(18+) Kay a Sapha - Vlčátka má každý rád

venku ---> Doupě
Po dni, který jsem strávila procházkami po území už jsem byla docela unavená a tak moje další kroky směřovaly do doupěte. těšila jsem se, až se natáhnu, možná zabořím čenich do Kayovi hedvábné srsti a konečně si odpočinu. Pro jednou něco dělat bylo tak vyčerpávající. Trošku jsem litovala, že Kay bude nejspíš jediný, kdo mě doma čeká a to ještě kdo ví jestli. Možná zaser někde běhal. Ale to byla holt cena za užitečného a pracovitého partnera. Dokud jsem věděla, že se zase vrátí domů, ani v nejmenším mě to netrápilo. Jen jsem se někdy cítila trošku osamělá. Vlezla jsem tedy dovnitř a uložila se kousek od vchodu.

--> brloh
Netrvalo tomu dlho, čo som vyhĺbil ďalší tunel blízko tábora. Sám dúfam, že nikoho nenapadne sa opýtať na čo to robím - ani ja sám neviem, dozviem sa to, až ono dielo dokončím. Iného vlka by táto činnosť unavila, no ja niečo ako ´únava´ sotva poznám. Keď som do hĺbil posledný meter, nakoniec som zvážil fakt, že pre tento deň nemusím ďalej pokračovať, preto som zamieril na miesto, kde som dúfal, že sa nachádza Sapha.
Bol to provizórny brloh, nebol nič moc, ale základné potreby to v pohode poskytovalo. Ani cesta mi netrvala dlho, bol blízko. Vyskočil som na skalu v ktorej bol vyhĺbení a pomaly som cupital ďalej, až som zastal nad vstupom. Ľahol som si a hlavu som naklonil dole, Sapha ležala kúsok pri vchode, ale videl som ju. "Brej den," prehovorím, pozerám na ňu a zároveň aj strihnem ušami, takže to mohlo vyzerať aj mierne komicky. "Čo si tu tak sama, môže ťa ukradnúť medveď," žmurknem,.

doupě
Zvedla jsem hlavu a usmála se na příchozího. "Helemese, kdo se rozhodl přijít domů." Udělala jsem mu místo vedle sebe. "Ukradnout medvěd? No, spoléhám, že mě můj princ na modrém drakovi ochrání." Odpověděla jsem vesele. Kradou vůbec medvědi vlky? Asi ne, co by s námi dělali. Svačinka, která má vlastní ostré zuby většinou není úplně to pravé. "Ráda tě zas vidím, kde jsi dnes byl?" Tohle doupě postrádalo ten pocit domova jako to předchozí a také se před ním nenacházel malý hrob naší dcerky, ale nebylo to tu špatné. Už jsem si začínala zvykat na fakt, že Elloris je naším novým domovem.

Brloh
Zazubím sa na svojho sobíka a zoskočím zo skaly priamo pred vchod a pomaly vojdem dnu. "No áno. Veľký, chlupatý méďa s ostrými tesákmi a pazúrmi, chrliaci plamene," zveličím a zároveň spravím grimasu k tomu odpovedajúcu. Nakoniec sa posadím vedľa nej a obliznem ju na líci. "Tak, vieš.. beta sem, beta tam a potom som hĺbil tunele," poviem, než si ľahnem vedľa nej a čumáčkom do nej drgnem. "Čo hovoríš na brloh, provizórny teda.. je blízko tábora. Plánujem postaviť nový už stály - bude to prekvapenie, tak sa nepýtaj kde," zatvárim sa ako anjel. "A čo ty? Ako si trávila deň?" 

Brloh
Vykulím oči v předstíraném zděšení, pak se ale zasměju. "Nic takového tu nežije." Vlci jsou jediní tvorové, kteří doopravdy ovládají magii, pokud by takový medvěd existoval, musel by to být démon. Oplatím mu olíznutí. "Takže jsi byl opět užitečný. Nechybí ti občas být obyčejná kappa bez povinností?" Tu otázku jsem ani nemyslela vážně, nedokázala bych si Kaye představit na postu Kappy. Už byl prostě takový, žádný tuctový vlk, který se přidá do smečky a hotovo. Obhlédla jsem doupě hodnotícím pohledem. "Není špatný, i když mi chybí náš starý." Chyběl mi. Hlavně kvůli vzpomínkám, které se k němu poutaly. "A taky je tu docela prázdno, když už Diego vyrostl a ty jsi pořád někde pryč." Dodala jsem a zazubila se.. "Tak překvapení? Škoda, tím se veškeré mé plány, že bych tě sledovala a jeho polohu vypátrala obrátily v prach."

Brloh
"Ale hej, žije. Len Alfy sa zverujú betám o takýchto problémov aby zbytočne nestrašili svorku," zaklamem a nevine sa zazubím. Predsa, mohla by to byť pravda v tomto svete je skoro všetko možné. Nakoniec nakloním hlavou až mi v nej pukne a natiahnem si predné laby a ďalej si ju vypočujem. Keď spomenula, že či mi nechýba byť iba obyčajnou Kappou.. nad jej otázkou sa iba zastavím. Chvíľu premýšľam a bolo to na mne vidieť.
"Vieš. V podstate ja som ani Kappou nikdy nebol," poviem, pritom strihnem ušami. "Ako malí som sa osvedčil u Spirit. Pri love bizónov až po vyvedenie vyhnancov z bývalého územia Insieme," poviem než si uvedomím to, že sa nedokážem vcítiť do obyčajnej Kappy, keď som ňou nikdy nebol. Ďalšia vec, ktorá mi sťažovala môj post - jaj.
"Aj mne, keby sa toto všetko tak neskomolilo.. mohol som ten starý o kúsok zväčšiť. Čo si myslíš, ostaneme už tu a nebudeme sa sťahovať?" opýtam sa. Keď sme sa tu už zabívali bolo by hlúpe, keby sme ho nakoniec opustili. Aj keď by som chcel skúsiť bývať pod stromom. Heh, brloh vyhrabaný pri koreňoch stromov, ktoré by zároveň spevnili jeho steny, takže by sa tak ľahko nezbúral.. nakloním hlavu, než ňou potrasiem. Nie, hlúpy nápad.
"Hej z Diega sa stal ten typ vlka na ktorého by som mohol byť iba hrdý nepočítam, že jeho vĺčatá sú zlaté," nadvihnem obočie a zasmejem sa než si spomeniem na Loo. Jej hrob ostal v bývalej Ishimure, čo ma mrzelo. Chvíľu som mlčal a premýšľal nad tým čo sme so Saphou spravili zle. Bola zdravá a zničoho nič, len tak.. Jasne.. draci sa hrajú na bohov.. zamračím sa. "Stačí dúfať a ten modrý telepat ťa ku mne navedie," nakoniec poviem a zazubím sa na ňu. "Že jó?" pomyslím si k Fevrisovi, ktorý mlčal. Zrejme niekde si lovil pre seba večeru aj keď mu ju mám ja loviť.. uf.

Doupě
"Poznám, když si děláš legraci. Už bys to měl vědět." zasmála jsem se. Rozhodně nevěděl o žádném takovém medvědovi. Jo, to se tak někdo má, nebýt alfou. Budu muset taky trošku zapracovat, co kdyby se rozhodl, že potřebuje nějakou úspěšnější a schopnější vlčici? ne, na to jsme mu věřila až příliš, něco takového by neudělal. Znovu jsem si prohlédla doupě. "Nevím, není to úplně to pravé, řekla bych, ale možná je to o zvyku a pomohlo by pár úprav." Dokázala bych si na tohle zvyknout, ale možná se dá najít i něco lepšího. "Diego je úžasný. Co myslíš, dokázali bychom vychovat víc podobných vlčat?" Pomalé náznaky. Ani jsem si nebyla jistá, jestli bych další vlčata chtěla. Bylo tu prázdno, to ano, ale co když dopadnou jako Looren? Co když my dva prostě nejsme geneticky kompatibilní? Usmála jsem se. "Tak teď nevím, chceš, abych to tvé překvápko našla, nebo ne?"

Brloh
Vyplazím na ňu jazyk. Vážne, ani sa mi nedarí ju riadne napáliť. Ale, stále si myslím, že je lepšie hovoriť o veľkom medveďovi ako o nejakej príšerke od dvojnohých stvorení. Ja si srandu robím aj z vážnejších vecí.. blé, pomyslím si. Nakoniec iba strihnem ušami a prejdem jej telo svojími fialovými očami.
"Však zväčšiť, porobiť pár dier na východnej a západnej časti jaskyne, kvôli slnku," zamrmlem a začnem si predstavovať ako by to zrovna malo vyzerať. Nejedná sa iba o domov, ale je to moje a Saphino hniezdo lásky a miesto na ktorom dospeláci robia vĺčatá, nie? Hehe, po tme sa to robí na prd.
"Aj lepších," zamrmlem a olíznem ju na líci a keď povie poslednú vetu, tak ju hlavou prevalím na chrbát. Aj keby sa vzpierala, o čom pochybujem - tak to bolo ľahké. Predsa bola drobnučká a ľahká. "Prekvápko jó? Čo si tým myslela," zasmejem sa a začnem ju oblizovať na čumáčku, tlamke, krku a postupne pokračujem až k jej brúšku.
opäť nastane tá trápna situácia - písať o sexe dvoch vlkov (obyčajných zvierať - bolo by to ľahšie, keby boli furry )

Brloh
Pokusila jsem se představit si navrhované změny. "To by nemuselo být vůbec špatné." Souhlasila jsem. Jo, mohlo by to tu být dobré. Nakonec, jak jsem si připomněla, domov dělají z větší části i vlci, než jen prostředí. Nechala jsem se povalit a oplatila mu olíznutí. "Jo? Hodláme si tuhle teorii ověřit?" Zeptala jsem se laškovně. Já nic nenamítám. Opravdu tu bylo smutno. "Ty jsi tu mluvil o překvápku. O tajném místečku, kde plánuješ postavit nový brloh." Vadilo mi, že jsem na něj nedosáhla, takže jsem se posunula, abych na něj také dosáhla. Strčila jsem mu svůj studený čenich mezi zadní nohy.

"Že jó!" vyšteknem hneď ako odpovie a opäť jej venujem veľké olíznutie na čumáčku. "Samozrejme, že áno miláčik," zazubím si a pár krát som zamrkal, pritom sa mi zaleskli moje fialové očká než sa zatvárim ponekuť prekvapene? To studí!! Zakričím vo svojej mysli, keď svoj studený čumák zaborila k môjmu prirodzeniu, ktoré iba vyčkávalo na to - aby sa mohlo po dlhej dobe činiť. Nakoniec sa však zazubím: "Nepoviem, kde bude to tajné miestečko.. je to prekvápko a aj tak ostane!" poviem, než jej prítomnosť u môjho prirodzenia vyvolalo podozrivú reakciu - >ehm, ehm.. každý asi vie čo.. :DDD<

Jo, jeho záměr byl víc než jasný, ani by nemusel odpovědět. A já byla pro. Co z toho, že vlčata možná skončí jako Looren, pokud to nezkusíme, nic nezjistíme. Podívala jsem se na něj a zasmála se jeho překvapenému výrazu. "Copak? Snad to nestudilo?" Opět jsem strčila hlavu mezi jeho zadní nohy a tentokrát ho olízla. To by mohlo být o něco příjemnější. Těžko říct, nebyla jsem samec, abych to dokázala posoudit. "Možná bych něčím mohla uplatit Fevrise, aby mi to prozradil. On přece bude vědět, kde to překvapení schováváš."

"Nie, kdeže. Nestudilo to!" Mrknem na ňu a keď opäť sklonila hlavu k mojej maličkosti naskytol sa mi pocit, ktorý som skutočne dlho necítil. Po tých dlhých útrapách kvôli Zeiss a pádu Ishimury - toto všetko zahodilo. Zhlboka som sa nadýchol a strihol ušami.
"Tak ty na to týmto spôsobom, hm?" uškrniem sa, no nakoniec si lahnem na chrbát a laškovite sa na ňu pozriem a naznačím jej, že by mohla v onom olíznutí pokračovať. "Ono to prekvapenie už je vonku," vypláznem k nej jazyk a možno som si ani neuvedomil, že či vraví o mojom prirodzení alebo o novom brlhou, hmm. Brloh je iba obyčajný, vydlabaný kus skaly.. ale toto moje prekvapenie, je úplne niečo iné. Stále sa na ňu laškovito pozerám a mrknem.

"Nestudilo? Mám to tedy zopakovat?" Zeptala jsem se s náznakem zlomyslnosti v hlase. Viděla jsem jeho výraz, jasně, že studilo. Olizování se mu ale, jak se zdálo, líbilo daleko víc. "Přesně tak. Opovaž se mi teď utéct." Varovala jsem ho a opatrně začala jeho chloubu ožužlávat. "To záleží o jakém překvapení to teď mluvíš." Nakonec to bylo docela jedno. tenhle brloh byl stejně dobrý jako kterýkoli jiný. prozatím. takže jsem se tím teď nehodlala zabývat. Byly tu zajímavější věci.

"Ale nóó," poviem, keď mi chcela opäť spraviť zle studením čumáčkem. Tým zlatým čumáčkem, na ktorý by sa dalo pozerať do nekonečna, rovnako ako jej oči. Srsť, telo.. bola dokonalá nič viac som k tomu nedokázal povedať. "Ver, že to neplánujem sobíku," stihnem ušami a keď som ležal už na tom chrbte a začala s ožužlávaním môjho kamoša, som iba pretočil očami a zastonal. A dáčka prírody a osudu - toto by sme mali robiť častejšie. Pomyslím a nechám ju aby v tom pokračovala. "Na to prekvápko, jedno z mnoha, si už narazila." Pošlem jej do mysli a zhlboka som dýchal.

A pak že nestudilo. Říká, že ne, ale nechce, abych to udělala znova. Mám ho prokouknutého! "I kdybys to plánoval, vsadím se, že bych tě přesvědčila o opaku. Přesně takhle." Tohle mě bavilo. Kdo ví proč mě napadlo, že by bylo velice trapné, kdyby teď Diego strčil hlavu do doupěte a uviděl nás. Jo, jsou jisté činnosti, při kterých by vlče, ani dospělé vlče, nikdy nemělo přistihnout vlastní rodiče. "Tohle? To není překvápko, s tímhle už se znám velmi dobře." Vesele jsem se zasmála a zvedla hlavu, abych mu viděla do obličeje. "Minule jsme tohle nějak vynechali."

Bolo mi to nesmierne príjemné a cítil som ako sa mi pri tom uvoľňovali všetky svaly. Keby to bolo možné, práve teraz by som sa na mieste roztiekol ako ľad. Chcel by som jej odpovedať, no proste to nešlo - potlačoval som tie najväčšie vzdychy. Čo keby náhodou išla okolo brlohu alfa Jessie alebo Saphin otec?
Mierne som mykal pravou, zadnou nohou a naše pohľady sa stretly. "Vieš, je dobré nové veci skúškať," zazubím sa a nechám ju ešte chvíľu pokračovať, než by sme si vymenili miesta a ja by som jej doprial tohto pocitu.

Přišlo mi, že jeho reakce není přiměřená mojí snaze, takže jsem se začala snažit víc. Ani ve snu by mě nenapadlo, že právě myslel na to samé co já, tedy že by sem mohl někdo nakouknout. To by byl pořádný trapas. Ale co, stálo to za to. "Jo jo, já vím." Tohle byla vlastně docela legrace. Stačilo jedno olíznutí na správném místě a velký beta Elloriský se přede mnou svíjel a vzdychal blahem.Říkejte si co chcete, světu prostě vládnou vlčice. "Ačkoli jsem si docela jistá, že takhle se vlčata nedělají." zavtipkovala jsem.

Bol som aj docela rád, že Sapha vedela ako na mňa. V podstate, stačí od nej pohľad a hneď by som jej dokázal priniesť modré z neba. Ležal som tam a nechal som ju aby mi robila dobre, pritom som občas mykol nohou. Juhuhu.. Pomyslím si, pritom som začul ako sa mi patrón v hlave smeje. "Mlč ty prerástla jašterko a tiež si nájdi dračicu." Okríknem ho v hlave, než vypláznem na Saphu jazyk: "Ale no tak, my sme predsa výnimočný vlci - hlavne.. ty pre mňa," poviem, pritom sa postavím a povalím Sobíka na zem, pritom ju začnem olizovať na jej mušličke. Tento krát som sa jej rozhodol já spraviť dobre - nech si to užíva.