tuhle zprávu předá Kaligno, až se pokusí na ní zase napojit. Podívala se na své packy. Na čele měla znak, co jí tam dala právě Kaligno se Siriah na znamení rodu De Star Guardian, ale nechtěla se vůbec nějak zapojovat do tématu, proč má všechny tyhle rody. Jestli se však objeví ten vlk, je schopná mu říct o nejbližších spojencích Garmadonů, o vlcích, které považovali za rodinu. Možná proto nosila hrdě rod Věčných lovců, když jí sám Kierran měl rád. Vůdce smečky. Steskně si povzdechla. Milovala nebe a tu volnost, ale teď tu byla sama dole.

Procházel jsem se po táboře. Přišel jsem z doupěte. Ne mého, ale Rias. Již tam nebyla. Našel jsem tam jen dvě vlčata, která neustále spí. Nevěřil jsem že se probudí a tak jsem je tam nechal. Chtěl jsem akorát zkontrolovat pach. Ale ten Riasin byl jen lehký a vyčichlý. Takže jsem měl zase o něco menší naději. Už byla jen minimální.
Najednou narazím na duhovou vlčici. Znala mého otce a slíbila že mě naučí písně, zvyky a další věci které se týkají mého rodu. Věčných lovců. Tahle vlčice mi byla velmi sympatická a navíc mě ne odbyla když jsem chtěl něco vědět a navíc mi nabídla další schůzku kvůli rodu. Vytáhl jsem tedy masky ovce a vlka, abych ji ujistil že je mám a navíc snad navázal konverzaci a vzbudil v ní pozornost.

"Vyvaruj se nebi dcero má, vyvaruj se vlkům brázdícím jeho výšiny. Vyvaruj se luně, co k sobě stáhne každého. Svoboda je krásná, lepší než osud který sebou nesou. Suš slzy otce, kterého si svým činem zklamala." Nadechla se, aby pokračovala v tempu písně, kterou tak moc každý znal. Pomalá a jemná, jako byl vánek na noční obloze, když se vydával na svůj hon onen klan vlků ochraňující všechny a beroucí duše všech, jejiž cesta skončila. Uvědomila si brzy, že tam byl vlk, který se nazýval potomkem jednoho z nich. "Těší mě, Miroki." Kývla na vlka. "Již nikdy nebudeš stejnou, stala si se paní soumraků. Stala si se navždy paní půlnoční." Dokončila píseň. Měla toho sice více, ale nechtěla hlavu vlčka zatěžovat rytmem vlků na nebi.

Poslouchám její píseň. Musela to být nějaká spojená s rodem. Stejně jako ta říkanka. Usmál jsem se a schoval masky opět do brašny. Sedl jsem si a naslouchal i konci písně. "Mě taky Oriseo," odpovím a povzdechne si. Líbil se mi její zpěv. "Povídej mi o Lovcích," vyzval jsem ji a prohlížel si její dluhovou srst. Na otce jsem nemyslel. Né tak často jako na Rias. Byl to zlý vlk, ublížil Ano i celé rodině, možná si smrt zasloužil. Už bych měl přestat myslet na minulost.

"Řeknu ti nejdříve o honu. Byl tam ještě dříve a založila jej první vlčice tvého rodu." Usmála se na něj. Chtěl slyšet o lovcích a o všem, co se stalo. "Jmenovala se Catherdance. Tohle jméno je jedno z mých, dal mi jej můj nevlastní strýc. Staral se o Kierrana a Věčné lovce dlouho, je dokonalý lékař. O téhle vlčici je takhle píseň, zamilovala se do nebe a proto se rozhodla se nebem stát. Stala se postavou ovládající noc a utekla na nebe. Její otec pak založil na místě smečku a vzal rod Věčný lovec, aby to zdůrazňovalo to, že navždy bude vést svojí dceru vedoucí rostoucí skupinu vlků."" Usmála se na něj. Takhle začínal její příběh.

Naslouchal jsem slovům Ori, jako by mi říkala nějaké velké tajemství. Představoval jsem si jak se to asi událo. Catherdance co chtěla na nebe. Neuměl jsem si to dobře představit. Jak se tam dostala? Jak mohla po nebi chodit? Měla křídla, a i kdyby jak mohla vydržet létat tak dlouho? Nebylo mi to jasné ale poslouchal jsem dál. Bylo to zajímavé. "Pokračuj," povzbudil jsem ji a lehl si. Tyhle příběhy mě opravdu zajímaly.

"Jako paní půlnoci se dohodla Catherdance, že vytvoří runu s pomocí její lásky, aby i ostatním vlkům mohla pomoci ve všem. Věční lovci díky té runě nestárnou jako normální vlci. Pro ně je sto let jedním pouhým rokem, však bohužel vlčat se magie týká jen polovičně. Dá jim schopnost běhat po nebi, ale již ne to stárnutí. Proto se jim kreslí jen půlka runy. Catherdance byla vlastně a stále je bohyní a také nás spojuje s De Star Guadiany. Jak se smečka rozvíjela narazila na mojí rodinu. De La Garmadony. Byly jsme zrovna v boji, který jsme nemohli vyhrát a hon se chystal posbírat naše duše, ale tehdejší vůdce Věčného honu a i Věčných lovců rozhodl, že se stanou našimi spojenci. Jak se pouta později propojovala a přechod mezi smečkami byl zcela normální, tak se z nás stávala pomalu rodina. Když se Leflea, tvá babička dostala k tvému dědečkovi, tak se oba dva proslavili jako vlčata. Jenže byly zabiti tvým otcem. Byla to doba, kdy se Garmadoni a Lovci stáhli nejvíce dohromady." Povzdechla si. "Nechci tě zaplavovat moc minulostí. Věční lovci jsou smečka, která dědí tradice ostatním smečkám podivné." Vysvětlila mu.

Už se mi to začínalo plést. Věcný hon, Věční lovci, De La Garmadon a De Star Guardian. Všechno. Moje babička a děda byli uznávaní, můj otec zlý vlk a já? Co to znamenalo? Co to znamenalo pro mě? Ovlivňuje to kdo jsem? "Co znamenají ty rody? Já myslel že jsem jen obyčejný vlk. Jsem?" ptám se. Příběh se mi dosti zamlouval, ale čím dál více jsem se ztrácel v historii. Už jsem nestíhal ani registrovat jména a tak jsem si musel některé části opakovat. Ori toho věděla dost. Mnohem víc než jsem čekal. A začal jsem taky poprvé věřit v někoho na nebi. Tedy ve vlčici Catherdance. Nemohl jsem vědět jestli to je pravda, ale myslel jsem a věřil, že ano.

Jak tušila, nevěděla kdo jsou. "Tvé rody znamenají, že zapadáš do našeho života. Garmadoni vznikly dávno. Ještě více než si dokážeš představit a strážci nebes, neboli De Star Guardiani taky. Jsou to strážci nebe a navigátoři Věčného honu. To, že jsi Věčného lovu znamená těžké břemeno. Vždy se k tobě budou Garmadoni chovat s úctou, ale... je tu jedna smečka. Ničí naše hranice, pálí naše lesy a přislíbila se, že se pokusí nás pomalu zabít." Mluvila hlasem plným strachu. "Proto... proto existuje vlčice jako moje babička, ta která informuje všechny o kterých ví a svolává je k boji. Když mě povolá, musím ihned zmizet za hranice. Nemohu nechat rodinu padnout. Já sama sjednotila všechny rody ještě více a tak musím stát jako první v boji." Tenhle tón byl již ustaraný. Ona věděla co nese na svých zádech, ale bála se to přiznat.

Klidně přikývnu. Když se zmínila o smečce co ničí Lovce, zamračil jsem se. "A co kdybych chodil s tebou?" nabídl jsem se. Byl jsem taky Věčným lovcem a cítil jsem to jako povinnost. Navíc bych tam byl s Ori, jedinou vlčicí se kterou jsem neměl žádný vztah a přitom mi toho už tolik dala. Byla obětavá a já jí to chtěl jednou zaručeně vrátit. Už jsem začínal chápat kdo jsem a co znamená má rodina i můj rod. Už jsem byl starší ale pořád jen dospělý. Bojovat bych zvládl.

Upřela na něj modro-fialové oči. Opravdu chtěl padnout za Garmadonii a Ilveronii? Dvě krajiny vzdálené od sebe dva dny cesty, ale přesto se měli nablízku. Vztah mezi Lovci a Garmadony byl speciální. S bolavým srdcem si vzpomněla na vlka, kterému tam rozdrtila srdce svým odchodem. "Smečky ti jsou otevřené, ale nevím jestli by se ti něco nestalo. Cesta je tam krutá a já bych mohla polovinu letět, ale když chceš, mohu tě jednou vzít sebou. Poznal bys rodinu jako je tvůj strýc a další tvoji příbuzní. Možná by se na tebe přišla kouknout i paní půlnoci." Usmála se na něj. Hlavně by tě museli držet v boji dál od nás... nás mladých vlků...vzhledem k mé Betty Noire. pomyslela na krutou pravdu, ale i přes to se usmívala.

Vydržel jsem toho hodně a jít nějaký kus cesty by nebyl problém. Křídla jsem neměl, ani jiný způsob se dostat na místo rychleji, ale i tak jsem chtěl jít. "Chci. Mě už tady nic nedrží a neodešel bych navždy. Sice by po mě na světě nic nezbylo, ale bojovat za někoho díky něčemu takovému má cenu," řeknu s jistotou a pokusím se o úsměv. Truchlil by někdo? Myslel by na mě někdo jako já na Rias a svou rodinu? Možná Asuka, jinak jsem o nikom nevěděl. Neměl jsem potomky, nejspíše by po mě nic nezbylo.

"Jak můžeš říct, že pro tebe na světě nic nezbylo? Zjistil si, že máš rodinu. Někde sice daleko máš rodinu, ale to neznamená, že pro tebe nic nezbylo." Upřela na něj ledově chladný pohled. Vzhledem k tomu, že sama jednou málem zemřela nenáviděla tyhle řeči o tom, že pro vlka tu nic nezbylo. "Mám v sobě démona a rodina se mě chtěla zbavit, ale ani v tu chvíli jsem nedovolila ani myslet na to, že by pro mě život neměl cenu." Přiznala se mu a sklopila pohled k zemi. Ano, nebyla na něj hnusná, řekla to spíše smutným tónem. To, že se stala nebezpečnou pro ostatní vlky jí mrzelo.

//ehm ehm PO ne PRO

//Se přeslechla.

//ok

Ori se nejspíše přeslechla páč mi začala nadávat. "Ori ne. Takhle jsem to nemyslel" snažil jsem se ji utišit, ale pokračovala. Počkat démon? O tom jsem nevěděl a ani bych si to nikdy nepomyslel. "Já neříkal pro, ale po. To znamená, že by po mě neměl kdo nebo co zůstat. Třeba vlčata," řeknu aby už se nezlobila.

"Ale... i když já sama nemám tady nikoho, tak bych rozhodně nechtěla umřít. Jsem tady sama, stýská se mi, ale přes to bojuji. Miroki, nic není bez boje. Já ani nedoufám, že si najdu partnera jen kvůli mému vzhledu." Povzdechla si Orisea a povídala se na něj. Svého otce připomínal jen málo a celkově byl lepším vlkem než on. "Hlavně... pořád na tebe dohlíží Kierran, tedy tvůj strýc." Usmála se na něj.