Hato a Anemon - Budu mít průser když se s tebou začnu kamarádit?

,, Nebo bychom tě mohli použít jako návnadu." Uvažoval jsem nahlas s úšklebkem, ale pak zavrtěl hlavou: ,, To bych nemohl dovolit, pak by na mě Az poslal savcoidní potronku a ta by sežrala mě." Zasměju se a pak pokývu hlavou: ,, Samožřejmě!" Řeknu a pak se zarazím: ,, Odkud se vlastně vlčata berou?" Zeptám se se zamyšleným výrazem a snažím se přijít na odpověď: ,, Třeba bude vědět fotřík." Napadne mě a udělám si poznámku v mysli, že se ho na to musím zeptat: ,, Já bych si tě nejradši nechal, ale tví rodiče by byli určitě proti." Pokrčím rameny a druhé drcnutí jí už oplatím. Problém byl, že jsem byl silnější jak ona a svou sílu ještě nedokázal úplně ovládat, takže jsem jí drcnul odst silně až musela sletět: ,, Jee! " Řeknu a skloním k ní hlavu, přičemž se ušklíbnu: ,, Se snažíš splynout s kamením? Ale na to máš špatnou barvu!" Rozesmál jsem se.

Hodila jsem po Hatovi lehce pobavený pohled a poté se potěšeně zazubila. “No vidíš, já říkala že byste mě tam nenechali,” mrkla jsem na něj. “Znám vás skoro líp než samu sebe!” Broukla jsem k němu. “No... to nevím. Zeptám se táty,” přemýšlela jsem nahlas a udělala si malou poznámečku v hlavě, abych na to náhodou nezapomněla. “Oh, já si to myslela, jen se podívej jak jsem skladná a praktická!” Vískla jsme a lehce na sebe ukázala tlapkou. S pak jsem se nějakým podivným způsobem ocitla na zemi. Koukla jsem proto na Hata a ze země po něm skočila ve snaze ho povalit naoplátku.