Naiome a Yungul - Odvážny učeň?

Miesto - Krvavé jazero
Čas - Chladný večer - postupne to prejde do noci.
Počasie : Jeseň
Tréningový súboj
Začni prosím :3

Smečka vyhnanců a byla tu skoro taková nuda, jako v mé staré smečce. tam jsem měla alespoň sestry, tady jsem neměla ani přátele a ta vlčice, co byla asi nejblíž někomu, koho bych mohla mít ráda, skončila při jediné návštěvě Zeiss takřka doslova zadupaná do země. Mám já to ale smůlu. Možná bych měla odejít hned jak dokončím výcvik, tohle zjevně nebylo nic pro mě. neříkám, že by snad sviťáci byli, hodlala jsem nést odkaz své učitelky, ona byla někdo, kdo by neměl být zapomenut, ale já nebyla pravý vyhnanecký vlk. Budu muset dřív nebo později najít vlastní místo ve světě. To však budu řešit, až na to přijde, hlavní bylo dokončit výcvik. Došla jsem k jezeru a posadila se na jeho břehu. Byla dnes docela zima, neuškodilo by se trochu zahřát. třeba pohybem.

Naiome sa prechádzala okolo krvavého jazera. Toto miesto mala Naiome pomerne rada, dalo sa tam čisto premýšľať. Všimla si prítomnosti jej učňa, Yungul. Dokráčala smerom k nej a v tichosti sa vedľa nej posadila. Drgla do nej čumákom. "Vstaň a pozri sa na svôj odraz." - povedala rázne smerom k mladej vlčici. "Povedz mi a opíš, čo vidíš. Úprimne z čierneho srdca." - dodala. Naiome vypla bielu náprsenku a čakala, kedy ju Yungul počúvne. Popritom ako sa stmievalo, Naiomine oči čím ďalej tým viac žiarili. Olízala si ňufák, na ktorom pocítila chladný vánok.

Kdybych nedávala pozor, nejspíš bych se lekla, když se tu Naiome objevila, ale já nebyla včerejší, kdo je nepozorný, skončí jako něčí večeře. Podívala jsem se na ni a pak poslechla. Postavila jsem se a zadívala se do vody. Povědět a popsat, co vidím? Kromě mého odrazu byl ve vodě vidět i ten její, ale o tom jsem zřejmě mluvit neměla. Možná bych přesně to udělala, kdyby mě podobně vyzval někdo jiný. Ne, blbost, někoho jiného bych spíš poslala do háje. Tak fajn, upřímně. "Vidím vlčici, která chce něco dokázat. Vlčici, která je odhodlaná následovat své cíle, kamkoli bude muset a která se chce stát něčím víc, než čím je teď. něčím víc, než čím se narodila." Jo, nejsem zrovna největší a nejsilnější už vůbec ne. A taky vlčici, která si není jistá, že je tohle její konečná destinace, přestože ví, že tu měla být. Dodala jsem v duchu. Možná umí číst myšlenky, to je toho. Já ale nejsem vlk, co říká své obavy nahlas. Navíc jsem neměla žádné tajemství, které by tady mělo nějakou váhu.

Naiome počkala. Medzitým sa započúvala do jej myšlienok, neskôr do slov. Privrela oči a Naiome si to začala predstavovať. Následne jej azurové oči otvorila, keď Yungul dokončila svôj preslov. Naiome sa postavila a podišla k nej. "Výborne, Yungul. Keď vidíš silu, nádej a cieľ v jednom tvojom odraze, si na dobrej ceste. A ja ti k tomu dopomôžem. Niesi jedným z učňov pre nič za nič." - prehovorila k nej Naiome chladne. Bola jej učiteľom a preto jej chcela dať šancu preukázať sa malinko viac. Kým sa ešte obe pozerali do vody, Naiome pleskla labou po hladine. Kým sa hladina upokojila, objavil sa vedľa Yungul iný odraz. Nie ten Naiomin, ale odraz v jej podobe démona. Monštra. Naiome však nebola v premene, mala svoju stále vlčiu podobu. Za pár sekúnd sa jej odraz zmenil na opäť jej vlastný. "Pred rokmi som dostala rovnaký príkaz. Nerozumela som, čo môj učiteľ tým myslí, ale časom som pochopila. Pochopíš aj ty." - dodala rovnako chladne ako vetu predtým. "Poď a ukáž sa. Zaútoč!" - vyštekla Naiome a vzdialila sa kúsok od Yungul mimo brehu jazera.

Nevím, jestli je vidím. Možná jsou to jen přání, abych je viděla. A aby je viděli i ostatní. Pomyslela jsem si. Její slova byla ale i přes chlad v jejím hlase myšlená vážně, to jsem věděla. Slabého vlka by si za učně určitě nevybrala a i když jsem neviděla, že by někoho přímo odmítla, rozhodně mohla. Ona zase není pro nic za nic Temnou alfou, která si tenhle post udržela... jak dlouho vlastně. Déle, než jsem já tady. Dost dlouho, aby ji znali i všichni sviťáci - ať už si Jack o tom názvu myslí cokoliv, jsou to sviťáci - a aby mohla beztrestně přijít do jejich tábora. Zahleděla jsem se na vodu a zamračila se na zvláštní odraz. okamžitě jsem zkontrolovala, jestli vedle mě stále sedí má učitelka. seděla. A když jsem se do vody podívala znova, divný odraz byl ten tam, ale nebyla to jen má fantazie, musel tam být. byla jsem si taky docela jistá, že rozumím, co příkaz znamenal. nebo jsem si to myslela. Co vidíme ve vlastním odraze je buď to, čeho se chceme zbavit, nebo to, čím se chceme stát. Možná ale ne, možná jsem si to vykládala špatně. na její příkaz jsem ale zareagovala okamžitě, třebaže to mohlo vypadat, že váhám. vyslala jsem svou nedávno objevenou magii, aby našla nějaké slabiny. něco, s čím by se mohla měřit. Nic z toho. teď už jsem jí rozuměla víc, díky té divné sviťačce, s kterou jsem před časem bojovala. Měla pravdu, moje magie pracovala na tomhle podivném principu, jen škoda, že jsem ji zatím neovládala dostatečně dobře. Žádné slabiny, žádné, které bych dokázala objevit, nebo využít ve svůj prospěch. Nic překvapivého. A tak jsem místo toho tasila meč, roztáhla křídla do jejich plné velikosti a vzlétla. Útočit zepředu, když se na mě dívá a nebylo by to tedy žádné překvapení? Hloupost. ne tedy, že bych s útokem seshora měla víc šancí, za pokus to ale stojí. Když jsem se dostala nad ni, pustila jsem meč z tlamy a krátce po něm, ale s malou pauzou jsem vyrazila za ním.

Naiome dokázala čítať jej myšlienky, šlo to nejak automaticky už po nejakom čase, akoby na ňu rozprával daný vlk, ale neotváral tlamu. Sledovala, ako si mladá vlčka počína. Začala pomerne zaujímavo, s mečom sa Naiome ešte nestretla, brala to za ľudskú zbraň, rovnako ako dýku, ktorú aj keď Naiome našla, nepoužívala ju. Zrejme na ňu niekde v jej jaskyni padá prach. Však Yungul zrejme nepredvídala, že je Naiome oveľa rýchlejšia. Naiome uskočila, keď bol meč asi 10 centimetrov od jej hlavy. Presnejšie jeho hrot. Meč sa zaboril do zeme. Naiome len pokývala hlavou. Z druhej strany sa jej však páčilo, že využila krídla a zaútočila zhora. Mohla to Naiome brať ako ťah pod pás? Samozrejme! A to bolo skvelé! "Chceš to zdvihnúť do vzduchu? Tak poďme na to." - zaškerila sa Naiome temne zírajúc z dola na Yungul. Vyhodila svoje pierko pegasa do povzdušia a zažiarili jej azurové oči. Objavilo sa svetlo, a s ním sa Naiome vytvorili na chrbte krídla. Čierne ako jej havran, na ich koncoch pár modrých pierok a na spodku blízko u tela málinko bielych pierok. Bola to pre Naiome nová skúsenosť, preto dovolila, aby mala Yungul nad ňou výhodu. A pomerne zásadnú. Naiome zamávala svojimi mohutnými krídlami a vyniesli vlčicu do vzduchu. Učila sa s nimi držať rovnováhu a nespraviť šípku rovno do krvavého jazera pred učňom. Po pár minútach sa naučila už ako tak s krídlami zachádzať. Sústredila sa a začala krídlami mávať viac, výdrž mala skvelú, v minulosti jej pomerne pokulhávala. Začala tvarovať nepríjemný vzduch do krídiel Yungul a tlak na jej krídla zvyšovať tým, že mávala čoraz viac.

Byla rychlá. No, stejně jsem nečekala, že by byl můj útok úspěšný. Já jsem učeň, ona je alfa a to má nějaký důvod. Nebyla jsem dost vysoko, aby se mi můj kamikaze útok povedlo vybrat a tak jsem místo toho přistála na zemi a znova vzlétla. Cestou jsem si samozřejmě vyzvedla svůj meč. Moje tlama a zoubky nebyly tak velké, aby snadno pronikly její srstí, o čepeli se ale to samé říct nedalo. Byla pekelně ostrá. pokud bych si někdy nedala pozor a neurovnala si ji na hřbetě pořádně, mohla bych se o ni snadno pořezat. S kožichem si poradí. Taky bylo fajn, že já ji nemusím šetřit a můžu bojovat naplno, jen jsem doufala, že ona se do mě plnou silou nepustí. To by taky mohlo být brzy o jednoho opovážlivého učně míň. To, co udělala vzápětí,. mne na okamžik tak uchvátilo, že jsem zapomněla útočit, když mi poskytla takovou výhodu. Ušklíbla jsem se. nejsem jediná, kdo umí pár triků s křídly. nepotřebovala jsem ani svoji magii, abych si všimla, že je ve vzduchu nováček. Já měla roky praxe, co se létání týče. Uměla jsem využívat větrné proudy, dokázala jsem obratně manévrovat. něco takového nepochytí za pár minut, i když jí stačilo těch pár minut, aby si byla ve vzduchu docela jistá. Páni, jak dlouho trvalo mně, naučit se něco takového. No, byla jsem vlče, to ano, ale moje rodina měla létání v krvi. Křídla měli všichni. Jakmile proti mně začala mávat křídly, hbitě jsem uhnula a přesunula se za ni. Tak jo, nejdřív zjistíme, jak moc dobrý je letec. jako menší a lehčí bych měla mít ve vzduchu rychlostní výhodu, ale rychlost nebyla přesně to, co jsem teď potřebovala, nebudeme hrát na honěnou. Změnila jsem tedy myšlenkou tvar vlastních křídel. trochu je zkrátila a rozšířila. Se širšími se lépe manévrovalo. Možná bych šla i do extrémů a upravila je do tvaru podobného sokolím, ale s těmi jsem neuměla zacházet. Otočit se na místě je ve vzduchu velmi obtížné, takže jsem rychle zaletěla za ní a sekla jí mečem po zádech. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem vůbec něco zasáhla, ve větru, který její křídla tvořila, byl problém se udržet, natož mít otevřené oči a pořádně se dívat, co vůbec dělám. Nicméně ať už byl můj útok úspěšný nebo ne, okamžitě jsem se opět stáhla do větší vzdálenosti.