Naiome & Rain- Alfy slova mají váhu

Tak mě žádný název nenapadá XD

Účastníci: Naiuška a Rainí
Místo&počasí: Kaňon bílých muflonů, jako na příběhu
Děj: Když Draco odcházel že Zeiss,  slíbila Naiome že postupně zabije jeho rodinu. Pro Dracovo neštěstí začne u jeho milované partnerky Rain. A jelikož ta se neumí dobře bránit tak to asi bude krátké XD (Yap Draku, jsem mrcha xP)

~začni Nai

Naiome sa prechádzala po území. Prešla staré či nové časti územia, ktoré nadobudla či ich už mala.
Dostala sa až ku Kaňonu bielych muflónov, kde si pamätala ako kedysi tam lovila s Crystal a s jej dcérou Zhiou a ešte spár vlčicami, ktoré Naiome vôbec neverili. Dúfala, že tie skety už všetky pokapali. Okrem Zhii a Crystal...ponorená vo svojich myšlienkach z minulosti, zacítila neznámy pach. Spozornela. Uši mala pri zátylku, chvost jej tvoril jednu líniu s telom. Pomaly sa začala približovať k postave vlka. Zacítila, že to je vlčica.
"Kto si!" - vyštekla a prižmúrila jej azurové oči na vlčicu. Jej postoj bol hrdý a dominantný.

Původně procházka se změnila v setkání. Byla to temná alfa. "Draco tu není," zavrčel na ni. Rainina prostá hlavinka si ani neuvědomila, že nic takového by říkat neměla, prostě to řekla. "Jsem Rain," řekla jsem spíše polohlasem než hrdě. Uvnitř jsem se hrozně bála, ale navenek jsem to nesměla dát najevo.

Naiomina tvár sa v okamihu slova Draco, zmenila. Podvihla horný pysk a zavrčala hlasnejšie, ako ona. Ty si Dracova partnerka?! - spýtala sa jej priamo. Alebo iná príbuzná snáď?!" - dodala. Naiome cítila jej strach. Každý úder jej srdca. Jej pocity. Musela uznať, že má slušnosť...predstavila sa. Mienila jej to oplatiť. "Naiome. Tešíma." - uškrnula sa Naiome temne a olízala si tesáky spolu s vyhrnutým horný pyskom. Nebola však pre ňu dostatočne slušná. Vyšším vlkom sa treba pokloniť, hlupaňa!" - vyštekla a pomocou telekinézie (lvl 10) prednú časť Rainina tela priklincovala k zemi, až jej rozbila tlamu. Bol to obrovský tlak na hlavu a na celú hornú časť tela. "Takže...ako sa vraví s vyššie postavenými vlkmi? Ukáž mi to!" - prikázala jej.

Na její první otázku neodpověděla. Nebyla zase tak hloupá aby jí to řekla přímo. Při té otázce se nebála ani tak o sebe jako o Draca. "Vy se představovat nemusíte, vás zná každý, temná Alfo" řeknu a zatnu zuby. Můj trest za neslušnost přišel hned. Když tlak povolil, mohla jsem se zvednout, ale že strachu který byl již výrazný jsem se dál klaněla. Tuto vlčice jsem nejvíc nenáviděla. Jí a její poskoky, ale pokud by mi nečetla myšlenky, nevěděla by to.

"Presne takto to je správne. Učíš sa rýchlo. Však neodpovedala si mi, preto ti dávam ešte jednu šancu na odpoveď. Si partnerka, či príbuzná s Dracom?!" - vyštekla. Samozrejme, kto by ma nepoznal, ten by veľmi rýchlo spoznal. Každý vlk, vlčica či vĺča ma musí poznať a musí poznať aj svorku Zeiss." - dodala so zavrčaním. Naiome nebola príliš trpezlivá vlčica. A nepáčilo sa jej, že neodpovedala hneď. Ak by nebola príbuzná či blízka k tomu vlkovi, odkiaľ by o Dracovi vôbec vedela, že mal s ňou problém? A prečo by hneď neodpovedala, že ho nepozná? (Inteligencia 100) čakala, že sa jej domienky potvrdia. Však nie dlho. Rozbitá tlama musela vlčicu páliť, predsa len tresknúť na skamenenú zem by neprežili hoc koho tesáky.

Opatrně jsem se postavila. "Já jsem byla jeho bývalá kamarádka. Než jsem poznala že je to srab," řeknu co nejvíc upřímně, ale s rozbitou hubou, bolestí a strachem má slova moc upřímnosti nedostala. "Jistě Alfo. Myslím že každý Niwatský vlk vás znal, zná a nebo bude," dodám abych vypadala jako hodný vlk, kterému nemusí ubližovat.

"Klamárka!" - vyštekla nahnevane. Rozbehla sa po vlčke a prednými labami ju prevalila na chrbát. Predné laby jej spolu s drápmi vrazila do ramien a zadnými nohami sa zaprela. Uši mala pri zátylku, zrenice zúžené. Nakoniec nadvihnutý pysk povolila a sklonila sa hlavou k jej krku. Pomaly jej jazykom prešla po krku,na mieste kde má tepnu. Tak pomaly, aby to bolo pre ňu čo najdlhšie možné. "Hlavne, že si Dracom cítiť až za hory." - uškrnula sa temne. "Hádam si nemyslíš, že by vlčka ako ty mohla oklamať mňa." - dodala posmešne. "Troška sa pohráme, čo ty na to?" - spýtala sa jej a okolo Naiome sa začala tvoriť čierna para. Priblížila sa k Raininmu ňufáku, než spolu so vzduchom ju Rain ako malinký obláčik inhalovala. Naiome sa jej zahryzla do hrude a pozrela azurovými očami do tých jej. Sľúbila som Dracovi, že zaň zaplatí každý jeho blízky. - poslala Rain myšlienku. Podvihla ju za hrudník do vzduchu a odsotila od seba. Obláčik sa zatiaľ dostal do pľúc kde sa začala viazať na dýchanie vnútorné. "Tak bojuj." - olízala si tesáky od jej krvi.

Leknutím jsem shrnula na místě dokud mě neshodila na zem. "Promiňte, jsem jeho partnerka, prosím promiňte," povím a začnu kňučet. Začnu vrtět hlavou a snažit se utéct. Když vdechnu kouř začnu neustále kašlat. Když jsem zaslechla myšlenku, začala jsem se bát ještě více. Lehla jsem si jen na zem a kňučela. Byla jsem slepá. Nevěděla jsem ani kde stojí.

Naiome prevrátila očami. To bude až príliš jednoduché...to ma tak úplne nebaví, ach. Vidieť, ako svit vlkom zaslepuje oči. Už ani život si nechránia. Kedysi mali v sebe aspoň špetku úcty bojovať a chrániť...Čo sa to len stalo, hehe. - pomyslela si pre seba. Do jej uší sa však dostalo niečo, čo si chcela len potvrdiť. Bolo jasné, že Rain dnes zomrie. Dala na to Naiome Dracovi sľub, a ako mor sa bude šíriť ďalej po všetkých jeho známych či priateľoch. Nakoniec ju o smrť poprosí ešte sám. Obláčik pary sa dostal pomaly do krvi až do srdca. "Smutné, ako zaplatíš za činy Draca, ktorý ťa ani nedokáže ochrániť." - prehovorila k nej s pokojom v hlase a priblížila sa pomaly k nej. Obláčik začal malinko štipkať v srdci, teda jej to spôsoboval pichľavú bolesť v oblasti hrudníka na ľavej strane, zatiaľ však neumierala. Naklonila sa k nej a pošepkala jej do ucha. "Tak bež...bež!" - Naiome sa posadila a čakala, kedy sa rozhodne Rain k úteku, všetko však má svôj háčik.

Kašlal jsem čím dál víc. Kouř mi značně stěžoval dýchání a i když jsem chtěla uniknout, byla jsem vysílání a věděla že to nemá šanci. Alfa byla rychlejší a silnější a to o dost. Prostě jsem jen čekala až mě zabije. To že já zaplatím za jeho činy tak pravdivé nebylo. Za dejme tomu půlku jsem mohla já. Kvůli mě odešel, stal se hodný, pak na to doplatil a takhle pořád dokola. Smrt jsem si asi zasloužila, ale Dracův smutek mi dělal starost. Jenže proč jsem si toto uvědomila před koncem života? Hm. "Ne!" dostane se ze mě jen jediné slovo z tisíce myšlenek o tom co Alfě říct. Navíc mi kouř jenž mi způsobil mnohou bolest nedovolil říct celou větu. Levá strana mě bolela víc než celý hrudník. A to zrovna u srdce.

//Za Rain
Ehm ehm sry

Naiome nechala Rain sa poplaziť. Priblížila sa k nej a na jej slová odporu jej labou vrazila cez pysk. S drápami a s celou silou (100), ani nevie či jej pár tesákov nevybila. "Tvoje slová odporu sú zbytočné. Ty si zbytočná. Zaplatíš za Draca a zaplatia tak všetci jeho blízky, ako som sľúbila." - vyštekla. Vrhla sa vlčke po krku, a zahryzla sa jej doň. Nebol to dostatočný stisk pre usmrtenie, však Naiome sa nechcelo dlhšie čakať. Jej stisk pomaly ale čím ďalej tým viac naberal na sile a tlaku. Naiome sa zúžili zrenice.
POVOLENIE NA ZABITIE DALA HRÁČKA
Cítila správny okamih, ako keby držala vo vlastnej tlame nie vlka, ale srnca, alebo podobnú zver. Korisť. Začala trhať hlavou zo strany na stranu, tesáky zhryzli hlavnú krčnú tepnu. Keď sa začal valiť prúd ešte červenej krvi, Naiome vlčku pustila na zem a o krok odstúpila aby jej mohla hľadeť do očí. Umierala a Naiome bola posledný vlk, ktorého videla s temným úškrnkom. Úplne posledné však mohli byť jej azurové oči...

//Promiň jestli jsem psala jako že vidí, už si na to ani nedávám pozor, ale Rain je slepá
Za Rain

Naiome mi vyrazila zuby. Cítila jsem jak mi do tlamy vtekla vlastní krev a to po vyražených zubech. Sbohem Draco, poslala jsem Dracovi myšlenku (Talisman Mens Nexus). Teď už jsem mohla odejít, rozloučila jsem se, i když třeba jen myšlenkou. Nakonec mě kousla do krku. Cítila jsem obrovskou bolest a neubránila se řevu a vytí. Za chvíli moje bolest skončila, jelikož se mi Alfa zahrozila do tepny a já měla jen poslední dech. Myslela jsem na Draca. Odpustila jsem mu vše co mi udělal, odpustila jsem mu nenávist k vlčatům. Mě miloval a tak to mělo být. Přesně tak jak chtěl on, ale i tak mě nezastavil. Když jsem ho opustila a když jsem odešla za hranice. Prostě mě nechal jít. Děkuji ti Draco, pomyslím si s posledním výdechu a pak se odeberu na místo kde jsem na svoje blízké mohla dohlížet pěkně z výšky.

//Doufám že tu myšlenku jakoby dostane xd

Okolo Naiome sa začala tvoriť čierna para. Vlčicu celú pohltila a aj jej menšie časti ako tesáky až na jeden, ktorý si Naiome vzala. Para pospaľovala aj okolitú trávu, kde bola krv. Zostala len na Naiominej srsti, kde zaschla. Takto už nezostalo po Rain ani stopy.
Svôj sľub nikdy neporuším. - pomyslela si, než zmizla v čiernej pare, ktorá sa tiež neskôr rozplynula.