Mitril & Azrael - Hoj krpec! ^^

Miesto: Piesočná lúka
Čas: Jar
Dej: Zoznámenie Aziho s Mitril


Úvodný post
-> Piesočná lúka
Hold, bola som dospelá vlčica, no nemala som to právo sa nazývať hraničiarkou. Bola som stále učeň a s Dixom som trávila toľko chvíľ, že som zabudla na pravidelný tréning - precvičovanie si základov a dopĺňanie nedostatkov. Prechádzala som sa po hraniciach, dávala pozor na všetko - čo by mohlo ohroziť môj nový domov Elloris. Bola to pomalá prechádzka, nohy ma ešte nezačali bolieť za čo som bola rada, pretože som prešla riadny kus hraníc a ďalší ma ešte čaká. Nikde nič, ako ticho pred búrkou. Jop! Pomyslím si, než poskočím a moje tlapky sa zaryjú do zeme. Bolo to zvláštne, časť hlina, časť dáka žltá vec. Snažila som sa vypátrať vo svojej hlavinke, ako sa to volá, než som na to prišla. Piesok, bol to piesok.
"Čo tu robí piesok?" opýtam sa. Bola to otázka pre mňa, bolo mi jasné, že na ňu nedostanem odpoveď. Nakoniec som si dala prestávku - ľahla som si a riadne natiahla všetky tlapky, a načúvala som zvuku prírody.

"Nudím se." Memrala patronka a pošťuchovala Azraelovu mysl ve které žila. "Kdo vůbec jseš a proč si zrovna u mě?" Zeptal se znovu. "Už jsem ti to vysvětlovala. Jsem Eerwa a jsem tvoje patronka, která je k tobě spoutaná. Víc vlčensky ti to fakt vysvětlit neumím." Odfrkla si a Azrael si všiml černého kožichu opodál. Usmál se a přiklusal k vlčce. "Zdravíčko!" Pozdravil nadšeně, že opět potkává někoho nového.

Zaryla som predné laby do piesku a nakoniec keď som ich zodvihla - sledovala som ako sa piesok sype na zem. Takto som to spravila niekoľko krát, než moje uši začuli hlások vĺčaťa. Švihnem chvostom, otočím k nemu hlavu pritom mi polovičku tváre zakrývala ofina. Chvíľu si ho prezerám, mlčím. Prečo je takto blízko? Však by sa mu mohlo niečo stať! Pomyslím si, no potom nahodím priateľský výraz: "Hoj krpec!" a zazubím sa na neho.

Opět se zazubil. "Náhodou jsem nejvyšší ze svých sourozenců!" Zasmál se a nahnul hlavu na stranu, při její myšlence před chvíli. I když on nevěděl, že to je myšlenka. Jen nechápal jak něco mohla říct, bez toho aby pohybovala tlamou. "Co by se mi mělo stát? Eerwa mi pořád opakuje, že by mě ochránila!" Bránil se a stejně mu na obličejíku zůstávál zvědavý pohled a milý úsměv. "A kdo vůbec jsi?" Zeptal se a zastřihlal ušima.

Laškovito sa na neho pozriem, pritom sa pousmejem. "Tak to ti verím. Ja som z mojich súrodencov najťažšia," poviem, než sa postavím. Oproti mne bol menší, no nemohla som tvrdiť, že keď vyrastie bude väčší ako já. Labou si nahrniem ofinu a strihnem ušami. "Na hraniciach sa môžu túlať akékoľvek indivídua a vlastne.. nevieš čo môže dojsť s púšte," ukážem packou do diale.
"Kto je Eerwa?" nadvihnem obočie ani som si nevšimla že by mi prečítal myšlienky, keď vedel na čo odpovedať. "Mitril, ale keď chceš môžeš mi hovoriť Avyi.." prehovorím. "Som hraničiar v zácviku a Kappa svorky," vysvetlím mu. "A ty? Ako sa voláš ty? Mimochodom máš pekné sfarbenie srsti," zazubím sa na neho. Jaj Avyii, keby toto počul Dix asi by rovnako zareagoval ako na toho vtáčieho vlka, ktorý si na mňa dovoloval, pomyslím si.

Prohlédl si ji detailněji. "Nepřipadáš mi moc tlustá." Odpověděl, takže nechápal v čem je nejtěžší. Když mu ukazovala popodál jen to zaujatě sledoval. "Hraničář musí být zajímavý." Odpověděl a pokýval zaujatě hlavou. "Eerwa tvrdí, že je moje patronka. Ani nevím co to znamená." Nevinně se zazubil. "Kolikrát ti to budu muset říct, než ti to dojde!" Zavrčela mu v mysli, ale pro teď na ni Az vůbec nereagoval. "Mitril se mi líbí víc!" Opět se zazubil a zavrtěl svým ocáskem. "Já jsem Azrael. Syn Orfeona a Půlnoc!" Představil se a pokýval opět hlavou. "Děkuji, tatínek říkal, že vypadám jako nějaký Rellem. Asi jeho tatínek..." Pověděl trošku zamyšleně. V tom zase Mitril promluvila bez hýbaní tlamy! "Jak to děláš? A kdo je Dix?" Zeptal se s fakt velkou zvědavostí v hlase.

"Tlustá?" zatvárim sa kyslo. Otočím hlavu a obzrela som si svoje boky a brucho. "Najťažšia ako.. no.." poviem a snažím sa nájsť ten správny spôsob ako vysvetliť, že to spôsobuje moja mágia. "No, vďaka mágii som ťažká.. mám v sebe kov," nakloním hlavu a odfrknem. "Nejako tak, neviem to presne vysvetliť.." nakoniec sa posadím.
"Patrónka? To neviem čo je.. čo to je?" opýtam sa, no skorej otázka smerovala na toho údajného patróna. Nakoniec však sa téma presunula ku zoznamováni. Predstavil sa mi a hneď mi doplo, že je synom alfy, no nedala som nič na sebe poznať.
"Teší ma Azi," strihnem ušami, nakoniec si vypočujem pôvod farby jeho kožúšku. Na to mu prikývnem - vyzeral akoby spadol na pol do červeného, ofarbeného bahna. "Nečítaj mi myšlienky, je to.. súkromné," zamumlem. Hlavne, keď sa opýtal, že kto je Dix. "Dix.. môj, kamarát.. spolu učeň. Učíme sa u môjho otca úmeniu hraničiarov," poviem. Nebudem mu vysvetlovať vzťah, ktorý som s ním mala - v podstate ani ja sama som nevedela čo to znamená.
"A nijak, iba si pomyslím a ty to čuješ. Rovnako tak to funguje obrácene. Čiže sa sústredíš na iného vlka alebo vlkov a rozprávaš im v hlave," hrábnem labou do zeme.

"Právě, že nejsi tlustá!" Reagoval hned na svou sebeobranu a kdyby mohl právě se pořádně začervená, holt ještě se neuměl pořádně vyjádřit. "Magie.. Co to je? Má to něco společného s tím, že ten zelený dědek vykouzlil keř dobrých fialových bobulek a květiny kolem mě a sestry?" Zeptal se s nahnutou hlavičkou. "A že se kolem jednoho tulackého vlčete otřásala celá země, ale na mě to nemělo ani účinek?" Doplnil dotaz, když si vzpomněl na Hata. "A taky toto!" Skoro až zakřičel, když si vzpomněl na svou první vycházkou z doupěte. Začal si broukat, krásným melodickým hlasem a udělal pár kroků. Objevili se v tom krásné malé sedmikrásky. Poté by se opět zatvářil trošku zahanbeně. "Promiň, já nevím proč to dělám. Prostě to dělám. To samo!" Omlouval se a tvářil se velmi omluvně. "Já si ani neuvědomuji, že bych četl myšlenky. Já myslel, že někteří vlci umí mluvit bez pohybování tlamou." Snažil se vysvětlit.

"Dobre, dobre.. len to sa takto nehovorí. To slovo je pre vlčicu proste, no.. zlé," zamumlem až si nakoniec povzdychnem. "Mágia? Hej, to je mágia.. ja ovládam toto," poviem a zodvihnem pravú packu - pod nej sa začala formovať kovová, strieborná guľa. "Každý vlk sa s ňou rodí a každý má svoju jedinečnú.. no môže sa stať, že ju zdedíš priamo po rodičoch alebo sa vo svete nájde vlk, ktorý má na chlp podobnú.." strihnem ušami.
"Presne.. pekné sedmikrásky.. to je tvoja mágia, príroda," prikývnem rozhodne hlavou až sme prešli k téme o čítaní myšlienok. "Viem aj pre mňa to bolo zložité. Dokázala som čítať myšlienky hneď ako som dokázala rozprávať a pre malú vĺčku to je obtiažne," žmurknem a nakoniec som sa musela aj zasmiať. "Nie, nie maximálne tak v mysli, na živo to je nemožné," zahrábnem packou do piesku.
"A ináč naozaj, kde máš mamku s taťkou?" položím mu otázku až zo sedu si opäť ľahnem.

"Vážně se omlouvám." Pověděl jak k slovu 'tlustá' tak k tomu, že ji nevědomky čte myšlenky. "Budu si na to dávat pozor." Sklopyl omluvně hlavu. "Magie zní velmi zajímavě. A to se vážně nestane případ, kdy se vlk narodí bez magie?" Zeptal se s nahnutou hlavičkou na stranu. "Takže mě ten zelený vlk mohl naučit vyvolat ty kytky, kolem vlka, když oba máme přírodu!" Zamračil se, když ho Dino odmítl naučit jeho kouzlo. "Táta věčně řeší něco se smečkou a maminka buď spí, nebo by tu byly rovnou i mojí sourozenci a mamča by se ptala proč jsme neohlásili odchod z doupěte. Jako naposled." Protočil očima a poté se nevinně zazubil. "To protože se o vás bojí, ty hlavo." Ozvala se opět Eerwa svým chladným mrazicím hlasem.

MITRIL
Zamračím sa na neho, no potom sa môj pohľad zmení. Zazubím sa a následne zasmejem: "Hihi v pohode. Chybička sa stane a myslím si, že som tvoja prvá cudzia, dospelá vlčica, ktorú si stretol. Nemám pravdu?" opýtam sa ho a potom nakloním hlavu. 
"Tak, tak. Mňa baví! Aj keď je ešte väčšia sranda, keď ju od narodenia používaš perfektne a časom objavuješ nové a nové možnosti jej využitia," olíznem si čumáčik. Tak tak, najprv kovové šušne, potom kovové slinky, laná, gule.. joj! Strihnem ušami.
"To neviem. Môj kamarát si myslí, že mágiu nemá - to je ten.. ehm, Dix," vysvetlím prckovi. "Áno, mohol. Ja dúfam, že ma jeden miestny vlk naučí to jeho boží kúzlo! Je čierna beta, mohol by si sa mu potom prihovoriť? Delá tú vec s kryštály, ale ja by som to chcela vedieť s kovom.." zamyslene sa pozriem na Aziho a začnem mávať chvostom.
"Tak, moji rodičia, obidvaja sú hraničiary a súrodenci.. meh - sa pridali k temným," poviem a na konci sklopím uši a zakňučím. Bolelo to, keď viete že sa vám v podstate rozpadla rodina. 
"Nechceš podniknúť niečo zábavné?" opýtam sa po chvíľke ticha a opäť som zvesela mávala chvostom.

Mladý Virentem naslouchal jejím slovům. "Popravdě druhá." Zazubil se na ni a zamával ocáskem, když si vzpomněl na Eldunari a jejího krásného fénixe. "Áha." Pokýval hlavou ohledně Dixovi. Očividně se víc o něm Az od téhle vlčice nedozví. Další slova si nepřebral úplně všechny. Nerozlišoval totiž i pohlaví, vyjma své rodiny. Takže jako černou Betu si vybavil jen svojí mámu. "Máma tě může naučit něco?" Zeptal se tak proto nechápavě. Sice doposud nevěděl, jakou má magii, ale což. "K temným?" Pootočil hlavičku na stranu. Čím méně vlků vědělo, že se potkal s jedním z nich, tím lepší - o důvod víc, když ten jeden byl její bratr, ale to nevěděl. Ještě nějak kromě svých neřadil pachy k určitým a třeba by je nějak spojoval jako rodinu. "A naučíš mě základy hraničářství? Musí to být zábava!" Zazubil se a zamával ocáskem prosebně. "A co chceš pak ještě dělat?" Zeptal se s úsměvem a zastřihal ouškem.

"Nie, čierny vlk.. nie vlčica," povie, pritom nakloní hlavu a na ďalšie otázky kývne, než mávne chvostom. "Základy hraničiarstva? Jó, nerobí mi to popravde problém. Je to ľahké, dôležité je aby si mal dobrú výdrž a aby si bol čo najbližšie k hraniciam a občas ich skontróloval," povie. Ja mám mizernú výdrž no za to ovládam perfektne svoju mágiu a kovové kúzla, hihi. Obzrie sa k púšti než sa zamračí.
"Ticho.." okríkne ho a pričupí sa. "Poď, tvoja prvá lekcia.." šepne a pomaly sa plazí k hraniciam s púšťou.